Spletité mapy plné všemožného lootu, volně prozkoumatelná prostředí, tuhé boss fighty či věčné problémy s přeplněným inventářem… tyto a mnoho dalších krás v sobě ukrývá žánr Metroidvania. Příkladem tak mohou být skvělé tituly, jako Hollow Knight, Greak: Memories of Azur či Grime, které jsme pro vás již recenzovali. Ač se Clunky Hero řadí do stejné kategorie jako tyto skryté drahokamy nízkorozpočtové produkce, nevydáte se v něm na filozofickou cestu za poznáním sebe sama, ale naopak naladíte poněkud veselejší notu.
Hollywoode, uč se!
Čím mě hra naprosto odzbrojila, je absurdita a tolik skvěle zkombinovaných protikladů. Přestože se příběh odehrává ve středověku, Clunky Hero se vůbec nerozpakuje tropit si legraci z dnešních témat. Navíc vás osobitý humor v kombinaci s nevinnou hloupostí hlavního hrdiny bude po celou dobu královsky bavit, čímž se z tohoto titulu rázem stává něco unikátního. Zápletka by se na první pohled mohla zdát zcela obyčejná a v podstatě tomu tak je… chcete zachránit svou ženu ze zajetí samotného Zla. To by ovšem nebyl Clunky Hero, aby celý příběh trošičku neokořenil.
Vžijete se do role prostého vesnického muže Rufuse, který společně se svou ženou Brunildou spokojeně tráví své dny. Ke štěstí, zdá se, jim nic nechybí. I když Brunilda není zrovna kdejakou krasavicí, Rufus k ní chová až spalující lásku pro její bouřlivé přednosti. Vše se jednoho dne drasticky změní, jakmile Zlo, jež nikdo nechce nazývat jménem, začne na lidech tropit všemožné ohavnosti. Tím nejhorším činem je únos Rufusovy milované manželky. Ještě předtím ji však stihne před zraky našeho hrdiny proměnit v sexy blonďatou kočku, která se na sebe nedokáže vynadívat v malém zrcátku a přitom předvádí jeden ukázkový duckface za druhým. Takovou nestoudnost Rufus nemůže strpět. Z planoucí lásky se stává ještě větší odhodlání svou ženu nejprve zachránit a následně uvést do původního stavu. Popadnete nejbližší možné vybavení vašeho skromného příbytku – koště místo meče a kyblík místo přilby – a vyrážíte do akce!
Od Kickstarteru po předběžný přístup
Malý indie tým Chaosmonger Studio má na svém kontě již dva herní zářezy, z nichž prvním je ENCODYA. Clunky Hero nastupuje v jejím těsném závěsu po úspěšné kampani na Kickstarteru jako akční adventura s RPG prvky a hromadou toho černého i klasického humoru. To, co byste od tohoto titulu po tomto krátkém představení očekávali, skutečně dostanete… v jaké kvalitě, to už se dozvíte ve zbytku recenze. Mějte prosím na paměti, že se hra nachází stále v předběžném přístupu, proto mají autoři ještě dost prostoru pro opravu případných chyb.
Hlavní herní náplní je samozřejmě prozkoumávání rozlehlé mapy tohoto fantasy středověkého světa. Čeká na vás celkem sedm různých lokací s vlastní sadou unikátních nepřátel, bossů, mechanik i pastí – od sluncem prosvíceného lesa přes děsivý podzemní dungeon či robotickou prérii až po temný hrad samotného Zla. Díky tomu, že se každá oblast od sebe nejen vizuálně dost odlišuje, budete mít neustále radost z objevování něčeho nového bez toho, abyste pocítili stereotyp – tajné místnosti, skryté truhly, zbraně, speciální předměty, obchodníci… S postupem v ději se také křivka obtížnosti mírně zvyšuje, přesto Clunky Hero pracuje s klasickými mechanikami, jako většina titulů tohoto žánru. Postupně totiž odemykáte za každého padlého bosse jednu ze šesti dovedností – dvojitý skok, dash, šplh, magické střely na dálku, zničení zatarasených částí mapy a rychlý set útoků.
