Dopravní impérium je desková hra od tchajwanského vydavatelství Moaideas Game Design, kterou v české lokalizaci přináší vydavatelství BoardBros, původně vydaná pod názvem Cargo Empire. Hra je určena pro jednoho až čtyři hráče od deseti let a nabízí herní dobu přibližně hodinu až hodinu a půl.
Hra je zasazena do období průmyslové revoluce, kdy se hráči ujímají rolí dopravních magnátů. Jejich cílem je přepravovat zboží mezi městy a budovat efektivní logistické sítě. Herní plán nabízí dvě mapy: reálnou mapu Evropy a fiktivní kontinent Dyorle, což výrazně přispívá k variabilitě a znovuhratelnosti.
Evropa či Dyorle, kam vyrazit?
Dopravní impérium je postaveno na mechanice pick up and deliver (seber a doruč), v níž hráči přepravují zboží z jednoho města do druhého. Na první pohled se může zdát, že hra nabízí jen jednu hlavní akci – přepravu zboží. Zdánlivá jednoduchost ale skrývá určitou míru taktiky, kdy hráči musí pečlivě plánovat trasy, správně volit dopravní prostředky (vlaky, nákladní automobily, lodě) a budovat obchodní stanice ve městech.
A do jaké oblasti se vydat spíš? Evropskou mapu bych doporučila pro hru s mladšími hráči, kteří si tak mohou upevnit znalosti evropských měst a přístavů. Pravidla jsou dostatečně jednoduchá, aby je zvládli i méně zkušení hráči. Pokud ale hrajete v pokročilejší skupině, rovnou sáhněte po mapě fiktivního Dyorle. Ta je mnohem zajímavější a přidává do hry další prvky, například žetony spěchu – pokud přes ně hráč projde, posune odpovídající dřevěnou figurku auta, lodi nebo vlaku na stupnici rozvoje. Navíc hra umožňuje hrát za různé klany, přičemž každý klan disponuje unikátními schopnostmi, což přidává další strategickou vrstvu.
Je nutná správná logistika?
Hra má poměrně rozsáhlá pravidla se spoustou konkrétních příkladů, což oceňuji, protože mnoho her příklady neuvádí a otázky se pak jen hromadí. Nicméně mně přišla poněkud nešťastně sepsaná – špatně se v nich cokoli hledalo a nakonec, když jsem hru pochopila, jsem si říkala, proč musela být napsaná tak složitě.
A teď jednoduše. Na své hráčské desce máte 12 dřevěných obchodních stanic, rozdělených do tří sloupců, které odpovídají jednotlivým kolům hry. V každém kole umístíte čtyři stanice a vaším úkolem je rozhodnout, jaké zboží z města, kde už máte stanici, převezete do jiného města. Zda má město o daný typ zboží zájem, poznáte podle barev na jeho destičce.
Ale kam se zbožím?
Při rozhodování vám pomohou dva faktory. Prvním z nich je městská kartička – pokud máte odpovídající město vyložené u sebe, nebo je dostupné ve společné zásobě, získáte za doručení zboží vyšší odměnu v podobě bonusového pohybu jedné figurky na desce rozvoje. Druhým faktorem je samotná možnost přepravy pomocí karet dopravních prostředků. Auta vás přesunou do sousedního města, vlaky umožní posun o dvě města dál a lodě se mohou pohybovat po moři bez omezení. Tyto karty lze různě kombinovat, přičemž jediné pravidlo stanovuje, že při pohybu po souši musíte vždy použít nejkratší možnou cestu. Podle toho, kolik a jaké karty použijete, posunete odpovídající figurky na desce rozvoje, kde vás čekají různé odměny.
A to je vše, jdeme hrát.
Pagoda, Eiffelova věž, nebo co to je?
Hra obsahuje oboustranný herní plán, desky rozvoje, hráčské desky, destičky měst, karty přepravy, karty měst, karty úkolů, dřevěné ukazatele přepravy, obchodní stanice a kostičky zboží. Je toho opravdu pěkná spousta. Komponenty jsou kvalitně zpracované, s důrazem na detail a funkčnost. Grafika je přehledná a dobře podporuje tematiku hry.
