Přenesme se na chvíli do již ztracené minulosti druhé poloviny 19. století. Do doby, kdy se díky objevu parního stroje doslova před očima měnil svět. Cítíte tu vůni moře? Tu vůni vzrušujících dálav a stále ještě neprozkoumaných koutů světa? Namísto plachetnic, jež světovým mořím vládly celá staletí, se v této době začaly objevovat lodě s hybridním pohonem. Konstruktéři lodí se v té době utkali o Modrou stuhu, ocenění pro ty, jejichž výtvory nejrychleji přeplují Atlantik. Myslíte si, že právě vy byste dokázali takové lodě postavit? Můžete se o tom přesvědčit v nové deskové hře Loděnice, jíž jsme se nedávno dočkali v češtině díky vydavatelství TLAMA games.
Suchý, Vladimír Suchý
Loděnice je název, který možná čtenářům bude povědomý, a právem. Jde totiž o druhou edici nebo, chcete-li, druhé vydání stejnojmenného titulu od světoznámého českého autora Vladimíra Suchého (Truhlaříci s.r.o., Podmořská města, Aldebaran Duel, Evakuace). První edice vyšla pod křídly studia Czech Games Edition již v roce 2009 a dnes se drží na úctyhodném 832. místě žebříčku nejlepších her dle serveru BoardGameGeek.
Pod původním názvem Shipyard (second edition) přepracovanou Loděnici vydalo studio Delicious Games, současný domovský přístav Vladimíra Suchého. Je určena pro 1–4 hráče od 12 let a na jednu herní partii budete potřebovat dle počtu hráčů 40–120 minut. Změny doznal vizuální styl, za novými ilustracemi stojí Michal Řezníček a Adéla Stopka. Grafický design si vzala na starost Martina Svobodová.
Ačkoliv hra je jazykově nezávislá, pravidla jsou poměrně obsáhlá a napsaná malým písmem. Vydavatelství TLAMA games si s překladem dalo hezkou práci a jediné, co jim mohu vytknout, je (podobně jako v nedávném Včelínu od vydavatelství Albi) chybějící překlad názvu hry v úvodu pravidel.
Dodělej si sám
Když se mi Loděnice dostala poprvé do ruky, velmi mě upoutalo, jak těžká ta krabice vlastně je. Kilo a půl sice objektivně není kdovíjak mnoho, v deskoherním světě to však naznačuje, že v krabici se skrývá mnoho pokladů. A opravdu, Loděnice je hotový ráj pro všechny milovníky vylupování žetonů. Čeká na ně přibližně sto dílů lodí, sto žetonů posádky i vybavení, desítky mincí, zaměstnanců, státních zakázek a plavebních kanálů. K tomu hned dvě herní desky a pár dřevěných kostiček. Velmi oceňuji, že je v krabici spousta malých pytlíčků na komponenty, většina her obsahuje jen neprakticky velké. Trochu nevýhoda s množstvím komponent spojená je skutečnost, že krabice je vyrobena z poměrně tenkého kartonu a pod vlastní vahou se prohýbá. Chcete si ji tedy vyloupat co nejdříve, aby trochu váhy ztratila.
Velké množství žetonů je pro někoho ráj, pro jiného peklo na zemi. Loděnice opravdu není jednou z těch her, které vám přijdou z obchodu a o hodinu později je již hrajete. Kdepak, před první hrou na vás čeká poměrně obsáhlá příprava. Desky loděnic jednotlivých hráčů jsou dvojvrstvé, musíte si je však sami slepit. Naštěstí autoři jednoznačně ukazují, co kam nalepit. Stejně tak musíte sestavit ozubené kolo průběhu hry. A hlavně velký a krásný 3D kartonový jeřáb, jenž při hře drží všechny díly lodí a destičky se zbožím. A 3D kartonový pořadač, do něhož patří žetony posádky a vybavení lodí.
Jak to do té krabice naskládám?
Kartonový jeřáb i pořadač jsou skvělé komponenty, které výborně ušetří místo na stole, a díky nim jsou žetony dostupné všem hráčům. Jenže. Jenže v krabici se nenachází žádný insert ani návod na to, jak komponenty zpět naskládat. Obvykle v disciplíně krabicový tetris vynikám, musím se však přiznat, že s Loděnicí jsem selhala. Nejsem schopná komponenty dostat zpět do krabice tak, aniž by nemuselo zůstat víko o několik milimetrů zvednuté. „Těší“ mě jen to, že dle ohlasů ostatních hráčů nejsem s tímto problémem sama.
