Konečně je tu pokračování filmu Duna, který osobně označuji za jedno z předních sci-fi dékady, byť ne každý se mnou souhlasí. Pomalé tempo leckoho odradí a leckdo namítne, že je Duna nabubřelá a působí jako velký trailer na pokračování. Jaké jsou tedy mé pocity ze snímku Duna: Část druhá?
Filmová událost generace
Mám pocit, jako bych byl svědkem filmové historie. Už vím, jak se lidé cítili na projekci 2001: Vesmírná odysea. Jak se cítili při putování Lawrence z Arabie. Takový film se vší jeho hloubkou se vidí skutečně jednou za generaci a jacíkoliv kritici nepřehánějí v jediném slově. Duna: Část druhá je ještě mnohem komplexnější, větší, dravější, akčnější a lépe napsaná. Na tom filmu se nedá najít chyba! Je to dokonalá vycizelovaná filmařina. Denis Villeneuve do vás tlačí hektolitry emocí a herci hrají jako o život. Celý film jede na vlně urgentnosti, agrese a velkoleposti.
Zdroj: Warner Bros.
Všechno, se vší vážností, je v naprostém „peaku“ toho, co se dalo udělat. Chválit mohu každou jednotlivou scénu, každého jednotlivého herce. Jsou tu momenty, které berou dech. První krůčky Paula, jak se snaží seznámit s kulturou Fremenů, jsou jednoduše velkolepé a iniciační rituály... tady nelze použít jiné slovo než epické. Dechberoucí emotivní chvilky střídá hrůza a děs, někdy melancholie a naděje. Občas nastanou chvíle, jako když se díváte znovu na Pána prstenů. A to ještě k tomu Duna: Část druhá nejsou žádné Dvě věže, toto je přinejmenším Návrat krále. Timothée Chalamet je neuvěřitelnej! Ten kluk se řadí naprosto právem mezi velikány typu Al Pacino, O'Toole či Marlon Brando. To charisma a respekt, které si tu na plátně vyprošuje, to prostě chcete vidět!
První Duna, tak jak ji Denis Villeneuve natočil, je vrchol sci-fi žánru. Vedle scén, kde například vykresluje Harkonneny, vypadá nástup Darth Vadera jako z nějakého filmu pro děti. Vzbuzují zde až animální hrůzu a respekt. Fantasy knihy jako Duna se píší, abychom jako lidi reflektovali své obavy z lidské podstaty, z různých ideologií a toho, co budoucnost přinese a čeho jsou lidé schopni. Je to podstata vyprávění příběhů a já tuto podstatu pocítil se vší jeho hloubkou, v každé scéně, v každém záběru, v každé postavě, která se v Duně: Část druhá objevila. Rychle, stručně, jasně. Tady není co dále rozebírat. Tenhle film prostě musíte vidět!
Duna: Část druhá je bezesporu jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Pokud člověk má cit a vnímá, a pokud uvažuje o světě kolem sebe, nemůže být z takového filmového zážitku nijak zklamaný. Ten snímek je tak velký, že zapomenete, že se díváte na film. Je to imerzivní, transcendentální zkušenost. Neumím si představit, kdo, snad mimo Kubricka, někdy v životě prokázal schopnost natočit něco tak komplexního. Masterpiece.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Wade Wright.
