Cities: Skylines, podle mého názoru dosud nejlepší budovatelská hra vůbec a zároveň i velký magnet na vaše drahocenné peníze, se po osmi letech dočkal přímého pokračování s příhodným názvem Cities: Skylines II. Nový díl byl oznámen v březnu letošního roku, přičemž oficiální vydání bylo naplánováno na 24. října. Člověk je samozřejmě na jednu stranu nadšený, avšak nemůže se tak nějak zbavit negativního pocitu, jestli za tak krátkou dobu nebude mnoho věcí ušito horkou jehlou. Je asi jasné, že na oficiálním pokračování pracoval Colossal Order již nějakou dobu před oznámením. Vzhledem ke zkušenostem z jiných her ve mně ale i tak panovaly obavy, jestli vývojáři dokážou všechno dotáhnout do výsledného konce a zda nebude ze Cities: Skylines II jen další technologický průšvih, jako jsme letos zažili už například u Redfall nebo tak trochu i u Starfieldu, byť Starfield a Cities: Skylines II spolu nemůžeme úplně srovnávat.
A jaký že je výsledek? Jak už jsem říkal, osobně jsem čekal, že hra nevyjde v příliš uspokojivém stavu, čemuž tak trochu nahrával i nedávno oznámený odklad konzolové verze, která kvůli problémům vyjde bohužel až příští rok. Jakmile jsem se však do hry poprvé pustil, výsledek byl ještě horší, než bych já sám očekával. Propady snímků, zasekávání, problikávání obrazu, a dokonce i poškození uložených pozic a ztráta několikahodinové práce. Toto všechno bohužel nový Cities: Skylines II trápí. Z mého pohledu mělo Colossal Order raději titul odložit na všech platformách, vyladit zásadní nedostatky a s oficiálním vydáním přijít až příští rok. Jenomže se tak nestalo a na stůl jsme sice dostali značně vylepšený první díl, avšak kvůli problémům bez nějakého většího zážitku. Jak si tedy Cities: Skylines vede, vám ukáže naše dnešní recenze.
Něco přibylo, něco ubylo
Abych však opustil prozatím veskrze negativní notu a řekl, co je na novém Cities: Skylines II lepšího, přesuneme se na absolutní začátek, když titul poprvé spustíte. První dojem na mě udělal počet map, na nichž je možné vaše vzkvétající město stavět. Celkem se jich ve hře nachází deset, což se může pro někoho zdát málo, ovšem já osobně považuji toto číslo za dostatečné, a to i z toho důvodu, že oproti jedničce vzrostla jejich rozloha. Zatímco předchůdce nabídnul mapy o velikosti přibližně 92 km2, druhý díl tuto hodnotu zvýšil o cca 80 % a nově je možné využít kolem 160 km2 stavební plochy. Můžeme se tak bezpochyby těšit na to, že města a aglomerace budou v Cities: Skylines II mnohem větší a rozlehlejší, a zarytí fanoušci budovatelských strategií tento obrovský prostor pro své výtvory rozhodně využijí. Pokud náhodou ne, připravil si Colossal Order alespoň skvělou úrodnou půdu pro budoucí placená či bezplatná rozšíření, o nichž není pochyb, že po vzoru prvního dílu budou do hry postupně přidávána.
Tím jsme si odpověděli na další základní otázku, a to konkrétně, zdali se druhý díl může co do obsahu rovnat svému předchůdci, do něhož za těch dlouhých osm let vyšlo nespočet rozšiřujících balíčků a DLC. Na rovinu řeknu, že pokud u prvního dílu vlastníte většinu rozšíření, jež dokázala vyšperkovat budování měst do absolutního detailu, můžete být z nabídky Cities: Skylines II malinko zklamaní, avšak to se tak nějak dalo očekávat. Přesto nemohu říct, že by druhé pokračování neumělo nic nabídnout, a už vůbec nepřišlo s nějakými zásadnějšími novinkami. Rozhodně jsme se několika změn a rozšíření obsahu dočkali už v základu. Největším překvapením pro mě byla přítomnost náhodných přírodních katastrof, jimiž předchůdce disponoval jen skrze placené rozšíření Natural Disasters v ceně 15 euro. Pokud jste si tedy posteskli nad tím, že původní Cities: Skylines tento prvek neobsahoval, a z nějakého důvodu jste nechtěli investovat peníze do DLC, budete v případě nového dílu spokojeni. Jestli patříte do skupiny hráčů, kteří zase nechtěli moc přírodní katastrofy a jejich následky řešit, a z téhož důvodu jste si ani rozšíření nepořizovali, mohu vás uklidnit. Přítomnost katastrof je ve hře volitelnou možností a lze ji úplně bez problémů v nabídce zakázat.
