Přemýšleli jste někdy, co by se stalo, kdyby ze Země zmizeli lidé? Jak by si příroda poradila s tím, co bychom tu zanechali? Zůstala by Země taková, jaká je dnes, jen by z ní zmizel ten inteligentní, všetečný, ničivý a svět měnící prvek? Nebo by snad na uvolněné místo nastoupil nějaký jiný druh? Podobnou zápletku najdeme nejen v řadě románů a filmů žánru sci-fi, v poslední době si s ní pohrávají i deskové hry. Vydavatelství Albi na naše stoly nyní přináší deskovou hru Včelín. V té, jak název napovídá, uvolněné místo zaplnily hyperinteligentní včely rodu Mellifera. A když jim nestačila Země, vydaly se do vesmíru.
Debutující autorka
Deskovou hru Včelín pod původním anglickým názvem Apiary vydalo v loňském roce studio Stonemaier Games. To je známo nejen tím, že jej vede jeden z nejsympatičtějších a nejotevřenějších mužů v deskoherním světě (Jamey Stegmaier), ale také tím, že jejich hry jsou vždy po produkční stránce velice povedené, pravidlově přístupné, herně zábavné a s neotřelým tématem. Na rozdíl od řady jiných studií navíc Stonemaier Games hry neoznamují s ročním předstihem, ale vždy až několik týdnů před jejich vydáním. A také nevyužívají crowdfundingové zdroje financování. Jsou to zkrátka velcí sympaťáci a není se co divit, že jejich hry jsou fanoušky tolik zbožňované. I nám v redakci se líbí, jak dokládají naše recenze deskových her: megahit Na křídlech, geniální a originální sci-fi Scythe, jeho dětskou adaptaci Šampioni Jablečného království, navazující Expedici, pirátskou Libertalii: Piráty vzduchomoří nebo poměrně komplexní Vinohrad (včetně skvělého rozšíření Toskánsko).
Včelín je debutem autorky Connie Vogelmann, které v letošním roce vyšel u Stonemaier Games ještě titul, Na křídlech draků. Za vizuální stránkou Včelína byl zodpovědný můj nejoblíbenější ilustrátor Kwanchai Moriya (Dinosaur Island, Sidereal Confluence, Prêt-à-Porter, Zoo Vadis nebo Unmatched Dobrodružství: Úžasné příběhy). Včelín je určen pro 1–5 hráčů od 14 let, kteří budou na jednu herní partii potřebovat 60–90 minut.
Vesmír plný barev
Chápu, že vesmír je velice prázdný prostor, ve kterém ve skutečnosti vidíte jen černotu s občasným světlem hvězd. Jenže se musím přiznat, že se mi již ilustrace typu „spousta tmavě modré s bílými tečkami“ začínají u deskovek lehce zajídat. Včelín však takový není. Včelín totiž ilustroval Kwanchai Moriya. A Kwanchai Moriya se barev nebojí. Jde tak o titul, který, ač je zasazen do vesmírných dálav, jen hýří barvami a na poličce i stole vypadá opravdu nádherně. A nebojte, dojde i na tu tmavě modrou s bílými tečkami.
Včelín je rozhodně jednou z her, jejichž krabici v deskoherní speciálce nepřehlédnete. A také hned na první pohled poznáte, jakému tématu se bude hra věnovat. Včelí astronautka odvážně se vydávající, kam dosud lidská včelí noha nevkročila, přičemž v pozadí si můžete povšimnout, že na cestu se nevydala sama. Ta obálka je zkrátka nádherná. U mě si vysloužila čestné místo na poličce a nejedna návštěva se mě ptala, co to je a kdy si to zahrajeme.
I ilustrace na herních komponentách jsou nádherné. Centrální deska, na kterou hráči umisťují své včelí dělnice, je nádherně malována a k podmanivému dojmu přispívají i výrazné barvy použité pro nejrůznější destičky. Jak tak královská loď bude prozkoumávat vesmír a objevovat nové a nové planety, barev ještě přibyde.
Na perfektních ilustracích zamrzí jen jedna věc, o to větší mrzení to však je. Ve hře se nachází téměř padesátka karet setby s nejrůznějšími efekty. Tyto karty jsou během partie jen zamíchány v dobíracím balíčku a všechny mají tu stejnou ilustraci. Tohle rozhodnutí nechápu. Je to téměř, jako by ke zbytku hry karty setby nepatřily.
