Není pochyb, že rok 2018 byl pro fanoušky videoher jedním z nejlepších. Přece jenom vyšlo nespočet úžasných titulů, jako třeba God of War, Red Dead Redemption 2, Spider-Man, Forza Horizon 4 a Detroit: Become Human. Právě poslední zmíněná hra za mě vyčnívala nejvíc. Pro mě jakožto fanouška adventur se silným a přesahujícím příběhem se tento projekt vyšplhal na žebříčku očekávaných her na první příčky.
Komu Sony svěřilo svůj projekt?
Před šesti lety si Sony na vývoj vybralo francouzské studio Quantic Dream, které je mezi hráči velice dobře známé a doposud má za sebou velice povedené kousky, jako jsou Beyond: Two Souls anebo dnes již naprosto legendární Heavy Rain. Bylo tedy zřejmé, že je hra v dobrých rukou a že Quantic Dream si do svého portfolia přidá další unikátní titul.
Oproti mnoha jiným studiím přistupují vývojáři z Quantic Dream ke svým titulům s odlišným pohledem na to, co je ve hrách důležité, a záměrně potlačují určité mechaniky, aby mohlo vyniknout skvělé vypravování. Ve svých projektech se zaměřují především na filmový zážitek se silným důrazem na příběh a s důrazem na střet emocí a rozumu. Ostatně právě Sony si zakládá na cinematické prezentaci a hry těchto Francouzů toto pojetí dokonale naplňují. Takový zážitek poté perfektně podtrhuje také střih, kamera, hudba a celkový vizuál, a dělají to sakra dobře. Proto není náhodou, že jejich nejznámější a nejúspěšnější hry jsou právě ty, které sází na filmový zážitek s emotivními příběhy.
Co od takové hry mohu čekat?
Tedy je asi už jasné, že Detroit: Become Human není ledajakou adventurou, kterou byste od videoherního giganta, jako je Sony, čekali, nýbrž je filozofickým interaktivním vypravováním, který svou hlavní myšlenkou dokonale zapadá do dnešní doby skrz téma umělé inteligence. Tato hra vás donutí myslet nad vaší morálkou a lidskostí, předhazuje vám otázky o podstatě existence a rozhodnutích a jejich kritických důsledcích na životy lidí a androidů.
Je rok 2038 a Detroit je známý jako město technologií, z nichž tou nejpoužívanější je umělá inteligence v podobě androidů. CyberLife je nadnárodní společnost a je tou nejzásadnější v tomto světě. To vše kvůli jejímu produktu, androidům. Tito androidi se v běžném životě začali objevovat velice rychle, jelikož vykonávají veškeré možné potřeby lidí, jako je mytí nádobí, uklízení, praní prádla či jako pouhé poskytování společnosti v osamělém životě. Androidi se přitom musí řídit klasickými třemi zákony robotiky, které zní: 1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. 2) Robot musí poslouchat příkazy dané lidmi, pokud tyto příkazy nejsou v rozporu s prvním zákonem. 3) Robot musí chránit svou vlastní existenci, pokud tato ochrana není v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.
Lidé si na služby androidů rychle zvyknou a jejich zvrácená mysl je donutí si své problémy na nich ventilovat skrz násilí. Robotům vystaveným těmto situacím se v programu objevuje chyba, kvůli níž se stávají takzvaně Deviantní. To znamená, že se stanou autonomní a ztrácí nutnost se držet napsaných programů. Díky tomu získávají schopnost myslet, mít názor a především mohou simulovat lidské emoce.
Zdroj: Sony
Za koho budu hrát a jaký vliv budu mít na příběh?
Detroit: Become Human má poměrně neobvyklý formát, neboť se rozděluje na celkem 32 epizod a v každé z nich budete hrát za jednoho ze tří androidů.
Kara je nejběžnější model, pro domácí práce, a dostane se do násilné domácnosti, kvůli níž se stane deviantní. Společně i s dcerou násilného otce utíkají z domova a společně hledají bezpečí.
Markus žije u starého umělce, který se již o sebe není schopen postarat. Umělec Markuse vidí jako svého syna, jelikož jeho opravdový syn ho opustil a stal se z něho narkoman. Markus při snaze ochránit umělce neuposlechne jeho rozkaz a stává se tak deviantním. Zachránit se mu ho však nepodaří, je obviněn z umělcovy smrti, následně na místě zastřelen policií a poslán na šrotiště androidů. Proto se Markus rozhoduje začít bojovat za práva androidů a usilovat o jejich svobodu.
Connor je nejnovější a nejlepší detektivní model společnosti CyberLife, který má za úkol vyšetřovat případy deviantních androidů. Má za úkol společně se svým lidským parťákem Hankem zamezit Markusovi v historickém převratu androidů.
Ačkoli tito androidi spolu nijak zpočátku nesouvisí, jejich příběhy se postupně začnou zamotávat a proplétat.
Mají moje rozhodnutí skutečnou váhu?
Právě mechanika rozhodování je jedním z největších es této hry. V každé epizodě provedete několik rozhodnutí, která vás zavedou k jednomu z jejích možných konců. Každá epizoda jich má hned několik a ty následně ovlivní příběh v dalších epizodách všech tří androidů. Tedy když například Markus začíná povstání a boj za práva androidů, vybraný způsob protestů bude ovlivňovat jak Karu na jejím útěku, tak i Connora a jeho postup při vyšetřování. To, jak Connor postoupí ve vyšetřování, ovlivní Markuse a celé jeho povstání a to, co bude nebo nebude muset Kara udělat při svém útěku, zase ovlivní Markusův pokus o osvobození androidů.
