Mnoho kuchařů vždycky polévku přesolí. Tento naprosto výstižný a geniální nápis patří ke hře Pot Pourri od Anandy Stimm a Floriana Myerhofera. Na starosti ji má společnost Piatnik, především její vídeňská pobočka (což asi část z vás uhádla díky jménům autorů), a díky ní mohla vzniknout recenze na deskovku, která svou kreativitou překvapila každého hráče. Kdo by si taky nechtěl na tu jednu hru pořádně zavařit.
Ono totiž když se do vašeho bistra vydává sám velký kritik Gustav Germ a rozdává ty svoje hvězdičky, je přece samozřejmé, že byste jednu taky chtěli (ne jako u Pohlreicha, ale skutečnou). Přece jenom, tyto hvězdy by mohly přinést úspěch i na mezinárodní úrovni. Bohužel pro vás, nevaříte v bistru sami, ale jsou tam další kuchaři, kteří budou chtít ukázat svůj um. Je proto na čase se poprat o hrnec i pokličku a připravit ten veleúspěšný recept za hvězdičky.
Příprava hry je skutečně jako v kuchyni
Jelikož hra je minimálně pro tři hráče (a maximálně pro pět), připravíte si tři hrnce a na jeden z nich položíte pokličku. Hrací deska by se měla dle pravidel dát za hrnce, ale pro přehlednost si ji můžete dát klidně doprostřed stolu. Následně zamícháte pět destiček s menu, aby na ně nikdo neviděl, a položíte je v libovolném pořadí lícem nahoru na jejich určený stojan.
Přichází čas si vzít kuchařskou knihu a hrací figurku ve stejné barvě, kterou umístíte na servírovací tác na hrací desce. Poté vezmete karty s přísadami, pořádně je promícháte a každému hráči dvě rozdáte. Další čtyři přísady vyložíte lícem nahoru pod hrnce. Tyto karty jsou něco jako free-to-take, tedy kdo chce, tak si ji prostě vezme. Zbytek se položí do lízacího balíčku.
Poslední částí přípravy je recepty dobře zamíchat a každému tři rozdat. Dva si poté vyberete a vložíte je po jednom na stránky do vaší kuchařské knihy. Recept, co jste si nevybrali, položíte na odkládací hromádku. Zbytek položíte do balíčku na lízání.
Začínáme vařit!
Vezmete dvě přísady (je jedno, jestli z ruky, volně ze hry, nebo to nakombinujete). Důležité je zde také upozornění, že je jedno, kolik karet v ruce máte – pokud jste profesionální sysel, můžete mít klidně v ruce celý balíček (což sice nejde, ale stejně). Pokud dojde lízací balíček, opět se zamíchá a jede se znovu. Pokud by byly volně sebratelné přísady k ničemu, což se může stát, můžete na začátku vaší akce všechny přísady obnovit. Poté vyložíte dvě přísady a rozjedete vaření jejich položením do nezakrytého hrnce, tj. toho, kde není poklička (nebo budete vyčůraní a dáte do každého hrnce jednu). Jediným omezením je, že do hrnce se vejde maximálně šest přísad – potom je naplněný a může se servírovat pokrm, který z něj klidně i náhodně vyšel. Ono z něj totiž vždycky nějaký ten pokrm vyjde. POZOR! Pokud je na nějakém hrnci poklička, nesmí se použít, dokud se poklička nepřendá. Ostatně ještě platí pravidlo, že jakmile je hrnec plný, je na čase servírovat a poklička se z něj stejně přendat nesmí.
Následně můžete měnit recepty. Z hromádky receptů si náhodně vylosujete dva nové a z vaší kuchařky dva staré prostě sundáte. Tento počet byste měli mít v kuchařce vždycky. Váš tah poté končí a je na řadě další hráč.
Co dělat, když tedy naplníme hrnec?
Je přece na čase servírovat! V tomto případě platí následující pořadí:
1) Uplatnění receptu, vyhodnocení a líznutí
2) Kdo s námi vaří? Vždycky někdo
3) Pokud je nutné, vyměnit destičky na menu
4) Samozřejmě uklidit kuchyň a doplnit recepty
Ještě je také důležité uplatnit váš recept. To se dělá ihned po doložení poslední ingredience do hrnce. Vyndáte recept a porovnáte ho s tím, kolik stejných a důležitých přísad je v hrnci. Řekněme, že s vaším receptem je shodných pět ze šesti potřebných přísad. Posouváte se tak vpřed v gurmánském žebříčku o sedm polí. Toto pořadí se mění dle shodných přísad. Platí zde ale pravidla, že pokud máte jenom jednu shodnou přísadu, máte prd a je to k ničemu.
