Původní hru Do Not Feed the Monkeys vydalo španělské Fictiorama Studios v roce 2018. V tomto lehce voyeurském simulátoru si vás vyhlédl jistý vlivný – možná dokonce ten nejvlivnější – spolek a pověřil vás sledováním náhodných lidí. Zasedněte tedy k obrazovce, zjistěte všechna jejich tajemství, a místo mezi těmi, co tahají za nitky, máte jisté.
Pokračování Do Not Feed The Monkeys 2099 z roku 2023 se přesouvá do budoucnosti ke hvězdám, aby ukázalo, co bude dál. Staré konspirace už dávno zapustily kořeny a vy máte jediné štěstí, že v rámci dědictví přešlo členství na vás. Dostanete aplikaci sledující kamery v nejrůznějších bytech, kancelářích či továrnách a příslib zasvěcení do vnitřního kruhu výměnou za svědomitou práci při získávání informací. Je tu jediné, ale zato zásadní pravidlo – nikdy nejednejte přímo se subjekty, tedy Nekrmte opice. Už také můžete tušit, že pokud vás hra takto důrazně varuje, vaše neposlušnost bude pouze otázkou času.
Jíst, spát, pracovat, pozorovat
Co do herních mechanik jde o přímočarou záležitost; máte několik hodnot, které musíte sledovat a které jsou na sebe navzájem navázány. Práce vám dává peníze, ale vyčerpává vás a vytrhuje od obrazovky. Fast food zasytí a nabízí dodání do domu i slevové kupony, pokud tedy oželíte svoje zdraví a stihnete převzetí dovážky. To vám zase může vynahradit nákup kvalitnějšího jídla v obchodě, které však stojí víc a opět vás nutí vyjít z bytu. Kromě toho musíte platit nájem a dokupovat další opičí klece (tzn. kamery), aby vaše ubytování nebo členství v klubu nebylo ukončeno… a nezapomeňte do toho všeho ještě někdy spát. V mezičase pak konečně můžete (ideálně najedení a odpočatí) sedět u počítače a koukat, co se kde děje.
Pokud máte zkušenosti s prvním dílem, znalost jeho mechanik přijde vhod, protože Do Not Feed the Monkeys 2099 vám poskytne akorát seznam klávesových zkratek a pár úvodních vyskakovacích oken. Vše ostatní musíte objevit sami, jen za minimální pomoci, a již naostro, s běžícím časem. Pauza tu totiž – kromě některých rozhovorů a čtení ranních novin – absentuje.
Budoucnost se vlastně příliš neliší
Jako první vás uvítá rozhraní vašeho operačního systému, zpočátku vcelku chudé; e-mailová schránka, vyhledávač a video feed s různými subjekty. K tomu máte ještě pár dalších technických hraček, vše v barvité pixelové grafice. Přepínat můžete mezi vaší počítačovou kukaní a zbytkem bytu, kde najdete postel, lednici, dveře pro přijímání návštěv a poličky na věci. I zde jsou změny oproti původní hře minimální – jen ta technika mezitím o něco pokročila.
Je to pořád takový… mileniálský byt a hra se do této stylizace vrhla po hlavě. Stálé zaměstnání nemáte, berete akorát jednorázovky bez jakékoliv nutné kvalifikace. Ven chodíte pouze do práce a na nákup, jinak si vystačíte se svou obrazovkou. Jediným lidským kontaktem (kromě toho na kamerách) vám bude pošťák, dovážková služba či občasná jiná návštěva. Pokud by vás snad zajímalo, co se děje mimo váš byt, můžete si také každé ráno prolistovat zprávy. Najdete tam mnoho satirických i jinak povědomých témat a osobně mi tento svět celkem přirostl k srdci, protože různé vtipně napsané články o místní hyperkapitalistické dystopii bylo zábava číst.
Doprovázet to vše bude povětšinou pípání detektoru pohybu nebo různé jiné elektronické zvuky, k tomu vám občas – stejně jako ve skutečnosti – sousedi něco pustí přes zeď. Na rozdíl od reálného života to ale pravděpodobně oceníte.
