Ačkoliv se v anglickém originále jmenuje kniha Babel, or the Necessity of Violence, u nás nakladatelství Host vsadilo na jednoduché, a přesto výstižné slovo Babylon. Autorku knihy už ale velmi dobře znáte, je to známá R. F. Kuang, jejíž trilogii Maková válka jsme u nás již celou zrecenzovali, a i v tomto díle předvedla přesně to, co už velmi dobře umí. Rasismus, chudinkovství, sílu, odhodlání, násilí a další temnější témata, jež jí nejsou cizí, jen je nyní převedla do alternativní historie, kde Oxford je magická škola čar a kouzel. To přece nemůže být zase tak špatné, ne?
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
R. F. Kuang
Nakladatelství Host
Daniela Orlando
583
černobílý
vázaná s přebalem
březen 2024
978-80-275-1824-1
první
Říkají mu Robin, Robin Swift
Víte, stát se studentem prestižní magické školy je asi sen každého z nás. Robina Swifta byl také. Jen tu cestu měl trošku složitější. Mladý čínský chlapec byl odvezen tajemným profesorem Lovellem z Kantonu do Londýna, kde se učil klasické jazyky včetně čínštiny, a nějak se čekalo, že nastoupí na prestižní Královský ústav překladatelství při Oxfordské univerzitě. Tomuto místu se také přezdívá Babylon a je světovým střediskem překladatelství a magie.
Jestli rovnou střelím takhle z první, co je naprosto perfektní, tak je to tzv. stříbrodělství. Prakticky je to umění zhmotňovat význam ztracený v překladu pomocí slitků. Britové toto umění využívají, aby si udrželi svou imperiální moc po světě. Takže ano, alternativní historická realita, à la Harry Potter. Naštěstí stejně jako oblíbený brýlatý hrdina J. K. Rowlingové, i Robin je zpočátku sympaťák a snaží se zastavit jedno velké nespravedlivé zlo, které ovlivnilo celou historii lidstva – přece obrovskou imperiální expanzi.
Knihu tak můžu rozdělit prakticky na dvě části. Tu první zajímavou, zábavnou, poznávající, objímající a pohlcující. A druhou nudnou, uplakanou, nicotnou. Jednoduše řečeno, Robinova účast při studiích a poznávání dalších postav, to pohltí a dýchá to na vás kouzlem Bradavic spojených s Kuanžiným Sinegardem z Makové války. Musím říct, že to mě hrozně bavilo, autorka umí školní prostředí prodat jako nikdo. Ale pak tam začne něco trošku zavánět, a to je opět ten pokus o současný společenský přesah.
Zdroj: Nakladatelství Host
Babylon je o imperiálním zlu
R. F. Kuang už ukázala v Dračí republice a u Spalujícího boha, že prostě umí vystavět temné a brutální příběhy. Nebojí se čerpat z historie a přesně dokáže trefit hřebíček na hlavičku, když ji něco zaujme. Vypitvá vše do maxima a ve svých literárních dílech to čtenáři naservíruje skoro až jako realistický fakt. To samé udělala i v dnešním počinu, kde je hlavním tématem odsouzeníhodný britský imperialismus, který je právě díky stříbrodělství prakticky neomezitelnou záležitostí.
Do toho hodí malého Číňana Robina, vystudovaného v Británii, který se dostane do rozhodnutí, co vlastně má dělat, koho podpoří, jakou stranu si vybere, a to všechno s dalšími třemi postavami, s nimiž se máte ztotožnit, pokud si neoblíbíte Robina. Je to hloupost. Je to ta nejdivnější skupina, jakou jsem kdy viděl, a ten, jenž má stát v jejím čele, tedy Robin, je užitečný jako makové lízátko.
Autorka totiž Babylon postavila na budování světa a ničem jiném. Prakticky stačí číst jen informace pod čarou (ano, jako citace) a nic jiného. Alternativní historie je zde primem, a pokud nejste fanoušci historických knih, nebo dokonce jejich znalci, počin vás bude neskutečně nudit. Je to jako koukat do učebnice dějepisu pro první stupeň, kde na straně jedna čtete Svatá Anežka Česká a na straně čtyři Benito Mussolini jako vládce Itálie. Rasismus, vykořisťování, otroctví, to už tu všude bylo a bude stále rozebírané, ale takto to prostě stejně jako v učebnici pro děti nemá ten úder, jaký může mít. Takže by to mohl zachránit nějaký plynoucí děj, že?
Zdroj: Nakladatelství Host
Ano, víme, kolonialismus je špatný
V Makové válce jsme si třeba užili Nankingský masakr z první linie. V Babylonu si užíváme pseudofilozofické debaty nad ohavnostmi kolonialismu. Nechci vypadat, že to haním, ta diskuze je důležitá a rozhodně by se mělo konečně dojít k nějakému výsledku. Ale sakra, tohle je prakticky slovní výplod autorky, u které přesně víte, kdo je hodný a kdo je zlý. Jak by se tedy řeklo: „Zatracení američtí imperialisté usilující o ovládnutí našeho drahého Československa.“ Jen v tomto případě je Československo Čína, což mi přijde paradoxně neskutečně vtipné.
Děj tak neplyne, stagnuje a musíte se prokousávat tím jedním velkým nenapínavým zásekem, kde je určitá psychologie postav nudná jako dokument o výrobě prvního kolečka ke trakaři. Nejhorší na tom asi je, že kniha má skoro šest set stran. Na nich se ale vlastně vůbec nic nestane. Až parodicky k sobě působí začátek a konec. Je to takové zvláštní, nemastné, neslané a nekonzistentní, vlastně nemá smysl nějak hodnotit závěr, protože eskalace děje tam pořádně ani není.
Kopu do Babylonu? Ano. Ono by to možná nebylo tak hrozné, kdyby autorka nevykrádala sama sebe ve své první trilogii. Maková válka je skvělá v tom, jak se ničeho nebála, jak rozrážela dveře svému žánru a jak určité jazykové mistrovství a postavy udržovaly čtenáře v pozoru od začátku do konce. Tady je to spíše jako autorčin pohled na nějaké historické téma, k němuž se nutně musí vyjádřit, ale aby neřekla někde nějakou hloupost, radši to propojí s magickou školou. Takové téma, tak dobře rozebrané, tak skvěle přednastavené, a ono z toho v závěru nic nevzejde. Sakra škoda. Kuangová totiž umí psát velmi dobře.
Babylon hoří, shořel a byl hořen. Magická škola, na niž nastoupí Robin Swift, se snaží být Makovou válkou, ale je spíše semínkem v makovici. Téma je skvělé, autorka psát umí, ono to tam všechno může být, ale nakonec je z toho jeden smutný, nesrovnaný text, v němž se bohužel na mohutných šesti stech stranách vůbec, ale vůbec nic nestane! Zázrakem je zde vážně stříbrodělství a velmi dobře zpracovaná alternativní historie, protože o nich bych chtěl vědět víc. Takový Djelí Clark by to ve Vládci džinů totiž rozebral naprosto parádně, kdyby ho něco takového napadlo. Bohužel zde ale Kuangová chtěla předat jen své osobní poselství.
