Možností k relaxaci existuje nespočet a každý si pod ní představuje něco jiného. Hráči však své volné chvilky pohody tráví přece jen maličko jinak. Jistě se najde mnoho těch, u nichž v knihovně her nebudou chybět nejrůznější únikovky. Tento specifický žánr spadající pod logické hry / simulátory v posledních letech zaznamenává narůstající popularitu, zejména co se týče prezenční zábavy ve vícero lidech. Na trhu ovšem najdete několik povedených variant i pro osamělé pařmeny, jimž sociální fobie či prachobyčejná lenost zkrátka nedovolí opustit bezpečí a pohodlí svého doupěte. Doors: Paradox je po vzoru série The Room, Escape Simulatoru či slovenské trilogie The House of Da Vinci dalším povedeným projektem stejně laděného typu.
Z portálu do portálu
Doors: Paradox se teprve nedávno objevil na platformě Steam… pár měsíců poté, co titul nejprve vyšel na mobilní zařízení. Počítačová verze však hráčům nabídne ucelený zážitek tří světů, které jsou na mobilech rozděleny do samostatných aplikací. Už jenom díky tomuto poznatku můžete očekávat, že se pravděpodobně nesetkáte s žádnými zapeklitosti jako například ve zmíněné sérii The Room. Doors: Paradox je naopak členěn na méně obsáhlé hádanky ve vícero opakováních. Tato dioramatická logická úniková hra před vás postaví takřka šedesát zamčených dveří, které budete muset odemknout.
Na pozadí kouzelného světa překypujícího magií a nadpřirozenem se odehrává pokus o příběh. Proč pokus? Jde spíše o komentáře popisují chamtivou, sobeckou a zbrklou lidskou povahu, než aby šlo o seriózní vyprávění, což je trochu škoda. Průvodkyní se vám stane černá kočka jménem Zula a doufám, že stejně jako Geralt nechováte silnou averzi k portálům. Zula vás totiž povede z jedné časové linie do jiné skrze portály odemčených dveří. Jednou se ocitnete v dimenzi podobné středověku, jindy narazíte na technologické vymoženosti budoucnosti a chybět nebudou ani pohádkové či naopak strašidelné scenérie. Příběh zde hraje spíše druhé housle a funguje jako zpestření logickým hádankám. Hráči je prezentován formou svitků a snaží se v náznacích vyprávět jakýsi metafyzický boj Řádu s Chaosem.
Neustále je co dělat
Hlavní a tou nejpodstatnější náplní hry je samozřejmě řešení hádanek. Každé jedno dioráma s ústředními dveřmi představuje zcela samostatný celek, tedy úrovně na sebe nijak nenavazují. Jakmile se vám podaří dveře otevřít, následujete černou kočku portálem do nového světa a celý proces začíná nanovo. Pro mě jakožto někoho, kdo nad podobnými hrami tráví dost času, byla úroveň obtížnosti Doors: Paradox srovnatelná s procházkou růžovou zahradou. Titul se vyznačuje velmi intuitivními hádankami, velkou dávkou interakce s jednotlivými předměty a poměrně svižnou hratelností. Ani jednou se mi nepodařilo se nad řešením zaseknout natolik, abych musela využít nápovědy, která vám stejně nikdy přesně neprozradí postup, ale pouze se vás pokusí navést na tu správnou cestu. Pravděpodobně na tom budete stejně a hrou bez problémů prosvištíte cca za pět hodin. Jeden level vám totiž zabere od pěti do maximálně patnácti minut.
Samotné hádanky v základu využívají stejných či obdobných principů jako například už několikrát zmíněný The Room. Doors: Paradox se na druhou stranu nebojí přijít s vlastními a často neotřelými nápady, za což si ode mě vývojáři z Big Loop Studios odnáší velké plus. Dveře jsou vždy postaveny na samostatném ostrůvku, který působí dojmem, že se nerušeně „vznáší“ kdesi v prostoru, protože nikde nelze postřehnout jakýkoliv podstavec. S kamerou lze libovolně otáčet a prozkoumat tak každou stranu dveří. Detaily si dvojklikem lehce přiblížíte a provedete požadovanou interakci. Abyste tak ovšem mohli učinit, je zapotřebí nejprve posbírat určité předměty sloužící jako chybějící součástky nejrůznějších udělátek – některé odemykají zamčené schránky nebo uvádějí do chodu nejrůznější pohyblivé sestavy a mnoho dalšího. Vyřešení hádanky vede k získání dalšího předmětu a tak stále dokola. Hře Doors: Paradox určitě nelze vytknout, že by hráčům nenabídla dostatek interaktivních prvků.
