Asi nikdo by mi nerozporoval, pokud bych za nejznámějšího českého autora deskových her označila Vlaadu Chvátila. Hned tři jeho hry (Through the Ages první i druhá edice a Mage Knight: Desková hra) patří mezi stovku nejlepších titulů dle uživatelů serveru BoardGameGeek.com. To je opravdu úctyhodný výkon. K tomu ještě před devíti lety vydal jednu z nejprodávanějších moderních deskovek Krycí jména. A je spoluzakladatelem světově úspěšného studia Czech Games Edition. Kdysi v deskoherním dávnověku Vlaada Chvátil pod hlavičkou vydavatelství Dino vydal hru Kámen, zbraně, papír. A Dino nyní přišlo s druhou edicí, nazvanou jednoduše Kámen, zbraně, papír II.
Rodinná zábava na pár desítek minut
Kámen, zbraně, papír II jsou rodinnou deskovou hrou, určenou pro 2–4 hráče od 8 let, kterým jedna herní partie zabere dle vydavatele přibližně 45 minut. Poprvé vyšla v roce 2007, o novou vizuální stránku se v této druhé edici postaral ilustrátor Josef Bard Murcko. Jde sice o poměrně začínajícího tvůrce, jeho ilustrace ve hrách Aldebaran Duel a Red Hot Silly Peppers (obě od vydavatelství Dino) se ale povedly.
Vydavatelství Dino si v poslední době vybírá pro lokalizaci velmi zajímavé tituly, jako je Po stopách Darwina, Rainforest, Nastupovat, prosím, Pirátský poklad, Války mágů nebo Mrkve a zběsile. Zároveň však vydávají i tituly z vlastní dílny, ať již výše zmíněný Aldebaran Duel, Základnu, Amytis – visuté zahrady, Ucho, nebo právě novou edici Kámen, zbraně, papír a Lovců pokladů.
Střední hra v olbřímí krabici
Pokud jste ode mě již nějakou recenzi četli, jistě víte, že příliš velká krabice je jeden z problémů, které často titulům vytýkám. Ačkoliv totiž rozumím tomu, že velikost krabice upoutá v obchodě nakupující, ve skříni plné her z ní pak máte výrazně menší radost. Kámen, zbraně, papír II mě v tomto ohledu dokázaly překvapit. A bohužel vůbec ne příjemně. Komponent v krabici je tak akorát pro střední rodinnou hru, jenže objemově nezabírají ani třetinu krabice, v níž se nachází. A normálně bych si nad tím jen posteskla, zakroutila hlavou a šla dál. Jenže Kámen, zbraně, papír II do rány ještě přidávají sůl tím, že ta krabice, v níž se nachází, je abnormálně veliká.
Osobně mám na deskové hry dva různé typy polic. Do jednoho se hra nevešla vůbec. Do Kallaxu ano, avšak vyplňuje celý jeden čtverec tak, že se i nepohodlně vytahuje. Nerozumím vůbec tomu, proč vydavatelství Dino zvolilo právě tento netradiční rozměr, se kterým se tak špatně pracuje. Obzvlášť, když to nevyžadovaly komponenty. Ve hře se totiž nenachází ani žádný velký společný plán, na který by se to dalo svést.
Raz, dva, tři, teď! Raz, dva, tři, teď! Raz, dva, tři, teď!
Vzpomínáte si, jak jste na základce pořád dokola hrávali kámen, nůžky, papír? Někteří moji spolužáci dokázali jet celé přestávky. Nehrávalo se o nic, jen tak pro zábavu a utracení času. Tato dětská zábava zřejmě utkvěla v paměti i Vlaadu Chvátilovi a rozhodl se okolo této základní premisy vystavět opravdovou deskovou hru.
Kámen, zbraně, papír II již nejsou jen bezduchou zábavou bez cíle. Střižbu totiž budete dělat za účelem zisku dostatku surovin na postavení hradu. Jakmile se vám to podaří, sousedi již na vás nebudou moci pořádat loupeživé výpravy a vy vyhrajete herní partii.