Já vím, že často zbrojím proti studiím, která svoje hry prodávají v olbřímích krabicích, do nichž by se vešla ještě živá kočka a které mi zabírají tak strašně moc místa na tolik obsazených policích. Ale tohle je snad ještě horší. Pokud jde o pokus donutit hráče mít Loděnici vždy na vrcholu hromádky deskovek, tak se to povedlo. Dejte ji dospod, a pod váhou krabic na ní se vám krásný kartonový jeřáb a pořadač zničí.
Postavte si loď… a další… a další
Vaším cílem v Loděnici bude vydělat co nejvíce peněz. Za tímto účelem budete stavět lodě, které pak vyšlete na zkušební plavbu. Peníze primárně získáte za různé prvky na lodi, jako jsou svítilny, posádka nebo vybavení. A také za státní zakázky, které jsou pro každého hráče unikátní.
Stavba lodi je opravdu nejdůležitější součástí hry. Ve své loděnici máte devět pozic pro díly lodí a je jen na vás, zda postavíte jednu velmi dlouhou loď za spoustu peněz, nebo několik menších, kterých však během herní partie zhodnotíte víc. Naráz můžete stavět lodí hned několik, jakmile však některou loď dokončíte, musíte s ní ihned vyrazit na zkušební plavbu lodním kanálem. Za dokončenou se loď považuje tehdy, když má právě jednu příď, právě jednu záď a jeden až sedm středových dílů. A samozřejmě žádné mezery, jinak by vám daleko nedoplula.
Každý z prvků, jež na loď můžete umístit, slouží jinému účelu. Abyste za loď získali vůbec nějaké body, potřebujete na ní mít kapitána a zároveň mít dostatečně dlouhý systém kanálů pro její plavbu. Komíny, topiči a plachty určují rychlost lodi. Body získáte za každého člena posádky, ještě více bodů za jeřáby a děla, a oboduje se i rychlost lodi. Během zkušební plavby navíc budete přejíždět přes nejrůznější pole na kanálu, které vám umožní získat body za určité prvky na lodi, jako jsou záchranné kruhy nebo čluny. V ideálním případě chcete proplout i přes políčko se symbolem Modré stuhy, která vám dá body za každé pole, přes které jste touto lodí propluli.
Kruhy, kam se podíváte
Loděnice využívá oblíbeného mechanismu Vladimíra Suchého. Tedy kruhů nebo, chcete-li, rondelů. Na jedné z herních desek se nachází velké kolo, jež v sobě skrývá kola čtyři. Po těch se budou pohybovat ukazatele, jejichž pozice určuje, s jakými surovinami můžete v daných akcích interagovat. Nejvnitřnější kruh slouží k náboru posádky, další k získávání vybavení, třetí k prodeji zboží a vnější kruh je pro najímání zaměstnanců.
Poslední, pátý kruh se nachází na druhé herní desce a je středobodem celé hry. Jde o ozubené kolo s výřezem, sloužící pro odpočítávání průběhu hry. V každém tahu hráče se totiž ozubené kolo pohne o jednu pozici, přičemž ve výřezu sebou „veze“ kostičku. Jakmile oběhne kolem dokola, kostička zapadne do dalšího výřezu a hráči musí odstranit jeden ukazatel na počitadle kol. A až se odstraní poslední, nastane konec hry.
Jen jedna akce… no, možná dvě
V každém tahu uděláte jednu z dostupných akcí. Nemůžete si však vybrat libovolnou. Vedle ozubeného kola je sedm (ve čtyřech hráčích osm) destiček akcí. Vy vždy na začátku svého tahu destičku, kterou jste si vybrali v minulém tahu, přesunete na konec řady, což způsobí otočení ozubeného kola. Tato akce je vám v novém tahu zapovězena, stejně jako všechny akce, na nichž jsou položeny kostičky soupeřů. Mimo tato omezení si můžete vybrat.
Akce vám dovolují nabírat posádku, získávat vybavení i zaměstnance, obchodovat, pořizovat si nové lodní díly, stavět kanál pro zkušební plavbu nebo získávat zboží. Ve čtyřech hráčích je navíc k dispozici akce na získání dvou mincí. Kromě toho dostáváte peníze, pokud si vyberete akce co nejdále od ozubeného kola, tedy ty, o něž nikdo dlouho neměl zájem.
