Švédské vývojářské studio Frictional Games vydalo po dvou letech další, v pořadí již čtvrtý díl slavné hororové série Amnesia s podtitulem The Bunker. Novinka slibuje temnou a nervydrásající atmosféru a rovněž několik zásadních inovací, jakými jsou například otevřené prostředí, implementace zbraní či monstrum, které více a lépe reaguje na zvuky a vaše pohyby. Amnesia: The Bunker by tak měla být jakousi revolucí v sérii, která již nenabídne pouze uzavřený a lineární průchod, ale naservíruje vám absolutní svobodu, v níž každý krok závisí jen na vás. Jestli otevřené prostředí a větší volnost Amnesii sedí, nebo se i čtvrtý díl měl spíše držet svých starších předloh, vám ukáže naše dnešní recenze.
Bunkr v době první světové války
Po krátkém prologu, který zároveň poslouží i jako skvělý tutorial, vás příběh Amnesia: The Bunker zavede do doby první světové války, kde se v kůži francouzského vojáka Henriho Clémenta probouzíte v bunkru, samozřejmě se ztrátou paměti, jak už to v sérii Amnesia obvykle bývá. Vaším primárním cílem je se z bunkru dostat a zároveň zjistit, co se v bunkru a vaším kolegům vlastně stalo. K tomu vám dopomohou všudypřítomné poznámky, pomocí nichž postupně odkrýváte příběh, který musím uznat, že se mi po celou dobu hraní líbil. Později nicméně zjistíte, že únik nebude úplně tak jednoduchý, a kromě vás se v bunkru nachází také podivné monstrum, které je velmi citlivé na každé sebemenší šustnutí a jemuž nebude úplně jednoduché se vyhnout. Začíná tak boj o přežití, který vyhrajete pouze v případě, že se danému prostředí a situaci přizpůsobíte.
Musím zmínit, že i v Amnesia: The Bunker skvěle funguje prvotní strach z neznáma. Dokud totiž s monstrem nepřijdete poprvé do styku, zůstanete v napětí, co se vlastně stane a co se ve zdejších zdech skrývá. To však platí jenom do té doby, než se příšera před vámi opravdu zjeví. Záhy bohužel zjistíte, že tentokrát není monstrum tolik děsivé, a ani jeho inteligence není na nějaké slavné úrovni.
Zdroj: Frictional Games
Administrativní kancelář je vaše základna
Abychom si ale mohli monstrum detailně popsat, budeme se muset nejprve podívat na samotný bunkr. Jak už jsem v úvodu nastínil, novinku ve hře Amnesia: The Bunker je polootevřený svět, v němž si prakticky můžete dělat, co chcete. Bunkr se dělí na několik částí, přičemž pro vás nejdůležitější místností je tzv. administrativní kancelář v centrální části. Jedná se o jediné místo ve hře (kromě římských tunelů v závěrečné fázi hry), kde si můžete váš herní postup uložit a které nabízí možnost schovat si věci z vašeho inventáře. Zároveň se v ní nachází i generátor, pomocí něhož kompletně ovládáte osvětlení, které je pro postup hrou velice důležité.
