Rozkošné narativní hry velice často vsázejí na vymazlenou vizuální prezentaci, ale ne všechny se následně dokážou poprat se zbylými aspekty hry a dotáhnout je ke stejné dokonalosti jako grafickou podobu. Aspire: Ina's Tale je přesně tím případem, u kterého budete slintat nad krásnou tvářičkou, ale pokud se jí nenecháte oblbnout, zjistíte, jak moc je hra uvnitř prázdná. Wondernaut Studio za sebou má již hojné zkušenosti s podobně vyhlížejícími kousky, ale dělá stále tu stejnou chybu.
Mnoho otázek a tak málo odpovědí
Ina je drobná dívka s velkým culíkem a hlavně odhodláním. Jednoho dne se probudí z dlouhého spánku uvnitř tajemné věže, která se živila jejími sny. Ze své minulosti si toho moc nepamatuje, ale její instinkt jí napovídá, že i přes své prvotní zmatení a strach se musí vrátit domů ke svému otci. Neví ovšem, kde ten domov je, jak se z věže dostat ani proč je v ní uvězněna. Na začátku si tak hráč nejspíše bude pokládat dosti otázek, na které, mohu vám prozradit, ani na konci nedostane odpovědi. Rozumím tomu, že tento tajuplný rozjezd nám dává prostor pro vlastní představu a napíná naši pozornost mnohem více, ale ani v průběhu hry se nedozvídáme dost podrobností na to, aby naše zvědavost byla dostatečně uspokojena. Nad příběhem se tak vytváří mnoho otazníků, na které nám ovšem už nikdo neodpoví.
Věci se o to více začnou komplikovat, jakmile se Ina setká s několika mála dalšími postavami, kteří ji osloví jako Srdce věže. Při rozhovoru se samotným architektem vyjde najevo, že tajemná věž byla primárně zkonstruována, aby Inu zadržela uvnitř. Zdá se, že nic netušící dívka má určité schopnosti jakožto Strážce Kamiury, jak několikrát vyřkne při užití svých sil, ale opět si můžeme pouze domýšlet detaily. Kdybych vám ve finále měla nastínit příběh jako takový, budete se ze všech sil snažit utéct z tohoto vězení, a to je celé. Můžete namítnout, že výrazné a silné příběhy lze vyprávět i s minimalistickým přístupem či zcela bez jediného vyřčeného slova, ale Aspire: Ina's Tale není tím případem, u kterého by to platilo.
Zelená, růžová
Aspire: Ina's Tale nabídne klasický koncept logické plošinovky a zhruba tento popis by vám stačil k vytvoření si představy o celkové hratelnosti. Titul tedy nepřichází s ničím unikátním a jedinečným, co by ho od jiných her tohoto typu natolik odlišilo, dokonce některé základní mechaniky nejsou vyřešeny zcela nejlépe. Zpočátku jsem si hru i přes nejasnosti okolo příběhu skutečně užívala. Křivka obtížnosti hádanek je v rovnováze s postupně rostoucí náročností, ale pořád si zachovává svou příjemnou formu. Nestane se tedy, že byste se někde zdlouhavě zasekli, ale i k tomu ovšem může dojít. V takovou chvíli hra nenabízí žádnou nápovědu, protože očekává, že s takovou nízkou náročností na to přijdete sami. V titulu se nesetkáte s bojem, ale přesto sem tam narazíte na monstra lačnící po vašem krku. Vezměte nohy na ramena a v případě smrti to pro vás bude znamenat regeneraci v oblaku světla v místě posledního z mnoha kontrolních bodů.
Postupem času získáte schopnost sbírat několik druhů zářících krystalů, které lze použít k transformaci k tomu určených objektů, tedy bloků a kostek. První typ kulatého krystalu je jakási světelná energie, kterou lze umístit do malých lucerniček i větších krychlí pro zesílení jejího účinku. Tato energie vás bude chránit před děsivými monstry, otevírat brány a ničit černé slizovité zátarasy bránící vám v cestě. Druhým typem je růžový trojúhelníkový krystal, jenž po vložení do objektu způsobí krátkodobou levitaci horizontálním či vertikálním směrem. Do třetice na řadu přichází zelený hranatý krystal, který zvětšuje velikost objektu, a tím vám tak pomůže dostat se na těžko přístupná vyvýšená místa a římsy.
Pospíchej pomalu
Logické pasáže tak pracují se všemi těmito principy a obtížnost samozřejmě stoupá ve chvíli, kdy je musíte vhodně kombinovat dohromady ještě za použití páček a dalších nešvarů okolního prostředí. Tyto pasáže alespoň pro mě nepředstavovaly kdejakou výzvu, akorát ke konci bylo zapotřebí zapojit více taktického uvažování. Možná je to škoda, že puzzly nebyly navrženy tak, aby pro hráče představovaly úctyhodného soupeře, ale v takový moment by na scénu musel přijít také systém nápovědy, a možná právě s tím se autorům nechtělo zatěžovat.
