Že si autoři ze studia Exploding Kittens berou na paškál různá zvířátka a vytváří vesměs bláznivé párty hry, jsme si dobře zvykli. Řeknu vám, že jsem sotva popadala dech už při hře Šťastný losos. To obíhání stolu, plácání a otírání se jeden o druhého rychle vyčerpá. Novinka na českém trhu však nastavila hranici fyzické obtížnosti ještě o kousek dál. Karetní hra Dokonalost sama (v originále Without Fail) potrénuje nejen vaši přesnost, zdatnost i reflexy, ale také sílu přátelských pout. Jste připraveni ztratit pár kamarádů během pár minut?
Hra s jednoduchými výzvami…
Hopsající králíci v kápích laškovně skotačí na obalu a pobízí slabomyslné duše, aby se upsaly ďáblu. Už hned na začátku varuji a kladu vám na srdce, že přátelství je krásná věc, ale u této hry ho budete proklínat. O čem že to je? V jednoduchosti, o plnění výzev a sázení na to, zda je někdo dokáže splnit. To by ovšem bylo až moc snadné, proto zde figuruje jeden záludný činitel, a to role parťáka. Hráč na tahu v tom totiž nikdy není sám. On jakožto vyzyvatel, tedy ten, kdo výzvu musí splnit, a druhý hráč/parťák jakožto ten, co mu výzvu nejvíce ztížil. Uzavření tohoto paktu má své výhody, ale také úskalí. Buď oba slaví úspěch a získávají body, nebo naopak oplakávají porážku a body ztrácí. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.
Vyzyvatel si vezme jednu ze sto čtyřiceti devíti karet s výzvami, ale on sám ani ostatní ještě paradoxně neví, co za výzvu ho čeká. Karty na jedné straně obsahují informace k přípravě úkolu a z druhé je zadání. Na to se nikdo z hráčů nesmí podívat, dokud vyzyvatel nemá parťáka. Hráč na tahu si nejprve dle pokynů na kartě k ruce připraví veškeré potřebné předměty a naaranžuje je na zem, na stůl nebo zkrátka tam, kam zadání požaduje. Nyní přichází na řadu ta zábavná část. Výzvy jsou samy o sobě velmi snadné, ale aby se někdo stal vaším parťákem, bude ji muset ztížit. To znamená, že například dá vyzyvateli méně času na její provedení. Kdo ve schopnosti vyzyvatele věří nejvíce, a nabídl tedy nejnižší či nejvyšší číslo/údaj, vyhrává tuto roli pro sebe. Představte si to jako aukci. Zbylí hráči se po zbytek kola pouze dívají.
… které tví přátelé udělají nesmírně obtížné
Stupnice obtížnosti ve spodní části karty pomáhá vyzyvateli se orientovat, jak moc velké ztížení pro něj bude fatální. Až po rozdělení rolí je možné podívat se na druhou stranu karty a odhalit úplné zadání výzvy. Úkoly mohou být pohybového nebo statického charakteru a někdy se do nich zapojí pouze sám vyzyvatel, jindy musí pomocnou ruku podat i parťák. Bohužel se některé úkoly nevyhnuly určité předvídatelnosti a často dokážete dopředu velmi dobře odhadnout, co bude nutné plnit, čímž se mírně vytrácí zábavný efekt. Jeho míra posléze klesá ještě o kousek níž, když si uvědomíte, že se jádro výzev skládá asi ze čtyř základních úkonů, které se pokaždé trochu obměňují. Budete kreslit (nejen rukama), hádat, vyjmenovávat nebo vykonávat fyzickou aktivitu (běh, házení, skákání apod.).
Když se vyzyvateli podaří výzvu splnit, on i jeho parťák získávají po jednom bodu, který symbolizuje jeden bodovací žeton. V případě neúspěchu oba dva ztrácí po bodu, ale všichni ostatní, kteří od výzvy dříve odstoupili, jej naopak získávají. Vidíte, že odměna za úspěch je lákavá, ale trest za selhání daleko horší. Proto je na místě hrát strategicky a neudělat výzvy doslova nesplnitelné, když například v přesýpacích hodinách necháte dvě zrnka písku. V reálu se vaši přátelé samozřejmě nebudou držet při zemi a úkoly vám pořádně osladí až na hranici únosnosti. Vítězí ten, jenž první nastřádá pět bodů.
