V této recenzi se podíváme na taktickou akční střílečku Black One Blood Brothers od vývojářů Helios Studio. V roli člena taktické vojenské jednotky si vyzkoušíte, jaké to je velet vlastnímu týmu špičkových vojáků v těch nejrozmanitějších situacích. Máte tu k dispozici džungli, noční výsadek v poušti, nebo je třeba se i proplížit do domu, nainstalovat odposlech a nepozorovaně se dostat ven. Taktizovat, vylepšovat, střílet a hlavně se vrátit v pořádku domů.
Taktizování není žádná sranda
Titul Black One Blood Brothers mi popravdě absolutně unikl a dostal jsem se k němu naprostou náhodou. Když se naskytla příležitost k hodnocení, neváhal jsem ani minutu. Na podobných titulech vyrostl asi každý kluk, který snil o tom, že do ruky vezme lehkou útočnou pušku a začne střílet darebáky. V této hře si každý může zkusit, jaké by to mohlo být ve skutečnosti, protože „Rambo styl“ tady opravdu nefunguje. Bude potřeba velet svému týmu opravdu s chladnou hlavou, a pokud si dáte tu práci a věnujete čas taktické přípravě a obhlídce terénu, zjistíte, že požitek z úspěšné akce je mnohonásobně větší, než když jen vykopnete dveře a nepřátelům prostřelíte hlavu.
Coby velitel týmu máte na starost kompletní průběh každé operace. Začnete tím, že si upravíte vlastní postavu. Vzhled, vybavení a vlastnosti. To samé můžete udělat s celou svojí jednotkou. Základem je pochopitelně, aby v každé jednotce byl odstřelovač, pyrotechnik a někdo, kdo se nebojí vlétnout do baráku a začít střílet po všem, co se jen pohne. Není to dobrá taktika, ale někdy je trocha agresivity prostě na místě. Během kampaně v každé misi máte za úkol něco jiného. Moc jsem ocenil to, že není jedna mise jako druhá. Jednou je třeba infiltrovat budovu, aniž by si vás někdo všiml, a jindy je třeba si prostřílet cestu letištěm obsazeným haldou vojáků.
Jet sólo, nebo povolat armádu?
V některých misích je určitě dobré naklikat si celou jednotku a nepřítele převálcovat hrubou silou. V misích, kde je naopak třeba trochu toho taktizování nebo nenápadnosti, vám bohatě stačí vzít si s sebou dva nebo maximálně tři společníky a ty vybavit dle situace, co je třeba. Já se přiznám, že na několik misí jsem se vydal raději i sám. Usnadní vám to postup v misi, pokud vás nepřítel nesmí odhalit, a eliminujete tím riziko, že nepřátelé uvidí vaše bratry ve zbrani. Když na nenápadnosti ale nezáleží, nebojte se naklikat si maximální počet spolubojovníků a udělat z nepřátel cedník.
Hra disponuje velkým arzenálem, jakým můžete vojáky vybavit. Několik druhů lékárniček, sada na tiché odemykání dveří, sada na přerušení elektřiny a mnoho dalšího. Jeden voják neunese vše, a proto je třeba si vybírat opravdu moudře, co do dané mise potřebujete. Kromě taktického vybavení hráč disponuje i malým dronem, který slouží na průzkum terénu, a aby toho nebylo málo, nad hlavou vám stále krouží letadlo. Při přepnutí vidíte celou situaci z ptačí perspektivy a ano, můžete z něj i pálit a zajistit si tak snažší přístup. Není to ale pak taková zábava.
Každá mise je tedy opravdu individuální a pokaždé k ní lze přistupovat jinak. Tím se otevírá obrovský prostor pro opakované hraní. Za toto rozhodně palec nahoru. Kromě předpřipravených misí si můžete vyzkoušet i editor misí. Tam si lze vytvořit vlastní misi, a to včetně mapy, nepřátel a úkolů. U Black One Blood Brothers jde tedy strávit pěkných pár desítek hodin, pokud se to člověku dostane pod kůži.
Grafika a umělá inteligence potřebují hodně péče
Bohužel, tady moje chvála končí. Na hru s předběžným přístupem je obsahu opravdu hodně, ale kvantita zvítězila nad kvalitou. Grafické zpracování není vůbec dobré. Budu zcela upřímný a přirovnal bych to ke hrám minulé generace. Navíc kolize předmětů je opravdu smutná. Stačí přistoupit k nějakému objektu, například ke stromu, a hlaveň vaší zbraně projde skrz. Stalo se mi, že jsem se přitlačil ke zdi a najednou jsem koukal skrz stěnu přímo do kuchyně. Kdybych měl hodnotit pouze grafickou stránku hry, tak je Black One Blood Brothers silný podprůměr.
Grafika není jediné, co hře chybí. Umělá inteligence nepřátel je bohužel na tom možná ještě hůř. Nepřátelé vás uvidí pouze v případě, kdy jim hlaveň přiložíte téměř mezi oči a zamáváte jim. Do té doby si vás skoro ani nevšimnou. Navíc jim vůbec není divné, že stojí vedle sebe a vy je sundáte jednoho po druhém. Doslova tam čekají a stojí, až je sestřelíte jako papírové růže na střelnici. Poté se mi také stalo, že nepřítel začal utíkat na opačnou stranu a střílel jako pominutý. Prostě přepnul na automat a už to kropil všude možně, jen ne mým směrem. Nedalo pak žádnou práci vpálit mu dvě kulky do zad. S dalšími vojáky, kteří stáli vedle něho, to opět ani nehlo. Prostě stojí a čekají na kulku se svým jménem.
V těchto dvou bodech mají vývojáři před sebou ještě hromadu práce, ale pokud se jim podaří vyladit chyby a dotáhnout detaily, Black One Blood Brothers si moc rád zahraju znovu.
Položil jsem si otázku, zda jsem ze hry Black One Blood Brothers nadšený, nebo spíše zklamaný. Řekl bych, že asi od obojího něco. Taktické možnosti, využití jednotky a znovuhratelnost misí jsou opravdu na vysoké úrovni a tohoto by se titul měl rozhodně držet. Nebojím se říct, že oproti podobným hrám má trochu navrch. Bohužel tu je grafické zpracování a umělá inteligence nepřátel. Tyto dvě položky jsou naopak něco, co požitek ze hry dost komplikuje, a zrovna u taktického hraní jsou grafika a AI důležité. Má to své pro i proti. Doufám, že vývojáři zapracují na těchto chybách, a pokud se jim to podaří, proti Black One Blood Brothers asi už neřeknu půl jediného slova.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Tomáš Zita.
