Čím jste se jako děti chtěli stát? Já měla až do střední školy jasno. Chtěla jsem být archeoložkou. Co si pamatuji, toužila jsem objevovat zapomenuté civilizace a zakopané poklady. Až pak mi táta prozradil, že v archeologii se v podstatě nedají vydělat žádné peníze. A tak jsem se vydala dráhou vědce bádajícího v oblasti nanomedicíny. O tom, zda to z finančního pohledu bylo moudré rozhodnutí, raději pomlčím. Ta touha objevovat něco skrytého mi ale zůstala. A když už se nemůžu hrabat v písku v žáru poledního pouštního slunce, ráda si tu dráhu archeoložky zkouším alespoň přeneseně. Ještěže deskových her, ve kterých si můžete hrát na archeology, nevychází úplně málo. Ale ArcheOlogic, kterou na naše herní stoly v březnu přineslo mladé vydavatelství TTGames, mezi nimi vyčnívá. Za pozlátkem archeologického průzkumu se totiž skrývá čistě dedukční hra.
Mistr dedukčních her
ArcheOlogic vyšel v loňském roce pod křídly menšího francouzského vydavatelství Ludonaute. To můžete znát díky jejich nejslavnější hře Colt Express, která v roce 2015 získala nejprestižnější deskoherní ocenění Spiel des Jahres a které jsme se díky vydavatelství MindOK dočkali i v češtině. Kromě Colt Expressu a jeho spin-offů Ludonaute stojí i za tituly Strážcové lesa (výherce Kennerspiel des Jahres v roce 2022, česky také díky vydavatelství MindOK) nebo Malý princ: Udělej mi planetu! (česky díky vydavatelství REXhry).
Autorem titulu ArcheOlogic je Yoann Levet, který se pomalu stává hotovým mistrem dedukčních her. Jeho první publikovanou hrou byla sice mravenčí eurovka s umisťováním pracovníků Myrmes, předloni však ve spolupráci s Fabienem Gridelem vydal naprosto geniální Turing Machine (česky díky vydavatelství MindOK), v níž používáte opravdové děrné štítky. Letos pak chystá taktéž dedukční Temple Code a sérii Kronologic. A dle slov z jeho zajímavého autorského blogu má nápady ještě na další, přičemž v každé z nich využije nějaký taktilní prvek. ArcheOlogic je určen pro až 4 hráče od 12 let, kteří budou na jednu herní partii potřebovat přibližně 45 minut.
Zde Indianu Jonese nenajdete
Všimli jste si někdy, že většina archeologických videoher i deskových her vypadá téměř stejně? Je na nich zkrátka vidět, jak moc populární se staly filmy s Indianou Jonesem. Krásným příkladem je desková hra Společenství dobrodruhů. Hlavními barvami jsou jednoznačně hnědá a žlutá, časové zasazení je někam do poloviny 20. století, všichni nosí typické klobouky a hledají zlaté relikvie.
V ArcheOlogicu nic takového nenajdete. Yoann Levet ve svém blogu zmínil, že cíleně hledali vizuální styl, který nebude vypadat jen jako další Indiana Jones. A našli jej díky francouzské ilustrátorce Pauline Detraz. Ta ilustrovala Akropolis, Život na dlani (obě česky díky vydavatelství TLAMA games), Přestřelku (česky brzy díky vydavatelství Blackfire) nebo Nimaliu. Ilustrace, jež vykouzlila pro ArcheOlogic, jsou naprosto úchvatné. Namísto hnědé a žluté tu máme bílou a intenzivní sytou modrou. Tato barevná kombinace je obvykle vyhrazena pro sci-fi, obzvlášť z žánru kyberpunk. Vlastně zde najdeme i tu žlutou a hnědou, ale je vše je vybarveno v intenzivních sytých odstínech, které si rozhodně s tímto tématem nespojuji. Ale funguje to naprosto parádně, hra se díky tomu pyšní originálním vzhledem, který jen tak na polici nepřehlédnete, a to ani v sebenapěchovanějším deskoherním obchodě.
Když tohle bude tady a tohle tady, tak tohle musí být tady… nebo ne?