Taktilní hody
Původní vydavatel, studio Stonemaier Games, produkci svých her věnuje opravdu hodně péče. A nejinak je tomu v případě Včelínu. Již krabice je vyrobena z tlustého kartonu, což v dnešní době rozhodně není pravidlem. Díky tomu se neotevírá ani při vertikálním uložení hry. Navíc je se svým téměř sametovým povrchem na omak velmi příjemná.
Po rozbalení ihned zjistíte, že příjemné taktilní hody se nacházejí i uvnitř. Tak třeba jen archy určené k vyloupání žetonů mají výřezy, aby bylo možné je snadno vyjmout z krabice. Jde sice o detail, ale velmi potěší. Výřezy se nachází i v insertu, a tak si je užijete nejen při prvotním třídění a organizaci, ale i při každém chystání Včelínu. Samotný insert je pak překvapivě užitečný. Mělo by to sice být samozřejmostí, opak je však většinou pravdou. Je jen málo her, u kterých si ten první insert nechám, zde jsem však neváhala ani minutu. Všechny destičky mají své místo, karty se vejdou v obalech a zbytek komponent není nijak utisknut. Deskovka je navíc natolik bohatá na komponenty, že je i její velká krabice plná až po okraj.
Na kartách i pravidlech je navíc použita ražba lněné tkaniny, kterou mají ve Stonemaier Games velmi rádi. Karty díky tomu méně kloužou a s matným povrchem se od hry ani tolik neodráží umělé světlo. Na druhou stranu jsou karty více náchylné na lehké poškození, takže obalovači si je stejně hned schovají do plastu. Věc, která mě na Včelínu velice potěšila, byla pravidla o rozměru přibližně A5. Ani jsem nevěděla, že bych to v deskovkách potřebovala, ale když ono se to tak dobře drží při čtení! Pravidla tohoto rozměru by měla být povinně v každé hře.
Ve Včelínu se nachází i několik plastových figurek, přičemž figurky dělnic sice barvou až na žlutou výjimku neodpovídají opravdovým včelám, zato jsou již z výroby stínované. Dodává jim to více života. Škoda jen, že autory nenapadlo zvýraznit čísla, označující sílu jednotlivých dělnic. Takto jsou opravdu špatně vidět, obzvlášť když se snažíte rychle přehlédnout sousedovu pozici na herním plánu. A také škoda, že nevystínovali i královskou loď. Alespoň mi ale nebude líto ji namalovat. Jednoho dne.
Zlatá ikonografie
I po stránce grafického designu odvedl Kwanchai Moriya skvělou práci. Ikony jsou se svými jasně zřetelnými barvami dobře rozeznatelné i na velkém stole. Jediný problém představují cennější suroviny medu a vosku. V obou případech totiž byla použitá zlatá barva, korespondující s jejich cenností. Jenže ono to jde na dálku špatně rozeznat. Navíc dřevěná figurka vosku má kulatý tvar, přičemž jeho ikona má tvar lichoběžníku. Ano, po chvilce si zvyknete, ale noví hráči z toho byli zprvu vždy velmi zmatení.
Další problém s viditelností je u textu na destičkách. Je tam i několik řádků s poměrně malým písmem. Nabídka destiček řezeb je sice viditelná již od začátku partie, nabídka ostatních destiček se však proměňuje rychle. Hráč, který hru vidí vzhůru nohama, je tak musí neustále kontrolovat a snadno se může stát, že mu kvůli tomu unikne nějaká cenná kombinace.
Per apes ad astra!
Včelín se pyšní originálním tématem. Titul je totiž zasazen do světa, který ovládly včely a vydaly se kolonizovat vesmír. A téma ze hry cítíte v každém bodě. Ano, leckdo by mohl namítnout, že hra by fungovala úplně stejně i bez futuristického sci-fi zasazení a včely mohly prozkoumávat kytičky na louce. To by však byla ještě více srovnávána s Medobraním od vydavatelství MindOK. Takhle si může vydobýt vlastní místo na trhu a zaujmout i hráče, kteří hry s přírodní tematikou neradi.
Vcítit se do tématu jednoznačně pomáhají nádherné ilustrace, není to však vše. Vašimi pracovníky jsou včelí dělnice, královská loď zkoumající nové planety vypadá jako obrovská včelí královna, surovinami jsou pyl, vlákno, voda, med a vosk a včely spolu komunikují tancem. Včely, které již žily příliš dlouho, se navíc musí uložit k hibernaci.
