Ještě pár let zpátky jsem projekty žánru rogue-lite nemohla ani vystát. To neustálé umírání a začínání od znovu mi přišlo jako nekonečná smyčka utrpení při honbě za nedosažitelným cílem. Můj postoj ovšem změnila brilantní hra Hades, která se neomrzela ani po desítkách hodin. Od té doby se poměrně často vydávám do těchto vod nemilosrdného vzorce „bojuj, zemři a zkus to znovu“, ale setkávám se s tím, že mě jen málokterý koncept dokáže zabavit. Bude dnes recenzovaný Deflector jen další takovou hrou, nebo si vybojuje místo na výsluní?
Viry útočí
Deflector je akční rogue-lite z pohledu seshora zasazené do zamořených světů v mikrokosmu. Hráč se stává v laboratoři vytvořeným bojovníkem, jenž je umělou inteligencí, známou jako Deflector, vysílán na mise s cílem zničit viry, které infikovaly svět. Budete navštěvovat různé oblasti, bojovat s nepřáteli všemožných tvarů i velikostí a sbírat zkušenosti do dalších střetů. Jakmile zemřete, budete oživen jako další postradatelný experiment, abyste své selhání zkusili napravit. Příběh hry je pouze okrajový a nikterak vystavěný do hloubky. Funguje spíše jako částečná motivace pro hráče, aby neztratili zájem nadále bojovat. I když se za úspěchy dozvíte další střípek zápletky, nikdy nejde o nic převratného. Hlavním tahounem je totiž hratelnost.
Titul nabízí náhodně generované úrovně v odlišných biomech s jedinečným prostředím a barevnou paletou. Množství nepřátel, jejich rozmístění i další pasti jsou náhodné. Jako u většiny rogue-lite titulů si skrze spletitou mapu vybíráte zastávky, které budou vyhovovat vašim aktuálním potřebám. Ať už chcete doplnit zdraví, navštívit obchod, získat vylepšení, nebo se pustit do boje s dalšími protivníky, svou cestu si strategicky volíte sami. V cíli každé oblasti na vás bude čekat finální boss. Deflector je na první pohled klasickým zástupcem žánru rogue-lite, ale má něco, co mu pomáhá vynikat mezi ostatními, a tím je schopnost odrážet projektily.
Chaotický boj v mikrokosmu
Deflector se dá přirovnat k filmu Zastav a nepřežiješ, protože pohyb je klíčovým zdrojem k přežití. Hratelnost je do značné míry náročná a poskytuje výzvu těm, kteří se jí nebojí. Pro postup dál je důležité všechny nepřátele sprovodit ze světa, ale klíčová je defenzivní hra, jak to ostatně sám název hry napovídá. Útokům se nejenže musíte vyhýbat, ale pokud se naučíte je efektivně odrážet, máte skoro vyhráno, protože tím nejen ochráníte své omezené zdraví, ale ještě dokážete způsobit poškození nad rámec vašich sil. Dejte si však pozor, ne všechny střely mohou blokováním změnit svou trajektorii.
Deflector spadá do kategorie bullet hell. Jak moc je v tomto případě tato slovní spojení příhodné, poznáte velmi brzy. Obrazovku velice rychle zaplní množství střel a barevných projektilů, až se v nich můžete začít ztrácet. Tato nepřehlednost definuje obtížnost hry, protože čím více střel na vás míří, tím větší chaos kolem sebe máte a tím je hra automaticky těžší. Nepřátelé pochopitelně začnou sílit společně s vámi, ale to bude váš nejmenší problém. Každá zóna zamořená virem hráčům nabízí jiné výzvy. Nezapomínejte, že bojujete se živými organismy, což znamená, že vyčištění jedné tu další udělá těžší. Nepřátelé jsou odolnější, je jich početně více a pálí na vás s větší intenzitou. Z počáteční zábavy se tak stává boj reflexů a dřiny ustát ten nápor.
Odvažte se výběru!
Musím se přiznat, že jsem v prvních chvílích od spuštění hry měla co dělat, abych ji nevypnula. Hráči začínají s výchozí postavou lukostřelce, jehož herní styl holt není pro každého, a i já jsem mu dlouho přicházela na chuť. Přestože si ráda nechávám od nepřátel zdravý odstup a volím proto možnosti poškození na dálku, lukostřelec mi zkrátka nepřirostl k srdci. Bohužel ze začátku nemáte jinou možnost, a tak jsou vaše pevné nervy testovány už takto brzy. Naštěstí lukostřelec není jedinou hratelnou postavou. Deflector v průběhu hry přidává možnost vybrat si nové typy bojovníků, takzvané Bioshells, ale cesta k jejich získání je trnitá.