Čistě dedukční hry se za poslední dva roky vyšplhaly v mém osobním žebříčku oblíbených mechanismů až na vedoucí příčky. A ty nejlepší z nejlepších jsou dle mého názoru The Search for Planet X a Tiwanaku. První zmiňovanou si nezahrajete bez tabletu nebo chytrého telefonu, všechny nápovědy a řešení najdete totiž pouze v aplikaci. Díky tomu je hra nekonečně znovuhratelná, a přitom nemusíte složitě připravovat nějaký scénář. Tiwanaku pak žádnou aplikaci nemá, jen dedukční pravidla platná při každé partii a geniálně chytré kartonové zařízení, do kterého zasouváte kódované karty.
ArcheOlogic kombinuje přístupy z obou mých nejoblíbenějších dedukčních her v jeden celek, a ještě k nim dodává něco navíc. V ArcheOlogicu se totiž snažíte nalézt souřadnice šestice budov, přičemž každá z nich je reprezentována jiným „tetrisovým“ dílkem. Dílky budov se nesmí překrývat, překlápět ani přesahovat mapu a celkem na mapě budou přesně tři prázdné pozice. Platí tedy podobná pravidla jako v jiných „tetrisových“ hrách, jako jsou námi recenzované tituly Patchwork a Neznámá planeta. Díky tomuto prvku ArcheOlogic bavil i spoluhráče, kteří dedukční hry nemají rádi. Užili si totiž to tetrisoidní skládání. Je skvělé i v tom, že jste díky němu schopni nalézt řešení, aniž byste měli vydedukované všechny možnosti. To když se vám to tam zkrátka jiným způsobem nevejde.
Kolikrát si zahraji?
Přijde-li vám, že hra má jen jedno možné řešení a pak vám k ničemu není, mýlíte se. V krabici se totiž nachází 28 kódovaných karet, tedy 28 možných scénářů. A to vůbec není málo. Můžete je vesele luštit jen s pomocí papírových a kartonových komponent a pravidel, ve kterých najdete řešení jednotlivých scénářů. Když však v tomto případě něco vyluštíte špatně, herní partie pro vás končí.
Ve webovém prohlížeči si můžete otevřít volně dostupnou aplikaci, která umí hned několik věcí. Umí vám poskytnout počáteční nápovědy a zkontrolovat řešení (a dovolit ho změnit, takže už při špatném vyluštění automaticky ze hry nevypadáváte). Především vám však zpřístupní nový expertní mód s obtížněji uchopitelným systémem nápověd a také denní výzvy. Z necelé třicítky scénářů se tak stává téměř nekonečné množství. Pochybuji totiž, že i ti nejgeniálnější by si dokázali všechna možná řešení zapamatovat.
Geniální kartonový počítač
Středobodem hry je alethiometr, pardon, archeoskop. Yoann Levet se při jeho návrhu nechal inspirovat alethiometrem, který se objevil v knižní a seriálové sérii Jeho temné esence, také známé jako Jeho šerá hmota, od britského autora Philipa Pullmana. Alethiometr v ní byl zařízením, kterého se jeho uživatel pomocí natočení ručiček na vybrané symboly zeptal na otázku, a magický alethiometr mu ji zodpověděl. A úplně stejně, jen bez té magie, funguje i archeoskop.
Archeoskop je dvouvrstvé kartonové zařízení, které má v sobě několik otvorů. Za něj ještě coby třetí vrstvu během hry vkládáte kódovanou kartu, která má podél obvodu na jedné svojí straně výstupky reprezentující body horizontální osy, na kterých budete bádat. Na druhé straně ty stejné výstupky reprezentují body vertikální osy. Ještě předtím, než kartu přiložíte, však musíte svrchní část archeoskopu natočit na otázku, na kterou se chcete zeptat. V až třech otvorech pro čtení se vám pak zobrazí odpovědi na vaši otázku.
Jelikož je archeoskop pro ArcheOlogic natolik klíčovou součástí, bylo nesmírně důležité, aby fungoval dobře. Zde studio Ludonaute odvedlo skvělou práci. Archeoskop není sice tak složitý jako kolo bohyně Pachamamy ze hry Tiwanaku, díky tomu se vám ale nestane, že by se vám nechtěně otevřel nějaký otvor, který jste neměli vidět. Což se sice u mé kopie Tiwanaku nestávalo, řada hráčů s tím však měla problém. Jediný potenciální problém u archeoskopu je, pokud přiložíte kódovanou kartu dříve, než zvolíte otázku. To pak uvidíte i jiné odpovědi a může vám to pokazit celou partii. Nebo pokud přiložíte kódovanou kartu jinou osou. To už jsou však chyby hráčů, nikoliv autora.
