Když v září 2015 vyšel zatím poslední díl legendární strategické série Heroes Might and Magic s ještě jedním datadiskem Trial by Fire, fanoušci byli především zklamaní. Hra se neskutečně sekala, padala a nefungovalo na ní snad vůbec nic. Tyto problémy odradily nejednoho hráče, včetně mě samotného, který sérii neskutečně hltá už od dětství. Když se tak naskytla možnost, aby vznikla recenze na tento poslední díl, neváhal jsem. Jen jsem doufal, že všechny problémy se vyřešily a dočkám se aspoň trošku příjemného hraní, jako u Heroes V a Heroes VI. Po těch letech můžu říct, ano, Might & Magic Heroes VII stojí to za to.
Jako když přesadíte stromek na zahradě
Vývojáři se s Might & Magic Heroes VII totiž celou dobu plánovali vrátit ke svým kořenům. To se jim i částečně povedlo, vytáhli to nejlepší ze starých Heroes II a především Heroes III z roku 1998, která je dodneška považována za nejlepší hru v celé sérii. Bohužel v porovnání s ní je i tento nejnovější díl stále horší a svého předchůdce nepřekoná.
Přesto se také oddělila od dílu Heroes VI a snaží se hráčům vše co nejvíce zjednodušit. Dočkáme se sedmi různých frakcí (s datadiskem Trial by Fire). Setkáme se s Azylem (lidmi), o jejichž hlavním představiteli Ivanovi je vlastně celý příběh, sylvánskými a mořskými elfy, temnými elfy, čaroději ze Stříbrných měst, nekromanty z Hereshe, orky a v rozšíření i s trpaslíky. Oproti předchozím dílům tak zmizely národy Pekla (démoni) a Nagové z šestého dílu. To ale neznamená, že na ani jednoho z nich vůbec nenarazíte. Pár démonů se dá na mapě najít jako neutrální jednotky, stejně jako nagské příšerky kappa. Na zmizelé frakce je tam tak alespoň okrajový odkaz.
Might & Magic Heroes VII má příběh v příběhu v příběhu
Stejně jako vždy, singleplayerová kampaň je naprostý skvost. Nyní se ji tvůrci rozhodli ještě více posunout a upravili především její příběhový charakter. Sešla se rada mocných zástupců svých ras, aby radila vévodovi Ivanovi z rodu Gryfa, jak má získat trůn Sokolí říše. Objevuje se tak elf Lasir, ork Kente nebo Ivanova nemrtvá teta Anastázie a snaží se vévodovi poradit, co a jak má dělat.
Dělají to tak, že vypráví Ivanovi příběhy z dávné minulosti, aby si z nich vzal vévoda nějaké to ponaučení. Například čarodějka Tanis, zástupkyně Stříbrných měst, vypráví o lásce, nejen romantické, ale i rodičovské. Anastázie má příběh o touze zachránit vše, co lze. Andělka Murazel zase mluví o tom, jaké to vlastně je bojovat za správnou věc.V rozšíření Trial by Fire se naopak trpaslice Vilma vydává za Ivanem, nyní už vládcem Gryfí říše (tedy pět let po událostech základní hry), aby císařovi řekla, že trpaslíci nyní budou ohrožovat jeho říši a ona se snaží zabránit globálnímu konfliktu. Každopádně rozšíření i základní hra udržují stejný model, kdy po odehrání kampaní (v základní hře minimálně dvou, v rozšíření trpaslíků) se dostáváte k sólo kampani vévody Ivana. A s ním musíte hru dohrát.
Upřímně, mně tento vyprávěcí styl naprosto uchvátil. Oproti třeba Heroes V, kde příběhy jedou všechny spolu lineárně, se zde díváme do minulosti světa Might and Magic a můžeme si zažít hned několik příběhů, seznámit se s více hrdiny a skutečně získat i nějaké to ponaučení do života. Ono když různí vypravěči řeší svoje dějiny, je nádherně ukázána i manipulace s narativem.Když třeba Tanis vypráví o pronásledování orků, které sami mágové stvořili, tak se nekaje, nicméně zaměřuje se na závěr, kdy se za ně postavila nejvyšší čarodějka. Orkové se zase nevykreslují jako krvaví bojovníci za svobodu, ale jako hrdí válečníci, kteří dělali, co museli. Nekromanti zde neničí řád světa, ale jsou utlačovanými chudáčky kvůli náboženství. Naprosto perfektní. Nehledě na to, že v závěrečné kampani základní hry se poté Ivan sám rozhoduje, co si v některých chvílích vybrat.
Mapa je konečně ve 3D a hrady se vrací do 2D
Já vím, že 3D vykreslování map už bylo používáno ve hře Heroes 5. Až v sedmém díle jsou však mapy reálnější a přehlednější. Sice z počátku vydání hry to byl jeden velký problém, ale dnes jsou mapy naprosto bez problémů a můžete si na nich vychutnat naprosto vše. Navíc se kamera na jednotlivých místech vůbec nezasekává, což je další skvělé znamení, že se hra alespoň „dopracovala“.