Pokud jste byl ten hráč, který vložil poslední přísadu do hrnce, a už jste se vyhodnotili, přichází s vyhodnocením další hráč, který hraje po vás. Je zde ale několik výjimek. Na jeden hrnec se uplatňuje jen jeden recept. Hádat se o uplatnění můžete jenom, pokud je dvě a více přísad vašich. Vyhodnocené recepty zůstanou před vámi do konce hry a už se nevrací do odkládacího balíčku. Ještě je tu taková vychytávka ohledně výměny destiček na menu. Na hrací desce jsou tři políčka s gurmánskými hvězdičkami. Ten kuchař, který jako poslední přesune svou figurku na takové políčko, případně přes něj přejde, může změnit pořadí destiček na stojanu z menu. Vybere tak dvě libovolné destičky a změní jejich místa. Na konci hry se totiž uplatňují i speciální hvězdičky za karty s recepty z různých kuchyní, o těch vám ale povím níže.
No, a nakonec je tu samozřejmě úklid. Všichni jsou najedení, někteří možná i spokojení, a všechny použité přísady v hrnci se odkládají na hromádku. Hotovo, šmitec. Celkově hra končí ve chvíli, kdy se uplatní šestý recept ve hře. Zní to vcelku rychle, že? Bohužel jedna hra trvá kolem třiceti minut, a pokud je vás plný počet a jste hádaví, klidně se můžete vydeptávat hodinu a půl. Pozitivně ale mohu říct, že tento časový údaj jsme nepřekročili.
Co to vlastně vaříte?
To je, Gordone, naprosto fantastická otázka! Ve hře je hned pět různých druhů kuchyní – asijská, americko-mexická (Tex-Mex), francouzská, středomořská a k mému překvapení i slovanská. Každá kuchyně obsahuje jedenáct různých pokrmů. Navíc to má ještě jednu obrovskou výhodu: nevíte, co budete s vaším partnerem vařit? Otevřu si meníčko bistra Pot Pourri a náhodným prstem si vyberu. Ostatně posuďte sami, jaké mňamky tam jsou k nalezení.
Z Asie do hry dopluly například Tom Yam Gung, což je thajská ostrokyselá polévka, Pepes Ikan, parmice po indonésku dušená v banánovém listu, nebo Gan Bian Beef, hovězí maso po sečuánsku. Z Tex-Mexu (překvapivě Američani totiž moc jídel kromě hot dogu, který je také k nalezení, nemají), takže si můžete udělat Jambalayu nebo Empanadas. Francouzské recepty zastupuje milovaný myšák Ratatouille nebo Coq au vin, což je kuřecí na červeném víně. Středomořskou kuchyni zastupuje Pella, Gnocchi Bolognese nebo Gazpacho.
No, a tu nám nejspíše nejbližší slovanskou představuje Bramboračka, což, kdybyste nevěděli, je česká bramborová polévka, Crni Rižot, tedy rizoto s chobotnicemi, nebo Brodet, istrijský rybí guláš. Autoři hry se v rozmanitosti jídel skutečně vyřádili a můžete tam najít od známých klasik po různá překvapení. Ostatně je jediná škoda, že je nevaříte v realitě, ale pouze pomocí herních kartiček.
Je na čase spočítat hvězdy, kdo je hoden nasytit Gustava Germa?
Právě byl uplatněn šestý recept a je na čase počítat. Seřadíte všechny nasbírané karty s recepty podle barev dle příslušné kuchyně. Poté vynásobíte počet karet z dané kuchyně hodnotou hvězdičky znázorněné na hrací desce vedle destičky s menu, která odpovídá kuchyni. Následně jenom posunete své figurky o tolik políček, kolik udává váš celkový výsledek. Vítězem je ten, kdo je na stupnici nejdále.
Pokud je shoda, uplatňují se karty s receptem od hráčovy vlastní barvy. Kdo se poté dostane dál, vítězí. Pokud je i přesto remíza, což je malá, minimální šance, ke které jsme se skutečně nedostali, o vítězství by se měli podělit všichni hráči, kteří se na remíze podíleli.
Do toho všeho Pot Pourri naprosto fantasticky vypadá, není zbytečně obrovská a je krásně barevná. Jakmile máte za sebou první dvě tři hry, je navíc extrémně jednoduchá. Někomu by možná mohlo vadit, že je minimálně pro tři hráče, ale pokud si trošku upravíte pravidla, můžete si samozřejmě zahrát i ve dvou, ostatně tomu nic nebrání.
Jednoduchá, skvělá a nádherně vypadající desková hra, kterou místy sráží dolů pouze počáteční nechápavost, občasná zbytečná nepřehlednost na hrací desce (které se bohužel vyhnout nedá, ale jste v kuchyni, co čekáte) a samozřejmě rivalita mezi spoluhráči. Není to tak hra, ze které se posadíte úplně na zadek, ale hra, u které si odpočinete. Navíc ani nemusíte vymýšlet jídlo na uvaření – prostě si jedno vylosujte, máte na výběr z pěti kuchyní.
