Ralph Waldo Emerson kdysi řekl: „Všechno ve vesmíru probíhá nepřímo. Neexistují žádné přímky.“ Tomuto citátu jsem nikdy pořádně nerozuměl, až do prvního spuštění hry Distant Worlds 2 od studia CodeForce. Titul je rozsáhlou simulací kosmu, která je sice na první pohled jeden obrovský nerozlousknutelný ořech, ale po desítkách hodin hraní, učení se z manuálu a uvědomování si hloubky černého kosmu mi došla jedna podstatná věc – já stále nevím, co mám vlastně dělat. Stellaris nebo Star Dynasties jsou oproti Distant Worlds 2 procházka růžovou zahradou.
Začínáte v menu, kde si stvoříte galaxii
Začátek je nejjednodušší a v mých očích i nejzábavnější, vytvoříte si v něm svou vlastní galaxii. Vyrábíte její tvar, kolik hvězd obsahuje, jaká bude hustota mlhoviny a její velikost. Z toho vám osobně doporučím udělat nějakou základní, byť lehce přednastavenou. Jakmile si vygenerujete neregulérní galaxii, neskutečně si máknete, zejména jste-li nováčci v real-time strategiích.
Po nastavení galaxie si připravíte podmínky pro svou civilizaci. Vyberete si, na jaké technologické úrovni chcete začínat, jak moc jsou obyvatelé soustavy agresivní, a obtížnost. Ta má pět úrovní, od jednoduché až po extrém. Nastavíte si též rychlost výzkumů, jejich viditelnost (respektive zda uvidíte strom výzkumů), a jestli je možné obchodovat s technologiemi mezi národy.
Následně přichází nastavení hrozeb. Základem jsou vesmírní piráti, těch doporučím nastavit co nejméně. Mohou velice zkomplikovat hru, a pokud jste nováčci, můžete mít velký problém se s nimi vypořádat. U pirátů nastavíte jejich sílu, množství, jak moc jsou u vás blízko, a především rychlost jejich obnovy. O místo se perete i s jinými civilizacemi, piráti jsou další komplikace.Důležité je zvolit druhy kolonizování. To je pravděpodobně nejjednodušší bod tvorby, nechte jej přednastavený. Konečně přichází výběr rasy. Na výběr jsou lidé, mortaleni, teekani, zenoxové, haakonishové, boskarani a ackdariani. Pro nováčky doporučím lidi, pro fajnšmekry zenoxy.
Zdroj: CodeForce
Příprava bohužel nikdy nekončí…
Poté přijde na řadu tvorba impéria a jeho zřízení. Vytvoříte si jméno, které vymyslete logicky, a ne hloupým vtipem – čeká vás totiž x hodin koukání na tento název. Vyberete si jednu ze škály vlajek a nakonec politické zřízení. Můžete si vybrat demokracii, jež je na hratelnost nejsnazší. V možnostech se nabízí i feudalismus, monarchie, vojenská diktatura nebo republika. Stejně jako výběr rasy, také každé politické zřízení má výhody i nevýhody.
Demokracie si skvěle stojí v populačním růstu, ve výzkumu, štěstí v koloniích, obchodu i turismu. Feudalismus má větší výhody pro nábor jednotek, vojenská diktatura má zase zpomalený růst obyvatel a je zaměřená především na boj. Když už máte jméno, znaky i počátek impéria, zvolíte si ve vaší galaxii umístění, tedy zda to kolem vás bude na počátku hry snazší, či těžší. Konečně si vybere i počet nepřátelských národů, kterých může být až dvanáct, záleží na velikosti vaší galaxie.
Na konci nastavíte podmínky vítězství, to může být populační, ekonomické nebo teritoriální. Upravíte si také roky začátku a konce hry. Příprava hry je jednou z nejdelších, jakou jsem zažil – připomíná start Civilizace, jen si hrajete s vesmírem, a ne s reálnými historickými postavami. Dlouhý proces před samotným hraním však titulu prospívá, protože vy si nastavíte vše předem a naštvaní pak můžete být maximálně jenom na sebe.
Konečně pouštíme Distant Worlds 2!
Před každým začátkem hry vás ještě čeká upozornění, jaké má vaše rasa výhody. U lidí se například objeví avatar Gudan Jaksun, jenž vám připomene, že lidé budou šťastní v koloniích a že velice rychle staví, načež poprvé spatříte galaxii. Je obrovská, krásná a temná. První pohled do vesmíru je fantastický a vy se budete cítit skutečně miniaturně.
Grafika je svým způsobem pohledná. Vypadá sice jako před patnácti lety, přesto dává smysl. Hra je skutečně robustní, pro vás je nejdůležitější přehled. Ten i tato herní podoba splňuje na sto procent, už jen tím, že je vše spořádaně rozdělené do barev. Nehledě na to, že budete-li chtít kolonizovat planetu, každá vypadá jinak a vy si můžete užít nabízené rozdíly. Detaily uvidíte při expanzích.
Distant Worlds 2 se prakticky hraje sám, automatizace se dá nastavit pro každou část hry. Titul má velice solidní systém nápovědy (aby ne) a v něm se dá ihned nastavit vaše priorita v budoucím hraní. Chcete mít lepší armádu? Zaměřte se na ni. Hra se o vás poctivě stará, protože ví, že má skoro neomezené možnosti. Manuálně korigovat veškerou činnost je šílenost. Už takto strávíte u jedné hry desítky hodin a při představě, že si nastavujete ručně každý prd… no, gratuluji těm, co to skutečně dělají.