Moc hezký detail je i na pětici desek úlů. Ty mají názvy opravdových typů úlů používaných včelaři v našem světě. I každá z dvacítky frakcí má svůj název. Česky se vám pak může stát, že hrajete za úsměvnou kombinaci frakce Lama v úlu Poppleton. O to sladší pak je vítězství.
Pojďme si pomáhat
Včelín je ve své podstatě jednodušší hrou, jejímž hlavním mechanismem je umisťování pracovníků. Na herním plánu máte šest různých políček, na která svoje pracovníky můžete umístit. Průzkum vám umožní objevovat nové planety a získávat z nich suroviny. Růst vám umožní získat nové pracovníky nebo rozšířit svůj úl o více rámů pro destičky. Výzkum vám umožní získat karty setby, které mají nejrůznější jednorázové efekty, případně jdou za určitých podmínek použít coby nové bodovací schopnosti. Přeměna vám umožní měnit suroviny za jiné a/nebo za body. Pokrok slouží ke koupi nových destiček, ať již silných jednorázových projektů, specialistů s pasivními schopnostmi, nebo farem, ze kterých můžete opakovaně získávat další suroviny, a dokonce je na nich skladovat. Konečně vyřezávání vám umožní vyměnit cenný med za bodovací schopnosti.
Včelín má ale něco, co většina ostatních titulů s umisťováním pracovníků nemá. Zatímco jinde jsou akční pole dostupná vždy jen pro jednoho hráče, zde můžete svojí dělnicí dělnici jiného hráče (nebo i svoji) nahradit. Nic vás to nestojí, avšak majiteli odsunuté dělnice pomůžete. Každá dělnice má totiž sílu 1–4 a pokaždé, když někdo odsune vaši dělnici, můžete jí sílu zvýšit. A v příštím tahu ji hned poslat zase pracovat. Síla dělnice ovlivňuje, jak dobrá vaše vykonávaná akce bude. Dělnice o síle čtyři je pak jedinou, kterou můžete poslat vyřezávat, u všech ostatních akcí získává silné bonusy. Když vám ji však někdo odsune, už ji nedostanete zpátky. Nemusíte ale být smutní, zasloužilá včelí důchodkyně se odebere do hibernační plástve a získá vám další bonusy.
Tato pozitivní interakce mezi hráči a neustálé odměňování je pro mě nejsilnější stránkou Včelínu. Jak stárnu, nějak už si tolik neužívám hry s velice těsnou ekonomikou. Takové ty, které vás jen trestají a ve kterých když uděláte na začátku partie chybu, celou si ji tím pokazíte. Včelín ale takový není. Je to milá hra, u které se často pousmějete dojetím podobně, jako když na jaře sledujete poletující včelky.
Inovativní mechanismy… nebo ani ne
Nedá se říci, že by Včelín byl kdovíjak inovativní hrou. Ano, různě silné dělnice, pozitivní interakce a suroviny, kterých si nemůžete nasyslit neomezené množství, nejsou prvky, které se ve hrách vyskytují často, zkušení hráči je však již nejednou viděli. Ale já jsem zastánce toho, že hra nemusí být inovativní, aby byla dobrá. A Včelín je opravdu řemeslně dobře zvládnutý.
Samozřejmě tak jako u jiných her od studia Stonemaier Games, i u Včelínu se množí názory na to, že hra není vybalancovaná. Ta či ona frakce je označována za přesílenou a největší kritiku schytávají zřejmě karty seteb. Efekty některých z nich jsou totiž vážně skvělé, jiné použijete tak akorát pro zisk základní suroviny. Jenže mě moc baví to napětí, když si karty dobírám, a ta radost, když se tam nějaká báječná karta objeví. A nedá se říct, že by hra byla celá o náhodě. Zkušený hráč totiž nováčky rozdrtí bez problému. Ocenit musím i vysokou znovuhratelnost. S dvacítkou včelích frakcí, pěti úly a několika desítkami destiček totiž máte stále co objevovat.
Příjemné soupeření
Oceňuji, že titul je možné hrát až v pěti hráčích. Ono totiž najít dobré euro, které by fungovalo i pro tento počet, není vůbec jednoduché. Ale Včelín jím je. Samozřejmě, že v pěti hráčích bude partie výrazně delší než ve dvojici, ale s tím se musí počítat. Každý si totiž bude chtít vybudovat ty nejlepší kombinace a vytěžit ze svých tahů maximum. Zároveň ale tím, že včelí dělnice jsou neustále odsouvány, nemůžete plánovat dopředu úplně všechno a hra vás nutí reagovat především takticky. Osobně mám nejraději Včelín ve čtyřech hráčích, kdy netrvá příliš dlouho a zároveň si dosyta užijete pozitivní interakci a soupeření o destičky a bonusy.