Další inovací je změna stavění silniční sítě, která je v případě Cities: Skylines II o něco zjednodušená. V případě prvního dílu bylo nutností nejen postavit silniční síť, ale zvlášť natáhnout i například vodovodní potrubí či elektrické kabely a další infrastrukturu do jednotlivých částí města, což mnohdy představovalo ne úplně malou nepříjemnost. Tento prvek nicméně vývojáři tak trochu automatizovali a rovnou umístili do výstavby silnic. Nově proto stačí ve většině případů vystavět silnice a veškerá infrastruktura se do města natáhne zcela automaticky. Proč ve většině? Ne všechny druhy silnic tento prvek obsahují a u některých z nich, zvláště těch rozsáhlejších, se i v tomto díle této nepříjemné práce úplně nezbavíte. Do takové situace se ale dostanete až v opravdu značně pokročilejší části hry, kdy už nějaké ty zkušenosti naberete a budete správu vašeho města alespoň trochu chápat a ovládat. Důvodem částečné automatizace byla zřejmě snaha zpřístupnit hru většímu počtu publiku a nezasypávat zvláště nové hráče přehršlí informací ihned v úvodu. Samozřejmě dokážeme pochopit, že ne úplně všichni budou z tohoto rozhodnutí nadšeni, a bezesporu se mezi hráči najde velký počet těch, kteří tuto část za jakýchkoliv podmínek milovali nebo ji alespoň vyžadovali v mezích nějaké simulace a realističnosti.
Zdroj: Colossal Order
Dva herní způsoby v závislosti na tom, jak moc velkou výzvu chcete mít
Chcete si nejprve vybudovat město o pár baráčcích, které budete přibývajícími zkušenostmi a odemykáním nových možností postupně rozšiřovat až na nějakou velkou metropoli? V tomto případě se v nastavení hry příliš nehrabte a jednoduše zvolte zcela výchozí způsob, který nabízí tu pravou výzvu s postupným rozšiřováním tzv. stromu dovedností, i když on to úplný strom dovedností není. Klasickým herním způsobem totiž za jakoukoliv výstavbu (i pitomou silnici) získáváte zkušenostní body, jimiž si zpřístupňujete nové úrovně, a tudíž i nové možnosti výstavby, nebo zvyšujete reputaci u bank, jež vám jsou posléze ochotny půjčit více peněz. Ano, chápete správně. Nedílnou součástí klasického režimu je pečlivá správa vašich finančních prostředků.
Zvláště ze začátku budou peníze velký problém a lusknutím prstu se může stát, že vaše město jednoduše zkrachuje. Osobně doporučuji si ještě před výstavbou nějak nahrubo rozvrhnout, kde chcete mít obytné čtvrti, jaká část města se hodí spíše pro průmysl, a tak podobně. Zaprvé si tím ušetříte dost problémů do budoucna a zároveň to pomůže i vašemu rozpočtu. Bezhlavé stavění bez nějakého cíle a rozvrhu sice možné je, avšak do budoucna riskujete například to, že kvůli další obytné zóně budete muset celou čtvrť kompletně přestavět, což samozřejmě zabere dost času a nestojí pár drobných. K rozvrhu vám dopomohou jednotlivé zóny, pomocí nichž je možné navolit, kde chcete mít čistě obytné budovy a kde bude lepší umístit průmyslovou či industriální část vašeho města.