Ehm… ale to mě vážně netrefilo!
Po relativně zdlouhavém a zmatečném uvedení do hry, za což může zejména absence jakékoliv konkrétnější navigace, vyrážíte střemhlav do první lokace. Záhy zjišťujete, že se na několik míst nedostanete, protože vám chybí patřičné schopnosti. Vracíte se tak zpět a zkoušíte další cesty. Zhruba po první hodině bloudění narážíte na problém číslo jedna a tím jsou často dost nepřesné hitboxy, které budou moct za, troufnu si říci, 95 % vašich úmrtí… mimochodem za zbylými pěti procenty bude stát vaše zbrklost. Ne nadarmo se říká: „Pospíchej pomalu.“ V tomto ohledu ovšem vidím ještě dost velkou příležitost pro patřičnou nápravu od vývojářů před plným vydáním hry. Nemohu však zatajit fakt, že kvůli nim jsem kolikrát nevěřícně hleděla na monitor s myšlenkami vyškubat si všechny vlasy z nervů.
Problém číslo dva zaznamenáte ještě dříve než zmíněné hitboxy, ale až po pár hodinách hraní vám teprve dojde jeho problematika. Je to přesně ta chybějící navigace, která by vám alespoň ze začátku řekla, co máte vůbec dělat. Osobně nemám ráda až přehnaně otravné tutoriály, která vás nutí do splnění očividných cílů a po zbytek hry vás vedou takříkajíc za ručičku. Clunky Hero je v tomto ohledu velice intuitivní, což je na jednu stranu dobře, ale na tu druhou bych se ráda vyhla tomu počátečnímu bloudění, kdy jsem jako zmatená lesní včela pobíhala sem a tam a zjišťovala, kam můžu a nemůžu jít. Stačila by malá nápověda někde do rohu obrazovky, kde by byl definovaný váš aktuální úkol.
Stejně na tom jsou vedlejší mise. Jakmile narazíte na NPC, čeká vás zábavný, leč nepřeskočitelný rozhovor, dostanete od něj úkol, ale nečekejte, že se dozvíte, kde přesně ho máte splnit. Mapa je obrovská a každá ze sedmi lokací se skládá z několika menších celků, což už samo o sobě poměrně vyzývá k bloudění a zdlouhavému přesunu, protože titul nedisponuje zrovna mnoha místy k rychlému cestování. Ta možnost zde sice je, ale osobně bych uvítala větší počet těchto umístění rozesetých po mapě.
Umělá inteligence bez inteligence
Konečně se dostáváme k boji. V těchto typech her jsou to právě souboje s tuhými bossy, vyhýbání se útokům nepřátel a případným pastem, co navozuje ten kýžený adrenalin. Stejně tak fungují složité situace, kdy bude třeba učinit rozhodnutí, zdali je lepší vzít nohy na ramena, nebo zkusit své štěstí. Bohužel pro mě Clunky Hero v tomto ohledu nepředstavoval tu vytouženou výzvu. Nepřátelé po většinu času stojí na místě nebo chodí ve své definované dráze, ale jakmile se k nim přiblížíte, doslova čekají, až budou zabiti, než aby sami zahájili útok. V moment, kdy na vás běží, se zaseknou těsně před vámi a opět jenom tupě čekají, co se bude dít dál. Hra se tak stává příliš snadnou.
