Technologický pokrok v podání umělé inteligence je nezastavitelný. O tom, že umělá inteligence může být chytřejší než člověk, tedy její stvořitel, se lidstvo mohlo přesvědčit již několikrát. Vědci a vynálezci těchto pokročilých technologií dle svých slov dělají vše pro dobro lidí a v mírumilovném duchu. Pokud se ale přístup k vyvinuté umělé inteligenci v silném robotickém těle dostane do nesprávných rukou, je zaděláno na velký problém. V Atomic Heart se o tom na vlastní kůži přesvědčíte, když se technologicky dokonalý svět změní v peklo plné vraždících robotů.
„Jako sovětský vědec jsem kategoricky ateista. Nyní však mohu říci jen jediné: ať se Bůh smiluje nad našimi dušemi.“ – vědecký pracovník, Vavilov Complex, Laboratory
Atomic Heart byla ve vývoji od roku 2017 a stojí za ní vývojářské studio Mundfish sídlící na Kypru. Vydavatelem je společnost Focus Entertainment. Silnou inspirací se stala úspěšná série BioShock, z níž jsou lehce převzata i některá hesla o utopickém světě.
Atomic Heart je FPS odehrávající se v alternativní retro-budoucnosti v Sovětském svazu v 50. letech 20. století. Poté, co v roce 1936 profesor Sečenov vynalezl Polymer, všemocnou látku schopnou pohánět technologie zítřka, se Sovětský svaz dostává na zcela jinou úroveň vědy a techniky. Dostává se do popředí zejména v oblasti robotiky a vývoje umělé inteligence. Díky stálému vývoji a zdokonalování nastává enormní hospodářský růst. Sovětský svaz upevňuje svou pozici vedoucí světové velmoci a umožňuje tím zemi se rychle zotavit po druhé světové válce.
V roce 1948 po úspěšném testování tým předních vědců vedený Sečenovem oznamuje spuštění neuronové sítě „The Collective 1.0“, která je poháněna Polymerem a umožňuje lidem kontrolovat roboty pomocí mysli. Roboti se stávají nedílnou součástí společnosti jakožto pomocníci a asistenti při různých činnostech. Osvědčují se zejména v transportu těžkých břemen a odklízení trosek po nežádoucích událostech, ale také v humanitární sféře. Roboti SSSR zaznamenávají pokrok ve vlastní umělé inteligenci, i co se týče jejich funkcí. Evropa a celý svět vítá humanitární pomoc, jakou roboti SSSR představují a nabízejí. V roce 1950 geniální Sečenov přichází s dalším objevem, adaptací Polymeru, díky které je možné roboty ještě více přiblížit lidem a dát jim plně funkční humanoidní těla.
Roku 1955 po mnoha letech testů SSSR zahajuje proces s úplnou unijní polymerizací obyvatelstva. Přichází nová doba, dlouho očekávaný „The Collective 2.0“, nejmodernější verze neuronové sítě plánovaná na 13. června. Jen několik dní před touto velkou událostí však dojde k děsivé události na místě s označením „Facility 3826“. Jde o rozlehlé přísně tajné vědecké zařízení, které stálo u zrodu Polymeru a prakticky všech velkých technologických objevů SSSR v posledních letech. Roboti se utrhli ze řetězu a začali měnit utopický sen v děsivé krvavé peklo.
„Hlavními symboly svobody jsou věda, rovnost a bratrství. Jaké úsilí je však třeba vynaložit na vybudování ideální společnosti?“
Vy se ujmete role majora Sergeje Aleksejeviče Nečajeva, s krycím označením P-3. Jde o zkušeného veterána zoceleného z mnoha bitev. P-3 bere doktora Sečenova jako svého otce, protože mu nejen zachránil život, ale také mu po sérii náročných operací dal nejmodernější polymerové končetiny, zesílil kosti pomocí nejmodernějších slitin PTA-4 a vybavil ho bojovými polymerovými implantáty. P-3, který je doktoru Sečenovi velmi zavázán, nyní působí jako jeho hlavní agent. P-3 se ještě více zdokonaloval v boji na blízko, studoval různé typy zbraní a zastává názor, že strojům se nemá věřit. Major Nečajev alias P-3 neví o tom, co se stalo v minulosti, ani o tom, co se děje nyní úplnou pravdu. Brzy však pochopí, že utopický svět není (a nebyl) až tak růžový a že politické intriky a zrada mohou sahat ještě hlouběji, než se může na první pohled zdát.