Pokud se ale nechcete o finance příliš starat a chcete mít všechny možnosti stavby odemčené už na začátku, můžete si v Cities: Skylines II jednoduše zvolit neomezený rozpočet a prakticky nic jiného neřešit. Tento způsob ocení zvláště ti hráči, jejichž hlavní náplní bude vystavět si gigantický kolos a naplno využít onu větší stavební plochu, již druhý díl oproti předchůdci nabízí. Vystavět gigantické město a vůbec využít zvětšenou stavební plochu bude totiž za normálních okolností běh na opravdu dlouhou trať, pokud vůbec. Jak jsem řekl, osobně si myslím, že si tím vývojáři udělali skvělou úrodnou půdu pro budoucí rozšíření, což samozřejmě není na jednu stranu vůbec špatně.
Neomezené možnosti rozhodně ocení i absolutní nováčci, kteří si mohou alespoň osahat, jak co ve hře funguje, a být lépe připraveni pro klasické hraní. Colossal Order umístil do hry i základní tutorial, který vám v mnoha ohledech pomůže, ovšem vyzkoušet si všechno na vlastní pěst je ta nejlepší zkušenost. Možná nebylo od věci Cities: Skylines II obohatit i o nějaký ten kariérní režim s misemi a úkoly, které byste postupně plnili a tím si tak nějak lépe osahali jednotlivé aspekty. Možná by to bylo co do učení lepší variantou nežli základní tutoriál. Dovedu si představit, že i přes mnohé zjednodušení budou mít někteří nováčci velký problém se ze začátku vůbec ve hře zorientovat.
Zdroj: Colossal Order
Věčně nespokojené obyvatelstvo
Velkým problémem, alespoň pro mě, byla divná umělá inteligence, jejíž negativa se ve velkém projevovala hlavně v dopravním systému města. Nevysvětlitelné zácpy a mnohé nenadálé dopravní situace, ke kterým ani nebyl nějaký zvláštní důvod, mě dokázaly v některých chvílích opravdu vytočit. Cities: Skylines II tento prvek malinko vylepšil, avšak stále jsem při svém hraní na nevysvětlitelné dopravní situace narážel, byť ne v takové velké míře, jako tomu bylo u prvního dílu. Cities: Skylines II lépe využívá dopravní značení, jehož některé prvky si bere z modifikací, které do předchůdce vyšly od fanoušků. Dopravní značky můžete díky tomu lépe zorganizovat a defakto můžete i svobodně rozhodovat o tom, kam jakou značku umístíte. Za mě tedy příjemné vylepšení.
Zásadním vývojem prošlo i obyvatelstvo, jemuž budete nyní muset věnovat mnohem větší péči, a řekl bych, že je na tento prvek kladen o něco větší důraz. Jejich věčné problémy a nespokojenost budete každý den číst na místní sociální síti, která se shodou okolností nápadně podobá Twitteru (X). Rozhodně doporučuji jejich náměty a stížnosti příliš dlouho nepřehlížet a určitě se na každodenní problémy zaměřit. Vaše obyvatelstvo si získáte hlavně tím, že většinu základních služeb neumístíte příliš daleko od jejich domovů. Senioři například ocení, pokud nebudou muset chodit příliš daleko do nemocnice či obchodu, a studentům se zase zavděčíte plynulým spojem do škol. Musím říci, že na tyto nedostatky jsou lidé ve vašem městě až příliš hákliví, možná dokonce i více, než pokud v blízkosti jejich obydlí postavíte hlučný průmyslový objekt. Pokud tedy chcete nějakou radu do začátku, dejte si opravdu pečlivě záležet na dostupnosti základních služeb, jako je vzdělání, zdravotnictví či zásobování města.
Zdroj: Colossal Order
To je samozřejmě všechno strašně super, ale…!
Větší využitelná plocha, přítomnost náhodných přírodních katastrof v základu, vylepšený systém dopravy nebo inovovaná výstavba silnic a mnoho dalšího by mohly vytvořit dojem, že je Cities: Skylines II dokonalým titulem, který dokázal dostat fungující prvky na zcela novou úroveň a celkový zážitek tak posunout do větší hloubky. Ano, druhý díl opravdu vylepšuje celkovou hratelnost, požitek z hraní a všechny povedené aspekty z jedničky vyšperkoval téměř k dokonalosti, ovšem je tu jeden zásadní problém. Tím je vizuální a technická stránka celé hry. Nebudu chodit kolem horké kaše a na rovinu řeknu, že mě grafika v Cities: Skylines opravdu zklamala. Je samozřejmě lepší než u předchůdce, jak by taky ne, ale dle mého názoru neodpovídá dnešním standardům, a to i přes to, že se jedná o budovatelskou strategii.