Konec může přijít velmi náhle. Na začátku totiž hráči nemají téměř nic, jen pár málo zkušených včel a nějakou speciální schopnost. Ani nevíte jak, včely začnou hibernovat hlava nehlava, najednou je po všem a vy už máte jen jeden tah. O to víc se však musíte vždy snažit nedělat zbytečné tahy.
Zábavná sólo hra
Tak jako je u Stonemaier Games dobrým zvykem, i pro Včelín vytvořili autoři automu, tedy umělého hráče, který vám umožní si plně užít sólo hru. Musím se přiznat, že jsem napřed byla trochu vyděšená. Pravidla pro automu totiž najdete v samostatném sešitě. Strach byl však zbytečný, pravidla vytvořili velmi jednoduše, intuitivně, a ovládat automu vás nestojí skoro žádný čas, jen otočíte kartu a vyhodnotíte jednu automí akci. Navíc najdete v pravidlech hned několik úrovní obtížnosti automy, a tak si sólo hru mohou užít nováčci i zkušení pařmeni. Časově se vejdete pod hodinu.
Zmateně poletující čeština
V čem mě však Včelín zklamal, je čeština. Je zde opravdu velké množství chyb. Ano, jde většinou jen o chyby kosmetické, ale ty mrzí o to víc. Stačilo by totiž, aby si texty prošel korektor a chybám se dalo vyhnout. Tak třeba to, že hra se jmenuje Včelín, skrz naskrz pravidly je však o ní hovořeno pod původním anglickým názvem Apiary. A to i hned v první větě pod nadpisem „Včelín“. Na arších je anglicky napsáno, že je po vyloupání máte umístit pod insert, abyste jej zvedli a komponenty vám necestovaly po krabici. A česky? „Některé archy jsou umístěné pod insertem, abychom ušetřili místo“. Nebýt anglického nápisu, už bych reklamovala, že mi je pod insert zapomněli přibalit. Na některých destičkách pak v textu chybí písmena a specialisté o sobě někdy mluví v první, jindy ve třetí osobě. Zkrátka drobné chyby, ale nasčítají se.
Nejhorší chyba je však významová, která mi zkazila dojem z prvních několika partií Včelínu. Na mapě jsou totiž dvě akce (Pokrok a Průzkum), na kterých se dělnice neodsouvá, jen posune na druhé políčko a síla nové a původní dělnice se sčítá. Česká pravidla pak tvrdí, že po vykonání akce se má majiteli vrátit ta původní dělnice. Jenže anglická říkají, že se vrací majiteli dělnice až ve chvíli, kdy na akci přijde třetí dělnice, druhá se posune a první odejde. Řeknete si, že to je malá chyba. Jenže pokud hrajete dle českých pravidel, dělnice se vám vrací příliš často a vy tak v podstatě nikdy nemáte důvod svoje dělnice aktivně stahovat. A jsou vám tím pádem téměř k ničemu efekty farem, které se při stažení dělnic mají aktivovat.
Včelín je velice kvalitně vytvořená a nepříliš komplexní eurohra, využívající populárního umisťování pracovníků. Je až neuvěřitelné, že pochází „z pera“ debutující autorky. Sice vás neohromí žádným inovativním herním mechanismem, nad konkurenci ji však vyvyšuje unikátní téma, krásná vizuální stránka a neustálé odměny. Naopak jí ubližuje nedoladěný překlad s řadou kosmetických, ale i významových chyb. Ty jsem se rozhodla do mého číselného hodnocení neprojektovat, ale hodnotit spíše titul jako takový. Jinak bych musela číselné hodnocení výrazně snížit, a to mi nepřišlo fér. Včelín totiž opravdu je velmi povedená hra. Má jednoduchý a dobře fungující mód pro sólo hru, nejvíce však rozkvete ve čtyřech hráčích. V tomto počtu si všichni užijí mnoho pozitivní interakce, napínavé soupeření o destičky řezeb a hned několik cest k vítězství. Ani v plném počtu partie nebude trvat příliš dlouho, poskytne vám však dostatek prostoru pro tvoření těch nejlepších kombinací.