Logické a klidné sekvence jsou prokládány akčnějšími honičkami, aby byl sled událostí zajímavější a barvitější. Jednou budete utíkat před prapodivným monstrem, jindy před obrovským mechanickým hlídačem, který každých pár vteřin spálí vše na obrazovce. Proto nebude stačit pouze rychle utíkat, ale také pohotově reagovat a hledat si úkryty proti žáru. Možná právě v této chvíli budete proklínat to, jak moc je Ina pomalá, zejména při plazení či lezení po žebříku, a ani výška jejích skoků nestojí za moc. Nepočítejte s tím, že by po stisknutí klávesy Shift kopla do vrtule a tempo zrychlila. Ina sice utíká z věže, ale zřejmě nikam nepospíchá, čímž se akorát potvrzuje má domněnka, jakým stylem autoři natahují už tak krátkou hratelnou dobu.
Ukázková práce s vektory
Na čem si Aspire: Ina's Tale opravdu zakládá, je jednoznačně vizuální podoba a té nemohu vytknout vskutku nic. Grafika je skutečně tou nejsilnější stránkou titulu a ukrývá v sobě mnoho krás a detailů, kterými si vás podmaní. Jednoduché vektorové obrazce s jemnými přechody formují barevný prostor do neskutečné hloubky. Každý kousek z několika oblastí věže je umělecké dílo samo o sobě. Level design je velice nápaditý a také podoba všech postav včetně Iny je taktéž na špičkové úrovni. Ať už se ponoříte do spodní temné části zahalené tmou nebo se postupně vyškrábete do prosvíceného patra s roztodivnou flórou, budete hltat každý kousek nádherné věže. Vrcholem mého blaha bylo sledovat, jak moc si tvůrci dali záležet s odrazy, ať už vašeho obrazu či slunečních paprsků. Když běžíte kolem náhodných objektů s odrazivým povrchem, rozehraje se před vámi nádherná hra světel a odlesků, že se na chvíli zastavíte. Každé jedno poschodí, místnost i kout mají své osobité kouzlo a atmosféru.
Té z velké části pomáhá také skvělý soundtrack, který se svou příjemnou melodií přesně trefil do estetiky celé hry a předává tak tajemství herního světa divákovi přímo z první řady. Rychlejší sekvence pomáhají zvýšit napětí v akčních pasážích, a naopak uklidňují situaci na jejich koncích. Ani zvukové efekty nebyly odbyté a pomáhají tak oživit okolní prostředí.
Jde to ztuha
Hra Aspire: Ina's Tale sází na základy, které položilo už mnoho titulů dávno před ní, přitom v nich lehce zaostává. Jak už jsem zmínila výše, Ina je při určitých pohybech až zbytečně pomalá, a ani ovládání na tom není vždy úplně nejlépe. Manipulace s krystaly (jejich užití na objekt a následné zrušení této akce) je na stejném tlačítku, což nefunguje dobře při situacích, kdy je po vás vyžadováno rychlé přepínání mezi dovednostmi krystalů. Stejně tak houpání se na lanech jde ztuha a mou největší nemesis bylo tlačítko pro interakci, které jsem si mimochodem musela přenastavit na jinou klávesu. Když má Ina cokoli sebrat či pohnout pákou, musíte ono tlačítko po celou dobu držet. Ve chvíli, kdy přenášíte určitý objekt, váš prst nesmí přerušit kontakt s klávesou, jinak bude předmět upuštěn. Možná je to drobná prkotina, ale právě proto se ptám: „Proč autoři přišli s tímto záměrem?“
Bohužel je největší slabinou takto krásného titulu jeho délka. Aspire: Ina's Tale vás zabaví na cca tři hodiny a po jeho dohrání nevidím důvod se do hry vracet. Znovuhratelnost mohou zachránit pouze horliví lovci úspěchů, protože cestou můžete minout hned několik achievementů sběratelského typu. Naštěstí titul nabízí možnost si zpětně načíst jakoukoliv pozici z mnoha kontrolních bodů, takže hru nemusíte procházet celou znovu.
Aspire: Ina's Tale nedosahuje svého plného potenciálu, částečně kvůli krátké délce a poněkud neohrabaným pohybům pomalejšího tempa. Až moc totiž sází na nádhernou audiovizuální prezentaci, která je mimochodem tou nejsilnější stránkou, ale zbytku hry jako by nebyla dána stejná péče. Díky nenáročným hádankám titulem proletíte poměrně rychle, až si budete přát, aby ona věž měla ještě několik pater navíc, kde byste se tou krásou mohli kochat déle.
