Když jsem Carnivores: Dinosaur Hunt zapnul poprvé, mrazilo mě po celém těle. Nostalgie přišla tak rychle, že mě úplně přemohla. Série Carnivores patří k mým nejoblíbenějším už od dob mojí dětské posedlosti dinosaury. První tři hry ze série byly vydány na PC a zhruba o deset let později je vývojáři upravili pro mobilní zařízení. Jakmile jsem se dozvěděl, že hru remasterovali a vydali pro Nintendo Switch, PlayStation 4 a Xbox One, musel jsem si ji zahrát. Tato recenze se vztahuje na verzi pro Nintendo Switch.
„Z lovce k potravě pro přerostlé ještěrky“
Princip Carnivores: Dinosaur Hunt je naprosto jednoduchý a stejný jako ve všech ostatních hrách této série. Přistanete na opuštěném ostrově plném prehistorických ještěrů, jimž říkáme dinosauři. Začínáte lovit neškodné býložravce, jenže jsou opravdu tak neškodní? Nenechte se mýlit: stegosaurus může vážit přes tři tuny a dupat po vás jako po mravenci. Později se objeví i masožravci, kteří vás mohou vystopovat, jakmile si vás všimnou.
Od kdy dinosauři jedí drahokamy?
Za každého uloveného dinosaura získáte odměnu v podobě drahokamů a trofejí. Výše odměny závisí na tom, z jaké vzdálenosti jste vystřelili na cíl a kolik ran padlo, jak velkou měl váhu apod. Díky trofejím si můžeme odemknout různé typy map, zbraní a vylepšení. Drahokamy zároveň slouží jako platidlo: díky nim zaplatíte licenci, abyste mohli lovit dinosaury. Jestliže tedy ulovíte dinosaura, na kterého nemáte licenci, nezískáte za něj nic. Chcete-li chytit stegosaura, ankylosaura, parasaurolopha, ceratosaura, či dokonce velkého krále dinosaurů, tyranosaura rexe, můžete použít svůj věrný dron, jehož zvuk připomíná vysavač – díky tomu vyděsí každého ve své blízkosti. Následně váš úlovek vyzvedne a vy si ho můžete vystavit jako trofej ve speciální místnosti.
Zdroj: Digital Dreams
Mobilní mezihvězdný transpondér, nebo taky „udělátko“
Vaším nejdůležitějším pomocníkem bude kapesní PDAčko M.I.S.T., které kromě toho, že slouží jako mapa, radar a dalekohled, také dokáže zjistit, jak často vás kořist slyšela nebo viděla a spousty dalších užitečných věcí. Co všechno dokáže, bude záviset na vás a na vylepšeních, která si před zahájením lovu aktivujete pomocí drahokamů. Můžete jím maskovat svůj pach, znemožnit svou viditelnost a zvukovou odezvu, zvýraznit stopy nebo si zahrát na řezníka a dokonale identifikovat orgány kořisti. Přivolání je také jednou z užitečných funkcí tohoto gadgetu, avšak všechny jeho vlastnosti mají háček. Čím více si lov usnadníte, tím méně trofejí za to dostanete. Pouze s radarem, rentgenem a zvukovým a vizuálním alarmem můžete získat 25 % z celkového počtu trofejí. Ovšem je i mnoho dalších věcí, které, když je sečtete, sníží počet jen na 10 %. Co si budeme nalhávat, je to poměrně málo.
Když umělá inteligence zapomene být inteligentní
Není překvapením, že umělá inteligence dinosaurů v této sérii nebyla vždy dokonalá, nicméně se jedná o remaster remasterované hry, a proto je obdivuhodné, že jejich inteligence je… pochybná. Samotný lov v Carnivores: Dinosaur Hunt může být velice vzrušující, až vám z něj jde mráz po zádech, zejména pokud se jedná o masožravce. Jednotlivé druhy se vyznačují odlišným chováním a specialitami – na zvuky, pohyby a pachy reagují odlišně. Pokud víte, jak je lovit, nepotřebujete žádná další vylepšení, a navíc máte lepší pocit ze získané kořisti.
Všechny hry z této série nikdy nebyly špičkové, nicméně si dokážu představit, že by mohly představit mnohem pokročilejší chování: lov ve smečkách, zaleknutí se střelby atd. Někdy se však zdá, že si ani nevšimnou svého postřeleného společníka, přestože stojí hned vedle něho. Zároveň špatné textury nebo postřelený dinosaurus, co ještě dokáže vběhnout do moře, kam nedosáhnete, dokáží opravdu zkazit zážitek. Predátoři neprojevují absolutně žádný zájem o lov ostatních a na vaši trofej se vrhnou pouze tehdy, pokud jste ji nestihli předat dronovi nebo pokud si vás všimnou. Bohužel jsem ze spousty těchto věcí nebyl příliš nadšený, protože od doby, co se tato hra objevila – což je téměř deset let – se nic nezměnilo.