Sledujte pozorně, co se děje
Pouhé nekonečné vyvažování času, potřeb, příjmů a výdajů by pochopitelně nikoho moc dlouho nebavilo. Jsou proto dva hlavní způsoby, jak podobnou hru ozvláštnit: jednak nabídnout hráči konečný cíl, k němuž se může postupně dopracovat, a jednak mu dát možnost do děje aktivně zasahovat. K prvnímu zmiňovanému má Do Not Feed the Monkeys 2099 pevný limit šestnácti dnů, abyste zakoupili a zprovoznili celkem dvacet pět různých kamer. O to druhé se vám postarají právě vaši svěřenci.
Ty zajímavější obrazovky vás nechají nahlédnout do života běžných lidí a denně se v nich opakují určité akce/hovory, z nichž můžete vytěžit klíčové informace. Jiné slouží jen jako rozptýlení (kupříkladu hned v první nabídce kamer jsem našel jakéhosi kancelářského ještěra. Ten nic zvláštního nedělal, nic neříkal a nikdy se mu nepřihodilo žádné drama, jen si svých pár hodin v kuse seděl u počítače a ťukal do něj nekonečné bloky textu. Z nějakého důvodu jsem s ním souzněl takřka na intimní rovině). Další fillerové záznamy vám ukážou třeba postupně terraformovanou planetu (obden tam ale stejně hoďte oko, jak práce pokračují) nebo letištní rentgen, který v náhodných intervalech způsobuje planý poplach pro váš detektor pohybu. Některé zdánlivě klidné kamery zase mají jen kratičké časové rozmezí, kdy se na nich něco důležitého děje, což musíte nějak vysledovat sami.
Není to však pouze o pasivním sběru informací poslechem či pohledem, pro získaná klíčová slova a jejich kombinace máte možnost použít vyhledávač a dozvědět se něco více přes internet. Každých pár dní pak hra prověří, jestli si nezapomínáte dělat domácí úkoly, a za úspěšně vypátrané údaje dostanete pěkný balík peněz. Případně mějte vlastní hlavu, porušte ono titulní pravidlo a zkuste se do děje na druhém konci obrazovky zapojit sami. Pozor akorát na možné následky…
Všechno je tu na vás
Ve finále je však těžké zbavit se dojmu, že většina příběhu a vaší interakce je vlastně nepovinná. Pokud se budete soustředit čistě na udržování svých potřeb a dokážete vyjít s penězi, za dvě hodiny máte hotovo a uvidíte konec. Možná ne příliš dobrý, ale konec to bude.
Stop, v tuto chvíli se jedná o designový přešlap. Je do mechanicky repetitivní hry dobré dát příběh ve formě nadstavby, kvůli které se musíte aktivně snažit? Nedojde téměř k žádným zvratům, které by vás nutily se do dramatu před kamerou zapojit osobně. Nastíněné zápletky jsou navíc tak nezajímavé, že pouze s přirozenou zvědavostí zde nevystačíte. Budete tedy hrát dál proto, že… chcete za svých čtrnáct euro více než jen dvě hodiny zábavy? Tomu říkám depresivní motivace.
Při druhém dohrání proto bude lepší se na příběh vrhnout vážně, proklikat všechna klíčová slova a pečlivě je prověřit, abyste se posunuli někam dál. Hodně štěstí, protože vyžadované myšlenkové pochody jsou často dosti abstraktní, a opět, žádnou nápovědu nedostanete. Nepotěší ani fakt, že obrazovky a s nimi spojené úkoly se každou hru odemykají jindy (pokud vůbec), a tak vám do toho může docela dobře vstoupit také prvek náhody.
Alespoň že ukládání pozic vám umožňuje načíst kterýkoliv z předchozích dnů, abyste nemuseli neustále začínat od znovu. Hlavních konců zde naleznete celkem pět a k dispozici jsou i achievementy a jiná dílčí rozhodnutí, takže důvodů k opakování – pokud k němu ještě budete mít chuť – dostanete více než dost.
Do Not Feed the Monkeys 2099 bere šablonu svého předchůdce a přenáší ji do nového prostředí… aniž by nabídlo příliš mnoho inovací. Největším krokem dopředu je tak osobitý svět budoucnosti, což však úplně nestačí, aby (o něco dražší) pokračování místy nepůsobilo jen jako reskin nebo příběhové DLC. Pro zájemce proto bude lepší nejdřív začít původní hrou, případně si u této počkat na slevu.
