Když jsem poprvé držel v ruce Dceru kostí, přemýšlel jsem, jestli bude vůbec stát za můj čas. Z moderních knižních ženských hlavních hrdinek mě totiž pořádně chytla za srdce snad jen Nádherná z trilogie Bastardů (Šedí, Praví, Svobodní) a poslední dobou velmi často probíraná Rin z Makové války a jejího pokračování Dračí republika, které k nám přivedlo nakladatelství Host. Od Lin Sukaj a její autorky Andrey Stewartové jsem tedy měl určitá očekávání, u nichž jsem skutečně chtěl, aby se ve druhém díle plánované trilogie projevila více než v tom prvním. Jak se to podařilo?
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Andrea Stewartová
Host
Alžběta Lexová
552
černobílý
měkká
říjen 2023
978-80-275-1679-7
první
Císař je mrtev, ať žije Císařovna
Císař Shiyen již není, tyranie skončila, Lin je císařovnou, všichni se budou mít dobře a pečení holubi budou lítat přímo do huby. Kdyby tomu tak bylo, nedočkali bychom se této knihy. Bohužel to tak není, Lin se sice podařilo získat trůn, jenomže mezi lidmi není moc oblíbená. Guvernéři se k ní otáčejí zády, armáda konstruktů plánuje její sesazení, kouzelní Alangaňané jsou zpět a ji jako novou vládkyni čeká spousta těžkých rozhodnutí, aby si udržela vše, co získala.
Upřímně si mě v prvních částech knihy Lin začala naklánět. Skutečně chtěla lidu pomoc, a chvílemi se jí to i dařilo. Snažila se dělat přesně opak toho, co dělal její otec. Bohužel to, co je dobré pro lid, není dobré pro všechny. Přesto se snaží, seč může. Navštěvuje různá zákoutí svého království, buduje si důvěru, ale bohužel, čas hraje proti ní, a proto mi připadá, že čím více Lin ztrácí půdu pod nohama, tím hloupěji jedná. Nemění to nic na tom, že se jedná o silnou hlavní hrdinku, jež udržuje po celý příběh ve čtenáři určitou morálku, díky níž touží číst dál.
Jedním z velice zkoumaných témat knihy je rodina. Lin nyní jako císařovna ztratila soukromí a jde vidět, že zodpovědnost má na svých zádech. Bylo mi velmi sympatické, jak růžová jízda na jednorožcích narážela do tvrdé a odpudivé lidské povahy. V historii se o to pokusila hromada lidí a nejblíže byl snad král Patočka, když se spojil s dráčkem Mráčkem a provdal chytře své děti dalšímu králi – ačkoliv se princátka snažila hodně spárovat (pokud jste narozeni po roce 2007 a této analogii nerozumíte, koukněte se na pohádku Za humny je drak).
Zdroj: Host
Císařovna kostí válí v narativu
Andrea Stewartová umí skutečně psát svižně, k věci a napřímo. Jako čtenář mohu říct, že jsem se nudil minimálně. Jsou sice úseky, kde se vůbec nic nestane, ale je jich naprosté minimum. Myslím, že takto by se mělo psát. Překladatelka Alžběta Lexová zde velmi zaválela a myslím, že mě neochudila ani o jednu podstatnou část knihy.
Nemohu opomenout ani postavy. Kniha samozřejmě není jen o Lin, je zde také můj miláček a oblíbenec Jovis. Jako kapitán císařské stráže představuje příjemnou odlukou od Linina jednání a místy k ní vytváří důležité „zrcadlo“, které císařovna občas potřebuje vidět. Jovis jako jediný vyniká více nad nějaký průměr. Jiné postavy jako Thrana nebo Mefi jsou pro knihu důležité, ale dovedu si představit Císařovnu kostí i bez nich. Nechci říct, že bez nich by se nic neudálo, možná i naopak, jen bych tam potřeboval trošku obroušenější figury. Bohužel, zde titul velmi ztrácí. Ironicky pak vyčnívá bývalý mrtvý císař jako nejlepší postava.
Žijeme v době „východních exotických“ fantasy. Nutno ještě podotknout, že inspirace Čínou, či chcete-li Dálným východem, je velmi pěkná a pro běžného čtenáře věřím, že velmi exotická. Císařovna kostí s tím pracuje velmi obratně, Andrea Stewartová se skutečně vyzná ve vykreslování světa a nebojí se zajímavých pohledů. Bohužel, mám opět srovnání s Rebeccou Kuangovou a její Makovou válkou, která je sice o poznání temnější, ale s ohledem na to, jak u nás tyto druhy fantasy vychází – východ, hlavní hrdinka, divné vztahy – je svou konkurenční autorkou válcována. Kdybych neznal Dračí republiku, rozhodně bych měl dnešní recenzovaný počin o mnoho raději. Nyní však vidím, jak pokulhává a snaží se dohnat druhou trilogii. Možná je to pouze můj osobní pocit a rozhodně tím nechci tuto sérii shazovat.
Baví mě tajemství, ale jako by tu nebyla
Císařovna kostí trošku tápe za Dcerou kostí. Možná je to prokletí druhých dílů, jakým trpí hromady knižních sérií, ale zatímco první díl budoval hromadu tajemství, ten druhý je spíše vyhledává. Jasně, Alangaňané jsou skvělí, Mefi a Thran mají více prostoru, paměti bývalého tyranského císaře stojí za to. Jenže svět před kolapsem pod vedením růžové císařovny takto přece nemůže fungovat. V prvním díle jako v novém světě autorka odhaluje spoustu problémů, a přichází s jejich řešeními. V druhém se je spíše snaží vytvářet. Objevují se zde sice jedinečné koncepty, o nichž chcete vědět víc, ale chybí jim taková ta třešnička. Dovolím si však říct, že se možná mýlím, a autorka v posledním dílu trilogie vyšvihne takový zvrat, až se z toho posadím na zadek a nebudu vědět, co dál.
Císařovna kostí je velmi pěkná fantasy kniha v zajímavém světě, který zahajuje svou obrodu. Postavy jsou vcelku zajímavé, příběh velmi čtivý a žánr může plesat radostí. Bohužel je zde ale konkurence v podání jiné knižní série, která je v lecčem lepší. Uvidíme, jak trilogie skončí, protože je stále velmi slušně rozjetá, jen recenzovaný titul slouží především jako nadprůměrná intermediální fáze, která potřebuje extra zakončení.
