Shoot 'em up CYGNI: All Guns Blazing byl ve vývoji řadu let, ale přiznávám, že jsem jej pořádně zaregistroval až díky demu, které bylo součástí únorové prezentace Steam Next Fest. Hra nakonec vyšla počátkem srpna a celý týden dokonce byla zdarma nabízena na Epic Games Storu, neboť ji společnost Epic Games podpořila grantem.
Ohlasy fanoušků zběsilého střílení ve 2D byly hned v okamžiku vydání značně rozporuplné, což (minimálně v době psaní tohoto textu) ilustrují i uživatelské recenze na Steamu. Pravdu přitom mají oba tábory. V CYGNI se zkrátka mísí dobré i špatné prvky a záleží především na preferencích a zkušenostech každého jednotlivého hráče, kterým z nich přiřkne větší váhu.
Shmupování po evropsku
Malé skotské studio KeelWorks si dalo za cíl vyvinout shmup, který nebude cílit jen na zkušené milovníky tohoto specifického žánru a bude otevřený i začátečníkům. Vynikající Drainus poměrně nedávno ukázal, že takový úkol není nesplnitelný. Jenže vývojáři se chytili do pasti přehnaných ambicí. Pustili se do inovací dříve, než si pořádně osahali nezbytné základy. Místo originálního díla tak ve skutečnosti představili jen další euroshmup.
Termín, který někteří zapřísáhli shmupaři používají v podstatě jako nadávku, neodkazuje jen ke geografickému původu takových her, byť většinou skutečně vznikaly a stále vznikají v Evropě. Nejvýznačnějším rysem euroshmupů jsou jejich designové odchylky od klasických shmupů, jejichž dějiny se tvořily prakticky výhradně na japonské arkádové a konzolové scéně.
Shmupy na evropský způsob se snaží být co nejspektakulárnější a zároveň co nejpřístupnější. Tam, kde japonské vzory vyžadují maximální preciznost při navigaci mezi nepřátelskými projektily, euroshmupy vstřícně nabízí štíty, velkoryse pojatý ukazatel zdraví a nákup upgradů. Podle zastánců čistoty žánru jsou ovšem tyto prvky v mnoha případech jen berličkami zakrývajícími špatný design, a tedy nemožnost hru dohrát i bez upgradů, čistě na základě perfektního zvládnutí herních mechanik.
Základy tu jsou
Nechci milovníkům klasicky pojatých shmupů tento postoj brát, protože jej sám považuji za opodstatněný. Dovolím si ovšem namítnout, že dobře udělaný euroshmup může dát hráčům potěšení z monumentální adrenalinové akce, aniž by od nich na oplátku žádal desítky až stovky hodin pečlivého tréninku. Nakonec čeští (a obecně evropští) hráči, kteří historicky hráli spíše na počítačích, mají nepochybně mnohem více vzpomínek právě na shmupy evropské.
To platí zvláště pro někdejší majitele počítačů Commodore Amiga, které v závěru 80. let drtily konkurenci působivou hardwarovou výbavou. Některé kousky, například kdysi nadšeně přijímaný Xenon 2: Megablast nebo podobně bombastické Agony, již zub času pořádně ohlodal. Jiné, zejména Apidya a Banshee, jsou ovšem i při zpětném ohlédnutí více než důstojnými zástupci žánru. Euroshmupy nakonec dodnes vznikají a nachází publikum. Což platí i pro region střední Evropy. Důkazem budiž polská série Sky Force, maďarská Sine Mora, ale také úspěšný český diptych Jets'n'Guns či dva menší tuzemské projekty Cloud Cutter a Flying Tank.
Jedná páčka nestačí
CYGNI: All Guns Blazing je nakonec typickým euroshmupem v dobrém i ve zlém, takže je poměrně předvídatelné, že spokojené publikum si bude hledat mezi hráči, již za normálních okolností preferují jiné žánry. Ti totiž budou daleko shovívavější k problémům, jimiž je titul zatížen.
