Máte v životě místa, na která se prostě rádi vracíte, protože jejich atmosféra je nenapodobitelná a jsou spojená s částí života, na niž už možná se slzou v oku občas vzpomínáte? S ohledem na kadenci remaků a remasterů, které na nás vývojáři a distributoři valí, by se mohlo zdát, že to tak má většina hráčské komunity. Jenže ne vždy se povede vstoupit do stejné řeky, aniž by v člověku zůstala určitá pachuť, což bohužel dvojnásobně platí pro tituly, které jsou do historie zapsány tak výrazně jako právě Broken Sword.
Kráčel jsem s obry
Tento lehce krkolomný úvod si kladl za cíl nemnoho těch, kteří o titulu nikdy neslyšeli, upozornit, že v tomto případě se dělal facelift skutečné ikoně. Pokud se gamera z generace dnešních čtyřicátníků (a mně již čtyřicítka začala vypisovat členskou průkazku) zeptáte na quest s kozlem, budete svědky překvapivých emocí. Ano, tehdy jsme to hráli všichni a kdo nehrál, ten o tom slyšel tak barvité zkazky, že má dnes pocit, že je v obraze.
Nicméně dost již nostalgického dojímání se, je třeba podívat se na současnou kondici a to, jak je u mne zvykem, okem nemilosrdným. Hned na úvod bych rád uvedl, že Shadow of the Templars: Reforged překvapil velmi dobrou odladěností a schopností vypadat opravdu moc hezky i na slabším stroji. Grafika, respektive výtvarné pojetí, byla z mého pohledu trumfem vždy, nicméně tady se remaster povedl a animace jsou krásně plynulé, hra působí parádně a opravdu je problém zaznamenat přechody z cutscén do hry. Nicméně pokud chce člověk zavzpomínat, nabízí se i možnost přepnout do původní grafiky. Musím za sebe poznamenat, že to jsem prakticky nevyužil.
Zdroj: igdb.com
Co vlastně remasterujeme?
Někoho by mohlo zamrzet, že Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged nevychází z Director’s cutu a tedy nezačíná prologem Nico, nýbrž, v duchu původního titulu, rovnou představí důvod coulrofobie mnohých hráčů. Hra se totiž uvede svižným filmovým startem v příjemné kavárně, který se hbitě zvrtne v detektivní vyšetřování. Broken Sword – Shadow of the Templars: Reforged tím získal značný spád a osobně mám takový rozjezd nejraději. Před samotným začátkem chválím možnost nastavit si nápovědu a zvýrazňování objektů. Pixel hunting tak nehrozí, a to se v adventurách vždy počítalo. Respektive jsem nikdy neslyšel, že by si někdo zákysová místa nějak pochvaloval. Rovněž sbírání předmětů je tu dost logické a tvůrci hráče nenechají sbírat tuny předmětů bez valné hodnoty.
Jdeme hrát!
Co mne potěšilo je možnost ovládání gamepadem a česká lokalizace. To dnes zdaleka není takovou překážkou jako v roce 1996, ale rozhodně potěší. Dabing a zvukovou stránku obecně považuji za zdařilou. Nico má přesně ten mazlivě sladký francouzský akcent a policisté sympaticky přestřelený. Zvuky pozadí evokují staré francouzské filmy. Chvílemi jsem si říkal, že je hudební podkres naprosto perfektní, přesně takový, jaký zní člověku v hlavě při pohledu na staré fotografie kavárniček. Kdyby zazněla znělka Haló, haló, nebyl bych překvapen.
Tímto oslím můstkem se dostáváme k další stránce hry, a to sice jemnému smyslu pro humor. Příběh sám o sobě by mohl být temným a nepříjemným, místo toho je servírován s určitou lehkostí a šarmem. Způsob vyprávění velmi dobře sedí k celkové stylizaci a bát se tu opravdu nebudete. Ostatně kdy naposled byl největší překážkou vyšetřování vraždy kozel (nikoliv démonický)? Na rovinu, není to taková řachanda jako Monkey Island, ale humor v podobě podivných postaviček tu funguje velmi dobře a k flow hry přirozeně sedí.
Zdroj: igdb.com
Atmosféra, atmosféra, atmosféra!
Atmosféra je něco, co si zaslouží pochválit samostatně. Málokdy má člověk při hraní tak příjemný pocit. Což u titulu, který začíná vraždou a obsahuje poměrně temné vyšetřování, příjemně překvapí.
Výše popsaný koktejl hudby, zvuků, vizuálu, chytrých dialogů a sympatických postav prostě i po skoro dvaceti letech naprosto perfektně funguje a působí skoro až filmově, respektive Dan Brownovsky. Ve hře se ujmete postavy Američana George Stobbarta, který se jako turista nachomýtne k bombovému útoku a jemuž sekunduje okouzlující francouzská novinářka Nico Collard. Chemie mezi ústředním duem a jejich interakce fungují na výbornou. A stejně jako v knihách zmíněného autora, i tady se cestuje. Kromě Francie se podíváte do Irska, Španělska a v Sýrie. S ohledem na podtitul nebude velkým spoilerem, že detektivní pátrání vede hráče směrem k templářům, tajným spolkům a vůbec dobrodružství, které by bylo hodno i jistého profesora s bičem a kloboukem.
Takže si to mám koupit? No to si sakra piš! Je úplně jedno, jestli jsi uhrovitý teenager, nebo jako já, gamer lehce fotrovitý. Shadow of the Templars: Reforged je prostě skvělá hra, se skvělým příběhem, skvělou atmosférou a navíc opravdu krásná na pohled. Já se do ní pustil po shlédnutí Neporazitelného Supermana a chvílemi jsem měl pocit, že prostě hraju film. Sečteno, shrnuto, podtrženo, tohle je ultimátní verze skvělé hry a byla by obrovská škoda si jí nechat ujít.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Vladimír Klosse.
