Ti z vás, kteří se řadí mezi fanoušky hororových her, před pár dny možná zaznamenali nový produkt na herním trhu s názvem Devour. Jaké jsou první dojmy a proč se celá hra neobejde bez kozího mečení? O tom už více v naší recenzi.
S příběhem v Devour se seznamujeme hned na začátku. Děj se odehrává ve slunné Kalifornii v roce 2006. Hlavní role připadá mladé Anně Puertové, toho času vůdkyni místního okultního kultu. Již dva roky se tato žena uchyluje k experimentování s temnými rituály. Jejím cílem je vyvolat děsivého kozího démona. Nyní je již týden nezvěstná, a my jakožto nejzasvěcenější a nejvěrnější členové kultu, tak nějak tušíme, že se asi stalo něco špatného. Dobrodružství začíná před Anniným sídlem.
Co se má vlastně dělat?
V základním vybavení máme baterku s UV světlem a pro větší kuráž si můžeme přizvat až tři kamarády nebo random hráče. Po proniknutí na pozemek může dojít k lehkému zmatení, jelikož hra neuvádí, co se má vlastně dělat. Vstupní dveře jsou pochopitelně zamčené, a tak hráči již tradičně musí najít jiný způsob, jak se dostat dovnitř. Po prozkoumání přilehlého okolí najdeme klíč patřící ke kleci. Ovšem nečekejte žádné osvobozování vyděšených a zbědovaných přeživších či něco podobného. My musíme vypustit z klece stádo malých démonických koz s červenýma očima. Ty nám za odměnu vyrazí dveře od sklepa a máme tak neoficiální povolení konečně vstoupit.
Ve sklepní místnosti se nachází pár dveří, které jsou opětovně zamčené. Devour nás tak připravuje na to, že nás čeká proces hledání nejednoho klíče. Jedny dveře nás pustí dál, ale hned po jejich otevření nás přivítá několik nožů zapíchnutých ve zdi. Pro nastolení atmosféry je to určitě dobře fungující mechanismus. To vše podtrhuje slabý kužel světla baterky, který jen velmi neochotně proniká okolní tmou a všudypřítomné ticho. Abychom však nenabyli klamného dojmu osamocení, přijde se nám ukázat i Anna. A upřímně řečeno, koketování s černou magií se na jejím chování a vzhledu notně podepsalo.
Nyní následuje již zmiňované hledání klíčů. Dům je poměrně členitý a dveří je tu mnoho. Do toho se vám pod nohy pletou vypuštěné kozy, které si tak trochu udělaly z domu azyl a hlasitě mečí. Posedlá Anna mezitím proplouvá celým domem, ale ZATÍM nemá o vaši existenci sebemenší zájem.
Průzkum vás pochopitelně zavede i k rituálnímu místu, kde je připraveno deset sloupků a veliká nádoba. Po domě a pozemku se navíc všude válí kanystry a otepi slámy. Velmi jednoduchou logickou dedukcí tak přicházíme na princip celé hry – nalákat vypuštěné kozy na slámu a poté je spálit. Prosté, že? Jenže Anně tím radost určitě neuděláte.
Zdroj: Straight Back Games
Řádění začíná
Jakmile tímto způsobem obětujete první kozu, Anna přejde do vražedného modu. Od této chvíle je dobré se jí vyhýbat. K ruce si navíc vyvolá i plazící se démony, kteří se různorodě vynořují a jejich úkolem je hráče srazit na zem. Pro zbavení se těchto nohsledů skvěle funguje UV světlo, jež je spálí. Nicméně tato vlastnost má omezené využití a po vypotřebování se musí nějaký čas nabíjet.
Po překonání hranice pěti spálených koz Anna přejde do režimu běsnění. I když ji lze také uklidňovat pomocí UV světla, postupem ve hře začne častěji padat do „fáze červených očí“. V takové situaci funguje jen útěk. Rovněž začnou přibývat démoni a vy si tak musíte dobře plánovat, kdy baterku použít. Na spálení jednoho démona či uklidnění Anny totiž spotřebujete celou kapacitu. A i když je dobíjecí čas neměnný, bude vám připadat, že se zpomalil.
V případě, že jste lapeni jedním z démonů, padnete na zem a musíte čekat na spoluhráče. Ten u sebe musí mít lékárničku, s jejíž pomocí vás uzdraví. Pokud padnete do spárů Anny, velmi pravděpodobně si vás někam odnese. Velmi často si vybírá půdu. Postup k oživení je stejný jako v prvním případě. V Devour je k dispozici pouze jednomístný inventář! Pečlivě si proto volte, itemy anebo jednoho spoluhráče pasujte do role medika. Pokud jsou všichni hráči na zemi, hra pochopitelně končí. Animace smrti se různí podle toho, díky komu zemřete. Tento drobný detail stojí určitě za ocenění.
Cílem hry je obětovat všech deset koz a přežít Annino krvežíznivé běsnění. Pokud uspějete, Anna upadne do stavu připomínajícího kóma a čeká vás závěr v podobě cutscény, pocitu dobře odvedené práce a zadostiučinění.
Zdroj: Straight Back Games
Ještě děsivější nová úroveň
Výhrou si odemknete novou úroveň s „optimistickým“ názvem noční můra. Také vám ke čtyřem základním hracím charakterům přibude postava démonicky vypadajícího kultisty. Hra vaše úspěchy ocení nejen achievementy, ale i odemknutím různých skinů. Například pokud objevíte všechny růže (sběratelský předmět), odemknete si novou róbu apod. S trochou škodolibosti pak můžete před kamarády machrovat.
Pochvalu musíme udělit i za již zmiňovanou úroveň „noční můra“. Oproti klasické hře, je tato obtížnost temnější, krvavější a hlavně náročnější. Tady vám UV baterky vůbec nepomohou.
Devour je brána jako kooperační hra, kde však vývojáři dali k dispozici i možnost hry jednoho hráče. A ten nemusí být extra velký nebojsa. Strašidelný efekt totiž funguje prvních pár her a pak si na něj zkrátka zvyknete. Jediné, co možná bude strašit náročnější hráče, je ne zrovna pěkná grafika. Na druhou stranu je to hra za pár korun, která jako záplata na pár nudných zimních večerů, kdy se chcete s partou pobavit a možná i trochu bát, funguje dobře.
Vývojáři se prozatím hře velmi věnují a jak už je patrné ze samotného menu hry, plánují nové mapy a nové bubáky. Snad tomu tak zůstane i do daleké budoucnosti.
Zdroj: Straight Back Games
Závěrem lze říct, že Devour je hra, která rozhodně nebude brázdit žebříčky nejúspěšnějších her. Svoje fanoušky si však určitě najde a pokud o ní bude náležitě vývojářský postaráno, má šanci se probojovat do lepšího průměru kooperačních hororovek.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Jana Hykešová