Nemusíte se bát, že byste v tom byli úplně sami. K ruce, nebo spíše na levé ruce, budete mít CHAR-lese, excentrickou umělou inteligenci, která je umístěna v polymerové rukavici. Jedná se o skvělého pomocníka a také, jak CHAR-les sám s oblibou říká, o morální podporu. Rozhovory P-3 a CHAR-lese vás nejednou pobaví, ale také se při nich dozvíte ještě více z všudypřítomných informací o světě a celkovém loru.
„Postavil jsem ji pro celé lidstvo. Člověk je na úsvitu velkých objevů. Jednoho dne dosáhneme hvězd!“ – Sečenov
Celý poměrně rozsáhlý úvodní komplex, který by u jiných titulů vydal na celou hru, je prakticky jeden velký tutoriál a snaží se vás připravit na to, čemu budete čelit. Kompletně se tak seznámíte s bojem na blízko i na dálku, s výrobou různých konzumních předmětů, munice a zbraní a vylepšováním vaší postavy. Všechno probíhá skrze speciálního robota, respektive lehce perverzní robotickou ženu připomínající červenou lednici. Ta slouží jako craftovací zařízení a umožňuje vylepšení zbraní a vašich schopností, včetně funkcí CHAR-lese.
V blízkosti těchto zařízení je povětšinou další červená skříňka, v níž jsou velké magnetofonové pásky, které slouží k manuálnímu uložení vaší pozice. Hra využívá určité checkpointy na automatický save a poté je možnost uložit pozici skrze zmíněné zařízení.
Teprve když opustíte úvodní komplex, budete vypuštěni do rozsáhlého otevřeného světa, který budete moci prozkoumávat pěšky nebo v autě. Příběhové mise vás zavedou do lineárních kobek, bunkrů a různých zařízení, dokončením každé mise se pak vrátíte zpět do otevřeného světa. Zde naleznete specifické oblasti, které skvěle odpovídají době a zasazení hry. Některé úkoly jsou však opakující se a působí silně ohraně. Dokonce i hlavní hrdina má cynickou poznámku o plnění úkolů se sběrem kanystrů pro nelogický mechanismus zamykání dveří. Na jednu stranu se jedná o technologickou revoluci, ale na druhou stranu tato pasáž působí opravdu nelogicky. Sběr potřebných kanystrů v různých částech komplexu je však v rámci hratelnosti poměrně zábavný, plný akce, různých mechanismů, hádanek a puzzlů.
Otevřený svět se skládá z krajiny ohraničené laserovými ploty a několika různých zařízení. V rámci plnění hlavního příběhu se vydáte do jednoho z těchto zařízení, případně do specifických míst na mapě. Když splníte, co se od vás chce, jste opět v otevřeném světě a je na vás, zda půjdete po stopách hlavního příběhu, který nabízí zhruba 20 hodin zábavy, nebo se půjdete toulat krajinou. Sluší se zmínit, že hlavní příběh má dva rozdílné zajímavé konce. Jsou zde i vedlejší úkoly, kterých není mnoho a spíše doplňují hlavní dějovou linku.
Najít vstup chce někdy nutnou dávku šikovnosti
Volný průzkum mapy, která se skládá z různých center, muzea, přístavu pro loďky nebo třeba malé farmy či dětského hřiště, je zcela nepovinný. Každá oblast má v rámci svého zaměření i specificky rozložené nepřátele. Na farmě potkáte ikonické roboty se sekáčky, které můžete znát z trailerů, ve vědeckých centrech se to bude hemžit holohlavými terminátory s knírkem, u vody je zase více mutantů díky výskytu spor.
Tato území jsou označena jako „Polygony“ a řekl bych, že nejtěžším bodem je najít způsob, jak se do těchto nepovinných malých komplexů dostat. Kolikrát budete běhat jen kolem a skenovat okolí, abyste zjistili, že pod vámi je truhla, kterou byste mohli vybrat, ale nemáte se k ní jakdostat. Vstup je velmi často i několik desítek metrů daleko a nemusí být na první pohled viditelný. Průzkum těchto oblastí vám dá samozřejmě materiál ze zabitých nepřátel nebo z vybírání truhel, stolů či plechových beden. Získáte díky němu také plány na zbraně a jejich vylepšení. V tomto ohledu však hra lehce ztrácí své tempo, protože robotů je ve světě opravdu velké množství. Souboje jsou sice zábavné, a to jak na blízko, tak (když získáte lepší zbraně) i z dálky, ale po chvíli stejně budete utíkat pryč. Důvod je prostý, v otevřeném světě je systém poplachů, po kterých se do oblasti stáhne ještě větší množství robotů. Dalším znepříjemněním otevřeného světa jsou velké mechanické kopule, kde jsou létající roboti opraváři, kteří vylétají ze svých úlů. Jsou schopni opravit většinu nepřátel, včetně bezpečnostních kamer. Zatímco tedy bojujete s tuhou robotickou sekačkou, kníratým terminátorem nebo cirkulárním robotem, opravují se ti, které jste již porazili. Po chvilce vám začne docházet munice, zdraví i chuť pokračovat. Je zde možnost elektricky přetížit hlavní uzel, který na zhruba 5–10 minut vyřadí všechny roboty v dané lokaci, ale po chvilce je všechno jako předtím, než jste sem přišli.
