Život čarodějnice ve středověku nebyl žádný med. Pořád se vás někdo snažil upálit, oběsit, znásilnit nebo umučit. V nejlepším případě vše dohromady. A ještě to celé pravděpodobně zpunktoval soused, kterému jste jen týden předtím pomohla vyléčit nemocnou krávu. Za dobrotu na žebrotu platilo opravdu stoprocentně. Co ale, kdybyste si mohli jen tak chodit po lesíku, sbírat suroviny na zajímavé lektvary, přátelit se se zvířátky, a ještě u toho lákat nové členky do svého čarodějnického klanu? Co na tom, že sousední klan se na ty nejzajímavější lektvary a čarodějnice vrhne jako první? Trocha přátelského soupeření ještě nikoho nezabila… nebo snad ano? To se dozvíte v deskové hře Čarodění, která v půlce srpna vyjde pod křídly vydavatelství Albi.
Původní český titul
Čarodění je původní česká hra, kterou vytvořil Michal Peichl. Toho můžete znát coby autora Akvárka, Prokleté stezky nebo Divočiny. Kromě tvorby her se věnuje také jejich ilustraci. Jeho rukopis jste tak mohli vidět v titulech Evakuace či Galileo Galilei, ilustrace Čarodění se však chopila debutující Veronika Vondrová.
Vydavatelství Albi netroškaří a s Čaroděním pod názvem Witchdom míří i na zahraniční trh. Hra je určena pro 1–5 hráčů od 10 let a na jednu herní partii budete v závislosti na počtu hráčů potřebovat přibližně 30–60 minut.
Čarodějnice, kam se podíváš
V Čarodění povedete klan čarodějnic, do něhož se budete snažit získat nové členky. O uchazečky není zrovna nouze, vy si však klan nechcete zaplevelit jen tak někým. Nejdříve je proto budete vysílat na sběr surovin a nástrojů do lesa, do hor a podél jezera. U toho sem tam najdou nějakou tu potenciální novou členku nebo se spřátelí se zvířátkem, které mohou později zkusit ochočit. Sousední klan však také najímá nové členky a vy chcete celé čarodějnické obci dokázat, že právě váš klan je ten nejlepší.
Titul na mě rozhodně nepůsobí coby excelovská tabulka, na kterou autor těsně před produkcí napasoval nějaké téma. Naopak. Téma je velice povedeně propojeno s herními mechanismy a věci, které ve hře děláte, tematicky dávají smysl. A ačkoliv čarodějnice ve středověku není téma, jež by se dalo nazvat unikátním, takto mile zpracované jej člověk přece jen příliš často nevidí. Každá čarodějnice má navíc jméno, jež poznáte ze všech možných koutů popkultury. Do klanu si tak budete moct přidat Sabrinu, Enid, Agnes, Wandu, Esme i Auroru. A vládkyní klanu bude třeba Laura Nox.
Já sbírám, ty sbíráš, ony sbírají
Ve svém tahu máte na výběr ze dvou možností: vyslat čarodějnici na sběr nebo odpočívat. Odpočinek je sice fajn, ale suverénně nejčastěji budete sbírat. To provedete tak, že ze svojí ruky zahrajete kartu čarodějnice. Každá z nich má několik akčních bodů, které může použít. Některé vám umožní sbírat jen v lese, jiné v horách, další podél potoka. S některými můžete sbírat i ve více lokacích zároveň. Po sběru navíc můžete ještě ochočit zvíře nebo uvařit lektvar.
V dané lokaci máte přístup vždy k jedné kartě lektvaru, jedné kartě čarodějnice a třem různým surovinám. Co si vezmete, to se hned doplní, a tak vám nic nebrání si vzít ani nově přidanou věc. Pokud samozřejmě máte na kartě čarodějnice pro danou lokalitu více akčních bodů.
Trochu těch divotvorných houbiček…
Jak se k vám vlastně do klanu přidá nová členka? Nestačí ji jen vzít do party během sběru. Musí prokázat, že na to má. Každá čarodějnice umí vždy vařit lektvary jedné až dvou barev. Existují i „žolíkové“ čarodějnice, které můžete použít na vaření jakýchkoliv lektvarů, zpravidla však mají nižší bodovou hodnotu. Každý lektvar (s výjimkou několika žolíkových) má určenou barvu. Máte-li před sebou po ukončení sběru lektvar stejné barvy, kterou umí uvařit vaše právě aktivní čarodějnice (tedy ta, kterou jste použili pro sběr), může se hned pustit do práce. Bude vás to však něco stát.
