Jako malá jsem chtěla být baletkou... do chvíle, než jsem zjistila, že jídlo je láska na celý život. Místo piruet mě začal lákat řízek, a já tak postupně přehodnotila dosavadní plán na tři jednoduché potřeby: psát, snít a sedět. Být spisovatelka? Jasně, to znělo dobře. Ovšem dnes místo psaní hodnotím díla jiných, protože i v našem malém českém rybníčku plavou až moc velké ryby. Třeba Kristýna Sněgoňová, která si jen tak bokem střihne parádní knihu Bezčasí a já od ní nemůžu odtrhnout oči!
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Edice:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Velikost:
Datum vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Kristýna Sněgoňová
Žaneta Kortusová
Epocha
urban fantasy
Fantastická Epocha
428
černobílý
brožovaná
110 × 180 mm
15. 5. 2025
978-80-278-0239-5
9788027802395
první
Zdroj: Epocha
V Bezčasí není život, ani smrt
Vítejte v Bezčasí. V jediném dni každých sto let, kdy se svět obrátí naruby. Během dvanácti hodin bohové ztrácejí svou moc a sestupují na zemi jako smrtelníci. Kněží a kněžky je v té době chrání vlastním tělem, zatímco ulicemi se prohánějí honci, kteří touží zaujmout jejich místo a neváhají pro to prolít moře krve za svůj kus věčnosti. Jenže během Bezčasí nikdo nemůže doopravdy zemřít. Ne dokud nenastane konec.
Příběh nás zavádí do Československa roku 1932, kdy Doru, kněžku boha smrti, čeká nejtěžší zkouška – ne kvůli tomu, kterému slíbila věrnost, ale kvůli vlastní krvi. Místo aby plnila svou posvátnou povinnost, snaží se zachránit lehkomyslného bratra, jehož hloupost ji vtáhne do smrtelné hry, kde se nehraje podle žádných pravidel. Zamotá se tak do Božského honu způsobem, kterého by se žádná kněžka nikdy neměla zúčastnit. V Bezčasí i ta nejmenší chyba může mít věčné následky, a to nejen v přítomnosti.
Příběh nemá jen jednu, ale hned dvě paralelní linky, které se neúprosně proplétají. Zatímco v roce 1932 Dora riskuje vše, aby zachránila bratra uprostřed krvavého Bezčasí, o sto let později se svět opět ocitá na hraně zkázy. Meda se vydává na cestu časem, aby zabránila smrtící epidemii, která může zničit celý svět. Jenže čas je zrádný spojenec. Jakmile se Meda zaplete do minulosti, poznává, jak křehká je linie osudu a jak snadné je jediným rozhodnutím, byť zrozeného z lásky či zoufalství, změnit běh dějin. Některé volby jednou vykonané nelze nikdy vzít zpět.
„Až na to, že se toho dne všichni kněží a kněžky scházeli ve svých chrámech právě proto, aby se bohové do ulic nedostali. Se začátkem Bezčasí se bohové objevovali na zemi a jejich a jejich služebníci je silou své víry přivolávali do bezpečí a chránili, dokud Bezčasí neskončilo a oni znovu nezískali svou moc. Bezčasí. Zažít ho, natož jako kněžka, bylo něčím tak obrovským, že by to Dora nedokázala popsat slovy. A možnost, že by se mohla setkat s bohem, kterému sloužila od sedmi let, ji naplňovala radostí i hrůzou. Stačilo, aby si jako úkryt na dvanáct hodin Božského honu vybral zrovna její chrám… a mohla se ho dotknout.“
Čas je zrádný spojenec
Kristýna Sněgoňová obě linky šikovně splétá do jednoho velkého příběhu na etapy. Nejprve sledujeme kněžku Doru během krvavého Božského honu. Tato část mě absolutně pohltila. Ta bouřlivá dynamika mezi Dorou a Arsenem? Miluji to! Jiskřivá linka typu enemies to lovers je pro mě vždy zárukou spokojenosti. I když v Bezčasí je romantika spíše jen sladkým dezertem než hlavním chodem. Tahounem je především akce, intriky, spletité vztahy, ztráta ideálů a neustálý boj o přežití.
Obrovský klobouk dolů za fantasticky vystavěný svět! Kristýna Sněgoňová tu ukazuje formu v plné síle. Od první stránky se něco děje. Popisy jsou vpletené do děje nenásilně a barvitě, takže příběh má spád, jaký by mu mohlo závidět nejedno akční drama. Nudit se nebudete ani na vteřinu. A když přijde finále první části, budete si přát, aby to ještě neskončilo. Já sama jsem si říkala, že bych klidně snesla pár desítek stránek navíc.
Jenže pak přichází druhá část a všechno začíná dávat smysl. Příběh budoucnosti lehce odkazuje na naši vlastní pandemickou zkušenost, samozřejmě s notnou dávkou fantasy. Návrat do minulosti skrze oči Medy přináší nečekaná setkání generací a ukazuje, jak málo stačí, aby se dějiny psaly úplně jinak. Procházet Bezčasím znovu s vědomím, co by se mělo stát, a sledovat, jak se to celé nenápadně mění, bylo neskutečně napínavé. Druhá polovina z pohledu Medy tak vnáší svěží vítr do něčeho, co už znáte.
Bezčasí. Bezpráví. Bezvládí.
Meda je mladá, trochu naivní a místy byste jí nejraději vrazili pár facek, ale stejně si ji zamilujete. Vedle Dory, která působí jako ztělesnění síly a odhodlání, je Meda taková neotesaná verze hrdinky. Přestože v soutěži miss sympatie pořád vítězí Dora, musím říct, že Medina linka příběh krásně osvěžuje. Ovšem Arsen s Tadeášem? To je úplně jiná! Drsná a neotesaná slupka, věrné srdce a obětavost je kombinace, na kterou nikdo nemá. V Bezčasí vlastně není ani jedna postava, která by mi lezla na nervy… dobrá, možná by se jedna přece jen našla. Záporáci však mají vlastní motivace a nejsou to jen ploché karikatury.
Bezčasí je přesně ten typ knihy, která se čte sama. Napínavá, akční, místy něžně zamilovaná, jindy zas surově krutá, nefér a plná napětí. A právě díky této směsi působí celý příběh živě, dravě a nesmírně čtivě. Pokud bych měla něco vytknout, pak by to byl závěr. Možná je to můj osobní problém (a taky fakt, že nesnáším hmyz), ale poslední odhalení na mě bylo už trochu moc. Oceňuji, že klíč byl celou dobu na očích, ovšem tajemné bytosti nebyly vykreslené dostatečně, aby na mě konec působil tak silně, jak by si zasloužil.
Bezčasí je příběhem, který vás pohltí. Na první pohled krutý a bezcitný, na druhý však neúprosně krásný, plný tajemství a křehkosti. Svět bohů a kněžek, pandemických hrozeb a nebezpečných, přesto láskyplných vztahů nutí přemýšlet nad tím, jak tenká je hranice mezi hrdinstvím a zkázou. Kristýna Sněgoňová ukazuje, že fantasy psát umí s lehkostí i dravostí. Kdo by si nechal ujít příběh, kde se bohové perou o své místo a všechno je vlastně jen otázka času… nebo spíš bezčasu?