Budeme se kamarádit?
Pravidla jsou v základu velice jednoduchá, ale je třeba si hned na začátku uvědomit, co je cílem hry. Mnozí hráči to alespoň z našeho zkoušení pojali jako výzvu v záškodnictví. Líbil se nám režim hrdinů, v němž neexistuje žádný parťák a v podstatě sázíte sami na sebe. Rozhodně doporučuji se na tuto obměnu podívat až po pár kolech odehraných tím klasickým způsobem. Co bych naopak neradila, je se do hry Dokonalost sama pouštět pouze ve dvou. V takové situaci hrajete rovnou ostřejší režim hrdinů a automaticky se vytrácí proces hledání parťáka, což mně osobně na celé hře přišlo to nejzábavnější. Ve více lidech je režim hrdinů skvělým okořeněním, ale ve dvou si ze hry moc neužijete.
Autoři uvádí, že Dokonalost sama je vhodná pro hráče od více než deseti let, ale vzhledem k jednoduchosti výzev by neměl být problém přizvat i mladší, budete-li na ně dohlížet. Přece jen u určitých typů fyzicky náročnějších úkolů může hrozit zranění. Herní doba zpravidla nebývá příliš dlouhá, ale odvíjí se od počtu hráčů. Do plnění výzev se můžete pustit minimálně ve dvou, nejvíce až v devadesáti devíti hráčích, jak se píše na obalu. Zkoušeli jsme hru testovat ve skupině dvanácti lidí a pro ty, kdo zrovna neplnili výzvu nebo nebyli v roli parťáka, se stalo čekání na jejich kolo dlouhé a únavné. Často se všichni ani jednou nevystřídali, protože nasbírání pěti bodů není až takový nesplnitelný úkol. Nedokážu si představit, že by se hra měla dát do rukou ještě většímu počtu hráčů. Jednak by nestačily žetony a jednak jsou velké prostoje.
No tak, pojď. To zvládneš!
U Exploding Kittens si můžeme být jisti, že nás autoři překvapí svým vtipně pojatým vizuálem. U hry Dokonalost sama to úplně tak neplatí. Grafika sází spíše na jednoduchost a názornost, což nutně není špatně. Jen tím chci říct, že v tomto případě byste na humorně pojaté ilustrace měli zapomenout. Tady má přednost funkce před formou. Nemalá krabice toho uvnitř na druhou stranu ukrývá poměrně dost. O sto čtyřiceti devíti kartách výzev už víte. K nim připočítejte masku na zakrytí očí, šest plastových kelímků (na jejich oddělení od sebe přivolejte opravdu silného svalovce), propisku, přesýpací hodiny, míček a žeton k jeho ukotvení na místě, tři hrací kostky, zápisník a čtyřicet bodovacích žetonů. Pro účely hry i uživatelskou přívětivost by ale místo žetonů fungovala lépe spíše papírová tabulka, kam by se body mohly snadno a přehledně zaznamenávat na jedno místo.
Hledáte-li vhodnou aktivitu, u níž nebudete celý večer pouze sedět na zadku, Dokonalost sama by pro vás mohla být příhodná volba. Sázet na své kamarády a hecovat je, aby ze sebe vydali co možná nejlepší výkon, je často dost hlasité, a tak pozor na aplikování takové zábavy v pokročilých večerních hodinách. Obzvláště, máte-li sousedy. Úkoly se snaží pokaždé přijít s něčím jiným, ale po chvíli zjistíte, že jádro mají vesměs společné. Někomu mohou připadat lehce splnitelné v jakékoliv podobě, pro jiného budou absolutně mimo mísu, ale to už je o subjektivním pohledu. Stanovit maximum hráčů na devadesát devět mi přijde jako hloupost a skupinka maximálně tak deseti až patnácti lidí už sama o sobě vytváří chaos. Běžte zlatým středem a vyzkoušejte, jak moc za hranice vašich sil vás spoluhráči zatáhnou.
Dokonalost sama je zábavná a dynamická párty hra, která testuje nejen vaši fyzickou zdatnost, ale také přátelské vztahy. Přestože může být tělesně náročná a úkoly se časem stávají předvídatelnými, její jednoduchá pravidla a interaktivní formát ji činí ideální volbou pro skupinové hraní. Nepřežeňte to však s počty. Přece jen, všeho moc škodí.
