Slovy Tristana Donovana z jeho knihy It´s All a Game: „Lidé začali hrát (myšleno deskové hry) staletí, možná milénia, před vznikem písma a od té doby jsou stále s námi.“ Shrnout Dějiny deskových her je na jeden článek nemožné. My se o to ale spolu pokusíme a uděláme si průřez dějinami deskových her včetně těch, které vycházely na našem území. Ostatně u historie mobilních her má náš malý národ docela velkou stopu.
Tak která byla první?
Když se řekne Historie deskových her, logicky každému vytane v paměti, jaká hra je vlastně nejstarší? Bohužel ihned ze začátku vás zklamu, odpověď je dodnes nejednoznačná. Roky se věřilo, že nejstarší deskovou hrou všech dob je Senet ze starobylého Egypta či Královská hra z města Ur, jejíž původ je doložen přibližně do doby tři tisíce let před Kristem. Do této kategorie se ještě dá započítat starodávná indická hra do češtiny přeložená jako Pačísí alias Člověče, nezlob se! Hra je datována přibližně do roku 1200 před naším letopočtem. Skutečně se jedná o příbuzného Člověče, nezlob se, jen se místo kostiček házelo mušličkami.
Rosella Lorenzi na stanici NBC News tento mýtus vyvrací ve svém příspěvku Oldest known gaming tokens dug up in Bronze Age Turkish Graves. V něm jednoduše říká, že na pohřebišti jménem Basur Höyüku byly nalezeny ohlazené kamínky, jež by mohly být luxusními hracími kameny ke hře, jejíž pravidla neznáme. Nicméně období těchto nálezů se datuje až k pěti tisícům let před naším letopočtem.
Podobnou dataci má i čínská hra Mah-jongg. Do češtiny se překládá jako Vrabci a cílem je spojovat dvojice stejných obrázků na kamínkách. 1500 let před naším letopočtem se datuje prapůvodní verze Backgammonu neboli Ludus Duodecim Scriptorum, jež je předchůdcem moderních vrhcábů.
A jelikož jsem vám stále neodpověděl na otázku, jaká hra je tedy nejstarší, dle nejnovějších objevů v Africe by to mohl být titul, k němuž byla nalezena hrací deska. Ta by údajně mohla spadat až do období neolitu, tedy období mezi 5000–8000 lety před naším letopočtem. Herní plán jsou důlky, v nichž soupeři posouvají kameny a korálky proti sobě. Bylo by asi fajn, kdybych to nyní zakončil, ale je zde ještě jedna starší hra. Její pravidla jsou neznámá, podoba prapodivná, systém nesrozumitelný, ale její počátky jdou až 10 000 let před náš letopočet. Tím se nenápadným oslím můstkem ještě vrátím k úvodu, kde opět připomenu Tristana Donovana s jeho Lidé si hrají staletí, možná milénia. Dává to smysl, protože různé poměřování mezi lidmi, ať už ve sportu, či počtu dětí, jak tvrdí nizozemský kulturní historik Johan Huizinga, je zde od nepaměti.
Můžeme zde tak mít hry staré tisíce let, jen bohužel nemáme potřebný důkaz, která je oficiálně nejstarší. Tedy, abychom řekli přesně: „Hele, tohle je 10 000 let stará herní deska, tak tohle je nejstarší desková hra.“ Problém je, že nevíme, co to je, ani jak to funguje, takže je to skutečně deskovka? Je možné, že existují deskovky z dob, kdy lidstvo umělo sotva rozdělat oheň, jen na to zatím ještě nemáme důkaz. Tato neznalost se naštěstí vyhýbá videohrám, přečtěte si tak historii počítačových her.
Co bylo po roce nula?
Když jsme si ukázali nějaké ty možné nejstarší hry, posuňme se k těm datovaným do našeho letopočtu. První zmíním hru z 2. století jménem Moksa Patamu. Upřímně, když jsem na tuto hru narazil, spadla mi brada. Jde o originál titulu Hadi a žebříky, protože přesně takto vypadá. Indové se pomocí této deskovky učili o nesmrtelnosti a rozdílech mezi dobrem a zlem. Pokud byste se chtěli zeptat, proč hadi, tak je to laicky řečeno tím, že hinduisté věří ve dvanáct neřestí reprezentovaných hady a právě ti sráželi hráče dolů. Opakem neřesti je ctnost a ta je znázorněna pomocí pěti žebříků, pomocí nichž se hráči dostávali opět vzhůru. Naprosto geniální a opět zopakuji, už z 2. století!
