Žánr 2D stříleček, v zahraničí nazývaný shoot 'em up či zkráceně shmup, dlouho vládnul arkádovým automatům a konzolím. Počítače, mimo legendární Amigu a japonské modely typu PC-98, zběsilým akčním hrám s letadýlky a vesmírnými raketkami historicky příliš nakloněny nebyly. Jenže žijeme v dobách, které přejí multiplatformním titulům a v nichž skvělé shmupy naštěstí stále vznikají. V tomto textu si rozebereme, proč mezi ně patří i Drainus.
Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii…
Roku 1986 Miroslav Fídler vyrobil a vydal scrollovací 2D střílečku nazvanou Firewolf. O rok později jej následoval Tomáš Rylek se hrou The Star Fly a v dalším roce si první hráči mohli vyzkoušet (z jmenovaných titulů zřejmě nejzdařilejší) F.I.R.E. od Františka Fuky. Výčtem těchto osmibitových her od legendární trojice herních programátorů (toho času v teenagerském věku) chci demonstrovat, že žánr shoot ‘em up byl součástí české herního vývoje už v jeho úplných počátcích. Z jistého úhlu pohledu to lze považovat za překvapivé, protože v Evropě, v níž se až do dob prvního PlayStationu hrálo převážně na počítačích, tento typ her nebyl zdaleka tak populární jako v konzolovém a arkádovém Japonsku. Většina tuzemských hráčů tak důvěrně zná jen ty shmupy, které se zavčas dočkaly počítačových portů (např. revoluční R-Type nebo Silkworm) nebo byly na počítače přímo vyvinuty západními společnostmi (Raptor, Tyrian, Project-X). Evropské a americké shmupy se však svým důrazem na upgrady, štíty či zdraví výrazně odlišovaly od svých podstatně přímočařejších japonských vzorů a mezi žánrovými nadšenci se zpravidla netěšily té nejlepší pověsti. Drainus je ovšem jednou z výjimek, která propast mezi japonským a západním přístupem k designu scrollovacích stříleček překlenuje.
Nomen omen tentokrát neplatí
Název Drainus upoutává zejména rodilé mluvčí angličtiny, kterým na první dobrou evokuje složeninu slov pro umyvadlovou výpusť a pro… ehm, výpusť trávicího traktu. Japonští tvůrci z Team Ladybug se ovšem nepokoušeli o fekální humor. Chtěli jen vytvořit jasnou aluzi na dvojici klíčových a žánr ustavujících sérií Darius a Gradius (přičemž k druhé jmenované patří i humorné spin-offy Parodius a Otomedius). Drainus je zároveň jménem nejnovějšího typu vesmírné stíhačky, kolem které se točí herní příběh. Specialitou tohoto stroje je schopnost absorpce nepřátelských střel a jejich přetvoření ve vlastní naváděné projektily. Hráč se vcítí do pilotky Iriny, která se jednoho Drainuse zmocní, aby mohla odvézt svého nemocného otce ze vzdálené planety Halpax na Zemi. Do jejího plánu ovšem vstoupí i podivná humanoidní žába z budoucnosti, která varuje před blížící se ničivou válkou. Drainus se skládá ze šesti levelů, z nichž každý je zakončený dlouhým a rozsáhlým bojem s bossem. Jelikož se ve fikčním světě hry cestuje časem, je k dokončení příběhu potřeba projít všechny levely dvakrát. Druhý průchod je celkově náročnější, na druhou stranu v něm má Drainus k dispozici více upgradů. Celková herní doba přesahuje tři hodiny, což je na shmup značně nadprůměrný výsledek. Většina her tohoto žánru je designovaná tak, aby je hráč po dostatečném tréninku mohl projít na jeden zátah a postupně dosahovat stále vyššího skóre.