Na každém lektvaru je uvedeno několik surovin, které musíte pro jeho přípravu vrátit zpět do pytlíku. Na některých jsou navíc uvedeny nástroje, které musíte pro vaření použít. Jak je získáte? Karty lektvarů jsou oboustranné, a když si při sběru kartu lektvaru berete, musíte se rozhodnout, zda ji necháte na straně s lektvarem, nebo na straně s nástrojem. Nástroje jdou, na rozdíl od surovin, použít pro vaření hned několika lektvarů. A čím více různých nástrojů do konce hry použijete, tím více bodů za ně dostanete.
Kdybyste náhodou neměli co vařit, můžete si ve svém tahu ochočit zvíře. To vás bude stát pouhou jednu surovinu. Stejně jako v případě nástrojů, čím více různých ochočených zvířat budete mít na konci herní partie ve svém klanu, tím více bodů získáte. Zvířata se nacházejí na kartách čarodějnic. Ty jsou stejně jako karty lektvarů oboustranné a při jejich sběru si vyberete, zda si kartu vezmete do ruky jako čarodějnici, nebo ji otočíte a přidáte mezi neuvařené lektvary a nepoužité nástroje.
A kdo teď bude sbírat?
Když čarodějnice úspěšně uvaří lektvar, splní tím zkoušku a přesune se i s lektvarem do vašeho klanu. Díky tomu na konci herní partie získáte vítězné body, zároveň ale po zbytek partie čarodějnici nesmíte dále využívat. Takto se přesunou i případně použité nástroje. Ty ale můžete do budoucna použít při vaření dalších lektvarů. Zkrátka jste se je již jednou naučili používat, tak je máte pořád k dispozici. Čarodějnice jsou zřejmě po takovém vařícím výkonu znaveny, a už pro vás nic dalšího vařit nehodlají.
Dříve nebo později se stane, že již nebudete mít ve své ruce nikoho, koho byste mohli vyslat na sběr. Nebojte, autor na to myslel, a přidal pro tyto případy do hry možnost odpočinku. Při něm si zpět do ruky vezmete čarodějnice, které jste již někdy použili, avšak zatím neuvařily žádný lektvar. Budou to minimálně dvě počáteční novicky, které vařit lektvary neumí. Aby vám nebylo líto, že v tom tahu toho moc nezískáte, vezmete si při odpočinku dvě jakékoliv suroviny z herního plánu.
Taková milá hodná hra
Čarodění je rozhodně jedna z těch euroher, které vás za vaše rozhodnutí netrestají. Namísto toho vás neustále pozitivně motivuje nejrůznějšími odměnami. Milovníci her například od Vladimíra Suchého to neocení, já však ano. Čím jsem starší, tím více mi sednou hry, které zkrátka a dobře „nebolí“.
To však neznamená, že vám nikdy protihráči nezkříží plány. Všichni sbíráte na stejných lokalitách, a tak není výjimkou, že soupeř sebere ten jeden list, který jste zrovna pro váš lektvar potřebovali. Naštěstí má poměrně hodně čarodějnic symbol obnovy, se kterým můžete vyměnit všechny karty jednoho nebo druhého typu nebo všechny suroviny v jedné lokaci. Pořád tím nemáte zajištěno, že ta vaše potřebná se objeví, rozhodně to však zvyšuje šance.
Je to fér?
Pokud můžu posoudit, autorovi se velmi dobře podařilo jednotlivé karty vybalancovat. Pokud si chcete uvařit lektvar za osm bodů, budete se muset při sběru hodně ohánět. Pravděpodobně vám nebudou stačit jen suroviny, ale přiložit pomyslnou ruku k dílu bude muset i nějaký ten nástroj. Naopak na lektvar za tři body vám budou stačit jen dvě suroviny. Zvířata bodují o něco více než nástroje, ale nástroje použijete pro uvaření silných lektvarů, čímž se ten bodový zisk rozhodně dorovná.
Autor vybalancoval i startovní lektvary, které dostanete již na začátku partie. Ty sice všechny potřebují jen dvě suroviny, hráči hrající později však za jejich uvaření dostanou více bodů. To je důležité zejména proto, že ve hře je vždy několik úkolů, které může splnit pouze ten nejrychlejší. A jakmile už zbývá jen jeden nesplněný úkol, hra končí. Začínající hráč má tak výhodu v tom, že se zkrátka k některým úkolům může dostat jako první.