Nejstarší a asi nejznámější desková hra všech dob pochází také z Indie (nejspíš, dnes je kolem toho množství sporů, ale vycházejme z původní teorie) a postupně se rozšířila přes zapomenuté země Mezopotámie až k Nilu a poté do Evropy. V 6. století přichází na svět počin jménem Chaturanga, který Peršané přejmenovali na Shatranj. Lingvisté už určitě čichají český překlad – jedná se o prvotní verze světoznámých šachů. V této hře se snaží hráči na bojišti rozděleném do čtverců přesunout armády a zničit svého soupeře. Původní hra se sice úplně nezachovala, nicméně styl a pravidla byly dnešním šachům po celou dobu velmi podobné. Originální Chaturanga se údajně hrála ve čtyřech hráčích. Nicméně věnovat se historii šachů by chtělo spíše vlastní článek než cokoliv jiného.
Kostky a karty jako součást deskových her, ale také hazard
Náhodný generátor čísel, jenž posouvá hru vpřed. V dnešní době jsou kostky součástí skoro každé nekaretní deskové hry (i když dnes také karetní). Původně vznikaly ze zápěstních nebo zánártních kostí zvířat, protože se vždy zastavily jako krychle na jedné straně, díky čemuž dokázaly například šamani dát této části nějaký magický význam. Nezávisle na obřadu. Do kostí se následně začaly vyrývat tečky. Nakonec se začaly vybrušovat přímo do krychle s čísly, a tak dnes máme šestistěnnou kostku. Mimochodem magie kostek se nevytrácí dodnes.
Kdo z nás je kdy nepolíbil v touze dostat vysněnější číslo nebo se nenechal přesvědčit faktorem náhody, že dokáže hodit deset jedniček za sebou? Nehledě na budoucí vliv statistiky a matematiky, neboť ve vrhu dvou šestistěnných kostek je největší pravděpodobnost, že padne součet šest, sedm a osm. Logicky je to díky nejvíce kombinacím u sedmičky 1 + 6, 5 + 2, 4 + 3, kdy nemusí padnout dvě stejná čísla. Kostka je už od neolitu součást deskových her, ale později přerostla i jako významný faktor do gamblingu.
„Čertovy obrázky“ mají stejně jako kostky překvapivou historii. Zde se opřu o knihu Čeňka Zíbrta z roku 1889 (ano, 1889) Z her a zábav staročeských, kde se zmiňuje, že už v antice filozof Chilón ze Sparty (jenž se proslavil výrokem „Poznej sebe sama“) tvrdil, že chudina hraje karty, aby zapomněla na své trápení. Mimochodem opět si můžeme všimnout, že už v tomto tvrzení chudina hrála karty, aby zapomněla na svou chudobu, tedy, aby se zabavila, bavila.
Většina teorií se ale shoduje, že karty přišly z Číny kolem 969, kdy císař Mu-tsung hrál dominové karty se svými ženami. Nutno upozornit, že se nejedná o DOMINO, ale dominové karty. Dnešní karty, jak je známe, vznikly pravděpodobně na počátku 12. století a opět je spolu hráli Číňané. Do Evropy je ale údajně přinesli Saracéni přes Španělsko a Itálii. Její popularitu prokazuje i známý spis z Florencie z roku 1376, kde se měli hazardní hráči karet okamžitě trestat. Mimochodem i církev tuto zábavu odsuzovala.
Dovolím si citovat Čeňka Zíbrta: „Hájek z Hodětína vysloveně zapovídá tři hry jako ‚neslušné a neřádné‘ – byly to kostky, karty a koule.“ Tento rytíř, žijící pravděpodobně v letech 1360–1420, se proslavil právě tím, že hazardní hry odsuzoval a snažil se o tvrdou vojenskou disciplínu. Nicméně se tím dostáváme k tomu hlavnímu. Datovat přímo to, kdy přišly karetní hry a kostky na svět a do Evropy, je skoro nemožné. Za druhé, kostky a karty se považují především za počiny hazardní a vymykají se tak titulům zmíněným výše, které sice sázely na prvky náhody a zábavy, ale nikoliv za prvkem obohacení. Oddělit deskové hry od karet a kostek je však nemožné, stejně jako oddělit od nich hazard, a to už od středověku.
