Dětství je snad tím nejkrásnějším období našeho života, kdy si užíváme sladkou nevědomost starostí spojovaných s fungováním světa a dospělostí. Každý si i na tak příjemné chvíle v paměti neseme nějakou vzpomínku, kterou bychom nejraději zapomněli. Jak moc je každá jedna upomínka důležitá, vás přesvědčí nedávno vydaný francouzský titul Dordogne, protože co jednou bylo ztraceno, se jen stěží navrací.
Tisíce letních barev
Ve hře Dordogne cestujete coby dospělá dívka Mimi zpět do svých vzpomínek na poslední léto strávené s babičkou Norou před dvaceti lety. Co bylo příčinou zpřetrhání úzkých vazeb, se pokusíte odhalit ve své mysli a zkusíte se rozpomenout na tíživé rodinné tajemství. Léto v malé francouzské vesničce Dordogne je přesně ten okamžik, kdy se přítomnost potká s minulostí. Příběh Mimi je vyprávěn prostřednictvím poetických momentů, které představují vzpomínky na její dětství. Hráč se vrací do minulosti a prožívá důležité okamžiky posledního kontaktu s Norou, aby Mimi pomohl nalézt odpovědi na její otázky. O to větší význam tato cesta má, když babička nedávno zemřela. Co se stalo? Kdy se všechno pokazilo? Proč si Mimi nevybavuje tak vzácné vzpomínky?
Hra Dordogne by se dala popsat jako point-and-click adventura zaměřující se na témata, jako je dospívání, ztráta milované osoby, a co je nejdůležitější, na znovunalezení sebe sama. Hráč titulem prochází střídavě jako Mimi z minulosti i přítomnosti a prostřednictvím emocionálních zážitků se učí přijímat svou historii, analyzovat vlastní vzpomínky a pohlížet na život z jiné perspektivy. Titul skvěle kombinuje dojemné příběhové momenty se širokou škálou kreativních miniher. Atmosféra je klidná a pohlcující, s důrazem na prozkoumávání okolního světa a odhalování tajemství, ale občas se objeví i temnější podtóny pro budování napětí. Ústředním bodem příběhu je rozvíjení vztahu Mimi s babičkou a jak moc ji tyto pocity ovlivnily v dospělosti.
Malá objevitelka
Celá hra se odehrává v okolí městečka Dordogne, především v domě Nory. Dospělá Mimi prohledává prázdné sídlo a pátrá po jakýchkoliv vodítkách, co by jí poskytla dostatečný stimulační kopanec. Jakmile hráč nalezne důležitý předmět, Mimi se ponoří do svých dětských vzpomínek před dvaceti lety a prochází scénou z minulosti, aby zjistila, jak tento konkrétní předmět zapadá do časové osy. Dordogne je čistě lineární záležitost, ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát. Příběh vás striktně vede za ručičku skrze několik kapitol a v každé vám dá malou svobodu pohybu k prozkoumávání. Je prakticky nemožné se ztratit.
Když se naskytne chvíle svobody, Mimi má možnost v okolí nahrávat různé zvuky, sbírat samolepky, fotit na polaroid a hledat staré kazety s nahrávkami prarodičů, což vám lépe pomůže porozumět rodinné historii. Kromě těchto sběratelských předmětů můžete po okolí nalézt také slova… doslova. Slova značí emoce Mimi a lze je společně se samolepkami, fotografiemi a zvuky použít k vytvoření originální stránky v albu. Zde dostávají i kreativnější hráči prostor se vyřádit. Je škoda, že na jedné stránce můžete mít jen po jednom zástupci od každého typu dekorací, a jakmile je jednou umístíte, už s nimi nelze pohnout.
Oživte dětské vzpomínky
Dordogne není bůhvíjak dlouhým titulem. Na první dohrání vám postačí zhruba tři a půl hodiny. Během hry jsem se setkala s jedním nepříjemným nešvarem pro hráče, kteří rádi prozkoumávají herní svět dopodrobna. Kapitoly končí zcela náhle a bez jakéhokoliv varování, čímž se ukončí i vaše možnost sbírat další předměty a zkoumat místa, kam jste nestihli zajít. K mému zklamání však ani po dohrání hry nemáte příležitost se vrátit k jednotlivým kapitolám. Chcete-li titul dohrát na sto procent, budete jej muset absolvovat celý znovu bez tolerance jediné chyby.
Dordogne je jedinečná hra, která kombinuje dojemné příběhové momenty s interaktivními úkoly formou miniher. Nasměrujte klíč do dírky, nalijte si čaj do hrnečku, namažte si toust, vyčistěte si zuby, zasaďte květiny ve výhonku, nakreslete obrázek a mnoho dalšího. Tyto jednoduché úkoly se ve hrách většinou dějí automaticky, ale Dordogne vás nechá vše absolvovat svépomocí. Tyto rozmanité úkony mají poměrně opakující se základ v uchopení předmětů, ale pokaždé jde o jiné aktivity, takže vám nepřijdou repetitivní. Do herní smyčky právě naopak vnáší něco nového, a to se vždy cení.
Akvarelová říše divů
Jedním z hlavních tahounů hry je výtvarné umění, které kombinuje ručně kreslené pozadí s trojrozměrnými postavami. Scény jako by byly vzaty přímo z rozpracovaného díla umělce, když akvarelové barvy ještě nestihly pořádně zaschnout na plátně. Letní krajina hraje zářivými barvami a překypuje životem. Ať už je to tekoucí řeka, šustění korun stromů pod náporem větru, či ohýbání stébel trav na babiččině zahrádce, svět Dordogne je sice vnímán očima malé Mimi, ale nechybí mu na autenticitě.
Co se týče zvukového projevu, nezklame příjemný dabing, i když je hra namluvená pouze částečně. Velmi se mi líbilo nahrávání zvuků, jako psí štěkot, houkání vlaku, tekoucí vody, zpěv ptáků, šelestění trávy, babiččin zpěv a tak dále. Postavy jsou sympatické a velice rychle vám přirostou k srdci. I když se zde kromě Mimi a babči objevují i jiné neméně důležité role, nedostává se jim takového prostoru. Například doteď mě trápí nevysvětlená minulost Renauda. Na to, že hra pochází od francouzských vývojářů a svůj název nese po francouzské řece, zde nejsou jakékoliv odkazy na tak bohatou kulturu, což je trochu škoda.
Dordogne je leč krátké, přesto emotivně nezapomenutelné dobrodružství se silným poselstvím napříč generacemi. Hra vás vtáhne do světa dětských vzpomínek prostřednictvím kreativních miniher a dojemných momentů s tématem osobního růstu a sebepoznání. Ačkoli hra může být poměrně stručná, její jedinečnost spočívá v uměleckém vizuálu, který přenáší příběh do akvarelového světa plného barev a života. I přes malé nedostatky se Dordogne stává prostředníkem mezi minulostí a přítomností, připomínajícím nám důležitost našich vzpomínek a blízkých.
