Názory na včely jsou mezi lidmi různé. Pro někoho jsou to ti huňatější a užitečnější příbuzní vos, jiní je kvůli alergii zabíjejí na potkání, někdo jim děkuje za ranní med do čaje, někdo plaší kvůli syndromu zhroucení včelstev, někdo má lehce traumatické vzpomínky na strýčka otevírajícího úl s nabádáním ke klidu, zatímco se mu ti malí bzučící zmetci úporně snaží probodat látkou kukly… každopádně včely potřebujeme všichni. Pokud chcete tyto fascinující tvorečky poznat bez rizika žihadla, pěkně v kostičkovaném zpracování, APICO bude právě pro vás. Tato hra opustila předběžný přístup v květnu 2022 a vytvořilo ji studio TNgineers.
Dědictví po prarodičích
Příběh je naneštěstí to nejklišovatější klišé, jaké si dokážete představit. Takže všichni, pěkně se mnou: připlouváte na ostrov, kde jste kdysi vyrůstali. Uvítá vás vaše babička, která je ráda, že převezmete rodinnou živnost; dá vám do začátku pár rad spolu s dědečkovým almanachem a dále je to na vás. Hurá tedy začít se starat, sázet květiny, chovat včely, vytáčet med a objevovat ještě nepoznané. (Přeloženo do lidské řeči, vaším cílem je objevit všechny druhy včel, které jsou ve hře, a následně je zachránit vypouštěním do přírody. Je jich pětatřicet, a tak to bude úkol celkem na dlouho.)
Ano, je pravda, že v tomto ohledu se zřejmě nic moc průlomového vymyslet nedá, ale stejně. Vývojáři si se hrou očividně vyhráli, texty jsou čtivé, na každé stránce tutoriálu máte nějaký vtip či odkaz jinam, a přesto jim příběh nestál za víc než pět minut přemýšlení? Ani od zdejších NPC nečekejte žádné dlouhé vybavování se.
Tutoriál je však pojatý pěkně, plynule se prolíná s questovou linií, a tak vás hra nejen naprosto nenásilně provede všemi základními principy, ale navíc vás za to i průběžně odměňuje. Kromě toho, zmíněné doprovodné texty jsou dobře napsané a doplněné názornými obrázky. Anglické slovní hříčky týkající se včel pak také potkáte na každém kroku.
Co se děje v úlu
Pokud jste k ušlechtilému řemeslu včelařství zatím neměli možnost přičichnout, dozvíte se i něco nového – jmenovitě jaká je dřina vůbec získat med. Nejprve musíte ve volné přírodě sehnat včelstvo, postavit mu včelín, opatřit jej rámky a zasázet kolem květiny k opylení. Poté musíte posbírat rámky, odvíčkovat je, vytočit med, v mezičase namnožit nové královny a sklidit v přírodě plástve – pro ty náročnější včely navíc musíte použít dýmák, případně jim posunout teplotu včelína jedním či druhým směrem. Celé snažení můžete korunovat tím, že ze svého medu vytvoříte a do lahví stočíte vlastní Apicolu (hra se sice tváří, že je to nealko, ale vyrábíte ji v sudu fermentací a dává vám různé buffy podle příchutě; ve starších verzích byla rovnou označena jako „medovina“).
Naštěstí jsou tyto věci poměrně zjednodušené, a tak máte za pár herních dnů všechno v malíku. Poté se můžete vrhnout na šlechtění a genetiku. Jste-li totiž příznivcem podobných složitostí, máte tu realistický systém dědičnosti, který vám umožní vyšlechtit si lepší včely pomocí kombinací vloh rodičů. Můžete na to jít i opravdu vědecky a oprášit si kombinační čtverec, pokud si jej ještě pamatujete z hodin biologie. Kromě toho budete plemena včel občas křížit, abyste nalezli nové druhy. K tomu si můžete postavit speciální rojiště, které neprodukuje med, ale zato vytváří dvojnásobný počet potomků. Hra vám v případě potřeby podá pomocnou ruku a pomocí kompendia poradí, jak se ke které včele dostat nebo jaké další podmínky pro její získání splnit.
Inventář, správa zdrojů a budování
Inventář funguje nachlup stejně jako v Minecraftu – otevírá se klávesou E, levým tlačítkem přesouváte předměty, pravým dělíte stacky a shiftem přesunete celý obsah políčka do druhého okna. Nábytek vám při kliknutí otevře okénko se vstupem a výstupem, v němž probíhá crafting.
Hra je velice abstrahovaná a téměř všechen obchod či výroba se točí pouze kolem včelařství. Kácíte tak všudypřítomné stromy, abyste je nařezali na prkna a latě pro vaše včelíny, případně do nich zavrtáte kohout, abyste získali jejich mízu. S ní pak můžete napouštět prkna, která upotřebíte pro pokročilejší stavby. Většina pracovních stanic má také co dělat se zpracováním dřeva či medu.
Jídlo či pití zde (kromě zmíněné medoviny Apicoly) nemáte, únavu ani žihadla řešit vůbec nemusíte. Možná jste robot. Můžete si i postavit a zařídit dům, ale bez střechy a s celkem omezeným výběrem podlah či zdí; nanejvýš si jej můžete zútulnit nábytkem či barvami vylisovanými z květin.
Pomalý rozjezd
Nakonec to pravděpodobně dopadne tak, že hratelnost bude až příliš jednostranná, než aby vás doopravdy pohltila.