Oceňuji i to, že čarodějnice-novicky, které hráč dostane na začátku partie, nejsou pro všechny stejné. Jsou rozděleny do dvojic tak, aby každý dostal jednu, umožňující měnit nabídku, a aby dohromady mohly sbírat na všech třech lokacích. Přitom má ale každý jinak poskládané to, která z novicek bude sbírat kde, což hráčům dodává trochu na unikátnosti. Moc by se mi líbilo v budoucnu rozšíření, které by tuto asymetrii ještě prohloubilo.
I pro větší skupiny
Čarodění je možné hrát až v pěti hráčích, a je tak určeno i pro větší herní skupiny a rodiny. Je to však spojeno s největším nešvarem hry. Vzhledem k tomu, jak moc taktická je, v ní je v podstatě nemožné plánovat své tahy dopředu. Naprosto totiž nedokážete odhadnout, co si budou soupeři brát a jaký bude stav herního plánu ve chvíli, kdy se znovu dostanete na tah. V plném počtu hráčů, obzvlášť pokud nad tahy rádi hluboce přemýšlejí, si tak na ten svůj tah trochu počkáte.
Autor myslel i na dnes tolik populární mód pro hráče, kteří rádi hrají sami. Dostanete tak návod na robotickou protivnici Ostaru, kterou musíte během patnácti tahů porazit. Ostara má hned několik úrovní obtížnosti a na těch vyšších se stane protivníkem, nad nímž musíte přemýšlet. Nejenže vám sbírá užitečné karty a suroviny přímo pod rukama, ale ještě umí plnit rychleji i jednotlivé úkoly. Její ovládání přitom není nikterak krkolomné, jen v každém tahu otočíte destičku, která vám řekne, co Ostara udělá.
Světová produkce
Původní české hry často trpí nešvarem nepříliš povedené produkční stránky. Čarodění se však směle může podívat na zahraniční trh a mezi záplavou moderních her si nebude muset připadat jako chudý příbuzný. A nepíšu to jen proto, že má pevný karton, kvalitní karty a potištěný pytlík na žetony.
Krabička je tak akorát malá, aby se do ní vše pohodlně vešlo, a to včetně toho, když budete chtít obalit karty. Není ale ani o kousek větší, díky čemuž ve skříni zabírá opravdu velice kompaktní objem. Navíc má díky šikovnému insertu vše své místo a komponenty se vám tak nikdy nerozhází. A všechny pozice v insertu mají výřezy na prsty, díky čemuž se komponenty pohodlně berou.
Hra má navíc krásné a originálně pojaté ilustrace, z nichž ta nejošklivější je použita na obálku. A pořád je velice hezká a na polici rozhodně zaujme. Především má však Čarodění skvělý grafický design. Vše, co je potřeba barevně odlišit, je jednoznačně barevně a tvarově odlišeno. Na kartách je vždy vidět, jaké zvíře nebo nástroj se nachází na druhé straně, a tyto detaily jsou tak velké, že je vidíte i přes celý stůl a hlavou dolů. U zvířat navíc nemusíte tápat, na jakou dobrotu je nalákat při ochočení, neboť jsou laděná do barvy dané suroviny. Všechny symboly jsou intuitivní, a tak je i hra velice přístupná občasným nebo začínajícím hráčům.
Navíc se Čarodění dá bez problému sehnat za cenu menší než pět set. A přitom je to normální velká rodinná eurohra. Jen je v malé krabičce. Poměr cena/výkon je tak u Čarodění opravdu velice příznivý. Škoda jen žetonů potištěných pouze z jedné strany a nevycentrovaného tisku.
Čarodění je milá rodinná eurohra, jejíž pravidla pochopí i začínající hráč. Budete v ní vysílat nadané čarodějnice na sběr surovin a nástrojů, které pak použijete pro vaření magických lektvarů. Do svého klanu se tím budete snažit nalákat nové členky. Ochočit si můžete i nejrůznější zvířecí parťáky. Na původní českou hru má Čarodění nebývale propracovanou produkční stránku, včetně funkčního insertu a intuitivního grafického designu. S velice přívětivou cenovkou, přístupnými pravidly a taktickou hloubkou by se Čarodění směle mohlo zařadit po boku rodinných a vstupních stálic, jako jsou Jízdenky, prosím!, Catan nebo Carcassonne. A ještě jej najdete ve velmi malé krabičce.