Hlavní úrovně v rámci příběhu mají výrazně poutavý spád a zpracování jednotlivých míst, kam se dostanete, je kolikrát opravdu pozoruhodné. Každá oblast v rámci hlavního příběhu nabízí osobité kouzlo, která je ještě více umocněno grafickým zpracováním a atmosféru prohlubujícím hudebním doprovodem.
V rámci průchodu hrou budete moci také komunikovat s jinými postavami. Zde přichází první nešvar Atomic Heart, je totiž nutnost hrát v US rozhraní klávesnice. Jednotlivé zbraně a možnosti v rámci komunikace vybíráte klávesami 1, 2, 3…, které v CZ rozhraní máme rozloženy na +, ě, š… Hra tyto symboly nezná a bohužel ani přenastavení na jiné klávesy, třeba J, K, L nebo kterékoli další, nefungují. Je zvláštní, že k tomu dochází pouze u těchto herních možností, jinak přemapování klávesnice funguje.
Chce to používat hlavu a mít hbité prsty
Je čas podívat se blíže na souboje a nepřátele. Atomic Heart nabízí poměrně pestré zpracování robotických nepřátel i mutantů. Najdete zde několik verzí plešounů s knírkem s názvem Vova, chodící cirkulárku, sekačky a také otravné Owl roboty. Každý z těchto robotů má své silné a slabé stránky. Nejzábavnější jsou právě zmínění terminátoři, kteří jsou nejen silní, ale jsou i mistry bojových umění. Souboje s nimi mě opravdu bavily, tím spíš, že v rámci boje vidíte na jejich těle stopy po poškození, které jste jim způsobili. Pokud bojujete se zbraní na blízko ve formě sekery či kladiva, stopy po poškození jsou opravdu povedené a vy můžete vidět řezné rány přes jejich plešaté hlavy, useknutou část obličeje nebo i usekané končetiny, včetně hlavy. Stopy po poškození mají samozřejmě také další nepřátelé a odpovídají typické stavbě jejich těla a jejich provedení.
Mutanti, kteří se ve hře objevují, jsou kombinací technologického pěstování superrostlin a lidských těl. Nejlepším řešením je tak v určitých pasážích hry všechna těla, co na cestě potkáte, několikrát posekat sekerou a usekat jim končetiny, jinak je zde riziko, že se do nich dostane spora, ovládne je a bude z nich útočící mutant. Jedná se o poměrně originální prvek a vidět to ve hře je příjemná podívaná, pokud na vás tedy neútočí těchto mutantů třeba pět najednou.
Utkáte se také s minibossy, což jsou silnější mutanti, kteří vypouštějí různé potvůrky ze svých zad, nebo i větší roboti. Pamatujete, jak jsem výše zmínil, že úvodní komplex se vás bude snažit připravit na to, čemu budete čelit? Opravdovou lahůdkou jsou souboje s bossy, z nichž každý má svá specifika a různé fáze útoků. Tyto souboje vyžadují nejen dobré načasování a výbavu, ale také schopnost rychle analyzovat silné a slabé stránky. Kolikrát se vám bude hodit využívat prostředí.
Arzenál plný inspirace
K ruce budete mít výbavu, která se dá rozdělit do dvou skupin. Jsou zde klasické zbraně, jako zmíněná sekera, pistole či útočná puška, ale také railgun, Zvezdochka (kterou můžete znát z trailerů), tyč s dvěma ozubenými cirkulárkovými kotouči, EMP pistole a samozřejmě i brokovnice a další libůstky. Všechny zbraně si navíc po získání schémat a plánů můžete vylepšit a pohrát si tak s jejich statistikami, můžete navýšit počet nábojů v zásobníku, zesílit poškození, vylepšit dostřel či upravit další parametry, co se dají očekávat. Různá vylepšení se samozřejmě projeví i na vzhledu zbraně. Zmínku si zaslouží také systém přebíjení spojený s animací. Pokud je zásobník prázdný, odhodíte jej na zem, pokud jen přebíjíte za více nábojů, máte v ruce náhradní zásobník, ten poloprázdný prohodíte a schováte zpět.
