Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Sychravý podzimní podvečer, prohlížím si balík her na PSP, které jsem obdržel spolu s ohmatanou konzolí od někoho, kdo se chtěl v životě posunout směrem k důležitějším výzvám, než je letitá kapesní konzole. Mezi krabičkami s UMD disky, geniálním médiem pro milovníky zvuků modemu a geniální protipirátskou strategií, pokud by piráti neuměli stahovat, se schovávala hra nazvaná Buzz! Brain of the World. Titul, který mě absolutně nezaujal a trvalo skoro rok, než na něj došlo, protože kdo by hernajz upřednostnil jakéhosi Buzze před Kratem? Tedy chvíli mi trvalo, než na ni došlo, ale pak!
Chcete bít Harryho Šoumena?
Brain of the World je desátým dílem videoherní kvízové soutěže, která se v této iteraci nejvíce podobá kombinaci televizních her Chcete být milionářem, Riskuj a Videostop. Je tedy jasné, že britští Relentless Software, vývojáři celkem třinácti dílů franšízy, která prodala dohromady kolem deseti milionů kopií, sakra věděli, co dělají. Pod křídly vydavatele Sony Computer Entertainment Europe se hra podívala na PS2, PS3 a právě PSP, na němž jsem si zahrál já. Co je velmi důležitý podotek, hra vyšla celkem v jednadvaceti jazykových verzích, mezi které patří i naše krásná rodná řeč, a snad ještě důležitějším podotekem je, že nejde pouze o překlad, ale o poměrně snaživou adaptaci.
Lektor?
Jak už bylo naznačeno, hrou provází postava moderátora, který vzdáleně připomíná Harryho Šoumena. Ten však nepromlouvá pro děti lehce nevhodným hlasem Císlera, nýbrž poměrně strohým, ale většinou neobtěžujícím hlasem Pavla Vondry. Otázky pak čte Libor Hruška. Dabing opravdu hodně pomáhá a vylepšuje dojem ze hry, byť kvůli přítomnosti dvou poměrně podobných hlasů dá vzpomenout na v nadpisu zmíněný polský styl dabingu zahraničních filmů. Myslelo se i na takové detaily, jako je přerušení moderátorova proslovu/vysvětlení, jaký typ hry se bude hrát, na což lakonicky zahlásí „No tak dobrá“ a zmizí z obrazovky. Samozřejmě s ohledem na množství her a hodnocení se hlášky poměrně často opakují, a pokud to člověka chytne, snadno se mu stane, že některou uslyší během hodiny několikrát. A to se stane.
Co jsem za své prachy dostal?
V duchu PSP her se na krásně vyvedeném obalu UMD disku dočtete, že Buzz! Brain of the World obsahuje knihovnu více než čtyř tisíc otázek, patnáct kol kampaně pro jednoho hráče, a dokonce multiplayerové módy poplatné možnostem PSP. Přiznám se, že mulťák jsem nezkusil, protože nikoho s PSP ve svém okolí nemám. Režim hry pro jednoho hráče jsem si nicméně projel poměrně důkladně a musím konstatovat, že otázky se nijak často neopakují, takže s tou knihovnou to bude nejspíš pravda. A tady je třeba ocenit výše zmíněnou adaptaci, protože pomáhá se do hry lépe dostat. K dispozici jsou otázky z kultury, filmu, sportu, vědy, zeměpisu, atd., které jsou rozděleny do herních módů nazvaných Rychlovka, Honba za body, Časovka!, Vysoké sázky a Snímek! Odtud také připodobnění k jednotlivým televizním soutěžím, rozhodně to tam uvidíte, pokud patříte k pamětníkům. Postupně se vám odemykají soutěže nazvané Jogín, Angelina, Generál a Netvor.
Samotné soutěžení pak podle pravidel daného módu ohraničuje časový limit nebo riziko ztráty bodů, což občas může být lehce frustrující, nicméně to není nic, pro co by hra letěla do koše. Větším problémem je, že mnoho otázek, zejména z popkultury či sportu, je příliš poplatných době vzniku. Kdo byl fotbalista roku 2008, za který mančaft hrál tento hokejový veterán či kdo je autor tehdejšího hudebního hitu, který je dnes oldies, prostě může vyžadovat i nějaké to googlování.
Dá se na to koukat?
Vždy jsem tvrdil a tvrdit budu, že PSP byl sakra povedený kus hardware. Na mém provedení, PSP 3004, je animace plynulá, rozlišení jemné a občasné filmečky, kterými je hra proložená, vypadají hezky. Jasně, je to dáno malou obrazovkou, a pokud si pustíte záznam z YouTube, vypadá to hranatě a hnusně. Nicméně za sebe říkám, že se tahle patnáct let mladá kvízová hra nemusí za to, jak vypadá a zní, vůbec stydět. Však také v době vydání za sebou platforma PSP měla již více než čtyři roky na trhu a vývojáři uměli využít jejích možností.
Závěrem bych rád poznamenal, že Buzz! Brain of the World na PSP opravdu stojí za vyzkoušení. Je to přesně ten typ hry, které nás baví na mobilech. Je to rychlé, jeden mód zabere minutku, zábavné, člověk se něco dozví a po chvilce hraní ze sebe má tak nějak obtížně popsatelný dobrý pocit. Jako když se v konverzaci blýskne nějakou tou znalostí, která u ostatních vysolá obdivné zamručení či významný pohled. Osobně jsem velice rád, že PSP neumělo sebemrskačské antipařanské (je to retro, tak ticho) měřiče „motohodin“, protože času jsem s ní strávil opravdu hodně. Nezmínil jsem, že hra je od dvanácti let. Pro děti by však asi byla obtížná, přestože jinak může stylizace vypadat, že cílí jednoznačně na ně. Ačkoliv pokud by moje hypotetické dítě přišlo s tím, že chce zahrát na mém starém PSP zrovna tuhle hru, nejenže bych nebyl proti, ale asi bych i pln hrdosti obdivně zamručel…
Článek pro Gaming Professors napsal Vladimír Klosse.