Čas je tím nejcennějším
ArcheOlogic využívá mechanismu známého ze hry Patchwork. I zde je na tahu vždy ten, kdo utratil nejméně času. Váš ukazatel se pohybuje po časové ose v závislosti na otázkách, které pokládáte archeoskopu. Čím více informací vám odpověď poskytne, tím více času vám zabere bádání. Například otázka, jaké přesně body dílku ve tvaru čtverce se nacházejí na dané ose, vás bude stát tři časy. Naopak dotaz na to, kolik různých dílků se nachází v té které ose, stojí jen jeden čas. Ten můžete ještě zvýšit, pokud se rozhodnete ptát na jinou osu, než je ta, která vám byla určena.
Díky pohybu po časové ose je ArcheOlogic hrou ve svém žánru až nebývale interaktivní. Stále se sice neovlivňujete nijak přímo, nikdy však nemůžete dopředu vědět, jaká osa na vás vyjde ve vašem příštím tahu. Záleží totiž na tom, jaké otázky budou pokládat soupeři a kolikrát před vámi pojedou. Tato nepředvídatelnost může některým hráčům silně vadit. I mě často ruší nemožnost zeptat se na jakoukoliv osu, jak potřebuji. Respektive zeptat se můžu, čas je však v ArcheOlogicu velmi cennou komoditou.
Velice dobrá ve více hráčích, skvělá v sólu
Druhou vadou na kráse hry ve více hráčích jsou zástěny. Ty jsou totiž nejhorším produkčním rozhodnutím celé hry. Je hezké, že dostanete hned dvě, jednu pro mapu města, na které si budete skládat své dílky budov, druhou pro zápisky. Jenže jsou hrozně malé a absolutně nedrží vestoje. Při sebemenším zatřesení se stolem se na něj zřítí a pak již vůbec neplní svůj účel. A můžete tak protihráčům dost věcí odhalit.
To se vám nestane, pokud hrajete sami. Osobně příliš mnoho sólo her nehraji, ale ArcheOlogic se rychle zařadil mezi ně. Nejsou tak potřeba žádné hloupé zástěny a zároveň vám nikdo nevyluští uspořádání budov rychleji než vy. Časová osa funguje i v sólo hře, s nikým se však nestřídáte a slouží jen jako ukazatel toho, jak rychle jste zadání vyřešili. A osa, na kterou se ptáte, se vám sice stále neustále mění, máte však nad ní přece jen větší kontrolu.
Ach, ta ekologie!
V dnešní době se pod drobnohled lidí, kteří chtějí chránit naši zatím stále jedinou planetu, dostávají i deskové hry. ArcheOlogic sice přišel zabalen do plastu, uvnitř se však nacházely malé pytlíky z recyklovaného papíru pro uložení komponent. Jde o hezké gesto, bohužel se však pytlíky v podstatě ihned pomačkaly a po více než desítce herních partií i potrhaly.
Navíc v nich nebyla vidět barva komponent. Ano, je to drobnost, a je vlastně jedno, za jakou barvu hrajete. Jediné, kde ji reálně při hraní vidíte, je totiž váš žeton na časové ose. Jenže když už ve hře krásná fialová je, tak za ni zkrátka hrát chci. V kombinaci s tím, že pytlíky už jsou v opravdu špatném stavu, jsem je nakonec stejně zcela neekologicky vyměnila za ty klasické plastové. Omlouvám se, planeto.
ArcheOlogic je nádherná a originálně pojatá dedukční hra, v níž se budete snažit přijít na to, jak byly uspořádány budovy starověkého města. Hra tak čistou dedukci kombinuje s „tetrisovkou“, díky čemuž baví i hráče, které klasické dedukční hry úplně neoslovují. Díky 28 kódovaným kartám, expertnímu módu a denním výzvám je ArcheOlogic v podstatě neomezeně znovuhratelným titulem, který vás nikdy nepřestane bavit. Středobodem hry je taktilní archeoskop, chytré zařízení vyrobené z pouhého kartonu, které s vámi geniálním způsobem bude komunikovat nápovědy. K dokonalosti mu z pohledu produkce chybí jen funkční zástěny při hře více hráčů, tyhle jsou příliš malé a neustále padají. Po herní stránce mu pak jen přebývá omezení toho, na jakou osu se můžete volně ptát. I s těmito drobnými výtkami je ArcheOlogic úžasnou hrou, kterou byste si měli alespoň vyzkoušet.
