Představte si krásnou ručně malovanou přírodu plnou života, kterou jednoho dne začne svírat temná nákaza. Světlo překryje tma. Jedinou nadějí zůstane malá rodina, jejíž povinností je hájit mír v oblasti kouzelné hory. No a máte před sebou příběh rodiny Bergsonových. Titul Children of Morta, za nímž stojí vývojářské studio Dead Mage, je malým roguelike titulem z fantaskního světa, kde je láska k vlastní krvi tou nejmocnější silou. Není to však roguelike titul v tom správném slova smyslu. Children of Morta je daleko propracovanější a základním stavebním kamenům tohoto žánru se tak trochu vysmívá.
Babi Margaret měla hrůzný sen, jenž se stal záhy skutečností. Horu Morta postihla temnota. Nic není jako dřív. Lidé a zvířata umírají a les přestává být bezpečným místem. Rodina Bergsonových proto musí okamžitě jednat. Otec John, vyrušen ze svého rozjímání u ohně, je nucen po letech oprášit svůj štít a nabrousit svůj meč.
Zpátky u krbu
Máte-li rádi Diablo a jemu podobné hry a milujete-li pixel art, Children of Morta je dost možná to pravé ořechové. V roli jedné ze sedmi postav se budete opakovaně vrhat do nebezpečného podsvětí, abyste porazili ty nejhrozivější nepřátele. Často však budete přemoženi a vrátíte se domů s nepořízenou. Tedy, ne tak docela. Jak už úvod napověděl, příběh není ve hře postaven jenom tak naoko, ale je mu věnována notná dávka pozornosti. Ať už svou expedici ukončíte hrdinským pokřikem nebo posledním vydechnutím, hra vám dá vždy ochutnat kousek z příběhu. Povětšinou jde o kraťoučké scény, jen co je pravda. Ovšem nebývalým způsobem dokáží o krok posunout váš vztah k jednotlivým rodinným příslušníkům. Navíc vám hra pomocí krátkých scén postupně odemyká jednotlivé postavy a to je prostě kouzelné! No ne?
Po náročném boji vaše cesta povede vždy zpět do Bergsonovic domu, kde krom doplnění ztracených sil budete moci vylepšovat nejen bonusy získávané v dungeonech, ale také stálé atributy postav. Řeč je zejména o jejich poškození, rychlosti pohybu, brnění nebo šanci na kritický zásah. Ale pozor! Nemluvím o jen tak nějakém rozřazování schopností. V tomhle směru je Morta svým způsobem opět revoluční. Vylepšení, jež si zvolíte, se bude přičítat všem rodinným příslušníkům, protože rodina má zkrátka fungovat jako jeden celek. Rozhodnete-li se tedy pro větší rychlost pohybu, začnou prostě všichni běhat!Takovým malým, ale zato příjemným detailem je pravidelná změna akce postav. Když po vašem návratu dělají postavy něco jiného, než dělaly před vaším odchodem, nejenže to svědčí o lásce, již do hry vývojáři nepochybně vložili, ale také to dodá té trošce pixelů své kouzlo. Možná právě proto se vás Morta dotkne, i navzdory kratším monologovým textům.
Rodina jako jeden celek
Nejprve je to otec John a jeho nejstarší dcera Linda, kteří jsou jediní způsobilí, aby se na svou pěst mohli vydat do lesa a přijít na kloub tomu, co se to tady vlastně děje. Postupně se však čelem postaví ke svým povinnostem i ti nejmladší – Kevin a Lucy. Hratelných postav je všehovšudy sedm a s čistým svědomím vám mohu říct, že všechny stojí za to. Každý Bergson nabídne zcela odlišný způsob boje, ale také charakter, a každý průchod podsvětí se bude odvíjet od toho, kdo jím bude procházet. John coby hlava rodiny zastupuje funkci tanka, Linda je naopak vytrénovanou lučištnicí. Kevin je malý a rychlý zabiják, Lucy se zase učí ohnivé magii. Ze starších řad Bergsonovic rodokmene se dočkáme i role bojového mnicha Marka nebo jeho statného bratrance Joeyho, který svým kladivem dokáže drtit nepřátele i po desítkách. V jedné z aktualizací přidali vývojáři dokonce podpůrnou postavu Apan, zběhlou v omračujících efektech a léčení. Za předpokladu, že byste se chystali vyrazit do podzemí s vaším kamarádem, se nabízí hned několik možností, jak rodinné příslušníky zkombinovat.
