Které X máte nejraději ve 4X strategiích? Toužíte prozkoumávat nová území, osidlovat je svými jednotkami, bojovat se soupeři nebo rozvíjet a zlepšovat svoji civilizaci? Já jsem v tom posledním táboře. Zbožňuji technologické stromy, a tak se není co divit, že pohled na rozloženou deskovou hru s názvem Cestou pokroku ve mně vyvolával nadšení již od jejího oznámení. Jak se povedlo má vysoká očekávaní naplnit?
Ve čtyřech se to lépe táhne
Cestou pokroku vyšlo s původním názvem Beyond the Horizon pod křídly milovaného studia hráčů euroher Cranio Creations (Barrage, Mesos, Krysy z Wistaru, Moje knihovnička). Do češtiny hru lokalizovalo vydavatelství TLAMA games. Pokud vám její anglický název něco připomíná, pak vězte, že jste na dobré stopě. Cestou pokroku vskutku navazuje na Beyond the Sun. Tenhle úžasný titul z roku 2020 se naprosto právem v současné době drží na 95. příčce žebříčku těch nejlepších her všech dob na serveru Board Game Geek. Cestou pokroku je tak trochu druhou edicí Beyond the Sun. Jen od jiného studia a s jiným tématem. A zatímco na Beyond the Sun pracoval Dennis K. Chan sám, na Cestou pokroku se spojil s autory Adamem Hillem (River Valley Glassworks), Benem Pinchbackem (Už to roste!) a Mattem Riddlem (obě zmíněné).
Cestou pokroku je určena pro 2–4 hráče od 14 let a nejde o žádného drobka. Na jednu herní partii si musíte vyhradit 90–120 minut. O ilustrace se postarali Agnieszka Dabrowiecka (Frostpunk, Zámky šíleného krále Ludvíka) a Klemens Franz (Orléans, Agricola, Patchwork).
Ztělesnění technologického stromu
Cestou pokroku vám umožní vybudovat si vlastní civilizaci. A jako každá správná progresivní civilizace se i ta vaše bude soustředit především na technologický pokrok. Středobodem vašeho světa bude strom technologií. S jejich pomocí budete objevovat nová území, osidlovat je svými vesnicemi, opevňovat na nich města a stavět budovy. Vaším cílem bude získat na konci hry více bodů než ti nýmandi okolo vás.
Ačkoliv hra klade velký důraz i na interakci s mapou, tím nejdůležitějším je v ní onen technologický strom. Což vám dají autoři jasně najevo už tím, že herní deska, na které technologický strom je, zabere celou plochu menšího stolu. Jen díky technologiím budete moct dělat jednotlivé akce lépe, levněji a efektivněji, a to včetně výzkumu dalších technologií. V Cestou pokroku totiž platí, že můžete bez těch správných technologií dělat cokoliv, ale bude to pro vás velmi drahé. Pro celou hru máte k dispozici jednoho pracovníka, kterého v každém tahu pošlete vykonat nějakou akci. Musí si vždy stoupnout na jiné akční pole, než na němž stál doposud, ale některé akce mají akčních polí víc, a vy je tak můžete vykonávat znovu a znovu. Tedy, pokud vám tam nezavazí soupeři.
Rozvětvená strategie
Technologickým stromem nevede žádná deterministická cesta. Celkem v něm najdete čtyři úrovně technologií, přičemž pro každou s výjimkou té první je v krabici mnohem víc možností, než kolik jich dostanete na stůl. První úroveň bude vždy osídlena stejnými čtyřmi kartami, jejich pořadí ale umí notně zamíchat… kartami. Pro výzkum technologie z vyšších úrovní vždy potřebujete mít vyzkoumanou jednu nebo dvě technologie z předchozí úrovně, které jsou s touto spojeny čárou. Navíc si nebudete novou technologii moct vybírat libovolně, ale vždy jen ze dvou karet, jejichž barvy se shodují s barvami těch „předpokladových“ technologií.
Možná vám výběr ze dvou karet nepřijde kdovíjak široký, přidává ale do hry neuvěřitelné množství strategie. Určujete tím, jakým směrem se hra bude vyvíjet. Každá partie tak vaším rozhodnutím může být zaměřena víc na výzkum, osidlování nových krajin, nebo produkci surovin. Navíc při prvním zkoumání nové technologie dostane hráč jednorázovou odměnu v podobě karty vůdce, což vás víc a víc nutí se technologickému stromu věnovat. Drtivá většina technologií pak dává nějakou okamžitou odměnu při vyzkoumání a také nové akční pole, na které si můžete stoupnout v budoucích tazích.
Vesnicí i městem
Původnímu Beyond the Sun hráči někdy vytýkali, že je důraz na technologický strom až příliš silný. Autoři tyto stížnosti vyslyšeli, a tak v Cestou pokroku budete postupně objevovat mapu plnou vesnicí a měst. Vy budete díky některým akcím na mapu přidávat osadníky a vojáky. Každý z nich bude mít nějakou sílu, přičemž čím vyšší síla, tím lepší území je schopen ovládnout. Na každém území se totiž bude nacházet právě jedna vesnice (kterou mohou osídlit dostatečně silní osadníci) a právě jedno město (které mohou opevnit vaši vojáci). Vesnice vám na konci hry dají méně bodů, ale na druhou stranu můžou poskytnout lákavou odměnu během hry. Města žádnou odměnu nedávají, ale jsou za víc bodů. Osadníci vám navíc umožní objevovat nové dílky, a tím mapu rozšiřovat. Osídlení vesnice a opevnění města ale vaše jednotky vyčerpá, a ony se vám vrátí coby neaktivní do zásoby.