Trik je v tom, že v každém boji budete chtít získat jiné suroviny. Na stavbu hradu potřebujete kámen (reprezentující obranu), ale touha po kameni je dost předvídatelná a váš soupeř může zahrát papír (reprezentující diplomacii), čímž vás porazí a obere o papír. Ten se totiž hodí taky, na nákup karet, které vám do budoucna zvýší příjem surovin nebo dovolí lépe měnit jedny suroviny na jiné. Jenže když si myslíte, že zahraje papír, vy můžete zahrát zbraně (reprezentující útok), tím ho nejen porazit, ale i si pořídit nějaké nové útočné a obranné karty. Ale pokud si on myslí, že zahrajete zbraně, může zahrát kámen a tím se vám ubránit. Ale když si vy myslíte, že bude chtít hrát kámen...
Tak takovéto přemýšlení vás bude ve hře Kámen, zbraně, papír II čekat v každém boji. A že se nabojujete! V každém kole totiž útočíte na jednoho svého souseda a jiný pak zaútočí na vás. Navíc je každý boj okořeněn tím, že se na jeho začátku vytáhne bojová karta, která říká, kolik které suroviny můžete vítězstvím v boji získat. Nedostanete totiž všechny, jen ty, jež jste použili pro výhru v souboji. Ve hře tak opravdu není nouze o interakci a prostor pro taktická rozhodnutí, což je její nejsilnější stránka.
Na tohle nemám, na tohle taky ne… hm, tak si zase nic nekoupím
Interakce mezi hráči je ještě povzbuzena tím, že v každém kole se bude dražit hned několik karet. Jediný způsob, jak se v Kámen, zbraně, papír II někam pohnout, je totiž pomocí karet. Každý hráč může postupně zahájit dražbu až dvou. A s klidem nasadit cenu tak vysoko, že ho nikdo nebude moct přebít. Počet surovin je veřejná informace, tak si to vždy můžete spočítat. A když to risknete, nabídnete málo a někdo vás přebije, vlastně to nevadí, můžete na oplátku přebít vy jej. Pokud na to máte.
Tento systém dražby sice zvyšuje interakci ve hře, vede však ke dvěma problémům. První je, že buď hráči nabídnou rovnou tolik, aby je nikdo nemohl přebít, což není příliš zábavné, nebo se neustále přebíjí, a doba herní partie se tím výrazně prodlužuje.
Horší však je, že ceny karet jsou nasazeny opravdu vysoko. Na začátku partie nemáte téměř nic, nemůžete si žádnou kartu dovolit a jen sledujete, jak přicházejí do hry a zase z ní odcházejí. Tedy pokud nejste mentalista a nevyhrajete hned zkraje všechny souboje, do kterých se pustíte. To je pak možné, že budete mít na nějakou tu kartu brzy. Nám obyčejným smrtelníkům však nezbývá než několik kol čekat. Když se konečně dostanete k dostatku surovin, ty nejlepší karty pro vaši zvolenou strategii již mohou být v odhazovacím balíčku. A tak si zkrátka koupíte, na co zrovna v nabídce máte. Protože i nic moc karta je stále lepší než žádná karta, že?
Mému hernímu zážitku by výrazně pomohlo, pokud by nabídkové karty byly rozděleny do několika úrovní s rozdílnými cenami, podobně jako tomu bylo v titulu Aldebaran Duel. Tak by totiž byla vyšší šance, že dostanete ty užitečné ve chvíli, kdy vám opravdu mohou pomoct. A měli byste již od začátku pocit, že se někam posunujete a zlepšujete. Takto máte prvních několik kol jen pocit frustrace z nicnedělání.
Postavit si hrad
Velmi uspokojivým prvkem Kámen, zbraně, papír II je samotná stavba hradu. Na začátku herní partie před sebe dostanete desku se zakresleným půdorysem vašeho budoucího sídla a tu se snažíte celou zaplnit. Ve hře jsou jednoduché, ale funkční dřevěné figurky hradeb, brány a hradních věží. Hrady všech hráčů budou vypadat téměř stejně: obdélníkový půdorys s věžemi ve všech rozích, jedno vnitřní a jedno vnější nádvoří spojené branou a samozřejmě vstupní brána. Jediný prostor pro inovaci máte v tom, zda svoje brány umístíte za sebe, nebo kolmo na sebe.