Druhou skupinou je CHAR-les, vaše AI rukavice a skvělý parťák. V rámci jeho funkcí můžete využívat telekinezi. Ta má dvě funkce, díky ní můžete v rámci boje házet různé volné předměty po nepřátelích a zároveň ji používáte jako prostředek k lootování materiálu. Stačí namířit, zmáčknout tlačítko a veškerý loot se vám automaticky dá do inventáře. V případě truhel, stolů nebo různých polic to vypadá opravdu dobře, když kolem daného místa vše poletuje, například papír a různé další předměty. CHAR-lese můžete vybavit také zmrazováním, které je známo z BioShocku, můžete střílet elektrické výboje nebo aktivní Polymer. I tyto mechanismy můžete vylepšovat, stejně jako svoji postavu. Můžete navýšit zdraví, počet úskoků nebo, pokud jste sražení na zem, přidat možnost kotoulu s rychlým vstáním, což se opravdu hodí. Nejsou zde žádné zkušenosti ani leveling, vylepšení postavy probíhá formou nalezeného Polymeru, s jehož pomocí v dostatečném množství poté můžete vylepšovat vaše schopnosti.
Atomic Heart jako příklad skvělé grafiky a optimalizace
Po grafické stránce nabízí Atomic Heart přesně to, co se od něj očekává, tedy skvělé efekty a opravdovou pastvu pro oko. Navíc je zde povedená optimalizace a mnoho věcí si můžete nastavit nastavit i přímo ve hře, abyste zážitek měli co nejlepší a nejplynulejší. Titul je zasazen do typicky sovětského retro stylu s nádechem moderních technologií. Když procházíte různými místnostmi, můžete navíc vidět v TV animovanou sovětskou sérii „Jen počkej, zajíci!“ s téměř kompletními díly. Další zábavná podívaná vás čeká, když vás hra dostane a umřete. Zábavné Game Over animace vám tento hořký konec alespoň trochu vtipně zpříjemní.
Bugy se vyskytly v rámci naskriptovaných událostí. Jednalo se o případ, že se v rámci průchodu dané lokace na mžik ukázali mrtví nebo zničení roboti. Jdete dál, najednou před vás spadne kopule, z ní vypadnou právě poničení Vova (terminátoři s knírkem) a skončí na tom samém místě, kde jste měli možnost tohoto mžiku.
Ozvučení hry je téma samo pro sebe. V první řadě musím zmínit dabing. Vývojáři doporučují, že nejlepší volbou pro plné vychutnání atmosféry sovětského zasazení hry je nastavit ruský dabing, tedy originál a poté titulky. Postavy znějí dobře jak v originálním ruském znění, tak v angličtině. U některých postav by to však chtělo lepší zbarvení tonu hlasu s ohledem na jejich věk a postavení. Roboti na vás mluví typicky zbarveným mechanickým hlasem a někteří reagují na zranění taktéž mechanickým zvukovým projevem.
V rámci ozvučení můžete slyšet různé (a velmi povedené) zvukové efekty, ať se jedná o výbuchy, střelbu, projevy nepřátel či cokoliv dalšího, co se od tohoto titulu dalo očekávat. Namátkou lze zmínit ještě zmrazení nepřátel, robotické zvuky nebo okolní prostředí.
Vyzdvihnout se rozhodně sluší i soundtrack, který je perfektní a v některých situacích dokáže opravdu vyvolat ono potřebné napětí či bezradnost. Jeho autorem je věhlasný Mick Gordon, jehož styl je opravdu znát. Slyšet však můžete i klasické písně, které se hojně hrály v sovětských zemích v roce, do nějž je hra zasazena (i později), a staly se hitem. V autě vám tak při jedné z fantastických scén zní Alla Pugačova a slavná Millions Of Scarlet Roses (1982) či Vjačeslav Grigorjevič Dobrynin a Staré babičky (1987).
Atomic Heart je velmi povedenou variací legendární série BioShock, ze které je znát silná inspirace. Zasazení do retro-futuristického Sovětského svazu se opravdu povedlo a přináší svěží vítr do známého konceptu, včetně obsazení nepřátel v podobě robotů a mutantů. Souboje si budete vychutnávat tím spíše, že na nepřátelích můžete vidět poškození, které jste jim způsobili, nebo jim i sekat končetiny. Grafika je působivá a v rámci optimalizace by si zde jiní mohli vzít příklad. Ozvučení a zvláště soundtrack, za kterým stojí Mick Gordon, dokáže navodit tu pravou atmosféru. Hru však sráží dolů poměrně nevyužitý otevřený svět, lehké bugy v naskriptovaných událostech a nutnost hrát v US rozhraní klávesnice. Pokud se vám líbil BioShock, máte rádi likvidaci robotů a chcete zažít příběh se dvěma konci, je to hra pro vás.