Administrativní kancelář vám navíc poslouží i jako základna, ze které se vydáváte do prozkoumávání jednotlivých částí bunkru. A zde přichází ona otevřenost, kterou čtvrtý díl disponuje. Zatímco předchozí hry série nabízely většinou jen předem daný směr, kam jít, The Bunker vám v tomto ohledu nabízí úplnou volnost. Je zcela na vás, zda se z administrativní kanceláře nejprve vydáte do skladu zbraní, technické místnosti či vězení. Postup, jak hru hrát a kam se vydat, nechávají tentokrát vývojáři zcela na hráči, a to i v případě sběru důležitých předmětů či překonávání různých překážek, které nová Amnesia: The Bunker obsahuje. Většinu úkonů lze totiž dělat vícero způsoby, což můžeme popsat například na zamčených dveřích. Pokud máte chuť se třeba podívat do místnosti, která je zamčená, máte několik možností, jak se do ní dostat. Tou první je samozřejmě využití tichého a řekněme oficiálního způsobu, který většinou vede přes různé alternativní cesty, jako jsou zašroubované mříže či prosté uštípnutí zámku. Abyste nicméně mohli zašroubované mříže odstranit nebo zámky s řetězy uštípnout, budete muset nejprve najít odpovídající nářadí. To může nějakou dobu trvat, jelikož většinou pro tyto důležité věci budete muset překonat několik dalších nástrah a překážek. Druhou a potažmo i rychlejší možností, jak se přes zamčené dveře a zámky dostat, jsou výbušné barely, granáty či vaše zbraň. Tento způsob ovšem vydá velké množství hluku, což většinou přiláká do této části bunkru i monstrum. Je tedy potřeba každý váš krok pečlivě promyslet, protože nábojů a výbušných granátů se zase ve hře tolik nenachází a zbytečné plýtvání jimi vám může později spíše ublížit. Raději se tak někdy vyplatí některé překážky alespoň v prvních fázích ignorovat a za každou cenu neotvírat všechny zamčené dveře, pokud to situace vloženě nevyžaduje nebo vám obětování vaší munice nepřinese nějaký větší zisk.
Zdroj: Frictional Games
Funkční generátor je vaše cesta k přežití a úspěchu
Další důležitou součástí v Amnesia: The Bunker je generátor. Pomocí něj, jak už bylo řečeno, ovládáte osvětlení v bunkru, ovšem pozor! Pro funkční osvětlení je třeba držet generátor neustále za chodu pomocí paliva. Pokud toto budete ignorovat, zůstanete ve tmě, což rozhodně nechcete. Světlo je jedna z účinných zbraní proti monstru, jelikož stvoření, které po vás jde, je na něj citlivé, a pokud osvětlení a generátor nebudete pravidelně doplňovat palivem, cesty do hlubin bunkru se vám velice ztíží. Ve tmě je totiž příšera agresivnější a více vnímá okolní zvuky.Palivo se pak ve formě kanystrů nachází po celém bunkru, tudíž najít jej je poměrně jednoduché, a pokud si vytvoříte dostatečnou zásobu, měly by vám v případě, že se nebudete moc zdržovat, nalezené kanystry vystačit na celou dobu hraní. Pokud by se nicméně stalo, že byste se při hraní nějak zasekli a palivo vám došlo, nachází se údržbářské části bunkru sklad paliva, kterým si prakticky odemknete jeho neomezenou zásobu. Tento sklad by tedy měl být (alespoň pro jistotu) primárním bodem, kam se vydat pokud možno co nejspíše, jelikož dostatek paliva pro generátor je stěžejní a hlavně důležitý pro úspěšné dokončení hry. Musím říci, že se mi tento prvek ve hře líbil, jelikož jsem při každé výpravě do hlubin bunkru musel přemýšlet, kam až se vlastně mohu vydat, abych se před zhasnutím stačil vrátit do administrativní kanceláře. Ano, každou vaši cestu musíte pečlivě naplánovat tak, abyste stihli prozkoumat, co chcete, a zároveň se dokázali i vrátit do bezpečné části. Prozkoumávání bunkru je tak zároveň i skvělý závod s časem, který není radno podceňovat. A mohu se přiznat, že se mi tento styl hraní líbil. Pro někoho může být neustálé hledání paliva a doplňování bunkru otravné, ale mně se tento aspekt hry opravdu zamlouval.
