Jen opravdu velmi málo videoherních titulů se může pyšnit vytvořením světového fenoménu, jenž dokázal inspirovat mnoho filmů. Tímto titulem, tedy spíše sérií, je bez pochyby Resident Evil, který pobláznil fanoušky po celém světě a k němuž se vrací i mladší generace, aby si vychutnaly tento herní poklad. Na popularitě následné série se snažilo svézt mnoho tvůrců, nicméně ne všem se to podařilo v kladném slova smyslu. Inspirací slavnou sérií se netajili ani vývojáři z Invader Studios se svojí hororovou survival hrou Daymare 1998. Po více než čtyřech letech se pak Invader Studios vrací s titulem Daymare: 1994 Sandcastle, který se svou atmosférou a mechanikami snaží ještě více přiblížit sérii Resident Evil.
zdroj: igdb.com
Všechno mohlo být úplně jinak
Celý projekt, tedy původní Daymare: 1998 ze 17. září 2019, původně vznikal jako fanouškovská předělávka Resident Evil 2. Do celé situace se však vložila společnost Capcom, která vývoj hry zastavila na základě soudního příkazu. Capcom pak začal pracovat na vlastním remaku Resident Evil 2. Vývojáři z Invader Studios se však nenechali nezdarem na právní půdě odradit a vytvořili vlastní značku, Daymare.
Jedná se o v posledních letech stále populární „později vydávané prequely“. Vývojáři si navíc dle zveřejněných informací dali za cíl ještě více oddělit sérii Daymare od stínu Biohazardu a zároveň řešit problémy z originálu.
Příběh Daymare: 1994 Sandcastle se odehrává čtyři roky před původním titulem Daymare. Vžijete se do role zvláštní agentky Dalily Reysové, bývalé vládní špionky, která je nyní ve službách jednotky H.A.D.E.S. (Hexacore Advanced Division for Extraction and Search). Máte za úkol dostat se do nejpokročilejšího experimentálního výzkumného zařízení ve Spojených státech amerických, do Oblasti 51. Výzkumné středisko a celý komplex Oblasti 51 se stal „temnou zónou“. Podle posledních zpráv bylo v oblasti průkazně zabito několik lidí a prezident je pod palbou kritiky, protože není schopen podat slušné vysvětlení, proč. H.A.D.E.S. dostává pověření k operaci Sandcastle, v rámci této operace je úkolem co nejrychleji proniknout do nechvalně proslulého komplexu a vyšetřit situaci. H.A.D.E.S. jsou známí tím, že neberou zajatce ani nezachraňují přeživší, „vyšetřit situaci“ znamená v překladu zajistit všechny důkazy. Reysová a její tým úspěšně přistávají v komplexu a prvních zhruba dvacet minut se zdá být všechno podle očekávání. Brzy se ovšem něco zvrtne a tým se rozdělí. V zařízení začnou blikat známky života, což vede k (prvnímu) šokujícímu setkání Reyesové s oživlou mrtvolou, z níž „vytéká“ elektřina. To je pouze začátek toho, co Reysovou čeká a čemu se budete muset postavit.
zdroj: igdb.com
Podobnost není náhodná
Hned ze začátku můžete cítit podobnost Daymare: 1994 Sandcastle s RE, nejen co se týče příběhu, ale také ve způsobu, jakým se ovládá a jak vypadá. Musím zmínit, že vyprávění příběhu není to, co vás bude táhnout k postupu hrou. Jde o svým způsobem překomplikovaný děj, který není dobře prezentován. V jistém ohledu se ale jedná o typický horor, který můžete znát z mnoha filmů a který dokáže v určitých situacích navodit fajn atmosféru.
Celkově je však příběh rozhodně srozumitelnější než původní Daymare, k čemuž znatelně napomáhá fakt, že sleduje pouze jednoho hlavního hrdinu, zatímco v původní hře se divoce přeskakovalo mezi třemi hrdiny s vlastními příběhy a ambicemi.
Ve své podstatě se jedná o přímý akční horor ve stylu Resident Evil 4 a Dead Space, což rozhodně není na škodu, ale mohlo to být přece jen lépe dotáhnuté. Prostředí je tvořeno koridory, ze kterých moc odboček opravdu neuděláte. Občas se sice objeví nějaká ta odbočka, kterou se můžete vydat, ale nečekejte žádné dlouhé obchvaty s možnosti usnadnění cesty a šetření munice. Je zde také přítomný backtracking, který je v některých situacích již na první pohled pouze k tomu, aby prodloužil dobu hraní o pár minut navíc.
