Mělo se jednat o velkolepý návrat krále FPS. Hra byla vyvíjena neuvěřitelných 14 let a za tu dobu byla několikrát odkládána a oddalována, což vývojáři obhajovali tím, že se snaží přinést velký návrat krále. To vedlo také k tomu, že Duke Nukem Forever byl fanoušky žertovně označován jako Duke Nukem Forever in Development – tedy „stále ve vývoji“.
Vyplatilo se čekání?
Nejdříve stručný návrat do historie. Hra je přímým pokračováním Duke Nukem 3D, který vyšel v roce 1996 a za jehož vývojem stálo studio 3D Realms. Ten se pak během krátké chvíle stal jednou z nejznámějších her po celém světě. Námětem pak navazuje na ještě starší 2D akční hry Duke Nukem a Duke Nukem II.
Následníkem trůnu měl být právě Duke Nukem Forever a díky ústavičnému oddalování a čtrnácti letům ve vývoji je zmíněný titul zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejdéle soustavně vyvíjená akční hra.
Každého tak jistě napadá otázka „Vyplatilo se čekat?“ Již z praktického hlediska je odpověď jasné NE. Hra, která se vyvíjí 14 let, jednoznačně nemůže konkurovat dobovým projektům v době vydání. Tím spíše, že vývoj probíhal v období, kdy právě nastával grafický a technologický boom. Dvojnásob pak proto, že Duke Nukem vždy aspiroval pouze na nízkorozpočtovou komediální střílečku z pohledu první osoby. Nejedná se ani o žádné znovuobjevení žánru či uvedení něčeho zcela nového a ojedinělého.
U tohoto titulu se bohužel potvrdilo, že nelze spoléhat na sliby a reklamní prohlášení vývojářů, i kdyby byly tyto sebeupřímnější. Poměr vývoje a následného výtvoru není nikterak ohromující a v dnešní době působí ještě zastaraleji. To je samozřejmě očekávané, nicméně o to více je vidět stáří celkového zpracování již v době vydání hry, protože většina titulů v tomto žánru a v této době působí i s ohledem na dnešní den prostě lépe. Co se však vývojářům povedlo, je SHOW v podobě FPS řežby proti emzákům a jiným mimozemským potvorám.
Zdroj: igdb.com
Zábava se sexuálním nádechem
I když od událostí předešlého dílu uplynulo už pár let, jedná se pořád o stejně drsného svalnatého muže s doutníkem. Tento drsňák, po kterém touží každá žena, má stále v oblibě komentovat různé události ve stylu sobě vlastním. Vzhled je doplněn o ikonický červený nátělník z 90. let. I když se může zdát, že hlavní hrdina je ztělesněným bohem, jeho nadlidské schopnosti pramení z vlastního ega.
Příběh je klasickým klišé bez nějaké hlubší zápletky. Mezigalaktičtí vetřelci se rozhodli zaútočit na Zemi. Jejich cílem je zlikvidovat mužskou populaci a z žen udělat inkubátory pro své vlastní potomky, což je v jedné scéně docela povedeně ukázáno. Nejedná se o žádné orgie, nicméně ono oplodnění žen je znázorněno dobře. Sám hlavní hrdina, který se rozhodl zachránit svět, to trefně komentuje.
Nicméně po akční stránce hra perfektně plní své povinnosti kultovního nástupce. Jde o rychlé a akční řežby proti různorodým typům mimozemských monster. Tito emzáci používají zbraně a své pařáty nebo na vás budou skákat ve snaze vás infikovat.
Boje se pak odehrávají v úrovních s koridorovými mapami, kde je skoro vždy k vidění něco unikátního pro danou lokaci. Může se jednat o pozoruhodné otevírací mechanismy nebo různé stěny a také návštěva striptýzového baru je velmi „tematicky“ zaměřena.
Zdroj: igdb.com
Legendární arzenál a spousta tuhé zábavy
Pokud jste hráli předchozí díly, pak se můžete těšit na všechny ikonické zbraně, se kterými jste se v minulosti setkali. Duke má svou věrnou pistoli a nechybí ani raketomet, smrtící paprskomet nebo možnost zmrazit nepřátele.
