Určitě jste někdy slyšeli o mileniálech. Jsou to prapodivná poměrně mladá stvoření, která jen věčně vysedávají v kavárnách, přilepená ke svým mobilům. Místo vysokých ambic jim stačí mít vlastní bydlení, trochu klidu a ano, i nějakou tu kávu. Za tímto účelem se stahují do různých malých podniků, kde potkávají jiné podobné lidi a rozmlouvají s nimi o všem možném. Majitelem právě takové kavárny se můžete stát ve hře Coffee Talk, kterou má na svědomí studio Toge Productions (veteráni z Newgrounds je mohou znát jako autory zlé strategické série Infectonator). Budete zde rozdávat pohodu, dobré rady i kofein a na oplátku si vyslechnete pár pohnutých životních příběhů. Je to tedy taková hra o mileniálech, pro mileniály.
Frčíme! …tedy, skoro
Coffee Talk se odehrává v Seattlu, na přelomu září a října roku 2020 (v době vydání pochopitelně nikdo nevěděl, co tento rok přinese). Svět je to podobný tomu našemu, ale v lecčems odlišný. Jak se dozvídáme hned na začátku, celé je to tak trochu postmoderní fantasy. Najdeme zde elfy i trpaslíky, orky a mořské panny, kteří společně žijí v moderních velkoměstech. Nenechte se však zmást, v jádru jsou všichni přeci jen (pro nedostatek lepších slov) lidé, a tak si procházejí stejnými problémy, které jsou známé i nám. O tom, co se děje za zdmi vašeho podniku, se dozvídáte víc jednak z konverzací mezi jednotlivými návštěvníky, jednak z novin, které dostáváte na začátku každého dne. U těchto náznaků to také jen zůstane, nějaký obsáhlý, propracovanější svět zde nečekejte. Dočkáte se spíše toho, čemu se v literární teorii anglicky říká slice of life.
V Coffee Talk je každý jedinečný
Jak se na podobnou hru sluší a patří, ansámbl hlavních postav je rozmanitý. Najdete tu jak klasické archetypy (nejlepší přátelé upír a vlkodlak, otec odcizující se od své dcery nekomimi), tak i kapku originálnější zjevy (například sukuba milující především svou rodinu nebo bezpohlavní mimozemšťan zkoumající lidské rozmnožování). Tito zákazníci se v průběhu dnů budou střídat ve vašem podniku, budou zde popíjet a rozmlouvat s ostatními. Kamarádství vám tak budou vznikat takřka před očima. To možná bude působit poněkud nevěrohodně, ale s ohledem na žánr se to dá prominout.
Hovory se odehrávají ve stylu vizuálního románu, tedy posloucháte cizí konverzace a ve vhodných momentech servírujete objednané nápoje. Jak je pro tento typ hry zvykem, máte možnost zobrazit proběhlé rozhovory a přetáčet již viděné pasáže. Pochopitelně se zde nacházejí i dějové větve a různé konce v závislosti na vašich volbách.
Baristou snadno a rychle
Hlavní prvek hratelnosti je kromě konverzací i zmíněná příprava nápojů. Máte na výběr z pěti hlavních ingrediencí (káva, čaj, zelený čaj, čokoláda, mléko) a šesti vedlejších (zázvor, máta, citron, med, skořice a mléko). Ty pak ve vhodných kombinacích mícháte podle nálady/objednávky zákazníka. Kromě toho však některé nápoje mají vlastní jméno a jejich recepty se ukládají na později. Pro tento účel je zde sandbox, kde hráč může experimentovat dle libosti – v pozdějších fázích hry už si zákazníci budou objednávat konkrétním jménem, a tak se bez vyplněného seznamu neobejdete. Není zde žádný časový limit, jen máte omezený počet restartů, pokud náhodou něco namícháte špatně.
U některých receptů můžete na šálku vytvořit i latté art. To se děje prostřednictvím minihry, která trpí poněkud špatným ovládáním (v tomto ohledu je tedy Coffee Talk překvapivě realistický). Tento prvek je sice nepovinný, ale kreativnější duše se zde mohou vyřádit dle libosti. Kromě toho máte k dispozici váš věrný smartphone, kde můžete projíždět sociální síť, konzultovat knihu receptů, měnit playlist nebo číst novinové sloupky vaší kamarádky spisovatelky.
Není vám tu něco povědomé?