Po úspěšné eliminaci budete odměněni mincemi, které lze utratit u různých pochybných obchodníků či v místní krčmě za jídlo, dobré pití, všelijakou veteš i za mapy vedoucí k posvátným bramborám… ano, čtete správně. Docela by nebylo na škodu také znovudoplnění předmětů jednotlivých obchodníků po určitém herním čase, protože jakmile si od nich cokoliv zakoupíte nebo jim, nedej bože, zcela vybílíte krám, do konce hry už se od nich jiné nabídky nedočkáte. Pokud naopak vykoupíte všechny, v posledních fázích hry se z vás stane boháč, ale nebudete mít za co měnu utrácet. Situaci nezachrání ani rozmanitý repertoár šílených protivníků, od opilých včel, kung-fu hub, šípy prošpikovaného… ani nevím, jak to identifikovat, a mnoho dalších podivností.
Střety s bossy jsou na tom již lépe, ale neberte to jako spoiler, když prozradím, že kolem nich stačí chvíli poskakovat a velice snadno a rychle poznáte jejich jasný vzorec útoků. Poté už je lehké silného soupeře skolit bez sebemenších problémů, pokud ovšem zrovna neumřete na výše zmíněné hitboxy. Bossové asi trpí tímto problémem nejvíce a nejednou se mi je podařilo rozbít tak, že se stále chovali stejně dle svého naprogramovaného vzorce, ale během animací pro útoky se žádný vizuálně neobjevil. Když tak velká naštvaná veverka vypadala, že směrem ke mě plive oheň, mohla jsem stát přímo před ní a nic se mi nestalo. Strategie je tak velice jednoduchá – chvíli pozorovat systém chování a následně do bosse bušit tak dlouho, dokud nezemře. Nikde ani nevidíte ukazatel životů, takže nevíte, kdy už ta mrcha padne, což někomu může, ale také nemusí vadit.
O nás bez nás
I když vám titul zprvu výslovně doporučí hrát jej na ovladači, sáhla jsem po myši s klávesnicí, protože se s ovladači jednoduše nemáme oboustranně v lásce. Ano, zažila jsem pár momentů, zejména u skoků, kdy moje míra trpělivost dost balancovala někde mezi pouhým výbuchem vzteku a úplným armagedonem, ale mohu z toho vinit pouze sama sebe. Možná bych přidala do hry možnost pohrát si s nastavením ovládání, protože ani pro ovladač nemáte možnost jej změnit, takže se budete muset spokojit s přednastavenými ovládacími prvky, které ne úplně všem musí sednout. S tím je také úzce spjato neintuitivní uživatelské rozhraní, zejména při manipulaci s inventářem, který by si skutečně zasloužil více péče a lásky vývojářů.
Autoři hru popisují jako akční adventuru s RPG prvky, ale když se na to blíže podívám, těch prvků moc nevidím. Určitě by i z hlediska náročnosti titulu prospěla volba obtížnosti, levelování postavy, možnost kupovat či hledat různé další zbraně a části brnění s dodatečnými statistikami či efekty. Věřím, že autoři jistě ještě nevyčerpali všechny své plány a inovace, které do Clunky Hero chystají přinést, a těším se ně.
Z hlediska audiovizuální prezentace nemám co vytýkat. Grafika hodně čerpá z klasik staré školy. Umělecký styl se veze na veselé barvité notě, interakce postav jsou vtipné, dialogy často probourávají zeď mezi herní postavou a hráčem, okolní zvuky jsou někdy k popukání a hudební doprovod krásně doplní celou atmosféru chytlavou melodií, čímž podporuje nadšení do hraní.
Clunky Hero se zatím nachází v začátcích své existence, s čímž se samozřejmě pojí i mnoho nedořešených chyb. Z nich se autoři musí poučit a bedlivě naslouchat své komunitě, což mimochodem dělají a za to si zaslouží uznání. Přesto ve hře vidím potenciál, na kterém je ovšem třeba udělat ještě kus práce k tomu, aby vyplul na povrch. Tato humorem čišící svérázná Metroidvania dokáže mezi ostatními tituly vaší knihovny vyniknout svou vtipnou bizarností, a pokud patříte k milovníkům podobných kousků, za málo peněz dostanete hodně muziky.