Zdroj: Digital Dreams
Ostrov, zbraně a dinosauři, kam to všechno uteklo?
Problémy s inteligencí a chováním lze přehlédnout – je to bohužel implementováno pouze ze staré verze –, ale největším problémem této hry je nedostatek zbraní, map a samotných dinosaurů. Ve své předchozí verzi měla hra šest zbraní, sedm herních map a devět dinosaurů. Tato verze nedosáhla ani poloviny. Na výběr jsou celkem tři zbraně, přičemž i přes množství drahokamů je nejlepší vždy používat základní pušku. Nechybí ani kuše, jejíž šípy vypadají jako z Matrixu – létají totiž tak pomalu, že je téměř nemožné zasáhnout cíl, pokud nestojí na místě. Navíc výpočty dostřelu mohou dát zabrat. Její jedinou výhodou je tichá střelba, ale jak brzy zjistíte, dinosauři na střelbu často nereagují, proto není nezbytná. Nejdražší zbraní je odstřelovací puška, jejíž výhodou je zaměřovač.
Taková puška musí být tichá a přesná. Nenechte se však mýlit, puška je sice přesná, ale pokud budete mít hru puštěnou v reproduktorech, probudí to souseda ve vedlejší ulici. Její nevýhodou je přebíjecí doba, se kterou musíte počítat, ale stejného výsledku dosáhnete i s jednoduchou puškou, jež má rychlejší střelbu, a s trochou cviku můžete trefit i ten nejvzdálenější cíl. Najdete zde tři mapy, na každé z nich je jiné počasí, a pouze šest dinosaurů. Masožravci jsou tu jen dva, ačkoli se hra v překladu jmenuje „Masožravci“. Lov těchto zvířat byl vždycky nejzábavnější, hlavně proto, že je tak obtížný. Odstraněna byla také animace smrti, ve které vidíte, jak T-Rex před tím, než vás sežere, roztrhá vaše tělo: místo toho se objeví černá stránka s nápisem „GAME OVER“.
Zdroj: Digital Dreams
Každá hra má své mouchy, tato to vzala doslova
Nejvíce znepokojující je zde hmyz. Není chvíle, kdy byste v Carnivores: Dinosaur Hunt necítili, že kolem vás létá brouk velikosti auta, přičemž častokrát si musíte sundat sluchátka, abyste zjistili, že je to jen ve hře. Ostatní zvuky ve hře nejsou nijak zvlášť dobré, ale z nějakého důvodu jsou okouzlující. Hra obsahuje staré zvukařské prvky z konce 90. let a působí trochu nostalgicky, i když to není záměr, proto to nepovažuji za chybu. Prostorový zvuk je zde vynikající a pomáhá vám lokalizovat cíl. Na druhou stranu, po grafické stránce to není žádný zázrak. Přijde mi, že hra je v některých aspektech moderní, ale v jiných působí jako lehce vylepšený titul pro Nintendo GameCube. Není to špatné, jen je to ve srovnání s jinými hrami dost zaostalé. Při hraní se však drží pěkný framerate a modely dinosaurů jsou dobře zpracované, přičemž model triceratopse je na prvním místě.
Navzdory všem zmíněným nedostatkům jsem si Carnivores: Dinosaur Hunt opravdu užil. Nabídla mi asi 15 hodin zábavy, a i když se mi podařilo odemknout všechna vylepšení a mapy, stále mám pocit, že za více bodů získám více kořisti než v místnosti s trofejemi. Možná za to může nostalgie, ale je to tak uspokojující, když můžete střelit cíl z velké vzdálenosti a uvědomíte si, že byl ještě větší než ten předchozí. Nebo naopak, když se dostanete tak blízko, že by to přehlédl jen blázen. Přestože jsem od hry moc nečekal, jsem rád, že tvůrci Digital Dreams Entertainment a Tatem Games sérii neopustili a oživili ji. Ve službě Steam se objevily náznaky DLC, kterých by se snad titul mohl v budoucnu dočkat. Samotná hra je skvělá, jen potřebuje trochu více souvislostí. Na e-shopu Nintenda je alespoň nabízena za nízkou cenu patnácti dolarů.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Michael Pavlík.