Každá z postav je opravdu skvostně zpracovaná a sledovat je, byť jen při pohybu, bude značně uspokojující. A co teprve jejich speciální schopnosti, to se možná úplně rozplynete. Začátky pro vás budou představovat velkou výzvu. Souboj s jedním bossem pravděpodobně absolvujete několikrát a možná si u toho neodpustíte jedno či dvě sprostá slůvka, (v horším případě i několik desítek). Naštěstí si postupným levelováním postavy odemknete speciální aktivní i pasivní schopnosti a nestvůry se vám v příštím průchodu budou jenom klanět. Krom toho vývojáři vnáší do dovednostního stromu i trošku vlastní invence.
Každou pátou úroveň postavy se zpřístupní jeden speciální bonus, který platí pro každého člena rodiny pohybujícího se v terénu. To mi opět připomíná heslo – rodina jako jeden celek. Všechny postavy jsou navíc dobře vyvážené a každá má své pro a proti. Ty na dálku mají jistou výhodu ve své nedotknutelnosti, obzvláště v pozdějších fázích hry, kdy už máte něco nakoupeno. Svou práci však odvede každá. Stačí si jenom pohlídat, jaká je její klíčová přednost, a následně kolem ní stavět.
Svůj prostor mají v podsvětí i sběratelské artefakty, které můžete znát i z jiných roguelike titulů. Při průchodu narazíte na místnost skýtající předmět, jenž vašim základním útokům věnuje sílu ohně nebo vám zvýšenou rychlost pohybu. Tamhleta truhla zase vyhodí artefakt s aktivní schopností vyvolat podpůrný totem nebo přivolat pomocného robota. Cestou k finálnímu bossovi je budete sbírat s překříženými prsty, doufaje v padnutí takových, které by se vašemu finálnímu nepříteli nemusely zamlouvat. Bude-li vám přát štěstí, na půl cesty máte vyhráno, protože dobrý drop dělá hrdinu.
Podobným způsobem fungují runy, jež padají v pozdější fázi hry přímo z nepřátel. Taková runa má za úkol vylepšit jednu z vašich schopností. Např. červená runa přidá na vaše ostří jed, který dáte ochutnat každému protivníkovi vaším primárním útokem. Žlutá runa zase obdaří váš první speciální útok možností omráčit několik soupeřů při jejím vyvolání. Runy se používáním opotřebovávají a vy musíte uvažovat strategicky, kdy a po jaké sáhnout a která se bude hodit na toho či onoho nepřítele. Jak artefakty, tak runy dodávají hře neskutečnou plynulost a svou náhodnou generací lehce přidávají na znovuhratelnosti, a tak vás ani opakované průchody stejným dungeonem nepřinutí hru předčasně ukončit.