Dva nejzásadnější vyplynou na povrch vlastně okamžitě po zdolání tutoriálu. Prvním je poněkud komplikované a místy neohrabané ovládání. K dispozici máte zbraně vzduch-vzduch i vzduch-země, přičemž každá se ovládá jiným tlačítkem. Využít lze i naváděné rakety, které vám však ubírají cenné energetické zásoby. Ty navíc musíte během misí strategicky přesouvat mezi štíty a zbraněmi. Směr střelby lze také částečně ovládat, čímž se ze hry stává dílem twin-stick shooter, který de facto nejde hrát na arcade sticku bez analogových páček.
Klíčem k úspěchu je sběr energetických bloků, které po sobě zanechávají někteří rozstřílení nepřátelé. Ty doplňují energii vaší lodi a zároveň za ně lze mezi misemi nakupovat upgrady. Menu, přes které loď upgradujete, je asi nejméně povedeným aspektem CYGNI. Je velmi neintuitivní a hra samotná nevysvětluje, jak s ním pracovat. Na to musíte přijít sami experimentováním.
Mezi vertikálou a horizontálou
Druhý klíčový problém spočítá v rozvržení herního prostoru, které je „vertizontální“. Hra tedy scrolluje vertikálně, ale je zobrazována v širokoúhlém poměru stran 16 : 9. To znamená, že máte relativně malý výhled před sebe (kde na vás číhá většina nebezpečí) a spoustu manévrovacího prostoru po stranách. Na rozdíl od Cloud Cutteru či Sky Force, které toto rozvržení využívají také, ovšem v CYGNI většinu času bojujete s obrovským množstvím nepřátel. To přináší spoustu dalších potíží.
Zvláště na nižší obtížnost (která je snadná na poměry shmupů, ale nikoli triviální) se jako nejúčinnější herní taktika jeví neustálé kroužení kolem nepřátel po okrajích obrazovky. Pokusy o přesnou navigaci mezi projektily jsou náročnější a přináší horší výsledky, protože vaše raketka má v sobě zabudovanou mírnou schopnost akcelerace, aby mohla lépe zvládat velkorysý herní prostor. Veškeré poškození, které schytáte, když se vám palbě vyhnout nepodaří, prostě vykompenzujete sbíráním energie po padlých nepřátelích.
Možná právě proto, že CYGNI nepřeje přesným manévrům, jsou překvapivě jednoduché i vzorce útoků bossů. Ale musím přiznat, že mi to zároveň dalo po dlouhé době pocit, že mám nad těmito bossy navrch. Všichni bossové navíc vypadají opravdu krásně.
Hezké raketky hezky hoří
Právě ve vizuální působivosti a bombastičnosti je také hlavní síla CYGNI. Je poznat, že část vývojářského týmu má zkušenosti s výrobou filmových triků a trailerů. Jako vždy platí, že videa, natož statické obrázky, to nedovedou adekvátně zprostředkovat, ale CYGNI je rozhodně jeden z nejkrásnějších a vizuálně nejchytlavějších shmupů za hodně dlouhou dobu.
Za krásu se ovšem často platí a v tomto případě je platidlem výkon. I na silných sestavách hře výrazně padá snímková frekvence a dochází k nepříjemným záškubům obrazu. Je možné (a vzhledem k použitému Unreal Enginu, který je těmito problémy pověstný, i pravděpodobné), že na vině je především kompilace shaderů, nicméně to nic nemění na faktu, že u shmupu neplynulý běh obzvlášť bolestně zasahuje do herního požitku.
CYGNI: All Guns Blazing poskytne dobrou zábavu každému, kdo jej chce hrát spíše rekreačně – prostě jen uhýbat překážkám, ničit nepřátelské rakety, kochat se výtvarným designem. A je samozřejmě vhodný i pro hráče, které nelákají shmupy, v nichž se umírá po jediném zásahu. Naopak hru nelze doporučit nikomu, kdo se rád honí za perfektními průchody a nejvyšším možným skóre. Tento typ hráčů nejspíš CYGNI odloží po pár hodinách.