Zdroj: CodeForce
Vesmírné lodě a vesmírné stanice
Většinu času strávíte kontrolou vašich vesmírných lodí a stanic, kde už konečně narazíte na nesmysl. Zatímco vizuál hry je přehledný, tabulka zdrojů je sice jednoduchá na rozkliknutí, ale vyznat se v ní už vyžaduje určité schopnosti. Funguje jako špatně udělané tabulky v Excelu, a to chaoticky. Vy si sice nastavíte, co chcete stavět, ale nenastavíte si, kdy, jak a kde vzít zdroje. Je to jako nakupování přes Wish, kde si koupíte houpacího koníka a přijde vám vesmírná loď. Opět se dá nastavit, aby vše probíhalo automaticky. Ostatně i vaše vesmírné lodě se vydávají na výlety, jak se jim zachce, neřeknete-li jinak. Jenomže i meziplanetární koráby mají palivo a to jim může dojít. Nejenže si létají, jak chtějí, ale občas se i někde seknou. Naštěstí Distant Worlds 2 ukazuje kruh doletu.
Hra je kvalitně udělaná v tom, že i když probíhá skoro automaticky a vy prakticky jenom manažerujete činnost, máte doslova neomezené možnosti. Vesmír je jen váš a vy z něj můžete vytěžit maximum. Galaxie je možná omezená, jenomže vaše touha po tom, být něčím jako je vládce vesmíru, přetrvá. Akorát vám to zabere několik desítek hodin. Je to real-time, abyste si nemysleli, že pustíte strategii a ona funguje dle vašich představ.
Musím pochválit samostatnost hry. Dlouho jsem totiž přemýšlel nad tím, jestli vůbec musím něco dělat. Stalo se mi třeba, že jsem třicet minut nepohnul brvou a Distant Worlds 2 to bylo jedno. Až konečně přišel moment, kdy jsem se mohl zapojit do děje, a to byl boj.
Zdroj: CodeForce
Star Wars!
…to nejsou ani náhodou. Boje překvapí v tom, že armády putují klidně hodiny – jsou to neuvěřitelně líné hvězdné války. Líné je to správné slovo. Můžete na nepřítele poslat klidně celou flotilu a pak jenom čekat, koukat a doufat, že se nezmění vesmír, než tam dopluje. Stejně hloupě fungují i ztráty v bojích, musíte je prostě přijmout. Vaše flotila o síle 13 000 může bojovat s nepřáteli o síle 10 000 a klidně můžete prohrát, protože piloti jsou telata.
Mikromanagement boje je naprostý nesmysl a je lepší se připravit na určitou redundanci než se těšit na nějaké maximální vítězství. Titul nemá vylepšené možnosti vyhledávání cílů. Skoro všechno musíte dělat ručně, což je peklo. Já chápu, že jsme ve vesmíru, ale stopovat pohyby lodí trvá hrozně dlouho a vy nemusíte najít vůbec nic. Stejně to funguje i s těžbou a kolonizací jiných planet. Doporučuji kontrolovat a prohledávat každou maličkost.
Distant Worlds 2 je na hodně, hodně dlouho
Pokud vás rozhodila délka přípravy hry, doba jedné partie vás vůbec neuklidní. Může být skutečně až nekonečná (ta má trvala čtyřicet hodin). Management celé hry je sice parádní záležitostí, ale k čemu vám to je, když nechápete herní principy. Ty snad ani pořádně pochopit nejde, v mojí hlavě vyloženě zní věta z filmu Já, robot: „Je mi líto, mé možnosti jsou omezené.“Tohle je hra přímo pro hráče, kteří jsou fanoušky tohoto herního žánru.
Máte-li rádi strategie, nebudete bojovat s marností, ale s časem a trpělivostí. Jestli neumíte cizí jazyk, budete ve hře zbyteční. Orientovat se podle obrázků sice jde, nikdy ale nevytěžíte maximální potenciál. Já osobně vám doporučím pořádně si nastudovat i fóra a příručky. Nápověda ve hře je sice super, ale nebude vám moc platná, když nevíte, co děláte. Distant Worlds 2 z vás chce dostat to nejlepší a vy chcete samozřejmě vytěžit maximum, ale to vám nepůjde, dokud nezjistíte, co to vlastně dělat.
Navíc je tu velmi špatný, až nevnímatelný soundtrack. Já jsem hudbu ani nepostřehl až do chvíle, kdy jsem o ní měl napsat. Dám vám další radu. Přes Youtube si do pozadí pusťte jakoukoliv písničku, jež vám připomíná vesmír, a teprve poté si zahrajte, jinak budete povětšinou mít pocit, že sedíte sami ve smutném vesmírném tichu.
Distant Worlds 2 je podle mého nenaplněná ambice. Hra je skvělá, promyšlená a nabízí téměř neomezené možnosti. Když se vám však nepovede příprava, poveze se to s vámi až do konce. Navíc do očí bijící nepotřebnost hráče něco kontrolovat, pokud nejde o ten nejtitěrnější management, a obrovská nepřehlednost v budovacích tabulkách titulu děsně ubližují. Nehráči tohoto žánru budou trpět, protože nikdy se nedostanou k tomu, aby se byť jen pokusili vytěžit všechen herní potenciál. Za cenu necelých čtyřiceti dvou euro je to navíc sakra málo muziky za hodně moc peněz.