Jak se tedy hry přesouvaly z jednoho kontinentu na druhý?
Do tohoto tématu nechci moc zabrušovat, abych poté nemusel vybrušovat. Přesto je nutné se tímto směrem trošku probrat. Jak je třeba možné, že se dokázaly ve Francii nalézt pozůstatky hry jménem Hnefatafl, již hráli Vikingové? Jak se Španělé naučili hrát Patolli vytvořený Aztéky? Nebo proč máme záznam, že v tehdejší Svaté říši římské se hrávali Fox a Geese, kterou v 18. století pařili vojáci během napoleonských válek? Nyní jsem vám dal nápovědu. Jsou zde tři cesty: kulturní výměna, obchod a války.
Kulturní výměna a obchod jsou ty nevinnější. Ačkoliv se stále traduje to, že lidé ve středověku ani raném novověku necestovali, není to pravda. Šlechtici a obchodníci (tedy v obojím případě ti bohatí) cestovali vcelku pravidelně na jiná území a z nich si vždy přivezli něco, co je zaujalo a obohatilo. Tak se například dostaly i šachy na královské a císařské dvory. Horší, ale neméně významnou cestou byly války. Ty se spojují nejen se dvěma předchozími cestami, ale zároveň se tak v mnohých případech dostávají hry i k běžným obyvatelům, tedy neprivilegovaným. Tím vám odpovídám na předešlý odstavec. Vikingové se svými výboji po Anglii a Francii, dobyvační španělští conquistadoři v Jižní Americe nebo britští kolonizátoři v Asii a Africe. Právě válečné cesty a vojenské výboje přenesly ve velkém spoustu produktů, včetně her, do různých částí světa, a ač to není zrovna pozitivní cesta, rozhodně byla svým způsobem funkční. Ostatně, jak si myslíte, že se právě Hadi a žebříky z Indie dostali do Anglie?
Deskové hry do 20. století
Odrazím se zde od Miloše Zapletala a jeho Velké knihy deskových her z roku 1991: „Až do konce devatenáctého století se hrály převážně tradiční deskové hry, které putovaly po dlouhé věky ze země do země, patří k nim šachy, mlýn, go, dáma, vrhcáby a několik dalších. Ve dvacátém století se však náhle situace změnila. Vedle základního fondu klasických her se objevily desítky, ba dokonce stovky nových deskových her. Zásluhu na tom má především průmysl, pro výrobce se staly nové hry výnosným obchodním artiklem. Vídáme je v hračkářských obchodech, zabalené do krabic s lákavým barevným obrázkem na víku.“
K vývoji deskových her do dnešní doby tak velmi pomohly nově vyvíjející se tiskové technologie. Knihtisk byl velkým krokem kupředu, ale objevení barvotisku a rozvoj průmyslového tisku byly obrovský skok jak v přenosu informací, tak ve výrobě her. Důkazem mohou být první specializovaná vydavatelství, která vznikají po celém světě a vydávají různé deskové hry. Bavíme se zde o reálném přechodu z jednoduchých ručních produktů k podobiznám těch dnešních. Vše zmíněné do této části jsou spíše počátky blížící se k současnému deskohraní. Navíc materiály tehdejších moderních her tvořily především papír a dřevo, a pokud opomeneme plasty, používají se dodnes. Nutno ale připomenout, že své místo na slunci měli i cínoví vojáčci. Nepodařilo se mi k nim ale dohledat žádnou pořádnou deskovku, sloužili tak spíše pouze jako „hračka“.
Jedno z nejstarších deskoherních nakladatelství pochází z Rakouska-Uherska a funguje dodnes. Kdo si tipnul Piatnik, měl to správně. Založeno bylo už v roce 1824 Ferdinandem Piatnikem, který se narodil v Maďarsku v Budě a vyučil se malířským tovaryšem v dnešní slovenské Bratislavě. Další známé jsou například Milton Bradley Company z amerického Springfieldu založen v roce 1860 nebo americká společnost Parker Brothers založená v roce 1883. Za zmínku ještě určitě stojí zmínit německý gigant Ravensburger, založený taktéž v roce 1883. Ten sice původně vydával knihy, ale ihned o rok později začal se společenskými hrami.
