Stalo se vám někdy, že jste se probudili s úplnou ztrátou paměti, zatímco vám černá koza ničila obydlí a na zahradě vám ve skleněné rakvi dřímala neznámá slečna? Že ne? No, mně popravdě také ne, ale stalo se to čarodějnici ze hry Wytchwood, nejnovějšího počinu torontského studia Alientrap.
Prohnilé duše, kam se podíváš
Hned na úvod vám černá koza vysvětlí, že pro probuzení dívky a navrácení vzpomínek je nutné přinést dvanáct duší, a tak se čarodějnice s mírnou nechutí vydává na výpravu napříč celým krajem.Wytchwood je hra postavená na craftingu a řešení logistických návazností jednotlivých předmětů. Ve hře se nebojuje, nestřílí, a ani se nebudete třeba schovávat. Hlavní herní náplní je právě vyrábění předmětů a především získávání surovin, ze kterých lze stvořit všemožné podivnosti. Pokud bych měl herní zážitek něčemu připodobnit, byla by to série Anno od studia Blue Byte. Teď si asi ťukáte na hlavu a říkáte si: „Co mají ekonomická strategie a běhání po lese za vílami společného?“ Dovolte mi to vysvětlit.
V Anno například pokácíte dřevo, které je potom nařezáno a je z něj vyrobena loď. Ta poté dopluje na nový ostrov, odkud přiveze železo, díky němu můžete vyrobit meče a začít bojovat. Ve Wytchwoodu například nasbíráte větývky a vyrobíte z nich past na chytání veverek. Veverčí maso náramně chutná vlkům, obzvláště po tom, co ho vylepšíte uspávacími houbami. Ze spícího vlka můžete bezpečně ostříhat chlupy, které lze použít na výrobu spousty dalších věcí. Už je ta paralela jasnější? Doufám, že ano. Obě hry spoléhají na výrobní řetězce, v jedné budujete mlýny, ve druhé sice jen stříháte len, ale v obou musíte mít přesnou návaznost, jinak se vám celá výroba sesype.
Je libo komáří sliz, či radši plazmu z ducha?
Vývojáři netroškařili a naservírovali nám několik desítek surovin i předmětů, které z nich můžete vyrobit. Některé jsou jednoduché, jiné vám zase způsobí spoustu útrap, než se vám podaří získat vše, co k jejich výrobě potřebujete. Velkým plusem je, že každá jedna věc se vám bude hodit. Je jedno, kdy ji získáte, dřív nebo později z ní něco vyrobíte. Během hraní navštívíte devět různých lokalit, přičemž téměř každá má ještě své menší oblasti. Určité suroviny lze najít všude po světě, jiné jsou jen v jednom specifickém místě v určité oblasti. Je tedy nutné je najít a eventuálně si i zapamatovat, kde jste kýženou komoditu sehnali, pro případ, že ji v budoucnu budete potřebovat znovu. Málokterá věc má totiž jen jedno využití.
Pohádky tak, jak je máme rádi
Celou dobu se čarodějnice pohybuje po světě, který nejen krásně vypadá díky působivému 2D art stylu, ale je i plný zajímavých míst a postav. Tvůrci se inspirovali evropskou mytologií a pohádkami, takže tu najdete odkazy na Červenou Karkulku či tři malá prasátka. Nutno říct, že inspiraci lze hledat spíše u pohádek grimmovského střihu. Sice tady všechno vypadá velmi líbivě, ale věci, co se ve hře dějí, moc líbivé nejsou, právě naopak. Vraždy, mučení a týrání nejsou ve světě Wytchwoodu nic zvláštního, během hraní narazíte na postavy hodné i zlé, milé i nepříjemné, vždycky tam však bude vaše čarodějnice, která je naštěstí báječná. Nejedná se vyloženě o kladnou postavu, protože nemá strach si ušpinit ruce dost nepěknou prací, ale zároveň se snaží barvitým obyvatelům fantaskního světa pomáhat, jak to jen jde. Čarodějnice je stará, trochu protivná a jízlivých poznámek má v rukávu pořádnou zásobu. Trávit s ní těch třináct hodin mě bavilo a myslím si, že sedne každému, kdo se do hraní pustí.
Sbírej a vyráběj, dokud se z toho nezblázníš
Ze začátku je hraní vyloženě radost, objevujete krásný svět, poznáváte nové postavy a vyrábíte o sto šest. Vše je nové a neznámé a vy chcete vědět o všem víc, takže běháte tam a zpátky, povídáte si s každým, s kým to jen jde, a do toho plníte jednotlivé úkoly. Ze začátku jsem byl ze hry velice nadšený a nevěděl, kam dřív skočit, protože samotný crafting i svět jsou zpracovány skvěle – abych pravdu řekl, nemohl jsem ze začátku odtrhnout. Bohužel v polovině přijde nepěkný zlom. Zhruba po šesti hodinách máte objeveny všechny oblasti mimo jedné, stejně tak už jste získali aspoň jednou prakticky každou surovinu, no a hra vám už nic nového nenabídne. Samozřejmě příběh pokračuje, ale ten už sám především v poslední třetině nestačí.
Ve své druhé polovině se hraní změní na prostý grind. Nelze to říct jinak, nové předměty se vyrábějí stále z toho samého, jen je všeho potřeba mnohem víc, takže se opětovně vracíte na místa, kde jste byli už dvacetkrát, abyste sebrali tu samou věc třeba po padesáté. Hra se stane vyloženě úmornou, když půl hodiny vyrábíte jednu věc, jen aby vám po dvou větách bylo od zadavatele úkolu řečeno, že musíte vyrobit něco dalšího, co vám zabere opět několik desítek minut.
Tvůrci udělali hru zbytečně dlouhou. Když jsem se dozvěděl, že už poněkolikáté musím jít do bažin ulovit komáry, abych pomocí jejich bodáků chytil Pumpkin Jacka, kterého už jsem taky chytal minimálně pětkrát, musel jsem hru vypnout a vrátit se k ní až druhý den, protože frustrace v tu chvíli byla nesnesitelná. Mám podezření, že kdybych hru nerecenzoval, možná bych ji ani nedokončil. Tvůrci měli ubrat na úkolech nebo ve druhé polovině představit nějaké nové herní mechaniky, aby udrželi herní zážitek svěží. Je to škoda, protože v první polovině bylo hraní neuvěřitelně zábavné.
Wytchwood je v základu povedenou hrou, jejíž svět je nádherný a děsivý zároveň. Celé je to vizuálně krásně zpracované a minimálně na PC po technické stránce bez chybičky. Herní náplň je především v prvních hodinách neuvěřitelně chytlavá. Za každým koutem čeká něco zajímavého, ať už se jedná o postavu, místo či úkol. Naneštěstí se hra ve své druhé polovině promění na nudné opakování banálních činností a už hráči nenabídne nic nového mimo příběhu, který tu únavnou hratelnost ovšem nedokáže přebít. Ve výsledku tu je tedy počin, který sice stojí za pozornost, je však nutné zvážit, kolikrát jste ochotni opakovat jednu a tu samou činnost kvůli špetce příběhu.