Čas je v Loděnici tou nejdůležitější komoditou. Ačkoliv to tak na počátku herní partie nevypadá, akcí budete mít jen velmi málo. Je tak extrémně důležité provádět je co nejefektivněji. Pomoci vám může to, že za šest mincí je možné si koupit ve svém tahu extra akci, a to jakoukoliv. Je jedno, zda je to ta, kterou jste udělali v minulém kole, nebo nějaká, na níž leží soupeřova kostka. Je dobré na tuto možnost nezapomínat, bez ní si totiž moc nezahrajete. Ona je vůbec Loděnice jednou z těch her, v nichž zkušený hráč roznese nováčka na kopytech. S tím se ale u strategie s opravdu minimálním podílem náhody tak nějak musí počítat. Musíte totiž myslet na vše. Bez posádky a vybavení loď nezíská žádné body. Jenže na jejich umístění potřebujete mít na lodi dost kajut a kotvicích systémů. Takže musí být dost dlouhá. Na to potřebujete peníze a dostatečně dlouhý systém kanálů, aby jimi loď mohla při zkušební plavbě proplout. Na peníze vám stačí obchodovat se zbožím, jenže to ho napřed musíte získat. Pomoci vám se vším mohou zaměstnanci. Jenže ani těch nebudete mít moc, tak jakého si vybrat? Zapomínat nesmíte ani na státní zakázky, za něž je možné na konci hry získat hromadu bodů a přetáhnout vítězství k sobě.
Ty jsi stále na tahu?
Existuje mnoho komplexnějších her, ale tím, že jsou zde zdroje tak moc těsné, je lehké udělat chybu a pokazit si tím celou partii. Hra je tak velice náchylná na dlouhé prostoje. Obzvlášť, hrajete-li s lidmi trpícími analytickou paralýzou. Loděnice rozhodně není oddechová zábava na pár desítek minut, nad níž nemusíte přemýšlet.
Vzhledem k prostojům už bych Loděnici nikdy nechtěla hrát ve čtyřech hráčích. V tomto počtu je často i těžké udělat nějakou smysluplnou akci, protože hodně akčních destiček je obsazených. Vy tak musíte dělat suboptimální tahy jen proto, abyste vydělali peníze na extra akci, kterou si můžete zvolit volně. A to není příliš zábavné, a partie se může stát trochu frustrující.
Naopak hra září ve třech hráčích. V tomto počtu si zavazíte tak akorát. Užijete si tak hezkou míru nepřímé interakce, ale ještě nejste frustrovaní. Vyzdvihnout musím i sólo mód, který simuluje právě hru ve třech hráčích. Je velice jednoduchý na obsluhu, jen v každém tahu otočíte dvě destičky a vykonáte akce na nich. Umělí hráči organicky posouvají ukazatele na všech kruzích a vyměňují nabídku destiček. Na vás pak je zahrát Loděnici tak, abyste dosáhli určitého počtu bodů. Jak obvykle nejsem žádný velký sólo hráč, u Loděnice jde, díky neexistujícím prostojům, o můj nejoblíbenější počet.
Půvabné dálavy
Produkční stránce hry jsem se již věnovala, ráda bych se však ještě na závěr zastavila u stránky vizuální. Oba ilustrátoři odvedli dobrou práci, obzvlášť s přihlédnutím ke vzhledu první edice. I grafický design je velmi zdařilý a ikonografie se vám rychle dostane pod kůži. Krásně ilustrované jsou desky hráčů i obal krabice. U zbytku ilustrátoři zvolili tlumené tmavé barvy, které se hodí k tématu. Já bych si však přesto přála barvy trochu jásavější, takto mají trochu výraznější barvy jen lodě plující po systému kanálů. Alespoň je použito více barev než jen nekonečné odstíny béžové, což se nedá říci o všech komplexnějších eurohrách.
Loděnice je desková hra, v níž se stanete majiteli titulárních loděnic. Titul rozhodně odměňuje opakované hraní. Během partie máte omezený počet akcí a vaším úkolem je provést je efektivněji než protihráči. Hra je tak určena pro milovníky strategie, náhody v ní najdete jen pomálu. V plném počtu přemýšlivých hráčů se tak mohou dostavit dlouhé prostoje. Loděnice nejvíc zazáří ve třech. Velice zdařilý je i sólo mód, jenž se jednoduše obsluhuje, a přitom věrně simuluje hru právě ve třech hráčích. Pokud máte rádi strategické eurovky s minimem náhody a velice těsnými surovinami, s Loděnicí vedle nešlápnete. Obzvlášť pokud jste fanoušky autorské filozofie Vladimíra Suchého. Ale v tom případě Loděnici zřejmě již doma máte. Pokud naopak tyto hry rádi nemáte, Loděnice vás ke změně herního vkusu nepřemluví.