V 19. století a první polovině 20. století tak kvůli tomu, že teprve dostávají do masivnějšího oběhu, ještě hovoříme o počátcích společenských deskových her. Proslavili se například právě Parker Brothers s deskovkou Mansion of Happiness. Milton Bradley Company přišlo s tituly jako Mouse Trap, Game of Life nebo Battleship (u nás jim říkáme jednoduše Lodě). Německý Ravensburger vydal v roce 1884 známou Cestu kolem světa inspirovanou románem Julese Verna. Za zmínku ale stojí ještě hry Halma, Reversi, Brax, Bulls and Bears: The Great Wall St. Game, Leap Frog, Basilinda nebo Round the World with Nellie Bly.
Co znamená slovní spojení „moderní deskové hry“?
Termín „moderní desková hra“ se začal používat v devadesátých letech minulého století a rozdělení podle Ireny Šarounové je následující. Klasické deskové hry, jako třeba šachy, mají pevně dané herní plány, zatímco moderní deskové hry pracují s variabilní hrací plochou, jež se může měnit v průběhu samotné hry, nebo si ji hráči sestaví sami před začátkem hry. To důležitější je, že moderní deskovky nestaví oproti klasickým na podílu náhody, takže se velkým významným a nezpochybnitelným faktorem stává strategie.
Otázka tedy zní, jaká byla první moderní desková hra? Odpověď je diskutabilní. S největší pravděpodobností je to anglická hra The Landlord’s Game z roku 1904. Nicméně většinou se pracuje s legendárním titulem jménem Monopoly z roku 1935 od Parker Brothers (a právě Monopoly jsou jen předělávkou The Landlord’s Game, ale tím se dnes nebudeme zabývat). Trh s deskovými hrami nabral na neuvěřitelných obrátkách a stal se jednou z největších dominant na světovém trhu s volnočasovými aktivitami.
Opět si dovolím citovat Miloše Zapletala: „Při hře se zapomínalo na pochmurnou životní realitu. Nová hra nebyla tak prostoduchá a závislá na náhodě jako Člověče, nezlob se!, ani tak složitá jako šachy. Na rozdíl od většiny klasických deskových her, určených jen pro dva, se na nové hře aktivně podílela celá rodina.“
Bohužel 20. století bylo historicky velmi bohaté i na světové konflikty a například rozdělení na bipolární svět, tedy východ proti západu, se na deskových hrách podepsalo. Především dle vybraných lokalit a oblastí. Na západě se moc nehrály východní hry a naopak. Trh samotný to moc ale nezpomalilo, ba naopak to spíše zvedlo určitou různorodost. Ukážeme si tak velmi úspěšné hry dvacátého století po celém světě a pak oblíbené u nás.
Svět a my do devadesátých let dvacátého století
Monopoly se staly fenoménem, ale co další dobové hry ze světa? Určitě je nutné zmínit francouzskou od Alberta Lamorisse La Conquête du Monde z roku 1957, již ihned v roce 1959 přeložili Parker Brothers a přejmenovali ji na Risk. Strategická hra, v níž získáváte kontrolu nad různými oblastmi, se hraje dodnes. Dalším jasným fenoménem je Scrabble, který vznikl už v roce 1948. Velkým krokem ve vědomostních hrách byl titul Trivial Pursuit z roku 1979, v němž se odpovídalo na základní otázky a šlo se skrze hrací desku. I tuto hru později vydávali Parker Brothers.
Předělávky se v roce 1960 ke stému výročí hry dočkala tzv. Game of Life. Ne počítačová verze, ale originální desková hra. První skutečnou tzv. murder mystery vyvinul Anthony E. Pratt v roce 1944, pojmenoval ji Cluedo (později Clue) a měla velmi ušlechtilý cíl. Hráči si díky ní měli krátit čas během bombardování za války. Těch her by se dala jmenovat hromada a nic svou proslulostí asi nepřekoná Scrabble nebo Monopoly, nicméně všechny výše zmíněné tituly byly průkopníci ve svém žánru a dodnes se na jejich motivy vyrábí další a další hry.