Přijde však určité zarmoucení, protože u sebe můžete mít pouze omezené množství zbraní. Z pohledu logiky to je sice fajn, protože nikdo najednou neunese tak velký arzenál. Logika však do Duke Nukem Forever prostě nepatří. Tady jde o řežbu a akci, která je tímto lehce ochuzena o možnost volby, čím kterého emzáka zničíte.
I když má Duke regeneraci zdraví, rozhodně se nejedná o procházku růžovým sadem. Obtížnost je ve hře poměrně silně stupňována a v některých situacích se souboje stávají výzvou. Na každém konci dané úrovně vás čeká pak souboj s drsnými bossy ze staré školy. Zde se nejedná o nic, co by se dalo vytknout, jedná se prostě o klasický styl, který je znám již několik let a funguje dobře jak ve hrách, tak i ve filmech.
Do hry byl následně přidán i multiplayer, nicméně v dnešních dnech již mrtvý. A mrtvý byl i prakticky pár týdnů po vydání hry. Ze strany vývojářů se však bezesporu jednalo o příjemné gesto. Deset rozdílných map a klasické souboje svého času mohly jednoznačně hru pozdvihnout o kousek výš. Ano, kdyby zde již v té době nebyly hry, které nabízely o dost lepší zážitek, a to minimálně o větší počet hráčů na jedné mapě.
Následně bylo do hry přidáno také DLC The Doctor Who Cloned Me. Příběh začíná v Oblasti 51, kde ďábelský Dr. Proton spřádá své plány. Duke, poháněný novým posilovačem ega, je připravený vyřídit si to se zlými klony, mimozemskými královnami a vším ostatním, co se mu postaví do cesty za záchranou světa a jeho holek. Podle některých hráčů se jedná o daleko lepší zážitek než v celé hlavní kampani původní hry.
Zdroj: igdb.com
Grafika krále zabijáka emzáků
Jak jsem již zmínil, grafika je s ohledem na dnešní dobu, ale zejména na 14 let vývoje a datum vydání, zastaralá. Nejde o pohled z dnešního dne, ale o srovnání s jinými tituly v době vydání. O žádnou katastrofu se však úplně nejedná. Mimozemské příšery vypadají poměrně dobře a taktéž děvčatům to sluší. Výrazy některých NPC sice působí, jako by byly po lobotomii, ale pohledem na lidi krom pár situací moc času opravdu nestrávíte.
Nejinovativnější je však zmenšení Duka do výšky několika málo centimetrů. Následně se musíte dostat skrze úrovně, které jsou stvořeny pro hrdinu v dospělé lidské velikosti. Rozměry akční figurky vám dávají nový a zajímavý pohled na svět. Souboje, které by trvaly normálně pár vteřin, se tak prodlužují několikanásobně. Nyní je i souboj s krysou opravdovou výzvou. Navíc musíte řešit, jak se vyhnout (oproti vám přerostlým) mimozemšťanům, a hlavně i přijít na to, jak se opětovně zvětšit. Běhání na jakoukoli významnou vzdálenost na malých nožičkách ale může být únavné.
Hra nabízí příjemné ozvučení a také dabing. V některých pasážích si ženské zvukové projevy vychutnají i mládenci, kteří zatím neměli s ženami příliš zkušeností. Hru doprovází příjemný soundtrack. I když může v některých pasážích působit kýčovitým dojmem, a to kvůli béčkovým filmům z 90. let, zde má své kouzlo. Různé remixy klasické hudby jsou také velmi povedené, zejména skladba od Richarda Wagnera – Ride of The Valkyries.
Zdroj: igdb.com
Duke Nukem Forever je bezpochyby návratem do dob stříleček ze staré klasické školy, kdy tyto FPS byly hlavně zábavou a neutuchající akční řežbou pro jednoho hráče. Je to návrat do dob, kdy cenzura a politická korektnost do her ještě nevstupovala a kdy se jednalo hlavně o zábavu, u které mohl člověk jednoduše vypnout. Nicméně dlouhých 14 let vývoje se na hře neodmyslitelně podepsalo, a to zejména ve zlém – hra byla již při svém uvedení na trh zastaralá. Duke je sice stále hrdinou, na kterého většina z nás bude vzpomínat s láskou a nostalgií po minulosti, ale tam by měl také zůstat. Některé věci je lepší nechat pohřbené.
