Legendy DC je komiksová série, v níž nakladatelství CREW rozhodně nedělá chyby. Provést výběr těch nejlepších komiksů z univerza DC je samo o sobě pekelný úkol, ale jim se to neuvěřitelně daří. Po Nejtemnější noci, jež byla jednou velkou řežbou, a Supermanovi v každé roční době, který byl naopak sondou do dospívající duše muže z oceli, se přesouváme do Gothamu, na místo, jaké by nikdo určitě nechtěl dobrovolně navštívit. Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě vypráví příběh Batmana v Arkhamském nápravném zařízení, a jestli s vámi někdy pohne příběh tak, že přemýšlíte nad vlastní příčetností, našli jste komiks právě pro vás.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Grant Morrison
Dave McKean
Crew
DC a Vertigo
Štěpán Kopřiva
160
barevný
vázaná s přebalem
březen 2023
9788076792395
první
Zdroj: Crew
Kéž by všichni byli jako McKean a Morrison
Na komiksu Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě se podílela dvojice dnes už legendárních autorů. Scénář napsal Grant Morrison, jenž svět DC rozvíjí už přes třicet let. Je ověnčený hromadou cen a krom sérií jako Justice League nebo Batman vytvořil i Animal Mana, Doom Patrol nebo Seven Soldiers. Jeho velkým dílem je kniha Supergods, jež psychohistoricky mapuje superhrdiny jako kulturní organismus. Pokud jste skutečně šikovní angličtináři, vůbec nad tím nepřemýšlejte a titul si sežeňte, je to úžasná četba.
Komiks ilustroval Dave McKean, jenž získal nejvíce ocenění za titul Klece. Ilustroval i hromadu dalších komiksů či knih, a to od Sandmana až po Koralínu. Jeho grafický styl jste už někdy určitě měli možnost vidět. Bývá často temný, silně rozmazaný a sází na neurčitost se sílou na detail. Ostatně v tomto duchu je namalovaný i recenzovaný kousek a je to vlastně i jeho jediné klopýtnutí.Nikdy bych si nemyslel, že budu muset přemýšlet nad tím, jak moc velkým problémem musí být fantastická ilustrace pro „moderní“ oči. Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě totiž vyšel poprvé už v roce 1989, což je přes třicet dlouhých let. Přestože je to jeden z nejlepších komiksů, jaké jsem kdy držel v ruce, když si spočítám, že je starší než já, a můj pohled na vizuální zpracování je, řekněme, čistší a přehlednější, toto umělecké podání už začíná v mých očích tápat.
Dave McKean v titulu ukázal, že je umělec a že umí připravit neskutečné kresby, ale po třiceti letech od prvního vydání už je znázornění zastaralé a bohužel, nechcete-li slintat nad fantastickými detaily kresby a jdete po příběhu, zdržuje a odrazuje od pokračování. Ohromná, ohromná škoda, ale též jediná reálná výtka, jakou počinu ze svého subjektivního pohledu můžu dát. Mé roztěkané oči neocení sílu deprese, zoufalství a ubohosti, jež je tím nejlepším a zároveň i tím nejhorším v celém Arkhamu.
Zdroj: Crew
Doraz, nebo všechny zabiju!
V Arkhamu se nikdy nic dobrého nestalo. Nyní se jeho duševně choří chovanci rozhodli v čele s Jokerem dát ultimátum hrdinnému strážci Gothamu. Doraz, nebo všechny zabijeme. Jednoduchá prosba, by se dalo říct, výstraha, na niž Batman reaguje tradičně po svém, tedy: „Zachraň roztleskávačku, zachráníš svět.“ Vydá se je zastavit a ideální by bylo, kdyby tam soupeře pomlátil a zase vylezl.
Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě na to jde z úplně jiné strany a musím říct, že extrémně dobře. Jedním slovem by se dalo říct psycho. Více slovy: deprese, trápení, šílenství, ubohost, vztek, zoufalství, bezradnost či nepříčetná příčetnost. Je to dokonalé, Batman bojuje sám se sebou, se svou vlastní duší, ale čelí Jokerovi, jenž je přesvědčený, že on je vlastně ten normální a Batman ten šílenec.Nehledě na to, co za zdmi Gothamu lze skutečně spatřit. Maxie Zeus trpící mesiášským komplexem pojídající vlastní výkaly, Two-Face bez své mince neschopný si dojít vymočit, Mad Hatter jako gentleman toužící po nezletilých dívkách, aby ukojil své pedofilní sklony.
Každý roh Arkhamu skrývá šílence a trauma, jedno horší než druhé, jedno přitaženější za vlasy než jiné. Reálná psychická nemoc v samotném komiksu, jehož scénář, který je skvělý a dostává vás čím dál více do depresivního klubíčka, podtrhává McKeanova kresba. Jak jsem říkal výše, nesedne moderním očím, je umělecká a natolik detailní, že vy vážně nechcete koukat, vidět, studovat a přemýšlet nad zoufalstvím Clayfaycovy pohublosti a Jokerovým vztekem a úsměvem, vedle nichž vypadá Pennywise jako nejlepší kamarád na rodinné výlety.
Zdroj: Crew
Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě je prostě znepokojivý
Jiné slovo než „znepokojivý“ asi použít nelze. Není to růžová četba. Je to doslova síla šílenství a temnota Gothamu na každé jednotlivé stránce. Je to hraní s myslí, útok na čtenářovu příčetnost. Neuvěřitelně těžká četba, která i tomu nejotrlejšímu a nejsilnějšímu čtenáři způsobí nechuť v ústech a donutí ho se zamyslet nad svým vlastním stavem. Nezáleží ani, kolikrát jej přečtete, budete ho mít vždy pod kůží, tak silný komiks je.
Velmi mu prospívá i lettering. Komiks kromě klasických bublin v textu obsahuje hromadu volného textu v obrázcích, jen aby byla zvýšena intenzita síly textu. Joker například nemá bubliny vůbec a jeho rudý, krvavý text s jeho mluvou jen více znázorňuje jeho agresivitu, díky čemuž si jeho uřvaný hlas a smích představujete v hlavě, včetně každého jednotlivého písmenka.
Ale já nechci mezi šílence,“ namítla Alenka. „S tím nic nenaděláš,“ řekla Kočka. „My jsme všichni šílení. Já jsem šílená, ty jsi šílená.“ „Jak víš, že jsem šílená?“ zeptala se Alenka. „Musíš být šílená,“ pravila Kočka, „protože jinak bys sem nechodila.“ Tato citace z Carollovy Alenky v říši, již uvidíte na první stránce komiksu, vystihuje skoro vše, co vás očekává. Já jsem asi nikdy nečetl tak těžký komiks na přemýšlení. Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě je jedním způsobem skvost, jemuž se dá vyčíst skutečně jen přeartovaný vizuál. Ten je stejně jako komiks na obou stranách barikády, tedy nádherný, ale špatný zároveň. Jestli přemýšlíte nad pořízením titulu, neuděláte chybu, jen skutečně se připravte, že jako si kočka hraje s myší, Morrison a McKean si momentálně pohráli s vaší příčetností a zeptejte se sami sebe: „Jsem v pohodě?“