A jak to vypadalo v Československu? Když po roce 1948 převzali v Československu moc komunisté, prakticky tím skončilo soukromé vlastnictví a vše se začalo vyrábět státně, skoro až monopol na deskové hry získal národní podnik TOFA Semily, který vyráběl ve velkém i hračky a puzzle. Nutno říct, že i když možná nedobrovolně, šli jsme si u nás svou vlastní cestou. Nedokážu asi posoudit, zda to v případě deskových her bylo dobře, nebo špatně, ale klasiky, které uvidíte na následujících řádcích, určitě vykouzlí úsměv na tváři každému deskovkáři.
Do seznamu skutečně nebudu počítat Člověče, nezlob se!, protože jsme si výš řekli, že tato hra vychází z indické Pačísí. Půjdu tedy postupně. První moderní hrou, již si troufnu zmínit, je Veselé cestování Spejbla a Hurvínka z roku 1936. Jde o klasiku, jež se několikrát znovu vydala. Mimochodem o dvě desetiletí později představil Antonín Svoboda počítač EPOS 1, viz Historie a vývoj počítačů. Dále tu jsou Loupežníci, třeste, kteří vyšli poprvé v roce 1969, a Z pohádky do pohádky z roku 1972. Nejúspěšnější rok byl nejspíš 1975, kdy vyšly dvě pecky: Kloboučku hop a Smolíček Pacholíček. Známí jsou ještě Lovci pokladů z roku 1982. Následně přišel rok 1983 a vyšla slavná úprava Monopolů, která je u nás snad ještě známější a oblíbenější. Mluvím o titulu Dostihy a sázky – nákup a prodej koní si získal srdce každého hráče a do roku 2010 se u nás prodaly více než tři miliony kusů.
Současné rozdělení
Od devadesátých let dodnes se používá u moderních titulů ještě jedno rozdělení, a to na eurohry a ameritrash. Eurohry jsou deskové hry, které svými herními mechanikami omezují náhodu, a je tak nutné strategizovat, aby se hráči posouvali dopředu. Pravidla bývají komplikovaná a rozsáhlá, stejně jako partie bývají v řádu hodin. Typickými zástupci těchto her jsou například Carcassonne nebo Terra Mystica.
Ameritrash jsou zase hry, které dávají vyniknout vizuálu. Obsahují hromady figurek a herních komponent prodávajících svůj originální vzhled. Mechanismus bývá jednodušší a roli zde hraje i náhoda, která může být i hlavním herním principem. Pro hráče mají ameritrash deskovky často také sběratelskou hodnotu. Nikoho asi nepřekvapí, že právě sem spadá například Talisman nebo Arkham Horror.
Které další hry tedy v současnosti ještě vletěly na světový trh deskových her a získaly si obrovskou pozornost? Za mě jsou zde určitě Osadníci z Katanu z roku 1995 až do současnosti. Dnes máme už přes šest různých rozšíření, včetně počítačové verze Catan Universe. Dále je tu právě výše zmíněné Carcassonne, které přivedlo k jednomu hernímu stolu celé rodiny. Určitě je zde karetní hra, kde se fantazii a kreativitě meze nekladou – Dixit. Zde pracujete s fantazií i s ostatními protihráči a tvoříte vlastní příběhy. Jestli na nějakou deskovku nesmíme nakonec zapomenout, je to česká, celosvětově překládaná, oblíbená hra ověnčená hromadou cen – Krycí jména –, jež má dnes i několikajazyčnou herní aplikaci.
Deskových her, které bych dnes mohl jmenovat, je určitě hromada. Já ale doufám, že jste si dnes přečetli něco o historii deskových her a poučili se z této více než deset tisíc let staré kratochvíle. Zábava, hazard, volnočasová aktivita i edukace. Deskové hry se dnes používají skoro v každém směru běžného života a některé si svou oblíbeností zajistily prakticky nesmrtelnost. Důležité ale je, že stále jsou tu, stále baví a nevadí nám u nich trávit hodiny života, ať už sami, nebo s přáteli. Navíc pokud máte rádi dějiny, určitě se ještě podívejte na článek Historie herního příslušenství a rozšiřte si své obzory ještě více.
