Lidé mezi sebou bojovali již od nepaměti. Podle mnoha teorií člověk než zjistil, že kámen se dá použít jako pracovní nástroj, jej nejdříve použil ve snaze usmrtit jiného člověka. Za tu dobu válčení prošlo velkým vývojem. Dnes se utkávají supermoderní zbraně s perfektně vycvičenými bojovníky a těžkou technikou, která udělá mnoho práce sama. Jaké to je, vést moderní válku, vám ukáže Line War, a to jinak, než jak jste zvyklí.
Jde to i bez příběhu
Titul Line War, za nímž stojí Studio Centurion, které je tvořeno pouze dvěma členy, je rozhodně neobvyklá hra. Na první pohled se jeví jako klasická real-time strategie, avšak záhy po spuštění zjistíte, že i když se jedná o princip RTS, je zde přece jen velký rozdíl.
Hra nemá žádný příběh nebo kampaň a jedná se čistě o multiplayerovou záležitost. Vývojáři se již od začátku vývoje a i po vydání hry soustředili čistě na hru více hráčů, a to v provedení PvP s tím, že je momentálně dostupný online režim 1v1. V budoucnu však má být tento režim rozšířen i na možnosti 2v2 a 3v3 a zároveň vývojáři plánují i online turnaje.
Dalším režimem je sandbox, ve kterém si hrajete, jak chcete. Ze začátku si zvolíte mapu, kterou si můžete vygenerovat s tím, že bude mít i své specifické číslo. Když si toto číslo zapamatujete a následně při opětovném hraní použijete, zobrazí se vám přesně ta mapa, kterou jste hráli. V sandboxu můžete hrát sami nebo si můžete zvolit ještě jednoho hráče. Tito dva hráči jsou na jednom PC s tím, že mezi nimi jednotlivě přepínáte. To je vhodné, abyste se z praktického hlediska lépe seznámili se hrou a vyzkoušeli si, jaká jednotka je jak silná, co na koho funguje, a prostě vše lépe pochopili.
Bohužel zde není varianta, která mi osobně dost chybí, a to je hrát sandbox proti AI protivníkovi. Hra tedy postrádá klasický režim skirmish, což je velká škoda. Najít online protihráče je totiž poměrně sázka do loterie, protože hru moc hráčů online nehraje. Když už nějakého najdete, coby nováček budete nacházet stále ty samé ostřílené vlky.
Line War je hra plná „lajn“, a to doslova
Že něco není tak úplně klasické jako u běžných RTS, vám může napovědět i prosba vývojářů, abyste si zahráli tutoriál. Pokud odmítnete, vývojáři vás ještě jednou důkladně poprosí o jeho absolvování. Hned po jeho spuštění (nebo i když spustíte online hru či sandbox) pochopíte proč. Ve většině RTS her je klasické klikání pro označení a zadávání příkazů. Tady se jede na „lajny“. Hra umožňuje hráčům téměř úplně vynechat ekonomický mikromanagement a soustředit se na kreslení příkazů a provádění strategií, které srazí protivníky na kolena. Někdy se však u vojáků stane, že ignorují daný nákres a jdou dál nebo sejdou z cesty. Sice je to zhruba jeden voják ze třiceti, ale v této hře může i jeden voják rozhodnout. Tím spíše, když vás tento voják nechtěně prozradí.
A jak to vlastně funguje? Inu, jak jsem již nastínil, v tomto titulu neovládáte jednotky přímo tím, že byste je vybrali a dali jim příkazy. Přímé příkazy můžete zadat pouze v případě produkce budov, ale k tomu se vrátím.
Nejprve je potřeba se seznámit se třemi hlavními prvky hry, kterými jsou příkazy, výstavba a produkce. Příkazy, jak již název napovídá, obsahují možnost vybrat všechny jednotky, nebo jen pozemní, vzdušné či námořní, a zadat jim pomocí nakreslení „lajny“ směr, jakým se mají pohybovat, případně shromažďovací bod. Příkazy tedy nejsou samy o sobě jasným povelem, ale určení směru přesunu, cíle, kde zaútočit, anebo nakreslení obranné linie. Tím tak určujete, co mají vaše jednotky dělat.
Produkce jako základ úspěchu
Můžete vytvořit i několik cest. Představte si, že máte armádu o deseti tancích a deseti vojácích. Nejdříve máte společnou cestu pro všechny, ale můžete poté přidat další cestu a jednotky se začnou elegantně rozdělovat, tedy pět od každého druhu půjde jednou cestou a pět druhou. Můžete však pro každou cestu také nastavit selekci jednotky. Opačným postupem můžete cesty samozřejmě i zužovat do jedné. Útok pak probíhá automaticky.
Druhým prvkem je výstavba. Máte k dispozici budovy na cvičení vojáků, výrobu tanků a produkci námořních jednotek, ale samozřejmě potřebujete i zdroj energie a zdroj peněz. K tomu slouží rafinerie a solární elektrárny, ale také různá sila, města či farmy. Některé z těchto budov můžete však postavit pouze na speciálně určených místech, která předtím musíte s danou oblastí zabrat.
Z budov pak můžete, pokud máte dostatek zdrojů, postavit také odpalovač raket. Výroba rakety začne automaticky, a když je připravena, můžete vybrat v rozmezí dané vzdálenosti cíl a raketu ručně odpálit.
A nakonec třetím, posledním prvkem je produkce jednotek. Ty se vytváří automaticky (pokud nepozastavíte výrobu) ve speciálních budovách. Můžete tedy klikat na jednotlivé budovy a přiřazovat jim, co budou vyrábět. Můžete zvolit, jaký druh tanku se má stavit, jaký typ vojáka chcete vycvičit a podobně.
Jednotky jsou rozděleny na již zmíněné pozemní, vzdušné a námořní. V pozemních jednotkách jsou dva typy vojáků, dva druhy pozemních tanků a jeden AA tank. Ve vzdušných jednotkách je pak vrtulník, tři stíhače a jeden bombardér. V námořních jednotkách je samozřejmě ponorka, lehká a střední loď a dva bitevníky.
U některých jednotek je však těžké určit jejich sílu, zvláště když se vám stane, že těžký tank nevydrží zásah od tří vojáků nebo podobně.
Bez kapitálu a energie to nejde
Co se týče ekonomiky, ta je zde zastoupena pouze dvěma surovinami, kterými jsou kapitál, tedy peníze, a energie. Za každý úsek, který na celkové mapě obsadíte, získáte další zdroje, místa pro budovy a někdy i základny surovin, které lze prozkoumat a ovládnout. To rozhodně napomáhá hlavnímu zaměření hry, které je dle vývojářů silně strategické. Je tedy jasné, že o místa na mapě, kde se nachází strategické body, bude největší boj. Tím spíše zabolí, když vám protivník hodí na váš zdroj kapitálu bombu. Rázem se tak z vaší armády může stát spíše stín a prach, a to doslova.
Line War nabízí bez pochyb inovativní koncepty hratelnosti, které se však zdají být silně nevyužité. Chápal bych, kdyby se jednalo o hru v předběžném přístupu, ale takto mě to zaráží. Hratelnost je v celkovém konceptu velmi povedená a má rozhodně svůj potenciál, protože odpadá nutnost mít perfektní mikro – stačí si dobře promyslet strategii, načrtnout příkazy a soustředit se na další věci. Největším minusem, když pominu slabou herní komunitu, je jednoznačně absence klasického režimu, kde můžete hrát proti umělé inteligenci. Takhle se vlastně jedná o princip „hrát šachy proti sobě“.