Znovu a lépe
Dungeony budou dohromady tři. Může se vám to zdát jako malé číslo, ale věřte nebo ne, tady je to tak akorát. Jeskyně, pouštní město Barahut i TerraLava představují každá odlišnou hratelnost – jiné druhy nepřátel a odlišně nastavené prostředí. Příšery se lokaci od lokace liší například svými útoky. V jeskyních narazíte na pavouky vrhající jed či pavučinu nebo na obrovské trolly. V pouštním městě Barahut vám zadělají na potíže profesionální zabijáci se schopností teleportace a TerraLava bude zase nebezpečná svými vysoce technologickými věžemi s mířenými střelami. Obmění se i nástražné pasti a terén. Každá ze tří lokací má navíc i své pod-lokace, jež se lehce liší barevností. Jestliže bychom se bavili o repetitivnosti prostředí při opakování jednoho a toho samého dungeonu, obavy nechte stranou. Každý dungeon se totiž náhodně generuje, a proto i napočtvrté budete průchod prožívat jinak. V rámci kampaně navíc navštívíte i les obklopující dům Bergsonových, tudíž se vám prostředí nakonec docela prostřídá.
Občas při tom věčném nahánění nestvůr narazíte na holografickou bránu modré či žluté barvy. V případě žluté je to jednoduché. Odtud si odnesete artefakt. S modrou je to komplikovanější. Za modrou branou čekají vedlejší aktivity, které vám dají na chvíli od toho chaosu vydechnout, a ještě vás za to odmění. Řeč je zejména o tipovacích minihrách, odrážení vln jednoduchých nepřátel, bránění civilistů nebo třeba takovém ping-pongu s pravidly úplně naruby. Vřele doporučuji se takovým branám nevyhýbat, protože vám mnohdy mohou přinést něco užitečného, bez čeho byste se jako vítěz domů nevraceli. A když už o tom mluvím, může se stát, že za takovou branou vyhlíží jakoukoli pomoc nějaký užitečný obchodník, který vám přijde v budoucnu vhod, a dokonce si ustele pod vaší střechou. To ovšem není pravidlem. Minete-li ho jednou, už ho ve hře nemusíte potkat vůbec. Vedlejší místnosti fungují svým způsobem perfektně a jako další napomáhají účinné znovuhratelnosti.
Cesta nekončí
Herní doba vychází na nějakých 15–20 hodin, bavíme-li se o příběhu. Ti, kdož podlehnou základní hře, by se měli začít třást. Nejenže hra po dokončení příběhu nabídne New Game Plus, ale dokonce si můžete vyzkoušet mód Family Trials, v němž si zvolíte jednu z postav a v přepracovaném systému máte za úkol projít co nejvíce dungeonů. Jakmile však zemřete, hra pro vás končí. Zní to strašně jednoduše, ale systém dovednostního stromu, efektů a podsvětí je přepracován do takové míry, že jsem si připadal jako v jiné hře. Postava je vhozena do podsvětí s čistým štítem a postupem na vyšší úrovně si vždy vybere jednu z tří náhodně vygenerovaných schopností. Může jít o větší výdrž, sílu, speciální útoky nebo procentuální šanci na spuštění jiného náhodného útoku atp.
Standardní zlato je nahrazeno červenou měnou, za niž si v obchodě můžete nakoupit či vylepšit artefakty. Stáváte se mocnějšími než kdykoliv předtím a s vámi rostou i nepřátelé. Průchod podsvětím dostává neuvěřitelný spád a snadno vás pohltí. Troufnu si říct, že jsou Family Trials ještě daleko chytlavější než základní hra. Children of Morta je z určitého pohledu uměním, které leckterou duši nenechá chladnou. Žánr, jejž jsme tu měli už stokrát, posunuje na vyšší úroveň svými inovacemi, které jsou dobře zapracovány do hry. Výsledkem je neskutečně plynulý a pohlcující zážitek. Pro vstup do síně dokonalých titulů to však stačit nebude. Sound design je nevýrazný a chybí mi tu hlubší záměr.
Chcete-li zachránit svět, nejlépe to půjde, když všichni potáhnou za jeden provaz. Children of Morta je toho jasným důkazem. Autorům se podařilo dosáhnout žánrové revoluce a jako jeden celek vnesli do světa herního průmyslu skromné dílko, jež zaujme nejen ojedinělou kresbou, ale také revoluční hratelností, bořící základní stavební cihly svého žánru.
