Patrně každý z milovníků her a zvláště pak strategií zaslechl někdy za svůj život jména titulů jako American Conquest nebo Cossacks. Slavná herní série Cossacks od vývojářského studia GSC Game World započala svou cestu již v roce 2001. Od té doby se dočkala několika titulů a následně také fanouškovských modifikací. Poslední oficiální přírůstek přišel s desetiletou přestávkou, když v roce 2016 vyšel titul Cossacks 3, který zdárně sliboval návrat oblíbené série.
zdroj: igdb.com
Cossacks 3 měl velké ambice, ale horší start
Podoba, respektive hratelnost a funkčnost, jakou Cossacks 3 dnes mají, byla trochu odlišná od doby, kdy byla hra uvedena na trh. Ze začátku se potýkala s poměrně velkou řadou problémů, nefungovalo správné započítávání achievementů na Steamu, AI nepřátel byla prakticky neexistující a multiplayer kvůli pádům nehratelný. To byl i jeden z důvodů, proč vývojáři promarnili velký návrat série. Tohle bylo vyváženo jejich úžasným zájmem o komunitu a zápalem, který se moc nevidí. Během pár dnů se tak začala valit jedna aktualizace za druhou, až se hra dostala do stádia, ve kterém je dnes.
Dějově je hra zasazena do 17. a 18. století. Stejně jako v předešlých dílech jsou také zde rozsáhlé kampaně, které lze hrát několik desítek hodin. Kromě samotných kozáků máte možnost vyzkoušet si období, kdy v Anglii byla občanská válka, či například válku s Turky. Všechny kampaně jsou navíc zpracovány na základě historických událostí. Nečekejte sice historické konflikty 1 : 1, jak se skutečně staly, na to není titul jednoduše stavěn, ale i tak se jedná o velmi povedené zpracování. AI nyní (na základě zvolené obtížnosti) odvádí poměrně slušnou práci a v určitých momentech dokáže i překvapit.
zdroj: igdb.com
Sázka na jistotu se vyplatila
Třetí a nejnovější díl série vychází z předchozích dílů a snaží se vytáhnout to nejlepší z celé série. Zachovává si k tomu její původní principy a ze starých a osvědčených kolejí příliš nevyjíždí, tedy kromě celkového grafického zpracování.
Princip hratelnosti a cesty k vítězství spočívá v jednoduchém systému co nejrychleji získat přístup ke zdrojům, jako jsou dřevo, kámen, železo, uhlí, jídlo nebo zlato, a samozřejmě během toho průběžně stavět město a formovat armádu. Tento princip funguje hlavně v multiplayeru, kde je nejdůležitější v co nejkratší době postavit co největší armádu a hned zaútočit.
V celkovém utkání vyhrává zpravidla hráč, který za co nejkratší dobu postaví největší město a ohromnou armádu, a zároveň hraje roli i to, kdo má více dolů a jak je má rozšířené, kdo má víc dělníků nebo vojáků. Zažil jsem sice situace, kdy čtyři sta vojáků padlo při střetu s pouhými čtyřicet kyrysníky, ale k vybalancování jednotek se ještě dostanu.
Velkým plusem, na kterém série Cossacks nebo American Conquest vždy stavěly, byl neomezený počet jednotek. Na rozdíl od moderních strategií, pokud máte dostatek zdrojů, abyste udrželi svou velkou armádu při životě a to včetně dostatečného množství obydlí, můžete mít i několik tisíc jednotek. Jednotky jsou opravdu formou každého samostatného vojáka (s výjimkou děl).
Jedná se tak o sázku na jistotu, protože série Cossacks a následně také American Conquest byly a jsou nejvíce známé svými ohromnými bitvami i několika tisíců jednotek, při kterých se na obrazovce opravdu mohou řezat tisíce vojáků, a to i bez většího „sekání“ nebo lagování.
Pokud se nezaměříte čistě na historické předvytvořené bitvy, k dosažení velkého počtu jednotek potřebujete i zmíněné zdroje. Jak jsem již zmínil, vojáci i dělníci stojí sice svoji základní cenu, ale každého dělníka nebo vojáka je nutné živit a zásobovat municí. Naštěstí si hra tyto zdroje odečítá sama v rámci počtu jednotek, věcí na údržbu a následných požadavků na provoz.