Nicméně u některých prvků jsem si říkala prostě proč. První věc, která mě zarazila, je, proč jsou tu čtyři barvy kostiček představující neurčité zboží. Opravdu by bylo tak těžké k nim něco přiřadit? Dovolím si tipnout... třeba hnědá dřevo? Vau! To by dávalo smysl, že? Chápu, že je to jen detail, ale v dnešní době, kdy vychází tolik her, i takové drobnosti hrají roli. A když už nemají žádná konkrétní označení, proč zvolili právě šedou a bílou? Při horším světle jsou téměř k nerozeznání.
Další zvláštností jsou obchodní stanice v podobě vysokých věží, z nichž jedna připomíná pagodu, druhá Eiffelovu věž, třetí třeba minaret... kdo ví. Ale dobře, na stole to vypadá pěkně a jsou vyrobené ze dřeva. Navíc jsme všechny figurky měli ve stoprocentním stavu bez jediné chybičky, takže za to palec nahoru! To samé platí i pro ostatní komponenty – kvalita zpracování je jednoduše na velmi dobré úrovni.
Jednotvárnost
Slovem jednotvárnost bych shrnula karty úkolů. Všechny jsou na jedno brdo. Získejte body za každou sadu měst dvou barev, dvou jiných barev, a tak dále, až se dostaneme na úplný konec všech možných kombinací. Postavte si čtyři nebo šest měst v jedné barvě, pak ve druhé, třetí a nakonec i ve čtvrté. A protože na začátku hry dostanete jen jednu kartu úkolu, vaše strategie se odvíjí právě od ní. Při posunu figurek na desce rozvoje můžete získat další, ale co když se budou vzájemně vylučovat? To už je na vás.
Z vlastní zkušenosti se podělím o svou „studii“ cest k vítězství. Kromě klasického přemisťování zboží, stavby obchodních stanic a plnění karet úkolů můžete získat pět bodů za každou kartu města ve své oblasti. To zní lákavě, že? Ano, velmi! Rozhodla jsem se tedy sbírat karty měst. A víte, co je zajímavé? Kdykoli jsem si tuto strategii zvolila, nikdy jsem nevyhrála. Naopak, když jsem se zaměřila na sbírání karet úkolů, podařilo se mi je vyhodnotit, i když jsem se na ně přímo nesoustředila. Náhoda? Možná. Ale jestli budete hrát se mnou, já na města už nepojedu. Sakra, právě jsem prozradila svou taktiku.
Nevyrovnanost
Nevyrovnanost klanových schopností považuji asi za největší problém. Autoři se snažili oživit hru specifickými schopnostmi jednotlivých klanů, ale ty jsou naprosto nevyrovnané a někdy i zbytečné. Nebo jsem jejich smysl jednoduše nedokázala odhalit.
Uvedu konkrétní příklad. Hrála jsem za modrý klan – obchodní flotilu Toniů. Jak modrá barva indikuje, mají blízko k vodě. Město, do kterého umístíte klanový erb, se stává přístavem. Za dvě kostičky zboží můžete toto klanové město obměnit, nebo si vyměnit libovolnou kartu přepravy za námořní kartu.
Logicky jsem se tedy přemisťovala nejvíce pomocí lodí a na stupnici rozvoje byla figurka lodi prakticky nezastavitelná. Velmi rychle jsem se dostala na desce rozvoje do bodové části, kde se ovšem pohyb figurky zpomalí – vždy maximálně o jedno políčko za kolo. Navíc fakt, že si z vnitrozemského města uděláte přístav, neznamená, že můžete zboží převézt do jiného vnitrozemského města. Někdy prostě do vnitrozemí musíte a k tomu vám jsou lodě na nic. Mně osobně tahle schopnost přišla spíš obtěžující. Neviděla jsem v ní smysl.