Zvedni laťku výš
S páčkami musíte pohnout, s klíči musíte otočit v zámku, abyste mohli sebrat obsah ukrytý uvnitř, a tak dále. Často budete muset za něco zatáhnout, zatlačit, zakroutit či rovnou rozbíjet a párat. I když je to v podstatě neustále o těch samých činnostech, výsledky se u jednotlivých úrovní podstatně liší. Jednou vaše akce vyvolají proud energie, jindy spustí bouřku, odhalí tajnou zásuvku, vysunou další mechanismus, vyhodí půlku ostrova do povětří, odhalí úkryt dřímajícího upíra, stvoří celou planetu nebo ji posléze zničí či odhalí logickou skládačku.
V každé úrovni se setkáte hned s jednou. Tyto úlohy jsou asi nejzapeklitější částí celé hry, protože skutečně vyžadují čistou logiku ke zdárnému vyřešení. Jestli se někde zaseknete, bude to právě u nich. Tvůrci mysleli i na to, že by náročnější hádanky mohly některým nováčkům zkazit celkový zážitek, a tak zde přidali možnost je zcela přeskočit. Obtížnost by se s narůstající úrovní měla začít krapítek zvyšovat, ale to bohužel nepocítíte moc citelně. Nechci tvrdit, že si Doors: Paradox drží stále tu stejnou laťku, ale vůbec bych se nezlobila, kdyby se zvedala podstatně víc. Počítat musíte chtě nechtě také s řadou pokusů a omylů.
Sbírat rovněž můžete modré a rudé drahokamy ukryté poblíž každých dveří. Pokud se vám podaří nalézt všechny (většinou jsou na dosti viditelných místech), zpřístupní se vám dva speciální levely na konci každého jednoho světa. Trochu mě štvalo, že se sebrané drahokamy například nezobrazují někde v rohu obrazovky jako znamení, že už jste je našli, protože velmi rychle zapomenete, co už jste sebrali a co ne. K tomu se vám možná bude hodit tužka a papír, protože i některá řešení nebude od věci si poznamenat… pokud nemáte fotografickou paměť.
Časocestování
Doors: Paradox se na první pohled vyznačuje svým až pohádkovým vizuálem. Diorámy jsou zasazeny do třinácti tematicky zpracovaných scén, mezi kterými najdete nejen starodávné kultury, jako například Egypt, Čínu či Aztéky, ale vývojáři nevynechali ani scenérie na motivy pirátů, děl Leonarda Da Vinci, hororových domů hrůzy, tropických ostrovů, vzdušných plavidel, vesmíru, mechanických strojů, kyberpunku a mnoha dalších. Mezi mé nejoblíbenější úrovně patří ta s hracím automatem či s roztomilou kočkou bojující o krabici sushi s doručovacím dronem. Hororové levely jsou také jedny z těch nejpovedenějších. Je vidět, že autoři mají dost bujnou představivost a nebáli se ani ty sebešílenější nápady do hry zakomponovat. Občas jsem si však přála, aby se tyto nápady promítly také do dalších levelů, protože během hraní potkáte pouze pár těch zapamatovatelných, se speciálními efekty, ale zbytek působí stejným dojmem.
Titul si vede dobře i z hlediska hudebního doprovodu ladícího s tematickým zasazením jednotlivých úrovní. Větší důraz je však dán na zvukové efekty, když například naléváte vodu, otáčíte klíčem, rozbíjíte sklo, otevíráte vrzající dveře a tak dále. Bez propracovaných zvuků jednotlivých činností by titul neměl dostatečnou hloubku a nesimuloval by tak dobře skutečné úkony. K ovládání vám postačí samotná myš, ale ani Doors: Paradox se nevyhnul často opakovaným chybám titulů primárně vyvíjených pro mobilní zařízení.
Ovládání je sice jednoduché, ale narazíte na pár drobností, které vám už po několikátém opakování budou způsobovat vrásky na čele. Vrtkavější pohyb pocítíte zejména při otáčivém směru. Jindy si přesně odvodíte, co po vás hra vyžaduje, ale budete se ptát, proč jen mi tou pochodní nejde zapálit oheň nebo daný klíček s tím samým profilem klíčové dírky nepasuje do zámku… protože zkrátka a dobře nejste dostatečně zaostřeni na konkrétní bod – jedna z věcí, na kterou si budete muset přijít. Nakonec mám pro lovce achievementů jednu smutnou zprávu. Autorům se doteď nepodařilo opravit bug a dva poslední úspěchy se vám neodemknou, přestože je splníte.
Doors: Paradox je příjemně odpočinková logická únikovka, jež si svou nižší obtížností dokáže podmanit mnoho hráčů. Pokud však hledáte něco, u čeho se zapotíte a pilně zaměstnáte své mozkové buňky, tento titul rozhodně není pro vás. Hra příjemnou formou testuje vaše prostorové vnímání, bystrost, paměť a logiku napříč několika desítkami samostatných únikových místností, na nichž je krásně vidět kreativita autorů.