Problém, který se ale ani po těch letech nepodařilo zcela kompletně odstranit, spočívá ve faktu, že si hra vezme příliš mnoho surovin, a to i v případě, že máte všechno pečlivě propočítáno. Z praktického pohledu se vám tak může stát, že namísto 400 jídla vám zmizí hned 700, a takových situací je bohužel víc. Přetrvávají také bugy, kdy pošlete dělníky kácet dřevo nebo do dolů, dělníci jednoduše zamrznou a nedělají nic. Bohužel se může stát, že s nimi nemůžete ani pohnout, ale odečítají se vám za ně suroviny na údržbu. Je to sice o hodně lepší než po vydání hry, ale prostě se to stále děje, jen ne v takovém měřítku.
zdroj: igdb.com
Jednotky vychází z historických předloh
Ve hře je poměrně dost hratelných národů, jejichž zpracování se opírá o historickou předlohu, a to včetně jednotek. Takové zpracování, jako u historických dílů Total War, zde ale nenajdete. Naleznete janičáře, kozáky, dragouny, kyrysníky, mušketýry a mnoho dalších. Každá jednotka a typ má samozřejmě odlišné statistiky. Přes rebalance aktualizace se ve hře nacházejí jednotky, které jsou značně OP, tedy jak se říká, overpowered.
S těmito jednotkami jste pak prakticky neporazitelní, jde jen o to, jak rychle je dokážete získat. Již jsem se zmínil, že jsem zažil situaci, kdy přes čtyři sta janičářů vyzbrojených mušketami padlo pod útokem zhruba čtyřiceti kyrysníků. A takových situací zažijete víc. Například v multiplayeru, kdy si stavíte své město a armádu a myslíte si, že vaše tisícová armáda je neporazitelná, se vám zcela jistě stane, že vás napadne hráč s hrstkou pruských mušketýrů a rozpráší vás na prach. Stává se tedy, že v multiplayeru se střetávají zpravidla pouze čtyři nejsilnější národy a méně zkušení hráči, kteří si zvolí jiné než tyto favority, zpravidla prohrají, respektive se stanou terči prvních útoků.
Průběh bitev mohou ovlivnit také formace, které můžete vytvořit, pokud máte důstojníka a bubeníka. K formacím je nutné splnit určitý počet vojáků a nejsou čistě pro efekt, ale opravdu nabízejí celkem rapidní zvýšení k útoku nebo obrany. Morálka jako u série Total War zde nicméně není. Jednoduše řečeno, formace a její správné využití má podstatně větší sílu než stejný počet neorganizované tlupy stejných jednotek. I zde formace vychází z historických základů, takže u střelců je lepší použít rojnici, kdežto u kopiníků je dobré vsadit na karé.
Bohužel formace kolikrát nedrží tvar a mohou se rozpadnout. Jejich použití je tak vhodné spíše na obranu nebo přímý posun namísto cíleného útoku. Pokud máte jednotky ve formaci a dáte rozkaz k útoku na nepřítele, celá formace se prakticky rozpadne a vojáci útočí na vámi vybraného jednoho nepřátelského vojáka. Je tedy lepší neútočit a vojáky, které máte ve formaci, nechat napadnout nebo je pouze vyslat kupředu.
zdroj: igdb.com
Cossacks 3 zaujme i mladší hráče
Svým zpracováním a příjemným uživatelským rozhraním dokáže titul zaujmout i mladší generaci hráčů. Grafické zpracování hry je vcelku příjemné a působí dobře. Opět se vychází z jednoduššího zpracování a animací místo silných efektů. Díky tomu je i možné mít několik tisíc jednotek v jeden okamžik, aniž by se hra trhala.
Stavba budov a potažmo města i celého opevnění také vychází z kreseb, na historických základech, a navíc skvěle zapadají do pojetí a vzezření každého národa.
Bugy, které zde byly ze začátku po vydání hry, jsou již ve velké většině odstraněny a z tohoto ohledu se jedná o dobré dílo.
Jak je zvykem, hra má i slušivý soundtrack, který odpovídá sérii Cossacks a doplňuje atmosféru. Zvuky jsou také vcelku dobře zpracovány.
zdroj: igdb.com
Cossacks 3 rozhodně nejsou pro každého a zcela jistě neodpovídají modernímu pojetí RTS a strategií. Pokud ale chcete zažít pohodovou hratelnost, rozsáhlé bitvy tisíců jednotek nebo jste skalními fanoušky, hra vás bude bavit a odpustíte ji i některé nedostatky.
