Vidím to jako včera, když jsem před dvaceti lety vzal do ruky svůj první komiks. Byl to tedy sice Kačer Donald a hned po něm Méďa Pusík, ale přineslo mě to na cestu, ze které už nebylo úniku. Jednoho dne jsem v knihovně objevil Soudce Dredda a Loba a u toho bylo malé logo Crew, v tu chvíli jsem věděl, že každý rok budu mít nějaký ten super komiks k přečtení. Po 25 letech se nám nakladatelství rozhodlo připravit ke svým narozeninám jednu sbírku jménem 2000 Crew, která obsahuje už skoro zapomenutá díla z těch dávno vyprodaných čísel, a my si nyní, aby vznikla recenze, tato díla pořádně zhodnotíme.
Ono toho totiž nakladatelství vydává už tolik, že oblíbený magazín Crew byl stažen ze světa a na českých bazarech se za některé kousky můžete slušně plácnout přes kapsu. Oslava nám ale přinese vzpomínky, a to v podobě hned několika jednohubek. Dospělé komiksy jsem našel právě u Crwe a některé z nich si můžu připomenout v tomto skvělém kolektivním vydání.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Sean Philliphs
Dermot Power
Simon Bisley
Crew
2000 Crew
Petr Litoš
216
barevný
pevná
červen 2022
9788076791978
první
Zdroj: Crew
Soudce Dredd jako naprosto fantastický otvírák
To je to hlavní jméno, které se nám do souboru dostalo, a já musím říct, že je to neskutečné hraní na nostalgickou notu, kdy se objevovaly tenkrát ještě drsné a silně neortodoxní komiksy, které se snad ničeho nebály. Soudce Dredd nám přinese hned tři šílené povídky, které nejednomu čtenáři musí byť minimálně hnout žlučí, protože to, co například vytáhli autoři v první povídce Maestro Prdelini z řiti prohledávaného, je skutečně představení zdarma, které jsem si asi chtěl tak trochu nechat ujít.
Ostatně, je to Dredd, takže jeho poutavá kresba, která se neštítí detailů a ukazuje, jak dokáží barvy rozzářit byť i tu nejholejší řiť, je prostě nepřekonatelná. V druhé povídce Soudce Dredda tu máme velice oblíbený příběh se Santa Clausem. Ostatně sestřelení neznámého vznášedla je dodneška velice vtipnou a brutální svačinkou, která musela rozplakat každého caparta, co čekal dáreček. Obě dvě povídky jsou navíc extrémně krátké a jenom čtenáře navnadí k tomu, aby si přečetl, co všechno 2000 Crew nabídne!Do třetice je tu opět soudce Dredd, který se tu představuje konečně v plnohodnotném příběhu, a ne kratičké pochutince. Egyptská kniha mrtvých (tak se komiks jmenuje) přenáší Dredda do Luxoru, kde se setká s dalším soudcem, tzv. hovadem, luxorskou jedničkou Ramesesem.
Podíváme se tak, jak brutální Dredd hodnotí práci svých kolegů, navštíví podivná místa, zabije pár mumií, zaplave si ve vnitřnostech a samozřejmě vyřeší jednu další velkou záhadu. Prostě podmanivý Dredd, jak má být. Brutalita, sprostota, vulgárnost a bezemocionálnost legendy Mega-City 1 je dechberoucí a nastavuje laťku zatraceně vysoko.
Zdroj: Crew
Sinister a Dexter doplnění Misionářem
Po Soudci Dreddovi se objevuje dvojice zabijáků Sinister a Dexter. Jejich příběhy jsou postavené především na dialozích, které si tito dva dokáží mezi sebou vyměňovat. Musím se přiznat, že jsem na tyto dva narazil poprvé před deseti lety a tenkrát mi moc nesedli. Nejspíš jsem mezitím trošku vyzrál a musím říct, že jsem si ve všech třech přiložených povídkách, Gramatyka, Nervóza Rex a Čekání na kokota, užil snad každou stranu textu.
Ačkoliv jsou všechny tři jejich povídky dlouhé asi jako první dvě povídky u Soudce Dredda, jde vidět, že chemie, kterou tito dva mají, je jedna z těch nejlepších, a výrazná inspirace hlavní dvojice z Pulp Fiction v podání Samuela L. Jacksona a Johna Travolty z každé stránky doslova smrdí na sto honů. Překvapivě ani nevadí grafický přechod mezi Dreddem a Sinisterem s Dexterem, všechno působí tak nějak přirozeně, a to se jedná o dvě odlišné scény. Pokud máte ale rádi břitký humor a příběhy víceméně o ničem, Čekání na kokota je vaše ranní káva, protože když si dva, řekněme, vulgární násilníci povídají doslova o ničem, zabaví tím nejednoho čtenáře.
Dva vrahy doplňuje Misionář. Ten vám nejspíš mohl utéct, ale jedná se o příběh jednoho takového zvláštního kazatele. V přiložené povídce Kainovo znamení (anglicky Salvation) se vydává do města mutantů, kde se rozhodl vyřešit problém s hříšníky. Misionářův příběh je v tomto případě pouze doplněním už tak rozjetého lamba, který ale spíše sekunduje předchozím povídkám a tvoří prostor k přípravě na tu poslední, která zabírá skoro polovinu komiksu.
Zdroj: Crew
Devlin Waugh, homosexuální upír
Poslední a největší část komiksu je věnována Devlinu Waughovi, který je takovou lahůdkou pro fajnšmekry. Má ale hodně společného se Soudcem Dreddem, začal totiž vycházet v roce 1992, právě v prvním čísle Judge Dredd Magazine. Tato postava, od které si pravděpodobně nechcete nic slibovat, vás naprosto pohltí a překvapí.
Hororový masakr ve vězeňském komplexu jménem Aquatraz (kde se tvůrci asi inspirovali) v povídce Krvavá lázeň je naprostá šílenost. Zombíci, příšery, Devlin. To je kombinace, na kterou, přiznám se, jsem nebyl v žádném případě připraven. Šílené scény, kde se mísí brutální zabíjení s elegancí mocného upíra, jsou něco neuvěřitelného. Navíc je to všechno doplněno nádhernou kresbou, která jenom podtrhává už tak naprosto skvostný příběh, ostatně „Těžké prachy a rychlá perverze…“ je naprosto výstižný popis celé této postavy.
Já k tomu nemám co více asi dodat. Naprosto skvělá a perfektně promyšlená kombinace, od příběhů až po jejich kresbu a tematiku. Násilné příběhy s břitkým, ale kvalitním humorem, podtržené naprosto strhující kresbou, která k sobě perfektně ladí, i když je u každého komiksu jiná. V souboru možná trošku překáží Misionář, ale to je naprosto přehlédnutelná maličkost. Jediné, co tak skutečně vytknu, je, že celé souborné vydání je především o násilí, což mi trošku ubírá z plného počtu možných bodů z recenze.