Naopak červený klan – důlní kartel Lockrielů – měl schopnosti daleko silnější. Město, ve kterém měli umístěný kmenový erb, bylo pouze jejich. Nikdo jiný si ho nemohl vybrat jako nabídkové a poptávkové město. To se sice dalo změnit, ale pouze pokud někdo zaplatil dvě kostičky za přemístění klanového erbu. Daleko silnější mi ale přišla jejich schopnost využít železniční přepravu efektivněji – zatímco běžně se smíte přemístit o dvě pozemní cesty, oni se mohou přesunout o tři. Navíc při přesunu žetonu vlaku se posouvají rovnou o dvě políčka na desce rozvoje. No posuďte sami – drželi byste se striktně své barvy, za kterou hrajete, nebo byste ji raději pustili za daň lepší schopnosti?
Duchovní nástupce Jízdenky, prosím!?
Na první pohled by se mohlo zdát, že Dopravní impérium je další hra o vláčcích — podobně jako populární Jízdenky, prosím!. Ve skutečnosti však nabízí zcela odlišný herní zážitek. Zatímco Jízdenky, prosím! staví celé své téma i herní mechanismy na budování železničních tratí a spojování měst pomocí vlaků, Dopravní impérium pojímá dopravu mnohem širším způsobem. Vlaky jsou zde jen jedním z několika dopravních prostředků.
Hráči kromě železnice využívají také automobily a lodě, přičemž jejich hlavním cílem není spojovat města, ale efektivně přepravovat zboží podle poptávky a dostupné logistiky. Vláčky tak v Dopravním impériu hrají spíše vedlejší roli a celá hra působí jako komplexnější a taktičtější varianta pick-up and deliver hry — tedy žánru, v němž je klíčové pečlivě plánovat, jak co nejlépe využít různé typy dopravy.
Pokud tedy někdo sáhne po Dopravním impériu jen proto, že na krabici vidí vláček, možná ho překvapí, že tentokrát bude hrát hlavní roli logistika, nikoliv železnice.
Herní zážitek
Díky jednoduchým herním mechanismům je hra přístupná širokému spektru hráčů – od rodin po zkušené deskovkáře. Ale obávám se, že ti zkušení raději sáhnou po jiném titulu. Strategické možnosti, jako je rozšiřování obchodní sítě a optimalizace přepravy, poskytují celkem malý herní zážitek. Variabilita herního plánu sice zvyšuje znovuhratelnost, ale fiktivní mapa a jednotlivé klany mi nepřijdou využité na maximum, což je za mě škoda.
Při hraní této hry jsem si ale představila, jak si ji zahraju s rodinnými příslušníky, které jinak k deskovkám skoro nemám šanci dostat – a když už, tak mi strategicky nestačí. U této hry bychom ale měli všichni rovnocennou šanci. Ani příliš mnoho rozčilujících okamžiků nenastane, pokud vám zrovna někdo neobsadí místo ve městě, na které jste si dělali zálusk. Při jedné herní partii jsem ji přirovnala k rodinným klasikám, které by mohly nahradit tolik ostřílené a herně už dávno překonané Monopoly či Dostihy a sázky. Dopravní impérium nepřidává tolik na obtížnosti, aby se stalo pro prarodiče nehratelné, ale zároveň dokáže uspokojit i mladší deskoherní generaci.
Dopravní impérium je pohodová desková hra, která kombinuje jednoduchá pravidla s přijatelnou herní dobou. Její variabilita a kvalitní zpracování ji činí atraktivní volbou pro všechny milovníky her s dopravní tematikou. Navzdory těmto přednostem však hra nenabízí příliš hluboký strategický zážitek a některé mechanismy, jako klanové schopnosti nebo systém úkolů, působí nevyváženě. Přesto se jedná o solidní rodinnou hru, která dokáže oslovit hráče hledající lehčí strategii bez výraznější konfrontace. Pokud hledáte nenáročnou hru, která potěší fanoušky budování dopravní sítě a plánování přepravy, Dopravní impérium může být správnou volbou.