Bioshells nejenže disponují rozdíleným vzhledem a jedinečnou sadou zbraní, ale i rozdílnými schopnostmi a způsoby, jak odrážet střely, což vám poskytuje širokou škálu výběru herních stylů. Některé typy se zaměřují na přímý boj zblízka, jiné naopak volí větší vzdálenost. Tato rozmanitost bojovníků a jejich útoků hráčům poskytuje volbu toho pravého herního stylu vhodného pro každého jednotlivce. Díky tomu můžete měnit taktiku a experimentovat s hledáním toho nejlepšího přístupu proti různým druhům nepřátel. Je tu ovšem jedno velké ale. Bioshells se postupně odemykají během hraní za splnění často nelehkých výzev. I když se tento přístup jeví jako dobrý nápad pro udržení pozornosti hráčů přívalem novinek, byla bych daleko raději, kdyby všichni bojovníci byli dostupní už od samého začátku. Takto jste zprvu nuceni hrát s pro vás nevhodnými postavami, protože holt nemáte nic dalšího na výběr.
Nebojte se mutace
Součástí herní smyčky je také získávání odměn. Cestou k cíli je výhodné nastřádat co nejvíce upgradů ve formě mutací společně s dalšími schopnostmi zbraní a jejich efektů. Mutace vám dokážou zvýšit poškození, zdraví i lepší obranu. Dejte si však pozor, abyste se při honbě za vylepšeními moc neunáhlili, protože na finálního bosse budete potřebovat co nejvíce zdraví, abyste jeho dvě fáze úspěšně přežili. Dobře zvažte rizika ztráty drahocenných životů, protože některé odměny za to nestojí. Více než na hromadění velké škály schopností byste se měli zaměřit na co nejbezpečnější průchod oblastí. Všechny tyto bonusy se ovšem anulují s vaší smrtí. V závislosti na tom, jak daleko se vám podařilo dostat, si zvyšujete level a za každý jeden se znásobují nové mutace, které vám při hře mohou padnout.
Získané vzorky DNA, padající ze zabitých nepřátel, fungují jako měna, za niž si v centrálním hubu můžete pořídit trvalá vylepšení. Čím více poznatků o viru získáte, tím lépe může Deflector vyvinout nové způsoby, jak s ním bojovat. Můžete si vybrat mezi permanentními vylepšeními, jako je například větší kapacita zdraví, nebo různými efekty, které lze mít aktivované jen v určitém množství.
To vše je dostupné v rámci základní kampaně, ale Deflector toho nabízí více. Režim Survival Chamber je ideální pro ty, kteří mají soutěživou povahu. Jednoduše se braňte vlnám nepřátel tak dlouho, dokud budete moct, a umístěte se co nejvýše v globálním žebříčku, abyste své výsledky mohli porovnat s každým dychtivým účastníkem experimentu. Druhý režim, Virus Strains, lze zprovoznit až na konci hry a umožňuje vytvořit si vlastní obtížnost skrze virové kmeny. Pokud jste si úspěšně zvládli proklestit cestu až k hlavnímu bossovi, Virus Strains vám dovolí opravdu zazářit.
Neonový chaos
Deflector je po vizuální stránce neonový mišmaš. Tím ovšem netvrdím, že by grafika byla ošklivá, právě naopak. Velice se mi líbí, že každý jeden z biomů má vlastní barevnou paletu, typy nepřátel, unikátní prostředí i pasti a je celkově odlišný od těch ostatních. Kombinace neonově zářivých barev s tlumenými šedými tóny poskytuje dobrý kontrast mezi pevnou půdou pod nohama, nepřáteli a pastmi, potažmo vaším bojovníkem. Problém i přesto vidím v tom, že je toho zkrátka moc najednou. Výrazně zabarvené projektily se na už tak sytě kolorovaném pozadí mnohdy ztrácejí. Navíc počet hýbajících se prvků na obrazovce v jeden moment je v pozdějších fázích hry až přespříliš velký. Výtvarný styl je vizuálně přitažlivý, ale v praxi působí více škod než užitku, v tomto případě svou nepřehledností. Často jsem dostala zásah a ani jsem nedokázala zpětně identifikovat odkud.
Viry nebudou to jediné, co po vás půjde. Pozor si musíte dávat i na všemožné pasti a je třeba se rychle přizpůsobovat aktuální situaci. Alespoň že vás futuristický soundtrack mixovaný s rockovou elektrickou kytarou nabije energií a dodá vám nutnou dávku adrenalinu, bez kterého se neobejdete. Bosse v principu není složité porazit, pokud si zachováte chladnou hlavu a přehled o bojišti. Jak už jsem zmiňovala výše, nespouštět z očí svého bojovníka je tím největším oříškem a potenciální hrozbou selhání.
Deflector je akční rogue-lite, které se v herním žánru dokáže překvapivě prosadit. S náhodně generovanými úrovněmi, intenzivním bojem a schopností odrážet střely nabízí nekompromisní výzvu pro hráče, kteří si troufnou na tento mikrosvět plný virů. Přestože příběh hry je spíše okrajový a chaos na bojišti definuje občas frustrující obtížnost, rozmanitost schopností postav společně s návykovou herní smyčkou dokáže být světlem na konci tunelu.
