V dnešní době je velmi složité vytvořit něco zcela unikátního, aby nikdo nenamítl „tohle se podobá tomuhle.“ To dvojnásobně platí v případě videoher. Tvůrčí vnuknutí má přitom mnoho výhod a jakákoliv předloha na sebe může být náležitě hrdá, protože když si od vás někdo bere inspiraci, znamená to, že se vám povedlo vytvořit něco jedinečného. V tomto případě se jedná o díla českého studia Amanita Design, od nichž všichni určitě znáte klasiky, jako je Botanicula, Samorost či Machinarium. Právě Machinarium se stalo zdrojem inspirace pro vývojáře ze studia Triomatica Games k vytvoření zajímavé hry jménem Boxville.
Lepenkové město
Boxville v první řadě není kopií Machinaria, ale bere si od něj skutečně mnoho. Místo robotického města se srdceryvný příběh odehrává v prostředí z kartonových krabic. V něm žijí své šťastné a ničím nerušené životy staré němé plechovky. Jejich idylku ovšem jednoho dne naruší podivné zemětřesení, kvůli kterému se náš hlavní hrdina Blue Can oddělil od věrného parťáka a nejlepšího přítele, psíka Rustyho. Aby svého čtyřnohého mazlíčka nalezl a společně se vrátili domů, Blue Can bude muset najít způsob, jak prohledat lepenkové město a dostat se do nižších pater, zatímco opakující se zemětřesení značně komplikuje situaci a staví mu do cesty jednu překážku za druhou.
Z hlediska žánru je Boxville klasická point-and-click adventura, v níž vám k postupu hrou bude stačit posbírat určité předměty a ty vhodně využít či rovnou zkombinovat k vyřešení logických hádanek. Jak se náš hlavní hrdina bude postupně brodit otřeseným městem a potkávat jeho obyvatele, zjistí, že jim bude muset podat pomocnou ruku, vyslechnout si jejich problémy, pokusit se je vyřešit a především přijít na kloub příčině tajemného zemětřesení. Boxville je skutečně velmi krátký, přesto příjemný zážitek, který vznikl na Ukrajině ve válečných podmínkách. O to více je z něj cítit, kolik lásky a péče do něj autoři vložili.
I plechovky mají city
Kouzlo Boxville tkví v atmosféře. Věřte mi, že zažijete úplně ten stejně uspokojující a uklidňující pocit jako u výše zmíněných děl od Amanita Design. Boxville se rovněž může chlubit ručně kreslenou grafikou s převládajícími tóny hnědé, na nichž ostatní barvy plechovek či důležitých rekvizit krásně kontrastují. Všechny odstíny jsou ale tak trochu vybledlé a tlumené, aby hráči navodily nádech jakéhosi opotřebování dle tématu hry. Co mě však zaujalo, je snaha bravurně vykreslit okolní prostředí částečně v realistické a částečně ve skicovité grafice. Je zde vidět pečlivá práce v kresbě geometricky správných pohledů, tedy perspektivy, ale tak, aby architektura nepůsobila chladně. To celé scéně dodává optický prostor a neskutečně pohlcující 3D hloubku.
V celém asi tříhodinovém putování nenajdete jediné vyřčené či psané slovo. Všechny postavy mezi sebou komunikují pouze za pomocí obrázkových bublin. Autorům se podařilo „pouhými“ obrázky velmi jasně a výstižně definovat emoce i potřeby postav, a tak vždy budete přesně vědět, co se po vás vyžaduje. To samé by se dalo říct také o animacích, které jsou sice mírně minimalističtější než u Machinaria, ale dobře reflektují různá psychická rozpoložení, protože i kovové plechovky mají své city. To navíc velmi dobře dokresluje zvukový design. Každá jedna činnost či akce má svůj specifický zvuk a do melodie v pozadí je radost se nerušeně zaposlouchat.
Najdi, použij, vyřeš a jsi za vodou
Nedílnou součástí point-and-click adventur jsou logické hádanky. Ty v Boxville na to jdou dvěma způsoby. Buď se po vás bude vyžadovat, abyste našli, uschovali do inventáře a správně použili určité předměty či jejich kombinaci nebo se před vámi objeví klasický puzzle, minihra či hlavolam, chcete-li. Spojování potrubí, hledání správné číselné kombinace k otevření zámku či propojování kabelů jsou úkoly dobře známé z jiných titulů stejného žánru. Boxville naopak umí i překvapit, a kromě klasických hádanek plných výzev a rozmanitosti hráče postaví do situací, kdy bude muset zapojit svou zvědavost, vynalézavost i postřeh. Logické úkoly všeobecně nejsou nikterak těžké, ale občas se může stát, že se zaseknete na místě a nebudete vědět, co dál. V tu chvíli na řadu přichází zmatečné klikání na všechno v nejbližším okolí, protože ve hře neexistuje žádný systém nápovědy, co by vás alespoň nasměroval na správnou stopu. Ani pomoc v podobě označení bodů interakcí nečekejte. Na všechno si zkrátka budete muset přijít sami hezky krůček po krůčku.
Boxville naštěstí nikam nespěchá a na hráče nevyvíjí naprosto žádný tlak. Toto příjemné plechové dobrodružství dokáže člověka skutečně velice dobře odreagovat od všech starostí. V popisu hry navíc stojí, že bychom na Boxville měli pohlížet nejen jako na videohru, ale vnímat ji i jako animovaný film. Na pozadí bludiště z lepenky se odehrává dojemný příběh, jehož součástí je každý z nás. Tři úrovně sestávající z řady úkolů a hlavolamů společně s emotivním příběhem vytváří ten kýžený komplexní narativní zážitek.
Boxville je skutečně povedenou point-and-click adventurou s osobitým kouzlem, jaké zpravidla nenajdete u všech her. Díky malebné grafice, propracované perspektivě, vyladěnému audiu, dojemnému příběhu i oddechové atmosféře si jej dokážou užít malí, velcí, kypří i tencí. Celé zpracování reflektuje, jak moc lásky a péče do tohoto projektu autoři vložili, že jeho mírumilovné poselství nelze ignorovat. Nic se nemá přehánět, ale přesto si přeji, abych v kartonovém městě mohla strávit o kousek více času.
