Amanita Design patří k jedněm z nejznámějších českých studií a jejich tvorbu si rozhodně nespletete s nikým jiným. Jejich relaxační klikací adventury se vyznačují typicky roztomilou, až někdy děsivou stylizací postav a předmětů, na první pohled jednoduchou grafickou podobou, velkým důrazem na ozvučení a logické hádanky a menším rozsahem. Mezi nejznámější kousky jistě patří Botanicula, Machinarium a série tří dílů Samorostu. Ani o jedné z těchto pecek dnes nebude řeč, do rukou se mi totiž dostalo oranžové klubko čiré roztomilosti s názvem CHUCHEL.
Na začátku je nutno zmínit, že jsem titul už jednou prošla hned po jeho vydání v roce 2018, kdy byla postavička Chuchla ještě černá s oranžovou čepičkou. Bohužel ani této nenáročné roztomilosti se nevyhnula vlna kritiky právě na zmiňovanou barvu postavy, a tak byly barvy prohozeny, tedy oranžové tělo a černá čepička. Více se k této problematice již vyjadřovat nebudu, abych nechtěně nerozpoutala bouřlivou diskuzi, protože je to i dnes stále citlivé téma. Nicméně jsem si řekla, že za oranžového Chuchla jsem ještě nehrála, a tak jsem po třech letech hru znovu zapnula. Musím uznat, že jsem se bavila stejně jako při prvním průchodu.
Krádež třešně za bílého dne!
Po úspěšných titulech Botanicula a Samorost 3 se portfolio studia rozrostlo o další nový kousek. Zatímco však všechny dřívější počiny měly společnou nějakou snahu vyprávět krátký příběh, u hry CHUCHEL to tak úplně na 100 % říci nemůžeme. Jen si to představte… hovíte si takhle v klídku ve své vystlané papírové krabici, po probuzení si chcete dát malou svačinku, ale tu vám ukradne velká ruka neznámého tvora. To je celá zápletka hry, okořeněná o druhého mlsouna jménem Kekel – nechtějte po mně určovat druh tohoto stvoření, protože to je nejspíše nemožné – který má na třešničku také zálusk.
CHUCHEL sice primárně zobrazuje zápolení hlavních dvou postav Chuchla a Kekela o sladkou třešničku, ale servíruje nám jednu absurdní situaci za druhou. Tyto scény před vás postaví výzvu v podobě logické hádanky, kdy se za pomocí několika správně seřazených kliků po sobě musíte dostat k třešni v útrobách děsivé obří příšery, ve sklenici s dravou protézou či například v uzamčené kleci. Problém je v tom, že na čistou logiku nebudete moct spoléhat. Rébusy mnohdy vyřešíte tak, že nejprve poznáte všechny možnosti a z nich poskládáte to nejvíce bizarní řešení. Abyste se například dostali do sklenice stráženou již zmíněnou dravou protézou, budete se muset zhoupnout na mýdlu či slizu z vodovodního kohoutku. Jak už ho tam dostanete, je věc druhá.
Chaos, absurdno, náhoda a zábava
Dalším bodem je, že přechod mezi scénami je pro hráče, který hru hraje poprvé, jako náhodný hod hrací kostkou. Nikdy nevíte dopředu, co se objeví dál. V jedné scéně zhasínáte a rozsvěcíte vypínač, v další z obou postav ve skleněných baňkách křížíte různé druhy, poté vás čeká akční honička, následuje cesta do útrob velké chlupaté příšery skrze její prohnilý chrup a střeva… vážně se nesnažte dopředu tipovat ani hádat. CHUCHEL povětšinou pobíhá sem a tam, na vteřinu získá třešni, tu mu někdo nebo něco sebere, a najednou je tu další zcela odlišná scéna. Ve finále se jedná o jakousi změť hrozného chaosu, což ne úplně všem hráčům může sednout, a chápu názory, že se Amanita Design možná až moc utrhla ze řetězu. Na druhou stranu je na tom právě to kouzlo překvapení docela zábavné, alespoň pro mě.
Správná ujeťárna
Co se mi na hře opravdu líbí, je na všechny strany sršící kreativita tvůrců. Je vidět, že při navrhování úrovní si skutečně pohráli a nebáli se povolit uzdu fantazie. Ostatně CHUCHEL k tomu přímo sám vybízí. Najdete zde několik vtipných odkazů a referencí na jiné hry – arkádovou šnečí hernu s klasikami jako Pac-Man, Arcanoid a Tetris, trochu jinou verzi Angry Birds, Flappy Birda či mlácení vykukujících hlav všech tvarů a barev kladivem. CHUCHEL nešetří humorem a ta pozitivní energie ze hry doslova sálá. Velice rychle se naladíte na stejnou vlnu a hra se pro vás stane opravdu zajímavá.
I když se CHUCHEL od svých starších bratříčků liší také docela minimalistickým grafickým pojetím, není to určitě na škodu. Důraz je především kladen na propriety a postavy jako takové na ničím nerušeném pozadí. Tento prazvláštní svět obývají ještě zvláštnější tvorové. Od amorfních tvar měnících potvůrek přes rosolovité želé, škodolibé smrtky, překrmené ptáky a bůh ví co ještě. Stereotyp rozhodně nepocítíte. Čím titul ovšem exceluje, je sound design, na kterém si zakládá snad každá hra od Amanity. Není třeba vyřčených slov, když za vás vše řekne jeden či rovnou celá sada roztodivných zvuků. Hudební doprovod od skupiny DVA se jistě také velkou měrou podílí na celkové praštěné atmosféře. Jen nám jaksi zapomněli přibalit slovník, protože tomu místnímu jazyku obyvatel vážně nerozumím.
Logika není úplně na místě
I když jde o logickou hru, nebudou pro vás hádanky představovat velkou překážku. Obtížnostně bych to srovnala podobně, jako tomu je například u titulu Botanicula, možná ještě lehčí. I když se najdou pasáže, které vás mohou lehce potrápit, nestane se vám, že byste se někde dlouho zasekli. Pokud se však tato nepravděpodobná situace přece jen stane realitou, můžete využít kreslené nápovědy, kterou vám sám Chuchel vřele okomentuje… rozumět mu ovšem budete kulové, takže nevíte, jestli vám nadává za to, že jste tak hloupí a nedokážete na to přijít sami, nebo vás chválí, že si umíte říci o pomoc. Než se ovšem nadějete, je všemu konec. Hra vám zabere přibližně hodinu až dvě, což není zrovna moc, a je vážně škoda, že bláznivý lov třešně tak rychle skončí. Naštěstí vás na konci čeká happy end, u kterého se vaše hruď naplní pocitem štěstí.
Hry od Amanity mám velice ráda a vždycky jen natěšeně čekám na jejich další kousek. Hru CHUCHEL jsem si pořádně užila a v této době netrpělivě vyhlížím Happy Game, u které doufám, že se budu pořádně bát.
Sečteno podtrženo, CHUCHEL není pro každého, ale příznivci her studia Amanita Design si určitě přijdou na své. Během praštěné výpravy za ukořistěním šťavnaté třešně pocítíte absurdno a možná trochu zmatení, to vše ostatně kompenzováno pořádnou dávkou zábavy. Trochu chaotické vyprávění ne úplně poutavého příběhu však může pro určité hráče představovat nepřekonatelnou překážku, zatímco jiné udrží stále ve střehu. Za přijatelnou cenovku je snad největším problémem samotná hratelná doba, která se pohybuje kolem dvou hodin, a to je zkrátka málo.