Fantasy stylizace ze strany tvůrců zde není úplně nahodilá. Poměrně brzy ve hře vysledujete různé alegorické prvky, které se dají snadno spojit s reálným světem. Ostatně dějové linky jako láska sukuby a elfa (jíž rodiče nepřejí), siréna zápasící se skleněným stropem na univerzitě nebo mimozemšťan, kterého jako nelegálního přistěhovalce nahání místní verze FBI, jsou vcelku průhledné. Vyloženě křiklavé to naštěstí většinou není. Kromě toho se však dočkáte i témat zcela nealegorických, například amerického systému zdravotnictví nebo debaty o nošení zbraní. Ta jsou pak trochu okatěji vložena do novinových titulků i do samotných konverzací, což může pro někoho působit rušivě (zajímavé je, že Toge Productions ani není americké studio – vývojáři pocházejí z Indonésie). V rámci konkrétního zasazení do Seattlu to však berme jako prvek realismu. Dá se pak čekat, že cílová skupina hráčů se s těmito tématy ztotožní o něco více.
Kostičkovaná pohoda
Pro grafickou podobu byl zvolen pixel art, který je vcelku dobrou volbou. Postavy standardně mají několik výrazů, které mění podle směřování konverzace, a při rozmluvách se na sebe dívají. Prostředí vašeho podniku je správně útulné, rozhraní srozumitelné a podávané nápoje vypadají lákavě.
Soundtrack je pak jedním z těch lepších aspektů hry – pochopitelně se dočkáte samých relaxačních tónů, jaké by se daly slyšet v průměrné hipsterské kavárně. Navíc mezi nimi můžete dle libosti přepínat prostřednictvím mobilu, což je také milé. Jen ne vždy je hudební doprovod vhodný, a tak vám stejná klidná melodie bude hrát třeba i uprostřed hádky.
Celou dobu si vystačíte s myší, ale čirou náhodou jsem zde objevil i podporu gamepadu. Ta je zpracována dosti intuitivně a vývojáři za ni zaslouží malý bodík k dobru. Hra má kromě toho také podporu modů a workshop. Ten je v současné chvíli spíše prázdný, ale za povšimnutí stojí fanouškovská rozšíření, která přidávají dabing.
Příběhem to nekončí
Kromě příběhového módu je zde již zmíněný sandbox a nekonečný režim. V něm je navíc přítomen časový limit, ke kterému se s každou úspěšnou objednávkou přidá pár vteřin. Požadavky zákazníků se pochopitelně stále zvyšují, a tak získání nejlepší medaile bude vykoupeno nemalou námahou. Není to úplně ta nejzábavnější věc pod sluncem, ale poskytuje přiměřenou výzvu.
Záložka Extras v hlavním menu navíc obsahuje pár dalších bonusů. Prvním z nich je galerie obrázků, které se odemykají v závislosti na průchodu hrou. Některé jsou jen HD verze momentů, které jste již viděli, jiné zase jsou malby od fanoušků či různé koncepty, které vám poodhalí, jak se titul měnil v průběhu vývoje. Za pozornost stojí i komiks, který byl vydáván jako promo materiál a jehož každý díl představí jinou z postav. Pro pochopení příběhu vůbec zásadní není, ale přidává něco málo na celkové atmosféře. Jeho zahrnutí přímo do hry tak znamená, že jej není třeba složitě dohledávat na oficiálních stránkách vývojářů.
Hráč spíše v roli diváka
Zásadní nedostatek Coffee Talk spočívá v tom, že interakce je zde takřka nulová. Třebaže se jedná o vizuální román, nemáte nikdy na výběr z možných odpovědí, a tak jste jen pasivním přihlížejícím. Jediný váš vstup spočívá v servírování správných nápojů, kterým také ovlivňujete některé dějové linky… což při zpětném zamyšlení působí skoro až komicky. Pokud tedy hráč není úplný ignorant, většinu kladných konců získá hned na první dobrou (to není jen můj dojem, potvrzují to i statistiky achievementů na Steamu).
Kromě toho se o vašem protagonistovi nedozvíte téměř nic. Na jednu stranu to má příběhové vysvětlení a tento krok může někomu umožnit, aby se s postavou lépe ztotožnil… na druhou stranu bych osobně spíš uvítal, kdyby na začátku byl nějaký jednoduchý výběr ve stylu pohlaví–rasa, na který by pak mohly ostatní postavy reagovat. Záměrně neurčitý hlavní hrdina totiž příliš nefunguje, když zde nejsou žádné prvky, jak mu výběrem odpovědí dát vůbec nějakou osobnost.
Coffee Talk je nejlepší si vychutnávat jako kávu – pomalu, po doušcích a nikam nespěchat. Hraní po jednotlivých dnech, vhodné přepínání soundtracku a pečlivé čtení konverzací pak přinese velice pohodový zážitek. Tímto způsobem se ze hry stane půvabná relaxační záležitost, při které snad i ten nedostatek interaktivity rádi prominete.