Některé vybavení a jiné mechaniky jsou vám nepřístupné, dokud neobjevíte určitý počet včel. Svůj úkol to sice plní dobře a postup hrou je víceméně plynulý, ale zároveň to celé působí uměle. Jakmile si pak odemknete a koupíte loď, s níž objedete mapu, viděli jste vlastně celou hru. Další hraní spočívá jen v tom, že si z ostatních ostrovů přivezete místní rostliny i včely a křížíte je, dokud si neodemknete vše zbývající. Jiná motivace k pokračování než zkompletování záznamů / lov achievementů už tu příliš nebude (očesaný příběh, pamatujeme?).
Ekonomika je také zpočátku zákeřná; dobrá polovina vašich věcí je bezcenná, další třetina má cenu v pouhých desetinách herní měny a vzácné výjimky jsou pokročilé včelí produkty nebo již koupené věci, které s patřičnou srážkou přeprodáváte. Obchod je zároveň velice nastavený proti vám, takže za pět pláství dostanete jednu včelibru (v originále „Rubee“; případné alternativní překlady jsou vítány), zatímco cena pokročilých výrobních stanic se pohybuje v řádu stovek. Je to tedy dost neférový systém, který zajišťuje, že se k potřebným věcem nedostanete příliš brzy – anebo je to snad realistický pohled na ekonomiku ostrova, který má pouze šest obyvatel a čtyři z nich se živí včelařením?
Hodiny dřiny, pak čekání na lavičce
Druhý problém je složitý výrobní řetězec a na to navazující tempo. Vývojáři s osobitým rytmem hratelnosti počítali, protože máte postele či lavičky, kde si můžete odpočinout a přetáčet tak rychleji čas, když se nic neděje. V praxi je však problém spíše opačný.
Pokročilý crafting si sice můžete částečně zautomatizovat, aby probíhal i bez vás, ale stejně musíte přebíhat mezi jednotlivými stanicemi a přenášet věci ručně. Tedy představte si, že vyberete rámky ze včelína, dáte je odvíčkovat, ty již otevřené průběžně přenášíte do medometu, z něj vybíráte prázdné rámky a vedlejší produkty musíte odkládat do truhel, k tomu se některé rámky opotřebováním rozbijí, ale zrovna nemáte dřevo, proto musíte nařezat pár prken, tedy zpět, ještě vlastně musíte vybrat úly, abyste měli do rámků plástve, mezitím už se vám odvíčkoval zbytek rámků a stroj zbytečně jede naprázdno, zatímco další čtyři včelíny jsou také plné a do původních jste ještě nevrátili nové rámky, a vůbec, mezitím musíte odlít med z medometu, dát ho vykvasit na Apicolu a zároveň si později vzpomenout, že ze sudu ji musíte ještě přenést do plničky na stočení, než ji budete moct zpeněžit… to ani není nadsázka, takhle většinou produkce medu v APICO probíhá. Apicola a vedlejší produkty z medometu jsou navíc prakticky to jediné, co se dá rozumně prodat, a tak si v rámci hry tento koloběh zopakujete mnohokrát.
Na druhou stranu, občas se zase dlouho nic neděje. Většina včel v noci spí, špatné počasí je také udrží uvnitř, a přes den zase čekáte, než nashromáždí med, případně než se vám zkříží nový roj. To kvůli oné realistické genetice pravděpodobně zabere několik pokusů – můžete si sice zapnout automatický úspěch křížení, ale kde je v tom pak zábava?
Pokud máte rádi třeba Factorio, optimalizovat produkci medu v průběhu dne/noci vhodným výběrem či šlechtěním včel pro vás asi nebude problém, ale jinak je to poněkud únavné. Naštěstí máte k dispozici i možnost hraní online až ve čtyřech hráčích a vhodná dělba práce udělá tuto záležitost o dost snesitelnější. Potěší také dobrá integrace modů, přístupná z hlavního menu hry.
Kostičkovaná příroda
Grafika je přesně taková, jako jde vidět na screenshotech; pár náhodně generovaných pixelovaných ostrovů, nevelká zásoba biomů a nějaké to stavění vlastních domů či pracovišť. Alespoň na obrázcích včel a květin v almanaších se objeví o něco detailnější pixel art. Na začátku si můžete vytvořit a přizpůsobit svou vlastní postavu, avšak v nabízených barvách vlasů naprosto absentuje jakýkoliv odstín červené či oranžové. Jasné minus.
Hra trpí nepřehledným UI s hromadou vyskakovacích oken; ta se navzájem překrývají a automaticky nezavírají, a pokud nemáte rádi chaos, velmi brzy vám začnou lézt na nervy. To se naštěstí (spolu s krajně otravným zasekáváním se o stromy) dá napravit v menu – skrze záložku Přístupnost si můžete zapnout jediné menu i vypnout kolize a hratelnost je náhle o mnoho lepší. Je však zvláštní, že takto užitečná mechanika se vůbec musí nastavovat ručně.
Soundtrack je… inu, také jako z Minecraftu. Náhodně vám hrají pohodové přírodní melodie, případně si s trochou práce navíc můžete obstarat jukebox a desky. Ostatní zvukové efekty jsou sympatické a ničím nevyčnívají oproti podobným řemeslným titulům. Jen na hru, co se točí okolo včelařství, je tu až podezřele málo bzučení, a mám hned několik teorií, proč by tomu tak mohlo být.
APICO je příjemný sandboxový simulátor, u kterého se i něco málo přiučíte. Pro příznivce pohodové hratelnosti v příjemném přírodním prostředí tak bude tato hra správná volba. Cena 16,79 eur je momentálně lehce nadsazená, ale jistí to buď sleva, anebo příslib dalších updatů. Koupí také přispějete na charitu #SaveTheBees, čímž zlepšíte život několika reálným včelkám.