Tempo hry pak poměrně narušují časté hovory nebo úseky chůze a rozhovoru, které se nedají přeskočit a které neustále a často brzdí tempo hry. Boj s nepřáteli přijde až v pozdější fázi, ze začátku je spíše raritou a může se vám stát, že prvních šedesát minut strávíte hlavně chůzí, ledabylým průzkumem a řešením hádanek. Hlavolamů a hádanek se nemusíte bát a jsou ještě jednodušší než v původní hře, nutno však zmínit, že (u některých) je jejich koncept poměrně líbivý a lehce originální. Jediné hádanky, které představují nějakou výzvu, jsou nepovinné „skříňky“, ale těch je ve hře jen hrstka. Není zde žádná mapa a při plnění cílů se vám může v některých situacích stát, že se v rámci boje otočíte nebo jednoduše ztratíte orientaci a nebudete vědět, kam dál.
zdroj: igdb.com
Omezený arzenál se zábavným doplňkem
Tím se dostávám k boji, jednomu z prvků, které hru táhnou nahoru. Bojový systém nabízí několik zábavných a povedených mechanismů a strategií, které můžete použít s ohledem na fakt, že máte k dispozici pouze dvě zbraně. V celé hře máte k dispozici pouze samopal a brokovnici, které lze vylepšit o poškození nebo třeba kapacitu zásobníku. Další zbraní, kterou můžete využít, je Frost Grip sloužící ke zmrazení nepřátel. Tady začíná ta pravá zábava a jedinečnost, jež vám umožní vytvořit si nejlepší přístup k vypořádání se s těžkými nepřáteli, které vám hra předhodí. I obecně je tato mechanika velmi uspokojivá.
Boj se stává výzvou zvláště v okamžiku, kdy narazíte na typ nepřítele, který vás dokáže zabít na jednu ránu. Správa zdrojů, protože máte velmi omezený počet munice a v průchodu se to moc nezlepší, je poměrně náročná věc. Boj si musíte důkladně zvážit a zhruba od poloviny hry se snažit předvídat, co na vás bude čekat a jak efektivně reagovat s co možná nejmenší spotřebou zdrojů. Na vyšší obtížnost se jedná o drsný průchod, který vyzkouší vaší odolnost mysl pro strategické postupy krok za krokem.
Nepřátelé, nebo zombíci, chcete-li, se kterými se setkáte, mají navíc i své vlastní triky a útoky. Někteří protivníci jsou označeni modrou energickou značkou a po jejich zabití se někdy zrodí energetická koule, která se přesune do jiného těla. Tato modrá entita se může někdy zrodit z ničeho nic a vtělit se do mrtvé náhodně ležící obsluhy komplexu. Existuje také typ červené energie, ty můžete zabít právě zmíněným Frost Gripem tak, že je zmrazíte a následně zničíte.
zdroj: igdb.com
Vizuál dokáže zaujmout
Po vizuální stránce je Daymare 1994: Sandcastle mnohem detailnější a temnější než původní hra. Důraz na použití baterky je opravdu znát a někdy vás může celá situace i frustrovat, protože neuvidíte všechno potřebné. V komplexním podání je však grafika povedená a pomáhá navodit tu správnou hororovou atmosféru. Grafika, osvětlení a práce se stíny je právě ten druhý velký hlavní tahoun celé hry. Samozřejmě nechybí ani různé dílčí efekty, které pomáhají zdůraznit, že se jedná o hororový titul – nepřátelé budou krvácet a přijdou o jednu či dvě končetiny. Obzvlášť úžasně vypadá určitá část, kde pobíháte v bouři.
Co bohužel titul po vizuální stránce brzdí, je slabá rozmanitost lokací, a to i přesto, že se hra odehrává z velké části v laboratořích v Oblasti 51. Není to vyloženě špatné, ale je mnoho her odehrávajících se ve vědeckých komplexech a rozmanitost lokací je v nich přece jenom trochu pestřejší.
Audio stránka je pak určitým slabším standardem. Některé prvky jsou lepší a dokáží ještě více prohloubit atmosféru, z jiných budete mít smíšený pocit. To platí zejména u hlasových projevů a dabingu některých postav.
Daymare 1994: Sandcastle posouvá celou sérii o velký krok vpřed a jasně ukazuje, že se vývojáři poučili. Hru táhne dolů její smíšené tempo a prezentace příběhu. V otázkách hratelnosti, tedy spíše soubojů a vizuálu, pak zase body získává, a to i přesto, že máte k dispozici pouze dvě zbraně a jedno speciální mrazicí udělátko. Pro fanoušku žánru a série Daymare se bude jednat o příjemně strávený čas, který si i přes určité nedostatky budete užívat