Tahle hra je poklad
Nebudu nikterak originální, když poznamenám, že Drainus výrazně připomíná shmupy japonského studia Treasure, které proslulo mistrnými akčními hrami pro konzole. V řadě textů se vzpomíná zejména jejich vlivná střílečka Ikaruga, v níž je taktéž možnost pohlcovat nepřátelské projektily. Hratelností se však oba tituly zásadně liší. Více sedí přirovnání k zatím poslednímu shmupu od Treasure, což je Gradius V pro PlayStation 2. Tomu se se Drainus podobá jednak výtvarným stylem a jednak pojetím soubojů s bossy, které jsou rozdělené do několika fází.Schopnost po omezený čas absorbovat projektily a poté je proměnit ve vlastní útok odpovídající síly převrací vzhůru nohama klasické žánrové zásady. Místo toho, aby hráč precizně kličkoval ve skulinách mezi střelami, se naopak snaží jich co nejvíce pochytat a pohltit. Důmyslný design úrovní se ovšem stará o to, aby tento úkol nebyl až příliš triviální a nezábavný. Všechny projektily pohltit nelze a vesmírná stíhačka stále utrpí poškození při kolizích. Levely tedy často obsahují stísněné prostory, v nichž je třeba opatrně manévrovat. Nejsou ovšem ani zdaleka tak krutě náročné jako třeba levely z R-Type, u nějž je nutné si cestu kompletně zapamatovat a nebezpečí předvídat.
Ráj pro začátečníky
Jednou z věcí, která dělá Drainus mimořádným, je právě jeho velká vstřícnost vůči začátečníkům a hráčům, kteří nemají nervy a trpělivost k dlouhému tréninku. Na poměry žánru jde (při hraní na normální obtížnost) o velmi lehkou hru. V jednotlivých úrovních se nachází milosrdně rozmístěné checkpointy, ovšem ty často ani není třeba využít, pokud se vám povede nastřádat dostatek životů. A než při kolizi ztratíte život, budete za chyby platit jen postupnou ztrátou upgradů. K velké paletě všemožných vylepšení stíhačky má hra zajímavý přístup. Konkrétní vybavení se aktivuje sekvenčně během samotného hraní, podobně jako v sérii Gradius. Upgrady ovšem nejsou předdefinované, ale je třeba je nakoupit v herním obchodě. Právě systém nakupování byl dosud drtivé většině japonských shmupů cizí a pravověrní fanoušci jej vnímali jako berličku maskující špatný design levelů, jimiž by bez upgradování vůbec nebylo možné projít.
V Drainusu jsou vylepšení výraznou pomocí, ale nikoli nutností. Jejich hlavní síla spočívá v rozmanitosti, která svádí k opakovanému hraní a experimentování s rozličnou konfigurací neseného vybavení. Samotné nakupování ovšem zároveň narušuje herní tempo a velmi kuriózním rozhodnutím je možnost přepnout se do obchodu kdykoli v průběhu hry, nikoli jen mezi levely, kdy by se to zdálo logické. Menu pro nákup je navíc docela nepřehledné a neohrabané.
Explozivní podívaná
Shmupy jsou obecně žánrem cílícím hlavně na hardcore hráče ochotné trávit dlouhé hodiny pečlivým tréninkem a honbou za vyšším skóre. Jestli však něčím dovedou zaujmout širší publikum, je to obvykle jejich obrazová spektakulárnost. A v tomto Drainus vyniká. Statické obrázky (a nejspíš ani komprimovaná videa na YouTube) nedovedou adekvátně zachytit, o jak působivou podívanou se jedná. Vývojáři z Teamu Ladybug efektně zkombinovali estetiku moderních polygonových 2,5D stříleček s detailním pixel artem a bravurními animacemi. Zejména bossové mají podobu komplexních strojů se spoustou pohyblivých částí, které se během boje různě transformují a představují do stejné míry zábavnou herní výzvu jako potěchu pro oko.
Pokud byste měli možnost zahrát si jen jediný z moderních shmupů, doporučil bych vám právě Drainus. Je přístupný všem segmentům herního publika, skvěle se hraje, nádherně vypadá a obsahuje kombinaci prvků, které byly milované ve starších střílečkách. Taktéž integruje japonský a západní přístup k žánru. A zároveň při tom všem nezapomíná být originální.
