Král je mrtev, ať žije král! Tak by se ve stručnosti dal popsat Black Panther: Wakanda Forever. Povedlo se však tomuto filmovému snímku důstojně uzavřít éru T'Chally a Chadwicka Bosemana?
Hlášky už nestačí, Shuri musí vést
No, co k tomu říct? Zřejmě by se hodilo začít tím, že k druhému Pantherovi jsem neměl důvěru už od okamžiku, kdy zemřel Chadwick. Jako jeden z mála jsem si totiž i přes mizerné CGI užil jedničku a byl to právě T'Challa, který mi ji dokázal prodat. Jeho státnická vážnost a racionalita, se kterou přistupoval k řešení problémů a řízení země byla v jinak mírně „rozjuchaném“ MCU docela osvěžující. Osud měl však jiné plány.
Smrt Chadwicka Bosemana – budiž mu země lehká – zasáhla většinu z nás a zároveň ovlivnila, jakým směrem se pokračování Black Panthera bude ubírat. Tíha, která do té doby spočívala na bedrech T'Chally nyní tvrdě dopadla na nepřipravenou Shuri. Postavu, která v prvním díle hláškovala jako na běžícím páse a já ji i přes dobré přijetí mezi fanouškovskou komunitou moc nemusel. Proto jsem postupem času ztratil o pokračování zájem. Black Panther: Wakanda Forever mi jako pokračování přišlo fajn, ale vnitřně jsem necítil potřebu pro návrat do království, jehož obyvatelé měli najednou vzhlížet k Shuri. To se naštěstí změnilo, když byl v trailerech představen Namor.
Záporák, co má koule
Postava, která už od prvních ukázek měla něco, co většině dalších po Endgame chybí. Vážnost. Namor je charismatický „záporák“ s mytologickým přesahem, který do MCU vnáší zpět nádech originality, funkční motivace a především konceptuálně zajímavý svět Talocan. Tady se sluší poděkovat těm, kteří mají zásluhu na redefinici komiksové Atlantis. Jistě, jedná se o poměrně zásadní odchylku od předlohy, jenže je k tomu důvod a v rámci příběhu to nádherně funguje. Marvel dokázal Namora velmi elegantně odlišit od Aquamana (pokud se někdo ptá: ano, Namor vznikl první) a umístit ho do prostředí, které je nové a neokoukané. A právě toto podmořské téma druhého Panthera dějově neskutečně táhne. Zbytek je totiž dost průměrný.
Shuri (Letitia Wright) se sice snaží, ale scénář jí nedává moc prostoru na to, aby zvládla být dostatečně silným vůdcem hodným následování. Není vyloženě špatná a částečně mě svým výkonem překvapila, ale víceméně mi potvrdila domněnku, že jako hlavní hrdinka prostě samostatný film neutáhne. Díky bohu za to, že má k ruce spoustu dalších postav, které jí pomáhají držet krok. Za zmínku stojí například výborná královna Ramonda, sympatická Nakia nebo zábavný řízek M´Baku. Ti všichni si vás dokáží získat na svou stranu a udržet si vaši pozornost, což už se bohužel nedá říct o Riri.
Zdroj: Marvel Studios
Ironheart, která nikoho neohromila
V případě Riri udělal Marvel krok vedle. Celý Ririin charakter totiž stojí jen na tom, že je ukrutně chytrá holka, která od tří let staví vynálezy, pomáhá průměrným studentům na MIT dělat úkoly a jako školní práci sestavila cool mašinku na vyhledávání ložisek vibrania. Jo, málem jsem zapomněl, ještě má mámu a auto po tatínkovi. To je všechno. Nic víc ta puberťačka kromě pár hysterických výlevů neukáže. Jako vážně? Tohle že má být nástupce Iron Mana?
