Znáte legendu o Beowulfovi? Prosím, řekněte ano. Pokud totiž ne, já si to stejně neodpustím a napíšu vám o ní dva nebo tři odstavce. Jedná se totiž o epos, jenž je dodnes studován a obdivován a jehož historický význam je jedním z těch, které se dají považovat za nevyčíslitelné. Jde o významné dílo pro pochopení kultury a hodnot starověkých Germánů, jako jsou statečnost, čest a věrnost. Tak by se dal definovat. Není se tak čemu divit, že Jonathan Green se jej rozhodl uchopit, nakladatelství Mytago přeložit a vydat, a tak zde máme gamebook Beowulf: Zabiják příšer. V něm si můžeme tuto legendu zažít na vlastní kůži, a to v roli reka, krále, milovníka, prostě legendy, jíž skoro není rovno.
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Jonathan Green
Mytago
Šárka Gongolová
312
černobílý
brožovaná
květen 2024
978-80-88501-08-4
první
Prosím, vyprávěj mi ten příběh
Jak jsem říkal, neodpustím si to. Legenda o Beowulfovi je jedním z nejstarších a nejslavnějších epických příběhů staroanglické literatury. Pochází z období raného středověku, přibližně z 8. až 11. století. Děj je o statečném a silném válečníkovi jménem Beowulf, který pochází z Geatů (oblasti v jižním Švédsku) a cestuje do Dánska, aby pomohl tamnímu králi Hrothgarovi. Král Hrothgar a jeho lidé jsou terorizováni obrovským a strašlivým monstrem jménem Grendel, které každou noc napadá Hrothgarovu síň, Heorot, a zabíjí jeho válečníky. A dál už vám nic neřeknu, protože bych vám zkazil gamebook, nyní totiž připlouvá válečník, aby pomohl králi Hroghgarovi.
A tím řeknu to nejhorší, co se mi při přepracování této legendy do gamebooku stalo. Já tu pověst znám. Velmi dobře. Automaticky jsem tak byl předurčený k tomu, abych v příběhu postupoval víceméně správným způsobem. Jakmile totiž víte, jak tento epos začíná a končí, nemůžete udělat v příběhu chybu, která by vás stála život. Jinak vídám nápis KONEC v tomto žánru natolik běžně, že nedokáži ani spočítat, na kolik způsobů by mě kniha mohla zabít. Takže moje první rada zní, že nesmíte znát předlohu, jinak se stanete Beowulfem, který ví až moc dobře, co dělá, a to byla bohužel škoda.
Nicméně to absolutně nesnižuje podání a způsob, jak je vše připraveno. Beowulf: Zabiják příšer je napsán tak, aby byl velmi čtivý, s dobrým spádem a překvapivě i dostatkem možností se vyškrábat ze šlamastyk. Navíc těží z předlohy úplně vše, co může, a tak pokud jste fanoušky epických a poetických mýtů, kde jeden hrdina může spasit svět, tohle je dějově kniha pro vás.
Beowulf: Zabiják příběh je gamebook, tudíž se hraje
Překvapivě dokonce na tři způsoby. První, a tedy ten nejnudnější, je, že prostě čtete, otáčíte stránky, kam vás kniha pošle dle vašich rozhodnutí, a řítíte se do konce. Perfektní je, že dokonce ani zde nemáte garantovaný úspěch a možnost úspěšného dokončení hry na první pokus velmi rychle mizí. Druhý je s použitím klasických karet bez žolíků (tedy 52 karet), ale ten mě moc nenadchl, takže jej ani rozebírat nebudu. Ten třetí a dle mého nejlepší na plné prožití gamebooku je se dvěma šestistěnnými kostkami.
Ty se krásně pojí s Průvodní listinou, kde si svého hrdinu doplňujete o hbitost, bojovnost, výdrž a dostává se k překotné úrovni role-play gamebooku. Navíc je s vámi vašich čtrnáct členů posádky, meč i štít. Vy nejenže budete příběh legendy určovat, vy ho najednou můžete žít, a s kostkami, které spolu určují váš osud, byť náhodně, se dostává kniha do lepší dimenze.
Pokud vás tato část ale vyděsila a bojíte se, že vás čekají nějaké Jeskyně a draci nebo Mausritter, absolutně se nemusíte bát. Je to o přizpůsobivosti a pravidla, jak počin hrát, jsou krásně shrnuta na prvních ani ne deseti stranách. Herní mechanika je tak šitá na míru, že ji zvládne každý amatér.
Zdroj: Mytago
Osobní dojmy, pojmy a rozpolcenost
Pokud jste literární fanoušci a říkáte si, že Beowulf: Zabiják příšer bude ideální první knihou, podpořím vás. Nabízí vcelku velké množství variant a na to, jak je útlá, bych řekl, že na svůj žánr je tak akorát. Jestli ale nejste připraveni pravidelně otáčet stránky pomalu každých pět deset vteřin, tohle je pro vás ztracený čas a zůstaňte u novel. Klidně si přečtěte Lone Wolf: Hon na zrádce, kde se jedná o přepis gamebooku do literární podoby. Cítíte-li však, že jste vyspěli, a chcete si zahrát knihu, pro začátečníky je Beowulf ideál.
Šrám mi působí výše zmíněné listování. Většina titulů, které jsem držel v rukách, obsahuje delší odstavce a snaží se čtenáře hodně upoutat. Já to mám tak, že čím více listuji, tím mi přijde děj otravnější, a bohužel dnešní recenzovaný kus má tolik otáčení, že jsem byl spíše znechucen a vyrušen, než abych se pořádně do legendy zažral. Počítal jsem s tím, ale ne tolik. Upřímně, nikdy jsem sám sebe listováním tak nevyrušoval jako v dnešním případě, a je to škoda, protože počin jinak nemá chybu. A to jsem ještě nezmínil ani ty krásné ilustrace, jež jsou k nalezení. Jsou tam, jsou boží a odrážejí velmi pěkně podobu legendy
Beowulf: Zabiják příšer nemá příběhově ani herně vůbec žádnou chybu. Je to perfektně připravená a upravená kniha pro každého, kdo by si chtěl prožít příběh jednoho eposu na vlastní kůži a buďto jej dotáhnout do úspěšného konce, nebo několikrát selhat, oklepat se a poučit se ze svých chyb a jet na to odznovu. Není to Fighting Fantasy ani Lone Wolf, tohle je Beowulf a jako takový si zaslouží rohy Valhally rozezvučet, protože tam určitě tato legenda nyní sedí se svými přáteli a pije medovinu.