Vaše rozhodování tedy bude ovlivňovat nejen daného androida, ale i ostatní dvě hlavní postavy a jejich příběhy, díky čemuž svět působí skutečněji než v jakékoli jiné hře. Svět se mění a příběh se ohýbá na základě vašich rozhodnutí a mění se vztahy androidů k lidem, vztahy lidí k androidům, a dokonce i vztahy mezi androidy samotnými.
Na konci každé epizody se vám ukáže diagram, jak jste postupovali, a ukážou se vám i odlišné způsoby postupu, které jste nezvolili. Tady začíná to nejlepší. Každá z 32 epizod nabízí několik konců, a tedy nastává situace, kdy hráči při svém průchodu mohou procházet dějovou linií, která je naprosto odlišná od té vaší. V určitém momentu se hra klidně i rozhodne zabít jednu z hlavních postav a příběh pojede dál.
Zdroj: Sony
Dokáže i dnes ohromit vizuálem, audiem a hereckými výkony?
Šest let je ve videoherním průmyslu už poměrně dlouhá doba, ale i tak se bavíme o hře, která nijak nezaostává. Ať už jde o textury, nebo nasvícení. Detroit: Become Human se se svým vizuálem může chlubit i po několika letech. Vizuál dokonale podporuje filmovost, přičemž animace, a převážně animace obličeje, dokážou předčit mnoho titulů dnešní doby. Jelikož jsem hrál verzi na počítači s RTX 4070 a Ryzenem 5 7600X, musím zkonstatovat, že port z konzolí je nádherně optimalizovaný a v QHD rozlišení s maximálními detaily jsem si hru vychutnával na 90 snímků za sekundu.
Hudba je zde přesně taková, jako byste od takové hry čekali. Hudba a vlastně celé audio je zde unášející, díky čemuž jsou emotivní momenty silnější, akční sekvence napínavější a překvapující momenty více šokující.
Herecké výkony a především dabing jsou fantastické. Androidi ukazují, že nemají žádné emoce, a naopak deviantní androidy dokážete podle výrazu v obličeji nebo podle toho, jak mluví, poznat.
Jak se Detroit: Become Human hraje?
Hra je z pohledu třetí osoby, můžete s postavami chodit, prozkoumávat různá místa, různě interagovat s předměty a mluvit s lidmi či dalšími androidy a samozřejmě budete volit váš postup příběhem.
Nečekejte žádnou nadupanou akci, která vás svým tempem přibije k židli. Namísto toho sledujte gradování příběhu a rozhodujte o jeho konci – toto jsou hlavní mechaniky a na úkor těchto mechanik hra například naprosto postrádá soubojový systém, který je zde pouze ve formě nenáviděných quick time eventů. Tyto quick time eventy jsou mechaniky her, které za to bývají velmi často kritizované, ovšem zde to je jiný případ. Tady je vnímám vesměs neutrálně, jelikož podtrhují filmovost, a to, že nestihnete zmáčknout některé tlačítko, hned neznamená selhání nebo smrt. Naopak občasné nezmáčknutí tlačítka znamená rozhodnutí, díky němuž se příběh může opět změnit.
V čem je háček?
Je celkem paradox, že v nejdůležitější části hry, která je odvedená skvěle, spočívá i problém. Volba rozhodnutí je zde poněkud krkolomná, neboť vlastně nevíte, co v dialozích volíte. Volby jsou zde vyobrazeny jedním slovem a občas se ocitnete v situaci, kdy hlavní postava řekne něco odlišného, než jste zamýšleli, nebo rovnou naprostý opak. Samozřejmě toto je problém, se kterým se potýkají všechny adventury, ale zkracovat rozsáhlé odpovědi o několika větách do jednoho slova je nemožný úkol. Také nastanou situace, kdy volba odpovědi vybere pouze její styl a zaseknout se při rozhodnutí v napjaté situaci, protože nevíte, co postava řekne, když zvolíte možnost „Racionálně“, „Chladně“ nebo „Ironicky“, je frustrující.
Další menší neduh je kamera. Nastaly i situace, kdy se mi kamera zasekávala o neviditelné textury nebo se jenom odmítala pohnout, ovšem tento problém nastal pouze při pár momentech v uzavřených prostorách.
Stojí za moje peníze a můj čas?
Pokud jste již nějaké projekty od Quantic Dream hráli a oblíbili jste si je, už jste pravděpodobně Detroit hráli, ale pokud ne, tak děláte sakra velkou chybu. Hra se nese v duchu tohoto studia i jejich předešlých titulů a bere si z nich to nejlepší.
Pokud jste však minuli tyto vývojáře, tak i přesto, že rozhodně není pro každého, vám ji musím doporučit. Hra má skvělý příběh, neuvěřitelně propracovaný a rozsáhlý scénář, díky němuž ji můžete hrát hned několikrát a stále budete objevovat nové momenty, scény a emoce. Postavy jsou realistické, soundtrack fascinující a vizuál vás dokáže ohromit.
Detroit: Become Human je jedinečně komplexní titul, který různé lidi osloví různým způsobem a některé lidi třeba vůbec. Doporučuji vám proto si stáhnout demoverzi, díky níž zjistíte, zda vám vůbec sedí a zda vás zaujme.
Recenzi pro Gaming Professors napsal František Dopita.