Amnesia: The Bunker má i své stinné stránky, a bohužel jich není málo
Abych však novou Amnesii nepřechválil, je tu i několik negativ, a to zásadních, která prostě musím zmínit, Asi tou nejzásadnější je ono monstrum. Příšera vás sice dokáže hodně potrápit a znepříjemnit vám život, ovšem po prvním setkání vlastně zjistíte, že až tak strašidelná není. Za prvé, už po pár setkáních dokážete chování monstra předpovídat, a to díky tomu, že se většinou objeví v té části bunkru, v jaké se zrovna nacházíte vy. Nevím, jestli jsem měl až moc velké štěstí na náhodu, nebo je to dáno AI, ale když jsem vešel do jednotlivých částí bunkru, většinou se po chvilce v té samé lokaci objevilo i monstrum, a bylo úplně jedno, zda jsem dělal rámus, či nikoliv. Pár podobných setkání asi nebude problém, ovšem pokud budete mít takové štěstí jako já, po čase vám schovávačka před monstrem bude připadat spíše otravná než strašidelná.Dalším problémem je vizuální stránka hry, která v žádném případě neodpovídá dnešním standardům. Amnesia: The Bunker sice není nikterak náročným titulem, a dokonce ani nevyžaduje příliš mnoho místa na disku, ale za cenu toho, že po grafické stránce se jedná o značný podprůměr, a takovou hru už v roce 2023 prostě vidět nechci. Dále mi docela vadilo, že se při přechodu z jedné části bunkru do druhé hra vždy na pár vteřin zasekla a načítala lokaci, do které jste chtěli vejít. Tento neduh bych už v roce 2023 rovněž nečekal, nehledě na fakt, že i když se jedná o polootevřený svět, není bunkr nijak rozlehlý, aby nový díl vyžadoval neustále načítání každé lokace.
Třetím zásadním neduhem je herní doba. Pokud nebudete svět v Amnesia: The Bunker příliš prozkoumávat a pojedete čistě jenom po hlavním příběhu, dokážete hru dohrát za nějaké tři až čtyři hodiny, což rozhodně považuji za podprůměr. Já osobně jsem prozkoumával snad všechno, co jsem mohl, ovšem ani tady nebyla herní doba nijak závratná a dohrát čtvrtou Amnesii mi trvalo něco okolo šesti hodin čistého herního času. Vývojáři sice lákají na znovuhratelnost, nicméně její zpracování není taktéž příliš slavné. Znovuhratelnost se totiž vztahuje jen na rozmístěné věci a například kódy k zamčeným skříňkám. V podstatě to znamená, že kanystry nebo léčiva najdete při druhém průchodu na jiném místě než při tom prvním, tudíž nepočítám, že by náhodné generování věcí vystačilo na to, aby si mnoho hráčů novou Amnesii zahrálo znovu. Navíc věcí, které jsou stěžejní pro úspěšné dokončení hry, se náhodné generování netýká, a i při druhém průchodu se nacházejí na totožném místě.
Situaci zachraňuje alespoň skvělé zvukové zpracování
Malou náplastí může být alespoň zvukové zpracování, které je naopak skvělé, a to dost možná i nejlepší v rámci hororovek, jež jsem v poslední době hrál. Každé vrznutí, šustnutí či sebemenší pohyb jde slyšet skutečně intenzivně, a vězte, že i když vám husí kůži nenažene monstrum, dokáže vám malinko podráždit vaše nervy skvělá zvuková stránka, která alespoň zčásti zachraňuje některé nedostatky, jimiž Amnesia: The Bunker trpí. Tím bych řekl, že jsme si o novém díle pověděli asi to nejdůležitější, a nyní nezbývá nic jiného než si titul zhodnotit a udělit výslednou známku.
Nová Amnesia: The Bunker není špatnou hrou. Polootevřený svět, neustálý závod s časem a prozkoumávání jednotlivých částí bunkru jsou skutečně zábavné a chvilkami dokážou vaše nervy potrápit. Některé prvky však atmosféru kazí a největším minusem nového dílu je bohužel i ta nejdůležitější část, kterou je samotné monstrum, jehož byste se za normálních okolností měli bát. To se ale úplně neděje a po čase vám přijde jeho přítomnost spíše otravná, než aby vám naháněla nějakou větší hrůzu. Za nás, za Gaming Professors, dávám novému dílu sedm bodů z deseti.
