2000 Crew – úvodka

2000 Crew – děkujeme za 25 let přinášení veškeré té zábavy

25. 7. 2022
 

Vidím to jako včera, když jsem před dvaceti lety vzal do ruky svůj první komiks. Byl to tedy sice Kačer Donald a hned po něm Méďa Pusík, ale přineslo mě to na cestu, ze které už nebylo úniku. Jednoho dne jsem v knihovně objevil Soudce Dredda a Loba a u toho bylo malé logo Crew, v tu chvíli jsem věděl, že každý rok budu mít nějaký ten super komiks k přečtení. Po 25 letech se nám nakladatelství rozhodlo připravit ke svým narozeninám jednu sbírku jménem 2000 Crew, která obsahuje už skoro zapomenutá díla z těch dávno vyprodaných čísel, a my si nyní, aby vznikla recenze, tato díla pořádně zhodnotíme.

Ono toho totiž nakladatelství vydává už tolik, že oblíbený magazín Crew byl stažen ze světa a na českých bazarech se za některé kousky můžete slušně plácnout přes kapsu. Oslava nám ale přinese vzpomínky, a to v podobě hned několika jednohubek. Dospělé komiksy jsem našel právě u Crwe a některé z nich si můžu připomenout v tomto skvělém kolektivním vydání.

Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:

Sean Philliphs
Dermot Power
Simon Bisley
Crew
2000 Crew
Petr Litoš
216
barevný
pevná
červen 2022
9788076791978
první

Zdroj: Crew

Soudce Dredd jako naprosto fantastický otvírák

To je to hlavní jméno, které se nám do souboru dostalo, a já musím říct, že je to neskutečné hraní na nostalgickou notu, kdy se objevovaly tenkrát ještě drsné a silně neortodoxní komiksy, které se snad ničeho nebály. Soudce Dredd nám přinese hned tři šílené povídky, které nejednomu čtenáři musí byť minimálně hnout žlučí, protože to, co například vytáhli autoři v první povídce Maestro Prdelini z řiti prohledávaného, je skutečně představení zdarma, které jsem si asi chtěl tak trochu nechat ujít.

Ostatně, je to Dredd, takže jeho poutavá kresba, která se neštítí detailů a ukazuje, jak dokáží barvy rozzářit byť i tu nejholejší řiť, je prostě nepřekonatelná. V druhé povídce Soudce Dredda tu máme velice oblíbený příběh se Santa Clausem. Ostatně sestřelení neznámého vznášedla je dodneška velice vtipnou a brutální svačinkou, která musela rozplakat každého caparta, co čekal dáreček. Obě dvě povídky jsou navíc extrémně krátké a jenom čtenáře navnadí k tomu, aby si přečetl, co všechno 2000 Crew nabídne!Do třetice je tu opět soudce Dredd, který se tu představuje konečně v plnohodnotném příběhu, a ne kratičké pochutince. Egyptská kniha mrtvých (tak se komiks jmenuje) přenáší Dredda do Luxoru, kde se setká s dalším soudcem, tzv. hovadem, luxorskou jedničkou Ramesesem.

Podíváme se tak, jak brutální Dredd hodnotí práci svých kolegů, navštíví podivná místa, zabije pár mumií, zaplave si ve vnitřnostech a samozřejmě vyřeší jednu další velkou záhadu. Prostě podmanivý Dredd, jak má být. Brutalita, sprostota, vulgárnost a bezemocionálnost legendy Mega-City 1 je dechberoucí a nastavuje laťku zatraceně vysoko.

Zdroj: Crew

Sinister a Dexter doplnění Misionářem

Po Soudci Dreddovi se objevuje dvojice zabijáků Sinister a Dexter. Jejich příběhy jsou postavené především na dialozích, které si tito dva dokáží mezi sebou vyměňovat. Musím se přiznat, že jsem na tyto dva narazil poprvé před deseti lety a tenkrát mi moc nesedli. Nejspíš jsem mezitím trošku vyzrál a musím říct, že jsem si ve všech třech přiložených povídkách, Gramatyka, Nervóza Rex a Čekání na kokota, užil snad každou stranu textu.

