Práce na vinici zřejmě nebude takovou malebnou záležitostí, jak by se mohlo zdát, přesto věřím, že jistá romantická idyla se za tím skrývá. Západ slunce na vinici musí být romantika prvního kalibru, že? Ve hře Vinohrad, která v deskoherním světě má pověst spíše pod svým originálním názvem Viticulture, od uznávaného autora a vydavatele Jameyho Stegmaiera, vám sice úplně onu romantiku nepředá, ale zato vám ukáže, jaká ekonomická řehole se za vedením své vlastní vinice skrývá.
Worker placement jak víno
Deskovka Vinohrad není novou hrou, ale do tuzemska se dostala až se zpožděním a díky Albi je tento uznávaný klenot dostupný i v naší mateřštině. Na úvod je nutno podotknout, že v jádru se nejedná o nic světoborného, ale jde o klasický worker placement, tedy umisťujete své figurky pracovníků na příslušná pole na pláně, kde provedou nějakou akci. Vaším úkolem je nepřekvapivě především výroba a prodej vína, ale ne všechny akce souvisí přímo s výrobou tohoto nápoje.
Na úvod hry si vylosujete svou matku a otce. Jistě si říkáte, že by dávalo smysl, kdyby si oni vylosovali vás, ale já ty pravidla nepsal. Když skončí vtípky o tom, jak váš protihráč vůbec nevypadá jako jeho herní rodiče, naberete si pracovníky, karty a finance, co vám rodiče nechali. Poté postupně od začínajícího hráče pokládáte figurku kohouta na stupnici, která určuje, kdo začne s umisťováním pracovníků. Čím později budete umisťovat, tím větší bonus získáváte. Být první nic navíc nepřináší, ale máte jistotu, že zahrajete, co potřebujete. Jako poslední zase získáváte navíc sezonního pracovníka, ale je otázkou, zda ho budete mít kam efektivně zahrát.
Jaro, léto, podzim, zima, to je celý rok
Hra se dělí na jednotlivé roky, při nichž každé roční období má své specifické akce. Na jaře se určuje pořadí hráčů, v létě umisťujete své pracovníky na letní akce, na podzim si lížete kartu návštěvníků a přes zimu se hrají zimní akce. To je část hry, kdy se toho děje zdaleka nejvíce, a je to i to nejdůležitější období. Je pravda, že realitě to úplně neodpovídá, protože asi uprostřed ledna nepůjdete v kožichu otrhávat hrozny, ale zato to velmi pomáhá přehlednosti. V některých hrách mají jednotlivé fáze sice stylovější názvy, ale často jsou i dost abstraktní, zatímco tady je každému jasné, co se v rámci onoho období děje. Zároveň je nutné mít v paměti, že pracovníka nemůžete využít v létě i v zimě, takže je nutné svoji pracovní sílu správně rozvrhnout.
V létě získáváte nové sazenice, které poté sázíte na pole, popřípadě postavíte na své vinici nějaké vylepšení. V zimě naopak víno sklízíte, vyrábíte a prodáváte. Kromě toho je možné v létě a zimě získat i zahrát karty návštěvníků, provádějící speciální akce, které vám mohou velmi pomoct. Oceňuji, že každý jeden návštěvník je unikátní s jedinečnou schopností. Některé mají schopnosti poměrně podobné, ale zase se vám nestane, že byste měli na ruce tři identické neužitečné karty, nebudete tam totiž mít ani dvě stejné. Musím zde vypíchnout dynamiku partií. Hra končí ve chvíli, kdy někdo dosáhne dvaceti bodů, to se pak jen dohraje pomyslný herní rok a je vyhodnocení. Dvacet bodů není mnoho, protože za jednu objednávku vína můžete dostat klidně sedm bodů. To může vypadat, že hra je velmi rychlá. To je i není pravda.
Na jednu stranu nejedná se o nejdelší hru, na druhou to není ani žádná dvacetiminutovka. Ze začátku se šouráte po jednom až dvou bodech za rok, protože vám na polích nic neroste, natož abyste měli nějaké zásoby ve sklípku. Pokud však zvládnete dobře přípravu, kvalitně své pole osázíte a víno necháte pořádně uzrát, můžete devadesát procent svých celkových bodů získat za dva až tři herní roky. Větší část hry je tedy ticho po pěšině a pak bum, najednou se to v poslední třetině rozjede. Pro někoho může být pomalé tempo překážkou, ale pokud si stejně jako já užíváte pečlivé plánování pro ten nejsilnější závěr, budete v sedmém nebi.
Nedokonalý obraz
Vizuál hry není dechberoucí, ale grafický styl ve formě maleb je velice decentní a nebojím se říct, že se jedná o pěknou hru. Dřevěné figurky staveb na vinici jsou poměrně unikátní, mimo sklepů je každá jiná. Moc se povedly i žetony vína, které dělají efekt lupy na desce, aby zdůraznily hodnotu vašich vín. Obecně po produkční stránce nemám Vinohradu co vytknout, protože i insert v krabici je velice slušný.Nyní mi dovolte odstavec výtek. Prvně je ve hře více náhody, než by se mi líbilo. Karty révy, návštěvníků i objednávek si taháte náhodně z paklíku. Může se stát, že vám takzvaně „půjde karta“, stejně tak se může stát, že budete mít ruku plnou karet, které nevyužijete. Dále musím zmínit, že i v plném počtu máte na akci maximálně tři pole, kam můžete pracovníky zahrát. Sice má každý hráč jednoho zkušeného pracovníka, kterého lze zahrát i na obsazené pole, ale i tak se může stát, že druhá půlka pelotonu ostrouhá. Dvě pole při třech hráčích jsou akorát, ale tři při šesti jsou vskutku málo.
Dovolím si zmínit, že tyto výtky částečně umírnilo rozšíření Toskánsko, které u nás je také díky Albi k sehnání a já se mu taktéž podíval na zoubek. Tohle je ovšem taková poznámka pod čarou a k hodnocení Vinohradu nepatří.Závěrem vypíchnu jednoduchost hry. Sice se jedná o poměrně komplexní strategii, přesto není do hry problém proniknout. Všechny akce jsou triviální, takže je není těžké pochopit, ale utvořit z nich vítězný plán může být oříšek. Vinohrad si svoje uznání v deskoherní komunitě vydobyl zaslouženě, jelikož se jedná o kvalitku. Netroufnu si říct, že uchvátí, ale bez problému potěší každého fanouška žánru a i nefanouška. Pokud je tedy worker placement vaše krevní skupina, doufám, že máte vinný sklípek připravený, protože Vinohrad na vás čeká.
Vinohrad je poctivý worker placement, který dělá vše správně. Má zajímavou mechaniku léta a zimy, určování prvního hráče, a nechybí ani příjemné tempo. Vizuál i téma jsou taktéž velice přívětivé. Sice se nejedná o něco, z čeho vám odletí hlava, ale v každém svém aspektu funguje Vinohrad na výbornou a není důvod, aby herní stůl nenavštěvoval často. Navíc je velice přístupný, takže skrze něj můžete do ekonomických her jednoduše uvést i neznalce.