Když si vaše město přiblížíte, zjistíte, že vizuální stránka neobsahuje žádné větší detaily a mnoho budov i postav působí jako narychlo udělaná textura, se kterou si Colossal Order příliš nepohrál. Negativum vizuálu se dá lehce ignorovat pouze v případě, pokud jste od města vzdáleni a také pokud si moc nepotrpíte na celkové kráse. Pokud jste ale opravdový detailista, který by čekal více realistické a fotogenické prostředí, budete z výsledku zklamáni. Uvidíme, jaké vizuální prvky přinesou vývojáři v nadcházejících balíčcích. Může se totiž stát, že se více fotogenického zážitku dočkáme až při vydání nějakých DLC. Ovšem za cenu 50 euro už člověk očekává něco v základu.
Úplnou katastrofou je i technická stránka hry. Pokud jste v předchozích dnech a týdnech nebyli mimo digitální svět, určitě jste zaznamenali vyjádření o technickém stavu Cities: Skylines II, které vývojáři, a řeknu to na plnou hubu, bagatelizovali a hráčům naservírovali jen dojemnou omluvu s cílem, že to asi bude stačit. Výsledek je takový, že nový díl trápí široká škála problémů, od zasekávání hry, propadu snímků a blikání obrazovky až po pády do systému. Možná se divíte, proč recenzi vydáváme až nyní. Za toto poměrně velké zdržení taktéž vděčíme nezvládnuté optimalizaci. Cities: Skylines II jsme dostali s předstihem, přičemž titul skoro vůbec nefungoval a byli jsme nuceni snížit grafické detaily až na tu nejnižší možnou úroveň, což byste u RTX 3060 asi nečekali.
Další problémy nastaly s vydáním další verze, která přišla ještě před oficiálním vydáním. Nejenže jsme se nějakého velkého pokroku po technické stránce nedočkali, dokonce nám tato nová verze rozbila uložené pozice a byli jsme nuceni začít hrát titul úplně od začátku. Chyb a nedostatků je hodně i po vydání, kdy už do hry malý patch vyšel. Co tím chci říct? Cities: Skylines II neměl vůbec vyjít a myslím si, že odklad a vydání třeba v první polovině příštího roku by novému dílu hodně prospěl. Současný stav můžeme přirovnat k nepovedené betě, až mi přijde, že si Colossal Order chtěl udělat z hráčů testery a hru vyladit až posléze, což je samozřejmě hodně špatně. V takovém případě měli hru vývojáři umístit alespoň do předběžného přístupu a nikdo by neřekl ani slovo. Tím jsme se dostali na závěr naší recenze, nyní už se pojďme vrhnout na závěrečné zhodnocení a udělení konečné známky.
Zdroj: Colossal Order
Přes veškeré úpravy a změny z hlediska hratelnosti či vylepšení celkového zážitku je Cities: Skylines II bohužel průšvih, který všechny vyladěné aspekty zakopává příšernou optimalizací a nepříliš povedenými detaily z hlediska vizuální stránky. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že je Cities: Skylines II špatný. Naopak, mnoho prvků hry bylo posunuto na zcela novou úroveň, díky čemuž se hráčům otevírají další možnosti, díky nimž si stavění užijete ještě více než u předchůdce. Toto ale bude platit až za půl roku nebo rok, kdy Colossal Order odstraní všechny technické problémy. Pokud se tedy rozhodujete, zda si nové Cities: Skylines II pořídit, doporučuji ještě nějakou dobu počkat a zatím si nadále užívat vyladěný první díl, který díky rozšiřujícím balíčkům a zaryté komunitě tvoří v současnosti asi tu nejlepší budovatelskou strategii všech dob. Šest a půl bodu z deseti.