Bohužel při stavbě nemůžete stavět to, co potřebujete. Na každé kartě stavebních dílů je zakresleno nejen, jaké dílky po jejím nákupu můžete do svého hradu přidat, ale také v jaké konfiguraci je tam dáte. Povoleno je zbořit nějaké staré části hradu (abyste je mohli přestavět na úplně stejné), stojí vás to však o to více kamene. Tento herní mechanismus možná zní zábavně, ve skutečnosti však jen hru prodlužuje. Ke konci partie totiž můžete mít kámen na tu jedinou poslední kartu, už vám ale nemusí zbýt na tu (zbytečnou) přestavbu. Vede to tak k další frustraci z toho, že si nemůžete stavět, co chcete.
Ačkoliv k dřevěným figurkám reprezentujícím hrad nemám žádné výhrady, o žetonech surovin a kartách to neplatí. Ilustrace na kartách bohužel nejsou příliš povedené, což zamrzí obzvláště při vědomí, že ty v Aldebaran Duel byly moc hezké. Zde jsou velice generické, zkrátka ilustrace rytířů a jejich bitek. Žetony jsou z velmi tenkého kartonu, který se mi ani při velké snaze nepodařilo vyloupat tak, aby žádný z žetonů nedošel k úhoně. Hned několik skončilo s otrhanou potištěnou vrstvou, což mě jako člověka, který o své hry pečuje, dost mrzí.
V pozdějších fázích hry je surovin poměrně hodně, a přitom Kámen, zbraně, papír II nenabízí žádné žetony o vyšších nominálních hodnotách nebo jejich násobiče. Samo o sobě bych hře neustálé přepočítávání žetonů odpustila, když se to ale spojí s ostatními problémy, jen to zvyšuje moji frustraci.
Opakování matkou… zábavy?
Kámen, zbraně, papír II by byly dobrou rodinnou zábavou, kdyby šlo o hru, kterou zvládnete za příjemných 20 minut. Kombinace předražených karet, neustálého vzájemného okrádání o suroviny, přehazování v dražbě a čekání na ty správné užitečné karty však vede k tomu, že přibližně po těch 20 minutách se hra stane velmi repetitivní. Ona prostě sama sebe zdržuje.
Koupit si kartu dá zabrat, koupit si kartu, díky které budete moci konečně hrad dostavět, je ještě těžší. Jednotlivá kola buď trvají příliš dlouho, nebo se v nich nestane nic vzrušujícího. U střižby sice příliš času na rozmyšlenou nemáte, u aukce však již ano. A i to neustálé opakování zaklínací formulky „raz, dva, tři!“ se vám brzy oposlouchá. Ve finále jsme ve více než dvou hráčích rozhodně nebyli schopni hru za avizovaných 45 minut dokončit, naše herní doba přesahovala hodinu. A to je na tuto hru příliš dlouho na to, aby stále zůstala zábavná.
Stěna z textu
Dalším prvkem, který by si ve druhé edici zasloužil modernizaci, jsou pravidla. Pokud jste četli některá z pravidel her od Vlaadi Chvátila, jistě víte, že v nich autor často hýří vtipem a nejrůznější herní mechanismy a nápady vysvětluje v úsměvných poznámkách roztroušených skrz naskrz textem. V Kámen, zbraně, papír II nic takového nenajdete. Jen dlouhé a kompaktní odstavce textu občas ozvláštněné CAPS LOCKem nebo tučným textem.
Oceňuji však to, že v pravidlech je použito mnoho grafických příkladů, vysvětlujících a ilustrujících nejrůznější myšlenky a situace. Díky nim se pravidla učila o mnoho lehčeji, než to vypadalo při prvním nahlédnutí.
Kámen, zbraně, papír II je titul, v němž se známý autor Vlaada Chvátil pokusil vzít oblíbenou aktivitu dětí prvního stupně základní školy a udělat z ní rodinnou deskovou hru. Povedlo se mu dodat střižbě cíl a okořenit ji přídavkem aukcí, přičemž zůstala zachována vysoká míra interakce mezi hráči. Hra by fungovala překvapivě dobře, pokud by šlo o kratší filler na 20 minut. Základní mechanismus však není dost zábavný na to, aby dokázal zaměstnat na hodinu nebo i déle, a hra se rychle stává repetitivním procvičováním tolerance frustrace. Přičte-li se k tomu neatraktivní vizuální stránka, abnormálně velká krabice, tenký karton použitý pro výrobu surovin a neexistence žetonů o vyšší nominální hodnotě, Kámen, zbraně, papír II se stanou titulem, který bych doporučila jen opravdovým milovníkům střižby a středověkých hradů.
