Značka Death Horizon by pro milovníky virtuální reality neměla být neznámá. Její první inkarnací byl jednoduchý rail shooter se zombíky, který se objevil na dnes již poněkud obskurních headsetech Samsung Gear VR a Google Daydream. Mnohem větší díru do světa provoněného střelným prachem a nahnilým masem udělala ve chvíli, kdy se transformovala ve first-person střílečku s úplnou volností pohybu nazvanou Death Horizon: Reloaded. Ta se po několika vlnách výrazných updatů stala jednou z nejlepších stříleček, jaké si lze zahrát na Questu, a před rokem byla vydána i na PC.
Nejnovější příspěvek do série, Death Horizon: Cyberfusion, zase trochu mění pravidla. Striktně lineární design předchozího dílu byl totiž nahrazen roguelike (respektive rogue-lite) mechanikami a přibyla simulace fyziky slibující lepší využití kontaktních zbraní i obyčejných předmětů, které jsou součástí prostředí. Hra se v tuto chvíli nachází v rané fázi předběžného přístupu, kdy ještě nenabízí mnoho obsahu. To je ovšem z velké části vykompenzováno velmi přívětivou cenovkou. Hodnocení současné podoby hry nutně závisí na tom, jak moc budete vývojářům věřit jejich tvrzení, že stěžejní herní mechaniky jsou v tuto chvíli již hotové.
Cesta meče
Základní premisa hry je jednoduchá: Stáváte se kyberneticky modifikovanou ženou s ostrým mečem a již méně ostrou sadou rádoby frajerských hlášek. Nacházíte se ve futuristickém, kyberpunkovém světě, jenž je ovšem zamořený zombiemi. Musíte s nimi tedy nebojácně bojovat v procedurálně generovaných levelech, v nichž na vás čekají jednoduché úkoly. Jednou máte zabít určitý počet nepřátel, jindy rozdat dostatek headshotů nebo porazit bosse. Když úkol splníte, otevře se vám postup do nového, náročnějšího levelu.
Zároveň zabíjením nepřátel zvyšujete úroveň vlastní postavy, což vám dává možnost zpřístupňovat si pokročilejší vybavení. Získáváte také kredity, za něž je nutno veškerou výbavu nakupovat. Z levelu jde kdykoli odejít návratem do výtahu a alespoň tak zachránit nasbíranou herní měnu. Pokud však zemřete, přijdete nejen o všechny kredity, co jste v daném levelu nasbírali, ale také o všechny aktuálně nesené zbraně. Tedy kromě výchozího meče, s nímž jste následně nuceni nagrindovat dostatek kreditů na to, abyste si nakoupili pokročilejší zbraně a mohli obstát v náročnějších levelech.
Určitá aviváž tam je
Jak už bylo řečeno, v této fázi předběžného přístupu nejste oním vybavením zrovna zavaleni. Nakoupit můžete vlastně jen pistoli, útočnou pušku a pak příslušenství k oběma těmto zbraním. Jedná se hlavně o zásobníky s větší kapacitou, kolimátory, laserové zaměřovače a tlumiče snižující zpětný ráz. Součástí výbavy jsou i speciální implantáty pro vaše kybernetické ruce. Zajímavě vypadá záchytný hák, který je přislíben jako obsah jednoho z budoucích updatů, nicméně v tuto chvíli se musíte smířit jen s elektrickým výbojem zesilujícím údery pěstmi a krátkou výsuvnou čepelí à la futuristický Wolverine.
Vývojáři z Horizon Lab prokazují předchozí zkušenosti tím, že jsou dostupné zbraně solidně zpracované a poměrně dobře se s nimi manipuluje. Vytknul bych vlastně jen drobnosti – u pistole je při přebíjení potřeba natahovat závěr hodně daleko a pozice pušky je příliš závislá na náklonu levého zápěstí. To je sice realistické, ale ne úplně pohodlné ve virtuální realitě, kde v rukou kromě ovladačů nic doopravdy nedržíte.
Soubojovému systému ale zjevně chybí vyváženost. Jiné zombie řežbě pro VR, The Walking Dead Onslaught, se po vydání vyčítalo, že jde všechny nepřátele pohodlně kosit bodáním nožem do hlavy a jiné zbraně se vlastně stávají nadbytečnými. Death Horizon: Cyberfusion má podobný problém, protože výchozí meč je v něm ultimátním nástrojem smrti, jímž stačí máchat zhruba ve výšce nepřátelských hlav a máte vystaráno. Vlastně ani moc máchat nemusíte, protože útoky způsobují víceméně stejnou škodu bez ohledu na rychlost či rozmáchlost jednotlivých švihů.
Rychlí, zběsilí a obrnění
Nepřátelé se dělí v podstatě jen na rychlé, pomalé a obrněné, přičemž všechny tyto typy vás ohrožují pouze na bezprostřední vzdálenost. Není tedy důvod na ně plýtvat náboji, které je lepší šetřit na bosse. Levely ještě okupují drony střílející energetické projektily. Jenže ty jde snadno odrazit mečem a mezi zaměřením a výstřelem je spousta času na to, jej nastavit do správné polohy.
Příliš velký význam nemá ani implementace fyzikálního modelu. Nepřátelům lze sice sekat hlavy i končetiny a pak s těmito částmi těl házet, ale vyhodnocování zásahu není příliš konzistentní a fyzikální systém ani zdaleka nedosahuje propracovanosti, která je vidět u konkurence v podobě her, jako je Hard Bullet nebo Blade & Sorcery. Což zároveň značně omezuje možnosti vaší morbidní kreativity.
Zombie fandí hranatosti
Jak taky chcete být v kosení zombíků vynalézaví, když se prostředí omezují na stále stejné, pravoúhlé a téměř prázdné koridory? V tréninkové místnosti naleznete mimo jiné lezeckou stěnu, což naznačuje, že v budoucnu by do levelů mohl přibýt i vertikální rozměr, který by je učinil zajímavějšími. V současnosti jsou ale velmi fádní a nudné. O dost víc než úrovně v Death Horizon: Reloaded, ačkoli ty také nepatří zrovna do designérské extraligy.
Barevná kyberpunková stylizace vypadá nadějně, zvláště pokud jde o design samotné postavy hráče a zbraní. Je tedy škoda, že hernímu prostředí tolik péče věnováno nebylo. Verze pro PC by se také mohla na pohled více odlišovat od verze pro hardwarově limitovaný Quest. Třeba díky texturám ve vyšším rozlišení by hra nepochybně prokoukla.
Finální verdikt pro Death Horizon: Cyberfusion se mi hledá obtížně. V současném stavu totiž nelze hru vyloženě doporučit, ale zároveň si uvědomuji, že se v následujících měsících nejspíš bude výrazně rozvíjet. Vývojáři v minulosti prokázali, že si dovedou z hráčských ohlasů vzít správná poučení a své hry postupně zlepšovat. Subjektivně jsem se u hraní bavil, ale při racionálním odstupu nemohu opomenout, že soubojový systém má příliš zásadní problémy. Volím tedy prozatím hodnocení, které tuto rozpolcenost odráží, a slibuji čtenářům, že se ke hře ještě vrátím, jakmile vyjde v plné verzi.