Na mapě navíc za určitých podmínek můžete postavit budovy, které jsou taky dobré pro získání vítězných bodů na konci, a stejně jako vesnice a města pomáhají s rozvojem vaší civilizace. Mapu se v Cestou pokroku zkrátka rozhodně nevyplatí podceňovat, což jste klidně v Beyond the Sun beztrestně mohli. Pomáhá i to, že v každé partii je vždy jeden společný úkol věnovaný právě vašim úspěchům na mapě. Další úkol odměňuje hráče za výzkum technologií a třetí za rozvoj jejich civilizace.
Rozviň se, civilizace!
Ve hře budete před sebou mít svoji osobní desku plnou několika stupnic. Ty představují obživu, ekonomiku a infrastrukturu. Obživa je důležitá pro zisk nových aktivních figurek populace, které potřebujete jak pro výzkum nových technologií, tak i jako jednotky na mapě. Ekonomice se potřebujete věnovat, abyste vydělávali dost peněz na zaplacení jednotlivých akcí. A posun na stupnici infrastruktury dá vaší civilizaci nové budovy, nebo ještě lépe, nové unikátní schopnosti.
Vše přitom krásně souvisí se vším, a tak si nemůžete dovolit podcenit žádnou část hry. Cestou pokroku je tak opravdu skvělou volbou pro ty, kteří milují komplexnější eurohry, s trochou worker placementu, správy zdrojů a spousty možností.
Ty padající žetonky!
Ačkoliv Cestou pokroku oslní svými mechanismy, vzhledem rozhodně ne. Není to taková tragédie jako některé jiné eurohry, ale soutěž krásy by rozhodně nevyhrála. Musí se nechat, že studio Cranio Creations se rozhodně snažilo mnohem víc než Rio Grande, které vydalo Beyond the Sun. Společná herní deska i desky hráčů jsou moc hezky ilustrované. Figurky populace hrají veselými barvami. Ale ilustrace na kartách. Ach, ty ilustrace na kartách! Ve většině případů mají obstojně fungující ikonografii (i když, dělat rozdíl mezi bílou a černou figurkou populace a tu bílou vystínovat z půlky černě, to se jako opravdu nepovedlo). To je tak maximum, co o nich můžu říct pozitivního. Jinak jsou prostě škaredé, obzvlášť karty vůdců.
Další věc, která mě po produkční stránce opravdu zamrzela, jsou ony figurky populace. V Beyond the Sun byly kostky, jejichž jednotlivé stěny odpovídaly síle jednotek nebo tomu, zda jde o neaktivní nebo aktivní populaci. V Cestou pokroku mají figurky tvar kalichu a podle toho, jak je otočíte, jsou buď aktivní nebo ne. Je to trochu zbytečné, protože aktivitu poznáte i podle toho, kde je máte, ale neurazí to. Co ale urazí, jsou žetonky, které na ty kalichy máte pokládat na znamení toho, zda jde o osadníka nebo vojáka a jaká je jeho síla. Kalich přitom nemá žádnou zvýšenou hranu, zkrátka a dobře to na něm leží. Tedy, spíš to z něj padá. Padá to při pokusu jednotkou pohnout, padá to při pokusu ji uklidit. A padá to i při drcnutí do stolu nebo destičky. Žetonky jsou oboustranné, a když vám takhle odletí z figurky pryč, nejste si vždy jistí, jakou stranou nahoru měly být. Tohle se zkrátka nepovedlo, a ty hezké barvy to nezachrání. Systém z Beyond the Sun mě osobně vyhovoval mnohem více, i když tady máte k dispozici více možných sil jednotek.
Proč by někdo chtěl hrát sólo?
Překvapilo mě, že v Cestou pokroku není žádný mód pro sólo hráče. Ne, že bych ho tolik využila, ale dnes je to moderní, a v rozšíření k Beyond the Sun autor takový mód vytvořil. Na druhou stranu interakce a zavazení si s ostatními hráči je dodává Cestou pokroku na zábavě, a tak vás absence sólo módu ani nijak nemrzí.
Co ale zamrzí, je skutečnost, že autoři neopravili největší neduh Beyond the Sun. Ani během hraní Cestou pokroku nechcete vy být ten chudák, který sedí na druhé straně stolu. Jsou tu alespoň velké ikonky a tak, jakmile hru budete mít hodně nahranou, budete schopní rozeznat kartu i hlavou dolů. Do té doby bych ale doporučovala ji hrát ve dvou hráčích, nebo si budete muset karty neustále brát do ruky a číst. V těch dvou jsou ale partie stejně nejzábavnější.
Cestou pokroku je desková hra, která jistě nadchne každého milovníka komplexních eur. Tedy, pokud jí dokáže odpustit několik produkčních nedostatků a nehezké ilustrace. Odmění vás skvěle promyšlenými mechanismy, vysoce strategickým plánováním, a spoustou radosti z objevování nových koutů světa, stejně jako ze zlepšování svého národa. K tomu přidá i trochu asymetrických schopností. Ač svým vzhledem okolojdoucí moc nezaujme, byla by škoda ji kvůli tomu minout. Herně jde totiž o strategický skvost.