Ačkoliv jsou všechny tři jejich povídky dlouhé asi jako první dvě povídky u Soudce Dredda, jde vidět, že chemie, kterou tito dva mají, je jedna z těch nejlepších, a výrazná inspirace hlavní dvojice z Pulp Fiction v podání Samuela L. Jacksona a Johna Travolty z každé stránky doslova smrdí na sto honů. Překvapivě ani nevadí grafický přechod mezi Dreddem a Sinisterem s Dexterem, všechno působí tak nějak přirozeně, a to se jedná o dvě odlišné scény. Pokud máte ale rádi břitký humor a příběhy víceméně o ničem, Čekání na kokota je vaše ranní káva, protože když si dva, řekněme, vulgární násilníci povídají doslova o ničem, zabaví tím nejednoho čtenáře.

Dva vrahy doplňuje Misionář. Ten vám nejspíš mohl utéct, ale jedná se o příběh jednoho takového zvláštního kazatele. V přiložené povídce Kainovo znamení (anglicky Salvation) se vydává do města mutantů, kde se rozhodl vyřešit problém s hříšníky. Misionářův příběh je v tomto případě pouze doplněním už tak rozjetého lamba, který ale spíše sekunduje předchozím povídkám a tvoří prostor k přípravě na tu poslední, která zabírá skoro polovinu komiksu.

Zdroj: Crew

Devlin Waugh, homosexuální upír

Poslední a největší část komiksu je věnována Devlinu Waughovi, který je takovou lahůdkou pro fajnšmekry. Má ale hodně společného se Soudcem Dreddem, začal totiž vycházet v roce 1992, právě v prvním čísle Judge Dredd Magazine. Tato postava, od které si pravděpodobně nechcete nic slibovat, vás naprosto pohltí a překvapí.

Hororový masakr ve vězeňském komplexu jménem Aquatraz (kde se tvůrci asi inspirovali) v povídce Krvavá lázeň je naprostá šílenost. Zombíci, příšery, Devlin. To je kombinace, na kterou, přiznám se, jsem nebyl v žádném případě připraven. Šílené scény, kde se mísí brutální zabíjení s elegancí mocného upíra, jsou něco neuvěřitelného. Navíc je to všechno doplněno nádhernou kresbou, která jenom podtrhává už tak naprosto skvostný příběh, ostatně „Těžké prachy a rychlá perverze…“ je naprosto výstižný popis celé této postavy.

Já k tomu nemám co více asi dodat. Naprosto skvělá a perfektně promyšlená kombinace, od příběhů až po jejich kresbu a tematiku. Násilné příběhy s břitkým, ale kvalitním humorem, podtržené naprosto strhující kresbou, která k sobě perfektně ladí, i když je u každého komiksu jiná. V souboru možná trošku překáží Misionář, ale to je naprosto přehlédnutelná maličkost. Jediné, co tak skutečně vytknu, je, že celé souborné vydání je především o násilí, což mi trošku ubírá z plného počtu možných bodů z recenze.

Klady
  • skvěle zvolené příběhy
  • kvalitní kresba
  • dobrý humor
  • vyváženost jednotlivých kapitol
Zápory
  • téma násilí je stěžejní a brání vyniknout ostatním
Infobox
0.0

Doporučujeme

Patrik Klicman

Milovník her s pořádným příběhem už od prvního releasu Age of Mythology, ke kterému se dostal náhodou jako malý devítiletý kluk. Nyní je to spíš herní konzerva, která má dilema u každé nové hry, jestli ji vůbec má spustit. Jinak se jedná o vášnivého čtenáře knih a komiksů, hráče Dračího doupěte, duševního sběratele herních figurek a milovníka grilování.

Sledujte nás:

© 2024 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.