Stále je ale občasný problém v temných lokacích. Především v kampani za Temné elfy trávíte podstatnou část hraní v podzemí a to je stále občas hraní na slepou bábu. Jednu mapu jsem hrál o dvacet minut déle, protože jsem neviděl pěkně ukryté schodiště na kraji mapy. Ale fajn, beru to, stane se.
Vrací se také jednoduché 2D zobrazování hradů. Nekroužíte zde jako v pátém díle kolem dokola a nemůžete si prohlížet vše. Nyní vyberete budovu, postavíte a máte hotovo. Na krásném nehybném obrázku se domaluje další část a není co více řešit. Objevuje se i vybírání si ze dvou možných staveb, stejně jako ve čtvrtém díle série. Můžete tak mít například buď příkop, nebo alchymistickou laboratoř.Příjemnou změnou je i skill tree u hrdinů. Zatímco v šestém díle jste si vybírali jednoduše A/B, jednodušeji válečník/mág, nyní se dostáváte do nádherně zpracovaného kola zkušeností, které vám jasně a přehledně odhaluje nové a možné schopnosti, včetně těch nejlepších, pro vašeho hrdinu. Od tvůrců se jedná o skvělý tah. Horší je to u přesunu artefaktů. Zde se hra stále občas bugne v momentě, kdy se vám skutečně hodí rozdílná čapka nebo magická hůl místo meče. Občas se totiž stane, že oba artefakty zmizí do odpadiště dat.
Je to stále skvělá tahovka s dobrou hudbou
To, na čem je Heroes postavený, je přece jenom šachovnice a tahové souboje. Heroes VII to v mých očích pouze více vyšperkoval. Naprostá přehlednost, nádherně přednastavené schopnosti, výhody i nevýhody. Obranné bitvy nabraly naprosto jiný rozměr a soupeř se dá skutečně porazit i s minimální armádou – tak velkou výhodu příkop a zdi nabízí. Objevuje se také konečně možnost Rychlé bitvy. Tady jenom kliknete, AI si to s vaší armádou odmlátí za vás a nemusíte se o nic starat. Jasně, z 99 % to počítač zahraje hůř než vy a s většími ztrátami, ale je zde stále faktor ušetřeného času. Například v dobývání malých pevností bez hrdinů se vám nechce ztrácet čas s obrovskou armádou kvůli dvaceti obranným kušníkům, které zabije úderem i sám hrdina. Rychlé bitvy jsou super, kvalitní a rychlé řešení.
Studio Limbic Entertainment se vytáhlo i s hudbou, kterou do hry vložilo. Když hrajete za Stříbrná města, máte pocit, jako když jste napůl v Harry Potterovi a napůl že čtete příběhy Tisíce a jedné noci. U Azylu nenápadně převažuje pocit z filmu Dračí srdce a u trpaslíků zase jako kdybyste právě opustili kovárnu cestou do hospody. Hudební vložka se tak dá popsat jedním slovem jako epická.
Ztracené příběhy a vlastní scénáře
Hra se navíc rozšířila ještě o tzv. Ztracené příběhy Axeothu. Jedná se o krátkou kampaň, ve které se vrátíte zpátky do doby Heroes IV, kde s Genevieve a Pherlonem odkrýváte tajemství na Zlomených ostrovech. Objeví se tak pár nových hrdinů, artefaktů a starších písní z dřívější hry. Ke ztraceným příběhům se dostanete po zakoupení základní hry, s datadiskem Trial by Fire už to není tak snadné.Ačkoliv se jedná o velice krátký datadisk, ve kterém je pouze osm nových misí, není samostatně hratelný. Jestli si tedy chcete užít příběhy světa Might and Magic více, musíte koupit nejlépe Ultimate Edition, abyste to měli všechno. Naštěstí na Uplay bývá tato edice pravidelně ve slevě, takže dobře pro nás.
Horší je to s multiplayerem – ten je dneska mrtvý. Já jsem si prostě soupeře nenašel, a co víc, stále mi hapruje spojení s Ubisoft Connect. Většinou stačilo resetovat hru a podle návodů na fórech ji trošku poupravit, bohužel je to stále problém, který přetrvává. Ono totiž spojení s cloudem se občas taky může jen tak od sebe smáznout a vy můžete přijít o x hodin hraní, jako třeba já. No, a nakonec to nejlepší, v bonusech je Heropedia.
V té nejenže najdete informace a příběhy všech hrdinů, kteří se v Might & Magic Heroes VII objevují, ale tato encyklopedie se sama doplňuje podle toho, jak momentálně hrajete. Kupříkladu za Tomáše Vlka začínáte s jedním odstavcem a končíte se dvěma nádherně popsanými stranami s jeho životním příběhem. Navíc se v Heropedii ukazují i dějiny světa Might and Magic a detailní ukázky všech jednotek nacházejících se ve hře. Tento lahodný bonus se tvůrcům skutečně povedl.
Není to stejný průšvih, jako když hra vyšla, ale pravděpodobně jeden z nejlepších dílů celé série Heroes of Might and Magic. Jakmile se totiž vyřešily všechny problémy, objevila se tu skvělá tahová strategie, která má kvalitní soundtrack, hezký vizuál a především dokonalý příběh. Pokud jste tedy na hru před lety zanevřeli stejně jako já, změňte názor a koukejte si ji užít.