Nemám problém s tím, že se Marvel rozhodl právě pro Ironheart. Byl bych radši, kdyby štafetu přebral spíše Iron Lad v podání Tye Simpkinse (ten kluk z třetího Iron Mana a pohřbu v Endgame), ovšem toto rozhodnutí jako takové beru, nikoliv schvaluji. Riri má asi co nabídnout a teoreticky by to mohla být zajímavá postava. Jenže ten minulý čas v případě slova „mohla“, je dost zásadní, protože zatím je to jen postava, která je ukrutně fádní a omšelá. Pokud byste si místo kina přečetli jen jeden odstavec popisku, který tuhle hrdinku představuje, asi byste k ní měli úplně stejný vztah jako po samotné projekci. Tato premiéra se jednoduše nepovedla a Ironheart to bude mít ve svém sólovém seriálu neskutečně těžké.
Pořád na tom ovšem není tak zle jako nový „wannabe“ S.H.I.E.L.D., kde momentálně řádí Val de Fontaine. I přesto, že mám nakoukané všechny MCU filmy a seriály, vlastně netuším, co ta ženská řídí. Jednou se to tváří jako nějaká nelegální stínová organizace (potitulka Black Widow, Falcon a Winter Soldier nebo Hawkeye). Podruhé jako oficiální vládní agentura na úrovni S.H.I.E.L.D.u. Je to snad S.W.O.R.D., který už jsme v dalších projektech spatřili? Nebo je to snad úplně jiná organizace? Já netuším a mám pochybnosti o tom, že to vůbec tuší někdo ve vedení Marvelu.
Taková banda klaunů je naprosto k ničemu. Napříč čtvrtou fází si běhá kolem jako tlupa neandrtálců, kteří vedení tajných operací odkoukali zřejmě ze seriálu Policie v akci, a podle toho se tak chovají. Člověk z nich nemá absolutně žádný respekt a nechápe, jak se tak marná organizace může vůbec prezentovat jako něco oficiálního. Svou existencí totiž shazuje každý jeden projekt, ve kterém se objeví.
Když politický thriller ztrácí dech
A to je popravdě největší problém, kvůli kterému se Black Panther: Wakanda Forever vnitřně rozpadá. Když přijde řeč na politiku, nefunguje to zdaleka tak dobře jako Winter Soldier nebo Civil War. Samotné vyjednávání mezi Wakandou a Talocanem je sice povedené, ale v rámci celku mu příběhově podkopává nohy právě angažovanost naprosto nekompetentní třetí strany. A je to opět škoda.
Když nebudu brát ohled na místy mizerné CGI (scenérie Wakandy, nesmyslně zakomponované výskoky kosatek) a hloupý závěrečný střet (nemyslím tím souboj 1v1, který považuji za povedený), Black Panther: Wakanda Forever je povedenou poctou Chadwickovi a T'Challovi. Má perfektního záporáka, výbornou invazní akci ve Wakandě a solidní soundtrack. Jenže co naplat, když v mnoha dalších ohledech kardinálně selhává tam, kde by měla být teoreticky nejsilnější?
V druhé polovině recenze už jsem se trochu rozvášnil, takže možná získáte pocit, že Black Panther: Wakanda Forever nestojí za váš čas, ale ono to tak úplně není. S klidem na duši mohu říct, že se jedná o výrazně lepší film, než je například Black Widow, druhý Doctor Strange nebo Black Adam. Avšak ve filmu, který se snažil působit jako intenzivní politický thriller, vidím spoustu nedostatků, které ho poměrně zbytečně degradují. Vy si však můžete říct, že to, co vadí mně, nemusí ve vašem případě hrát takovou roli.
Black Panther: Wakanda Forever je důstojnou poctou Chadwicku Bosemanovi, nabízí skvělého záporáka a zajímavý svět Talocanu, ale selhává ve svém hlavním poslání být politickým thrillerem. Film má silné momenty, ale také mnoho nedostatků, které ho srážejí dolů. Přesto jde o důstojné pokračování, které si fanoušci Black Panthera mohou užít, i když možná ne v takové míře, jak by si přáli.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Nevka.
