Bud Spencer a Terence Hill patří k legendám evropského populárního filmu. Dvojice italských herců s anglickými pseudonymy se proslavila především svéráznými akčními komediemi s dobrodružnými prvky, které nezapřou inspiraci v němých groteskách, a lze je považovat za ryzí ukázku kinematografie atrakcí. Proto není nijak překvapivé, že se po komiksovém Asterixovi stali druhým evropským popkulturním fenoménem, který si vysloužil herní adaptaci v podobě klasického 2D beat 'em upu, což je žánr, jenž nyní zažívá renesanci.
Původní hru Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans, kterou nezávislé studio Trinity Team vypustilo do světa na sklonku roku 2017, jsme u nás v redakci přijali s pomyslným potleskem. V tomto textu si posvítíme na to, jak se vydařilo čerstvě vydané pokračování, jemuž rozhodně nejde upřít snahu být větší a lepší.
Přátelé v partě veselé
K pokračováním úspěšných her lze přistoupit mnoha způsoby, přičemž tvůrci Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans 2 se drželi toho konzervativního. Pokusili se napravit nejčastěji vytýkané nedostatky, ale zároveň neopravovali to, co se podle většinových ohlasů nejevilo jako rozbité. Hra tak přichází s příslibem důvěrně známého zážitku ve velkolepějším podání.
Slaps and Beans 2 je tedy opět příběhový beat 'em up, v němž se bitky střídají s dlouhými humornými konverzacemi a různorodými minihrami, jejichž počet se tentokrát významně rozrostl. Spencer a Hill byli nerozlučnými přáteli v soukromém životě i ve svých filmových rolích, a tak není divu, že i ve svých digitálních inkarnacích do akce vyráží vždy bok po boku. Komu parťák či parťačka na gaučový multiplayer chybí, tomu pomůže umělá inteligence. Není sice příliš důmyslná, ale mezi oběma protagonisty lze naštěstí kdykoli volně přepínat.
Hle, jak se perou
V beat 'em upu jsou pochopitelně základem zábavy samotné souboje, jejichž zpracování je věrně odvozeno od filmů. Spencerovky-hillovky pracují jednak s nadsazeným násilím, které je mnohem víc vtipné než surové, a jednak s kontrastem mezi oběma hrdiny. Zatímco bojovou předností štíhlého Terence Hilla je mrštnost, mohutný bručoun Bud Spencer sází na hrubou sílu. Ve hře je tomu nejinak.
Soubojovému systému z prvního dílu byla vyčítána monotónnost a plytkost, kterou se tentokrát vývojáři pokusili vymýtit přidáním kontextových útoků vázaných na specifické situace. Jde o vítané zpestření, nicméně souboje by si zasloužily fundamentálnější revizi. Útoky salvami facek jsou sice věrné filmové předloze, ale na monitoru jsou v porovnání s konvenčnějšími údery hůře rozpoznatelné a předvídatelné. Kontrola nad herními postavami je tak povážlivě slabší než v případě elitní konkurence, jakou zastupuje třeba Final Vendetta nebo Double Dragon Gaiden: Rise of the Dragons.
Sporná je i snaha dát soubojům doslova větší záběr. V některých momentech herní kamera výrazně odzoomuje a odhalí tak rozsáhlou lokaci, v níž mohou hrdinové fackovat desítky nabíhajících nepřátel dle libosti. Ani množství interaktivních předmětů ovšem nevykompenzuje skutečnost, že je kvůli tomu akce především chaotičtější a špatně se v ní orientuje. Ačkoli jsem se v dětství identifikoval spíš s Terencem, při hraní Slaps and Beans 2 jsem preferoval Buda. A nebylo to jen proto, že jsem mu v současnosti vizuálně podobnější. Vousatý hromotluk se zkrátka tolik neztrácí v chumlech nepřátel, a navíc disponuje útoky, které jsou pro nekompromisní řízení davu vhodné.
Příliš mnoho miniher
Zdá se, jako by si i tvůrci z Trinity Team říkali, že samotné souboje jejich hru neutáhnou, a proto ve Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans 2 ještě znatelně navýšili množství pasáží sloužících k ozvláštnění základní hratelnostní smyčky. Ty mají v zásadě dvojí podobu. Tu první představují logické hádanky, které se hrají podobně jako takové hodně zjednodušené Creaks. Bud s Terencem v nich naráží na překážky, jež vyžadují vzájemnou kooperaci a důvtip. S těmito úseky přichází vítaný oddech od zběsilého mačkání akčních tlačítek a mají v zásadě jediný výrazný nedostatek: Umělá inteligence je ve hře pro jednoho hráče velmi nekonzistentní, a zatímco někdy jsem v kůži obou hrdinů musel veškeré potřebné úkony vykonat sám, jindy počítačem ovládaná postava jednala prakticky samostatně.
Rozpačitější jsou minihry, které zahrnují třeba vyvažování člunu naloženého banány, střelecké závody či soutěž v pojídání jídla. Samy o sobě jsou relativně zábavné, ale ne vždy je na první pohled snadno srozumitelný jejich princip, takže nezbývá než se zdržovat studiem instruktážních obrazovek.
Hlas jeho pána
Právě v kolísavém temporytmu, kdy je hraní neustále něčím přerušováno, se celý diptych Slaps and Beans nejvíce odlišuje od zákonitostí arkádových beat 'em upů, jimž by se chtěl podobat. Recenzované pokračování přitom v tomto směru hřeší více než přímočařejší první díl.
Zdržují nakonec i dlouhé dialogové pasáže, které je tentokrát člověku líto zrychleně proklikávat, protože všechny postavy jsou plně nadabované. Že dabing působí trochu uměle a lacině, v tomto případě vůbec nevadí. Italské filmy, nejen ty s Budem Spencerem a Terencem Hillem, se natáčely bez kontaktního zvuku a dodaná italská ani anglická zvuková stopa v nich nikdy nezněla zcela přirozeně. Oba populární herci taktéž napříč filmy střídali dabéry a jen občasně své hlasy namluvili sami.
A co fanoušci? Myslel někdo na fanoušky?
Jak už z předchozích řádků vyplývá, z hlediska hratelnosti je Slaps and Beans 2 přinejlepším průměrným titulem. Velkou část hodnoty mu ovšem dodává mimořádná péče, která byla věnována láskyplnému fan servisu a jemné síti odkazů, která milovníky slavné filmové dvojice snadno dovede rozesmát, dojmout či prostě jednoduše potěšit.
Původní příběh, kterým hra disponuje, opět slouží hlavně jako záminka pro rozvinutí série odkazů na scény i celé filmy, v nichž se oba protagonisté objevili. Během hraní tak poznáme třeba snímky Banánový Joe, Dva výtečníci, nebo kultovní Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. A samozřejmě k tomu opět zní i filmové soundtracky a zvukové efekty, s jejichž sháněním a licencováním si dali vývojáři z Trinity Team zjevně velkou práci.
Po prvním dílu Slaps and Beans 2 podědilo rovněž velmi pěknou a do detailu propracovanou pixelartovou grafiku.
Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans 2 je rozsáhlejší a pestřejší hrou než první díl, ale to ji nutně nedělá lepší. Vývojáři se spíše vydali cestou přidávání obsahu, než by vyladili mechaniky, které se v prvním díle zadrhávaly. Ten byl přitom právě ve své jednoduchosti a přímočarosti přitažlivějším. Fanoušci Buda Spencera a Terence Hilla však nejspíše budou natolik nasyceni důvěrně známým humorem a propletencem aluzí, že si nejspíše nebudou stěžovat buď vůbec, a nebo aspoň ne příliš hlasitě.
